Jsem sluníčkář, ale když vidím tu netoleranci Zemanových odpůrců... Jestli bude kandidovat, tak určitě vyhraje, nemáme osobnosti, tuší kněz Czendlik

19. 2. 2017 11:30

ROZHOVOR Ač je římskokatolický kněz Zbigniew Czendlik rodilým Polákem, kdo bude v Česku v dalších letech prezidentem, mu rozhodně není jedno. Podle něj je ale bez diskusí, že je jakákoliv politická funkce pro člověka drogou. „Od této drogy se hodně těžko odpoutává a může se stát, že pak se člověk, který se odpoutat nedokáže, stane směšným. A Miloš Zeman už udělal svoje. Já bych to na jeho místě přenechal jiným...,“ radí Czendlik v rozhovoru ParlamentníchListů.cz Zemanovi.

Jsem sluníčkář, ale když vidím tu netoleranci Zemanových odpůrců... Jestli bude kandidovat, tak určitě vyhraje, nemáme osobnosti, tuší kněz Czendlik
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zbigniev Czendlik

Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí a pak i výsledek volby důležitý mezník, který určí další fungování této země, nebo vzhledem k významu jeho funkce fakticky o nic nejde?

On zase prezident u nás takový vliv nemá, aby to nějak zásadním způsobem ovlivnilo vývoj v této zemi. Podle mne budou důležitější parlamentní volby nežli ty prezidentské, důležité bude, kdo bude tady vládnout a která strana se dostane do čela a kdo bude premiérem. Já si myslím, že politika je určitou drogou a pro politika je jeho politická činnost něco podobného jako pro umělce – tedy herce, zpěváky a moderátory. Od této drogy se člověk hodně těžko odpoutává a může se stát, že pak se člověk, který se odpoutat nedokáže, stane směšným. Podle mne pan Miloš Zeman udělal svoje, odehrál určitou významnou politickou roli. Já bych to na jeho místě ale už přenechal jiným – ať se o tuto funkci poperou!

V čem Miloš Zeman jako prezident české společnosti prospívá a v čem jí škodí?

Anketa

Co říkáte na Zemanovu myšlenku, že platit 100 Kč za den v nemocnici je únosné, pokud to bude kompenzováno chudým?

hlasovalo: 10855 lidí

Tahle otázka je těžká, neboť nechci prezidenta nějak hodnotit či ho známkovat. Prezident se prostě nekritizuje, ale může se s ním polemizovat. To, co mne s prezidentem spojuje, tak to je fakt, že jsme vášniví kuřáci a že máme rádi becherovku, ale v mnoha názorech se už rozcházíme. Jeho prezidentování určitě jednou zhodnotí odborníci. Je pravda, že v současné době je naše společnost silně polarizovaná. Tuto skutečnost pozoruji nejenom v České republice, ale i v okolních zemích a také v Polsku. Prostě situace v globální politice je taková, že se snadno dostávají k moci různé extrémní politické strany, které prezentují a šíří i extrémní názory. Vždycky je ale lépe, když člověk vyvolává u lidí polemiku a emoce nežli lhostejnost. Nudný člověk vás nezaujme. Nechci hodnotit konkrétní kroky prezidenta, jelikož mi to nepřísluší, ale vysvětlil bych své pocity vůči němu slovy, že se prostě se Zemanem nenudíme.

U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – evergreenem se staly zvláště kauza Peroutka či Mynářova bezpečnostní prověrka. Později to byla aféra s neudělením vyznamenání pro Jiřího Bradyho a údajné vydírání hradního protokoláře Jindřicha Forejta. A vždy číhali za bukem novináři s ostrým perem. Pokud Zeman bude i v dalších letech prezidentem, bude platit ten stále stejný vzorec, tedy že Zeman řekne něco skandálního a média pak rozjedou cirkus a Zeman si z toho bude utahovat?

Všechny tyhle kauzy, které jste zmínila, byly spíše umělé anebo přesněji řečeno uměle vyvolané a na život běžných lidí nemají nejmenší vliv. Možná jen u někoho vyvolají emoce, někdo se kvůli nim s někým pohádá. Já bych to řekl asi takto: každý má svůj věk a ten ještě nikoho nediskvalifikuje ze společenských konvencí. Zeman musí sám sebe zpytovat do té míry, aby prostě nebyl v příštích letech pro lidi směšným. Víte, podobnou situaci jsem zažil v Polsku s Lechem Wałęsou... Když prostě lidi přičichnou k moci, k formální autoritě, kterou dostanou ve volbách – i když ve volbách dostávají vlastně přirozenou autoritu, neboť je lidi volí – tak by bylo blbý, aby pak odcházeli s tím, že většina bude říkat: „Dobře, že odchází!“ Je lépe odejít ve chvíli, kdy ostatní budou říkat: „Škoda, že odchází, škoda, že tady ještě není.“

To říkáte moc hezky, neboť je pravdou, že cokoliv Zeman anebo jeho mluvčí udělají, tak je to vždy k veřejné diskusi. Dokonce se nad konáním lidí z Hradu pozastavují i umělci – jen v poslední době to byli například Jan Kraus, Vavřinec Hradílek, Gabriela Koukalová, Leopold König, ale i další. Jiní zase protestovali na náměstí kvůli státním vyznamenáním. Proč se tomu tak děje? Toto přece za Klause nebývalo...

Každý z veřejně činných lidí ale někoho podporuje, lobbuje za někoho jiného taktéž veřejně činného, pokud to tak mohu nazvat. A to se týká i umělců a politiků. Navzájem se všichni podporují, neboť jsou „zavázáni“. A to vyvolává emoce. „Já ti něco dám a ty se mi za to nějak odměníš!“ Prostě je to taková soukromá medaile. Pokud se to ovšem týká státních vyznamenání, tak pak se automaticky očekává, že je dostává ten, kdo něco pro zemi vykonal, něčím se zasloužil. Takže rozhořčeným reakcím lidí na náměstích rozumím. Mně se také nelíbilo to, co se kolem státních vyznamenání dělo a kdo a za co je oceňován. To by si pak člověk mohl říci: udělám něco pro toho prezidenta nebo kolem něj, aby se mi to v budoucnu vyplatilo...

To je až skoro devalvace. Na státních vyznamenáních by měl být přece obecný souhlas! Je to něco víc nežli úřad prezidenta, neboť to je ocenění od národa, a proto by to neměla být jenom záležitost prezidenta. Však proč je do celé věci vtažen i premiér? V Česku je mnoho lidí, kteří by si ocenění zasloužili, ale jenom proto, že vyjádřili kritiku anebo jiný názor, tak jsou mimo. Ta jejich kritika je přitom často jen odlišný názor, ale i přesto je to vnímáno jako útok na „dotyčnou osobu“ a ta „dotyčná osoba“ je pak má na černé listině. To není plně ideální situace. Chápu sice, koho pan prezident odměňuje a za co, tedy že mu třeba pomohl v kampani, ale také chápu rozhořčení lidí, kteří toto sledují.

Takže se asi nedivíte Janu Kačerovi, který váhal, zda má na Hrad jít a zda si má ocenění osobně přebrat?

Podle mne nebyl sám. Hodně lidí určitě neřeklo hned ano, že na Hrad určitě přijdou, a vzali si nějaký ten čas na přemýšlení. Není to přece soukromá medaile, ale státní vyznamenání.

Vy byste státní vyznamenání z rukou Miloše Zemana přijal?

Ne. Ovšem vedly by mne k tomu zcela jiné důvody. Necítil bych se totiž takového ocenění hoden. Něco jsem sice vybudoval, ale mám ještě tolik sil a tolik energie, že můžu udělat sice ještě hodně dobrého, ale i špatného. Takže pro mne nenastala vhodná doba, nechtěl bych prostě tomu vyznamenání dělat ostudu. Možná bych ale uvažoval jinak, kdybych ležel na onkologii... Myslím, že hodně moudrých lidí uvažuje ve stejné linii. Třeba ale v případě kardinála jsem jeho ocenění bral jako ocenění role církve ve společnosti. Podobně to beru i u umělců a vědců, že je to ocenění za oblast, již reprezentují.

Přiznejme si ale, že ti umělci, kteří protestují, nejsou zrovna příznivci Miloše Zemana, ale spíše tzv. sluníčkáři, příznivci Václava Havla. To je mezi Zemanem a Havlem takový rozdíl?

Já mám nesmírný respekt a úctu k zesnulému Václavu Havlovi. Jeho myšlenky a ideje se mi prostě líbí. Ale ani přes tyto ideje proti panu prezidentovi Zemanovi neprotestuji. Anebo právě proto. Protože jsem ten sluníčkář. Odkaz Václava Havla ale působí na každého jinak. Ovšem křesťanství a to, že jsem jsem kněz, je něco, co drží moji ruku, abych někomu nedal facku. Znám lidi, kteří bojují tak silně proti netoleranci, že jsou sami netolerantní.

Ovšem problémem je, že žijeme v takovém světě, v němž musíme stále s někým bojovat. Možná, že to máme ještě z doby totality, kdy byl náš protivník jasně pojmenovaný. Ovšem dnes už v počtu těch, pro nimž můžeme bojovat, máme deficit, přesto „boj“ v sobě jakoby pořád máme. I přes to ale musíme něco budovat, být konstruktivní a pozitivní. Já osobně takový jsem a nechci se zviditelňovat tím, že někoho budu kritizovat. Ano, budu polemizovat, nemusím souhlasit, ale tvrdou kritiku odmítám.

Na druhou stranu tyhle lidi, co proti Zemanovi brojí, chápu. Oni totiž mnohdy nebrojí proti němu samotnému, jako spíše proti tomu, že vyznamenal lidi, kteří vyznamenáni možná neměli být. Protože tím devalvoval něco, co má nějakou hodnotu. Já jsem tak trochu ještě Polák a snažím se na tyto věci dívat pohledem zvenku a říkám přitom, že máme dvě oči, abychom to jedno mohli trochu přimhouřit. To znamená, že se snažím dívat na tyhle věci pozitivním pohledem – jak na ty, kteří jsou proti, tak i na kauzy, které se kolem prezidenta odehrávají.

Jak vnímáte různé skeče či divadelní hry, v nichž se národ baví na konto Zemanova mluvčího Jiřího Ovčáčka? Jeho osoba se objevuje v satirickém seriálu „Kancelář Blaník“, politický divadelní kabaret „Ovčáček čtveráček“ je dokonce divadelním hitem sezóny. Je podle vás v pořádku mluvčího prezidenta takto zesměšňovat?

Tak tyto věci jsem nikdy neviděl. Sice jsem viděl nějaký poutač někde na plakátku a z toho jsem pochopil, že se asi jedná o nějaké představení a divadlo. Ale zase mluvčí pana prezidenta je něco jiného nežli pan prezident! Podle mne ale mluvčí Ovčáček těm lidem velmi bravurně nahrává. Ovšem podle mne humor do politiky patří a já osobně dokonce postrádám politickou satiru. Možná by se nám žilo lépe a bylo by to zajímavější, kdyby se tato satira u nás znovu objevila, aby se lidi vzájemně neuráželi jenom proto, že si někdo z někoho vystřelí a udělá vtip. Potřebujeme některé věci přecházet trošku s nadhledem. Politickou satiru postrádám a myslím, že pan Ovčáček přispěl k tomu, že se tento žánr tady možná znovu objeví.

Takže jinými slovy vám chybí něco jako S politiky netančím...

To, co dělal pan Šimek s paní Bubílkovou, tady chybí, s nimi politická satira v Česku skončila. My jsme čím dál tím více vážní a já říkám, že jsme někdy až smrtelně vážní, neboť si hrajeme na něco, co ve skutečnosti nejsme, a bereme tento svět až příliš vážně. Je třeba se nad něco povznést a podívat se na některé věci s nadhledem a s úsměvem.

Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Koho z nich se má Zeman obávat?

Pokud se Miloš Zeman rozhodne jít do dalších voleb, tak podle mého soudu určitě vyhraje. On to dobře ví sám. My ale trpíme deficitem osobností. Ovšem i v církvi nám chybí výrazné osobnosti, stejně tak jako v jiných oblastech. Prostě nám chybí inteligentní, noblesní, velkorysé a šarmantní osobnosti.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ohrožená demokracie? Především proto, že v médiích se „tlačí“ jen „jediný správný“ názor, zahřmělo od Šichtařové

16:02 Ohrožená demokracie? Především proto, že v médiích se „tlačí“ jen „jediný správný“ názor, zahřmělo od Šichtařové

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Zatímco to, že někdo má děti, je jakási zásluha a pomůže to celé společ…