Jak jste vnímal protesty proti jednání G20 v Hamburku a to, že jednání nikam nevedla, zato v ulicích probíhaly dost vypjaté protesty?
Dovolím si malou okliku. V šedesátých letech byla na půdě právnické fakulty v Praze učebna, kde se odehrávala předvojenská výchova studentů přírodních věd a práv. Její součástí byla maketa krajiny s maketami tanků. Kolem byly židle a z nich se dalo v bezpečí fantazírovat o bitvách a vítězstvích.
Takové pískoviště by měli mít papalášové z G20. Mám tím na mysli lidi typu poručíka Duba (postava z románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška). Jako on se ohánějí tím, že jsou v obraze, protože o všem přece již před válkou diskutovali s hejtmany a jinými pitomci. A stejně jako on jsou za svoje (zlo)činy nepostižitelní. Je těžké mít v oblibě Duby, kteří se chovají tak, jako by svět byl jejich pískoviště. Jsou odděleni od reality. Lidé, národy, státy a možná celý svět je pod jejich rozlišovací schopností.
Ulice, tedy protestující, jsou od mocných neprodyšně odděleni policií a armádou, vodními děly a obušky a vůbec vším potřebným pro činnost, které se říká "crowd control", neboli zvládnutí davu. Je velmi pravděpodobné, že takzvaná "protiteroristická" opatření, tedy ještě více policie, kamer na ulicích, špiclování sociálních sítí a internetu jsou jen přípravou na dobu, kdy, jak pravil Villon, "vlky z lesů požene hlad".
ČT24 se také zabývala protesty proti G20. Moderátor Dolanský se snažil odvést pozornost od klišé, že šlo o výtržnosti radikálů, oportunistů a opilců, ale diskutující se ani vzdáleně nedotkli toho, co vlastně mladou generaci tíží. Za zaznamenání stojí pohled, který naznačuje, že mnozí místní občané s protestujícími sympatizovali.
Protesty jsou prý zaměřeny proti liberální demokracii. To je zjevný nesmysl. Ve hře je existenční nejistota nastupující generace. Současný kapitalismus nenabízí žádné řešení, protože Dubové nebudou spolupracovat s filosofy.
G20 je extrémně nákladná záležitost, jejíž výsledek je až na fotografie a pár frází nulový. Bezpečnostní opatření pro G20 v Torontu, v roce 2010, stála skoro miliardu kanadských dolarů. V Kanadě a Spojených státech existuje fígl na protestující. Jmenuje se Protest Area, což je prostor, nejlépe vzdálené parkoviště nebo park, kam se mohou protestující uchýlit se svými transparenty a megafony.
Letošní G20 byla nepochybně významná v tom, že se setkali Putin a Trump. Otázka je, do jaké míry se podaří restaurovat vztahy mezi Ruskem a USA. Obrovský rozdíl mezi výdaji NATO a Ruska na zbrojení silně ochromuje naději v tomto směru. O samotném jednání se toho občan příliš nedozvěděl. Spekulace médií o tom, jak kdo komu podává ruku, jsou k ničemu.
Pete Seeger zpíval v šedesátých letech píseň "Last Night I Had the Strangest Dream". Je v ní tato sloka: "Zdálo se mi o obrovské místnosti, plné opravdových chlapů, kteří podepisovali smlouvu, že již nikdy nebudou bojovat." To je píseň z doby, kdy umělci za něčím stáli.
Jenže kam dospějeme, když jacísi kreténi patřící do G20 pár dní po ukončení schůzky prohlásili, že Evropa vyvine ještě dokonalejší stíhačku pro další války.
Fotogalerie: - Ohnivé peklo
Fotogalerie: - Proti summitu G20
Fotogalerie: - Pouliční válka
Trump začal jezdit po světě, ale zatím to vypadá jako klid před bouřkou, kdy se jednopolární svět roztrhne v mnohopolární. Nemyslíte?
Trump zatím neví, co mu americký establishment dovolí. Svět je mnohopolární už nyní. Je tady EU, je Rusko, které Putin nepochybně zachránil před jelcinovskou devastací, a je Čína, která udělala neuvěřitelný technologický pokrok.
Jiří Paroubek kdysi prohlásil, že se dluhy nemusejí platit. Měl pravdu, s tím rozdílem, že přesnější formulace je: dluhy již nelze splatit. Je těžké vědět, jak křehké jsou rovnováhy mezi dluhy a schopností platit úroky. To je otázka pro ekonomy.
Nezavládne v mnohopolárním světě bez jednoho opěrného bodu chaos?
Monopolárnost světa nic nezaručovala. USA byly opěrným bodem samy sobě. Chaos vyvolávaly kdykoli a kdekoli se jim zachtělo. Když skončila studená válka, poklesly americké náklady na obranu na nějakých dvě stě miliard dolarů ročně. To bylo vojensko-průmyslovému komplexu proti mysli a republikáni začali obviňovat demokraty, že ohrožují bezpečnost USA. Teď jsou náklady USA na zbrojení nějakých šest set miliard ročně. Ospravedlnění takových sum umožňuje chaos a ještě lépe pocit smrtelného ohrožení.
Tuzemská Poslanecká sněmovna schválila na poslední schůzi účast na akci "Posílená předsunutá přítomnost NATO", která na rok umisťuje dvě stě devadesát českých vojáků do Pobaltských republik a Polska. Zase trochu chaosu a potřebných peněz navíc.
V Evropské unii začal Emmanuel Macron hlasitě prosazovat svou vlastní politiku. Co to může udělat s lídrovstvím Francie a Německa?
EU je pod tlakem, který může vést k její částečné likvidaci. Nesmíme zapomínat na to, že Brexit byl původně Cameronovou fintou, jak oslabit opozici ve volbách. Ta žádala referendum, tak ho dostala, protože David Cameron byl přesvědčen, že vyhraje a opozice se kvůli neúspěchu rozhádá. Stal se pravý opak a oslabena byla konzervativní strana. Jenže referendum se stejně nepovedlo, protože voliči nevěděli, co bude Brexit znamenat a nevědí to ani politici.
Odpor proti dohodě TTIP naznačuje, že existovala obava, že smlouva má oslabit EU. I kdyby se EU částečně rozpadla, Německo a Francie bude s největší pravděpodobností spolupracovat na tom, aby zbytek unie udržely v konkurenceschopné podobě vůči USA. Do zákulisí německo-francouzských vztahů je těžké vidět. Merkelová měla k Hollandovi zjevně dobrý vztah a je pravděpodobné, že bude-li zvolena, bude mít Německo dobré vztahy i s Macronem.
Nicméně není tahle až slepá důvěra k byznysmenům jako Trump a Babiš či bankéřům jako Macron slepou uličkou?
Pokud jde o mezinárodní scénu, Trump představoval jistou naději, že se urovnají vztahy s Ruskem, a že tedy nebude válka. Na domácí půdě musí čelit pokusům establishmentu, který podporoval Clintonův klan, a snaží se zablokovat co nejvíc z toho, co chce Trump udělat. Trump bude mít velké problémy s obnovou některých pracovních míst. Outsourcing vyhovoval snahám o maximální zisk, ale to, co odešlo jinam, se bude těžko vracet. Podnikům by se musely dát velké daňové úlevy a na to zjevně rozpočet nemá. To je důvod, proč se Trump zaměřil na fosilní paliva a jejich vývoz. A na prodej zbraní. Určitý problém je výroba automobilů, protože existuje velká konkurence japonských a korejských značek a konec konců i německých.
Babiš představuje změnu proti tradičním - žvanícím - politickým stranám. Mimochodem sněmovnu označil za žvanírnu již v devadesátých letech herec Rudolf Hrušínský starší. Definovat vztah voličů k Babišovi jako slepou důvěru asi nelze. Zdá se, že občané vidí, že útoky proti němu byly špinavé a účelové. Mají dost Sobotky, "americky" usmívajícího se Bělobrádka, Fialy, který si nechal poradit politicky korektní brýle, i Kalouska, který promarňuje svůj politický talent na prkotinách. Tito politici se zprotivili neustálým opakováním jména Babiš a Agrofert.
O Macronovi se ví, že ta jeho je stará a že by rád narušil ochranu pracovních míst, takže by bylo snadnější lidi propouštět. Jak uspěje, jě těžko předvídat.
Psali jsme:
Jak by mohly v tomto ohledu dopadnout volby v Německu?
Pokud se Němci opravdu obávají migrantů, je pravděpodobné, že Merkelová opět vyhraje, protože je schopna uhlazovat hrany. Lidé, kteří do omrzení opakují, že pozvala migranty do Německa, nemluví pravdu. Merkelová totiž řekla něco zcela jiného: "Uprchlíci ze Sýrie, jimž bude v Německu povolen pobyt, budou v Německu vítáni". To je silné politické gesto, nikoli otevření hranic.
V sedmdesátých letech přišly do Německa přes tři miliony Turků a nebylo kolem toho žádné vzrušení. Základním předpokladem pro integraci je ochota dané společnosti příchozí přijmout. Když nebudeme ochotni příjmout pár lidí v nouzi, bude nám zatěžko podporovat vlastní, které doma máme. Třeba důchodce.
Myslíte si, že by se v tomto kontextu mělo Česko snažit o ještě větší sepětí v rámci V4?
Čeští politici si lžou do kapsy, že nám ještě něco patří, a že nám EU brání v rozletu. Zejména tím, že EU chce, abychom přijali v podstatě zanedbatelný počet uprchlíků.
Pokud jde o Polsko, Maďarsko a Slovensko, předstíráme, že jsme s nimi solidární, protože brání hranice. Jenže oni ty ploty staví, protože jsou první svobodnou zemí na cestě některých migrantů. Kdyby je pustili dovnitř, nemají možnost je vrátit, protože není kam a ty, kteří mají nárok na pomoc, jim cílové země nevezmou. Česko je v tomto smyslu cílová země.
Česko by mělo spolupracovat s každým státem v EU, který je ochoten jít proti šílenství dalšího zbrojení.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
