Připomněli jsme si osmdesát let od konce druhé světové války, kterého se váš otec už bohužel nedožil. V březnu 1939 byl obžalován za vzpouru, protože neuposlechl rozkazu neklást odpor okupantům a porval se kvůli tomu s nadřízenými. Pak do května 1941 působil v odbojové skupině Tři králové. Při zatýkání jednoho gestapáka postřelil. I po krutém mučení se v Petschkově paláci s gestapáky rval a vyhlášeného sadistu Paula Adama Soppu složil k zemi. Ukázali mu vaši ztrápenou matku. Nakonec sice promluvil, ale nezbytnou lhůtu tří dnů pro mlčení odbojáře překonal zhruba padesátkrát, takže nikoho neohrozil. Proč to všechno píšu. Jak jste jako malý kluk vnímal tátu?

My jsme jako děti nevěděli, co se odehrálo v kasárnách v roce 1939. Mně tehdy bylo sedm let. Maminka nám dětem řekla, že tatínek odešel do Anglie, ukazovala nám až do konce druhé světové války pohlednice, které nás měly přesvědčit, že náš tatínek je v Anglii, abychom se neprořekli. O tom, co se s naším otcem skutečně stalo, jsme se dozvěděli až po skončení 2. světové války. Stále jsme doufali, že se vrátí, až do roku 1946, kdy se našel jeho dopis.

Kdy jste se až dozvěděl o jeho obrovském vlasteneckém hrdinství za nacistické okupace a co vám při takovém zjištění přišlo na mysl?

Až po skončení 2. světové války. Byl jsem hrdý na našeho otce, ale považovali jsme to za samozřejmost – byl důstojník a Čechoslovák. Náš tatínek bojoval za svobodné, samostatné Československo v první i druhé světové válce.

„Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit.“ To je součástí posledního motáku vašeho otce. „Pamatujte, že vašeho otce ubili nelidským způsobem Germáni, největší naši nepřátelé.“ To je součást jeho předposledního motáku. Proč byly tyto vzkazy podle vás vynechány v celovečerním filmu Bratři z roku 2023, kde byl poslední moták jakoby celý citován, a to dvakrát?

Film Bratři byl svými tvůrci koncipován pro dnešní generaci. Tomáš Mašín udělal pro diváka dobrý film, nikoli podle skutečnosti, ale tak, aby tomu prý rozuměla dnešní generace. Podobně jako své publikum mělo i Třicet případů Majora Zemana pro tehdejší dobu. My jsme vnímali Německo jako našeho největšího nepřítele. Zavraždili našeho otce, věznili našeho strýce, přímo zabili asi dvacet milionů lidí.

Pro Čechoslováky byli Němci největší nepřátelé. Dnešní generace obyvatel České republiky to tak nevidí, asi proto ta zmínka byla vypuštěna. My jsme až později zjistili, že nebyli Němci jako Němci, podobně Rusové jako Rusové. Na naší cestě východním Německem nám pomohla řada Němců, kteří nám poskytli jídlo a přístřeší, ačkoli je to mohlo stát život. Jsme v kontaktu dodnes, stali jsme se blízkými přáteli. Rád bych věděl, co by se bývalo stalo, kdybychom v naší nouzi přišli požádat o pomoc někoho, jako je rodina prezidenta Petra Pavla?

Otec byl dlouho před tím v době první světové války a občanské války v československých legiích v Rusku. Bojoval v mnoha klíčových bitvách. U Zborova, U Bachmače, na Transsibiřské magistrále a získal několik ruských řádů. Co vám pak doma říkal o Rusku?

Naše informace pocházely z publikací napsaných jinými lidmi. My jsme se o těchto věcech doma nebavili. Byly jsme malé děti - mně bylo 7, bratrovi 9 a sestře 5 let. Otcovi přátelé, jako generál Jan Studlar, o něm vždy později hezky mluvili, velmi jej respektovali. Nejen našeho otce, ale i celou rodinu. Rusko a carská armáda daly legionářům možnost bojovat za svobodu své vlasti. Náš otec v legiích vstoupil do pravoslavné církve a přijal jméno Vladimír, které mi bylo dáno též.

Fotogalerie: - Základní české potraviny bez DPH

Jak jste následně vnímal Rudou armádu na konci druhé světové války?

Rudá armáda byla jedním ze spojenců bojujících proti hitlerovskému Německu. Jaltská dohoda a její obsah nebyl znám nikomu. Rudou armádu, zrovna tak, jako Američany, jsem já a většina nekolaborujícího obyvatelstva očekával a přivítal s velkým nadšením. Přes Poděbrady jezdily kolony Němců, kteří utíkali před Američany. První, ojedinělá, rudoarmějská vozidla mířící na Prahu, byla smíchaná mezi jednotkami wehrmachtu, aniž by došlo k bojovému střetnutí.

Vlasovci pomáhali zastavovat esesáky a zatýkat Němce. V Poděbradech jsme to viděli tak, že jsou to naši osvoboditelé, tak jsme je vítali. Většina vozidel Rudé armády byla amerického původu. My jsme se seznámili s Rusy, kteří tábořili v parčíku před domem, kde bydlel Milan Paumer. Jednalo se o dělostřelecký batalion, jehož velitel s manželkou, která měla hodnost kapitána, adoptovali ukrajinského chlapce Voloďu, jemuž bylo asi 12 let. Ten se stal naším přítelem. Měl vojenskou uniformu a běhal s námi po Poděbradech jako voják s pistolí. Voloďu jsem vzal k zubaři na Riegrovo náměstí, měl jsem ho za kamaráda.

Štefan Sannikov, donský kozák, poručík Rudé armády, kterého jsme během války ukrývali, nám vyprávěl, že těsně před velkou během své vojenské služby byl členem pohraničních jednotek tehdejšího SSSR. Po skončení druhé světové války se nechtěl vrátit domů. My jsme tomu tehdy nerozuměli.

Psali jsme:

Příměří: Mrazivá slova z Ruska, zmínili Merkelovou. Trump připustil překvapení

Fiala a Rakušan, rakev a Dozimetr. Maláčová přitvrdila

Jiří Paroubek: Cesta k míru na Ukrajině otevřená?

„Kouřová clona.“ O příměří se mluví jen aby se zakryl postup Rusů