Jsme buď zatvrzelí potížisté, nebo levné děvy. Lidé jsou zmatení a naštvaní. Europoslankyně Konečná promlouvá

Rakouský kardinál Christoph Schönborn pronesl varování při příležitosti křesťanského svátku Jména Panny Marie, který je připomínkou a vděkem za vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň před 333 lety. Podle informací z vídeňské arcidiecéze kardinál řekl: „Dojde k islámskému dobytí Evropy? Mnoho muslimů po tom touží a tvrdí, že s Evropou je konec.“ Kardinál Schönborn požádal Boha o smilování nad Evropou a jejími obyvateli, kteří podle něj jsou „v nebezpečí zániku křesťanského dědictví“. Souhlasíte s ním? Je „saracén“ opět hrozbou?

Jako europoslankyně z nejvíce ateistického státu Evropy nemám moc pochopení pro fanatické vyjadřování náboženských představitelů a je mi v celku jedno, z jaké církve pocházejí. Kardinál Schönborn se prostě jen podílí na šíření paniky v naději, že získá více oveček do svého stáda. Já řeším to, že sem přicházejí lidé, kteří mají často mylné představy o životě v EU, a vůbec samotný fakt, že musejí kvůli ohrožení na životě či špatné ekonomické situaci svoji zemi opustit. Páni kardinálové řeší to, že Evropané čím dál více opovrhují náboženstvím, a chtějí to změnit.

Co říkáte výsledkům posledních zemských voleb v Německu a tomu, jak se k nim staví Angela Merkelová?

Pokud by kancléřka Merkelová přiznala chybu, musela by z ní vyvodit zodpovědnost, a to se jí příliš nechce. Nehodlám paní kancléřce nijak radit, jelikož jsem již zcela alergická na to, jak dává za uši ona nám, ale domnívám se, že by z její strany bylo zapotřebí rozhodně významně větší sebereflexe.

Někteří evropští politici začínají brát částečně zpátečku a tu více a tu méně začínají vystupovat proti migraci.Také hovoří o tom, že je třeba otevřeněji komunikovat s občany a brát na ně více zřetel. Viz například poslední neformální summit EU v Bratislavě. Co je k tomu vede? To zázračně prozřeli, nebo se bojí lidí?

Vzestup pravicově-populistických stran je děsí dostatečně. Vědí, že teď musejí postupovat velmi opatrně, pokud nechtějí vidět u moci Marine Le Penovou a jí podobné. Cítí ve vzduchu změnu a jako každé správné korouhvičky se točí hezky po směru větru.

A změní se podle vás něco v migrační politice EU i v jiných oblastech? Je vůbec EU schopná nějaké sebereflexe a zásadní změny k lepšímu? Lidé důvěřují EU stále méně, přesto Brusel a Berlín volají po větší centralizaci a vytvoření evropské armády... A směrnice, nařízení, předpisy, kvóty, výhrůžky pokutami za nepřijetí uprchlíků chrlí dál…

Chápu, že jde o zjevnou nelogičnost, ale to je dáno tím, že jednotlivá oddělení v rámci komise pomalu nevědí, co dělají ta druhá, a tak dochází často k tomu, že co jedno vyjedná, to druhé pohřbí. Představitelé EU teď testují vodu a zjišťují podporu na jednotlivé programy. Nových nápadů je vždy spousta, ale víme, že jen minimum se bude reálně aplikovat. Ovšem sama jsem po výsledku britského referenda radila spíše ostražitost a vzít si čas na sebereflexi. Představitelům EU stále nedochází, že lidé jsou už z veškeré legislativy zmatení a naštvaní. Teď by měl přijít čas na debatu s občany o tom, co jim EU reálně přináší či by přinášet měla, a ne chrlení dalších integračních nápadů.

A myslíte si, že evropským elitám lidi zatím jen verbální změnu postoje uvěří? Může se vůbec současná částečně zdiskreditovaná „elita“ typu Junckera, Schultze, Merkelové, Hollanda a dalších zachránit? Nenehradí je spíš „populisté“ typu Le Penové, Hofera...? Nebo někdo jiný?

Před pár lety jsem doufala, že onu zdiskreditovanou elitu nahradí lidé typu Tsipras, Varufakis, Corbyn, Inglesias, a stále v tom doufám. Pouze skutečně levicové strany mohou přinést alternativu k současnému stavu, protože nejsou součástmi establishmentu. Farage sice, když podpořil Trumpa, vyhlašoval válku vládnoucím kruhům, ale sám je jedním z nich. Z politiky sice „odešel“, ale plat europoslance stejně jako post předsedy frakce v Evropském parlamentu si nechal. Hájí myšlenku minimálního státu, aby nemusel platit daně, a má tu drzost předstírat, že mu jde o obyčejné lidi, jak jim sám říká. Ten pán jen rétoricky využívá naštvanosti lidí na byrokracii EU, ale o skutečnou změnu EU, aby sloužila lidem, mu nejde.

Hovoří se o možném rozpadu EU. Myslíte si, že k němu dojde? A bylo by to dobře, nebo špatně?

Myslím, že k němu nedojde. Náklady rozpadu EU by byly příliš vysoké. Omezily by se obchod, možnost dovolání se našich lidských práv, mezinárodní spolupráce a podobně. Musíme si uvědomit, že řešíme globální problémy. Globální oteplování, migraci, sociální dumping nevyřeší jedna země, ale mohou se vyřešit pouze v úzké spolupráci rovnocenných partnerů. Ano, Evropa se musí změnit. Musí se dokonce hodně změnit, tak aby začala skutečně sloužit občanům, a nikoliv korporacím, ale jsem přesvědčena, že to jde.

Často navíc slyším argument, že Česká republika je vlastně jen kolonií Německa, a kdybychom byli mimo EU, byli bychom svobodnější. To je samozřejmě neuvěřitelná hloupost. Pokud vystoupíme z EU, tak s tím, jak jsme vázáni na obchod s Německem, a nebudeme chráněni evropským právem a zeměmi Visegrádské čtyřky, bude teprve znamenat naprosté podřízení německé straně, na které budeme zcela ekonomicky závislí.

A nebylo by lépe postavit spolupráci evropských národů na nových základech bez nynějších zdiskreditovaných evropských a bruselských politiků a úředníků typu Junckera či Schultze a bez těch desítek tisíc stran unijního práva a předpisů a těžkopádné zabetonované mašinerie?

To by sice bylo, ale to je nereálné. Dávám přednost reformě. Pokud by se rozbourala i kostra evropské spolupráce, bylo by velmi bolestné a složité domluvit se na čemkoliv. Máme společný trh a v rámci toho musíme mít společná pravidla. Unijní právo navíc řeší i práva sociální a práva lidská. Nesmíme zjednodušovat a házet celou evropskou legislativu do jednoho pytle. V každé zemi na světě najdeme vedle zákonů moudrých i legislativu hloupou a zbytečnou. Považuji za důležité, aby se změnil způsob tvorby evropské legislativy a dočkali jsme se také dlouho slibovaného rušení a zjednodušení evropských směrnic a nařízení. Pan Juncker moji důvěru nikdy neměl, ale co je moc, to je moc. Je přesně tím, koho Evropa nyní nepotřebuje. Nemá novátorské myšlenky, není sociální, není schopen přitáhnout k myšlence sjednocené Evropy nikoho jiného než podnikatelské kruhy, a to jenom proto, že jim jde zcela na ruku.

A co Visegrád plus jako alternativa? Mohly by se přidat část Balkánu, Pobaltí... V minulosti sehrávalo v prostoru mezi Ruskem a Německem určitou stabilizující a bezpečnostní roli po určitou dobu habsburské soustátí. Není tedy alternativou vytvořit zde nějakou alianci suverénních států a zónu volného obchodu?

To samozřejmě stojí za úvahu, ale nevím, kolik šancí bych jí dala na reálný úspěch. Musíme si uvědomit, že v globalizovaném světě je samo slovo suverenita velmi diskutabilní a může paradoxně znamenat i větší zranitelnost. Je například mnoho nadnárodních korporací, které mají větší zisky než Česká republika HDP.

Když jsme vstupovali do EU, zaznívalo, že budeme pod dohledem „vyspělejších“ zemí. Někteří skalní zastánci EU říkají, že si v ČR neumíme a nemáme vládnout sami, ale potřebujeme, aby nám vládly „moudrý“ Brusel či Berlín, kde je politická kultura na vyšší úrovni, je tam menší korupce, jsou tam kvalitnější zákony…

To považuji samozřejmě za opačný extrém. Do EU jsme měli jít proto, abychom byli schopni lépe a účinněji prezentovat naše návrhy na chod Evropy a potažmo světa. Fakt, že žádná česká vláda toho nebyla schopna, považuji za selhání minulých vlád. Pokud přijdete do Evropy jako otloukánci a podržtažky, pak přesně takovou roli budete hrát.

Také se říká, že Češi jsou „potížisté“. Máme vše odkývat Bruselu a Berlínu a Washingtonu, jak někteří prosazují? Nevyjednáme více, když budeme dělat drahoty? Není to lepší, než se chovat jako laciná holka, která za pár drobků hned vleze s každým do postele? Není lepší naopak zvažovat různé možné nabídky podle rozumného kalkulu, co nám více přinese, a zvyšovat tak cenu za to, co můžeme pro někoho udělat?

V tuto chvíli v České republice chybí dlouhodobá koncepce zahraniční politiky. Jsme buď zatvrzelí potížisté, či levné děvy. Zahraniční politice se věnuji dlouho a ještě jsem v Čechách nezažila ministra zahraničí, na kterého bych byla hrdá. Jdeme ode zdi ke zdi a nemáme, zdá se, nikde cíl. Považuji to za selhání české diplomacie, která sice umí vytvářet úzké svazky v určitých regionech, ale chybí jí odvaha. To je ale i odrazem slabého vedení.

Zastánci EU říkají, že EU zabránila válkám. Souhlasíte s tím, přestože do 70. let polovina západoevropských států nebyla v EHS, ale v EFTA? A nehrálo větší roli NATO a fakt, že v době studené války evropské státy si spolu válčit nemohly dovolit s ohledem na hrozbu ze SSSR?

Víte, občas sedím na neuvěřitelně nudném zasedání v Bruselu a nechci nic jiného, než odtamtud odejít, ale problém je v tom, že třeba zrovna řešíme přístup k surovinám, zdrojům, trhům, pravidla trhu a podobně, a to jsou přesně ty věci, o které se dříve vedly války. To, že nyní sedíme za stolem a často neděláme zrovna sexy politiku plnou zajímavých témat, na jednu stranu znamená neuvěřitelný posun. Chápu, že to tak nemusí zvenku vypadat, ale já jsem přesvědčena, že do značné míry se evropský projekt na budování míru v Evropě podílel. Nezapomínejme, že počátky EU leží ve vytvoření společnosti na kontrolu těžby uhlí a oceli, bez které se války vést nedaly. NATO vnímám jako destabilizační prvek – podívejme se na války v Jugoslávii a jinde. EU je šance mít politiku bez závislosti na USA, což se zatím nedaří. NATO je zcela v područí USA bez šance na změnu.

A co říkáte názorům, že centralizační politika EU může naopak vyvolat a vyvolává pnutí mezi národy a může přinést válku mezi státy či občanskou válku?

Na jednu stranu považuji za normální, že dochází k určitým pnutím. To, že se sedí u kulatého stolu, neznamená, že dohoda bude rychlá a bezbolestná. Ovšem je pravda, že mnohé politiky EU jdou zbytečně daleko v integraci a vytvářejí větší pnutí, než je nezbytně nutné.

Jaký je podle vás český národní zájem?

Českým zájmem je budovat sociálně spravedlivou společnost, spoluvytvářet Evropu spolupráce, kterou neovládají ani velké korporace, ani velké státy. Českým zájmem je, aby politiku Evropské unie neovládaly ani jiné velmoci, v současnosti zejména USA. A rovněž naším zájmem je podílet se na vytváření Evropské unie, která řeší výzvy a krize, investuje do budoucnosti, vytváří sociálně citlivou spolupráci mezi jednotlivými národy a jejich občany a respektuje všechny účastníky této spolupráce zcela rovnocenně.

Jak bychom se za současné situace měli stavět k Rusku, k NATO, USA a TTIP?

Rusko a USA bychom rozhodně měli nabádat ke spolupráci, a to nám půjde těžko, pokud budeme podřízeni politice NATO a přijmeme TTIP. EU může v mnohém přispět k budování míru ve světě, ale k tomu je zapotřebí i vyvážená politika, která nám zatím chybí.