Kandidát do RRTV Mezuláník: Zpráva o hospodaření ČT je plná nejasností, chybí v ní...

Půlnoční rozhovor začíná tradiční otázkou: co budete tentokrát dělat o půlnoci ze soboty na neděli?

V poslední době většinou opravuji práce svých studentů, možná se ale tentokrát budu snažit co nejvíc relaxovat.

Kritika veřejnoprávní televize se ozývá z různých stran, začíná zase „válka o Českou televizi“?

To si nemyslím, souvisí to především s tím, že se připravuje volba nových členů rady České televize, a také má Sněmovna schvalovat výroční zprávu o hospodaření České televize v roce 2013.

Senátor Jan Veleba v kritice veřejnoprávní televize navrhuje úplnou změnu systému koncesionářských poplatků. Také navrhuje změnu statutu regionálních studií…

Myslím, že hlavním problémem České televize nejsou poplatky ani jejich výše, ale management, který s nimi hospodaří. To by nyní bylo spíše třeba řešit. Bez poplatků se Česká televize neobejde, jejich výše je otázkou jednání, ale především je třeba, aby s nimi někdo zodpovědně hospodařil, a to se v současnosti neděje. Pokud jde o regionální studia, je to otázka k diskusi, mluvilo se hodně i o tom, že by měl mít každý kraj veřejnoprávní médium. To je v současnosti nereálné.

Nemohla by ale současná studia v Brně a Ostravě přesto mít více kompetencí?

V současné době se připravuje novela zákona o České televizi a myslím, že by bylo dobré, aby se role těchto regionálních studií posílila. Zatím se centrálnímu managementu České televize dobře podařilo dosadit od vedení těchto studií lidi, kteří toho televizi moc nepřinášejí a souzní spíš s generálním řízením a to není dobře. Studia ztratila vliv na to, co se bude vysílat, vysílání i finance jsou navíc rozložené v poměru, který neodpovídá počtu koncesionářů v regionech. Jsem velmi pro to, aby byla regionální studia posílena. Uvažovalo se dokonce o tom, že každé z nich by mělo svou radu, která by řešila konkrétní práci a s velkou radou by se scházela jen nad rozpočtem a dalšími zásadními věcmi.

Kritici volají po tom, že by se mělo hospodaření ČT více zprůhlednit. Jak se v tomto světle díváte na projednávanou zprávu o hospodaření České televize?

V této zprávě je řada věcí nejasná, a přitom má tento materiál sloužit Sněmovně k tomu, aby naplnila svou kontrolní roli. Především má ale sloužit veřejnosti, tedy poplatníkům, kteří z 91 % financují provoz ČT. Ve zprávě je spousta nejasností i pro laiky, neobsahuje například informace o nákladech na provoz jednotlivých organizačních složek České televize, chybí náklady na výrobu jednotlivých typů pořadů, hodinové náklady na výrobu zpravodajství na ČT 1 a ČT 24, na české filmy, u nichž byla ČT koproducentem. A vůbec schází rozbor toho, proč došlo k úbytku televizních poplatků v letech 2012 a 2013, zpráva neobsahuje žádné zdůvodnění toho stavu. Poprvé se sice management televize k této skutečnosti přiznává, chybí ale vysvětlení důvodu. Jak to, že se Česká televize extenzivně rozvíjí, a přitom ubývá plátců poplatků. Chybí výhled, do kdy takto televize může vydržet.

Myslíte, že i takto zpráva bude schválena?

To nemohu odhadnout, ale z pohledu televizního poplatníka v ní mnoho věcí chybí a bylo by namístě, aby si Sněmovna, která zastupuje veřejnost, vyžádala doplnění údajů zprávy.

Objevují se názory, že zde jde i o politikum a že neschválení zprávy ohrožuje pozici ředitele ČT…

To se sice říká, ale není tomu tak. Dejme tomu, že se zpráva vrátí k doplnění a pak bude schválena. To, že napoprvé neprojde, neznamená, že se děje něco zásadního. Teprve po druhém neschválení končí rada ČT, ale to také pro generálního ředitele nic neznamená. Jeho odvolání má legislativní podmínky, a rada by mu musela během roku dát aspoň dvě napomenutí pro porušení zákona.

Jak přimět Českou televizi, aby informovala o svém hospodaření transparentněji?

Je tu už několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o tom, že má poskytnout tyto informace. Česká televize hospodaří s veřejnými prostředky a výmluvy na obchodní tajemství v tomto případě nemohou platit. Jakýkoli subjekt, který vstupuje do kontaktu s Českou televizí, si musí uvědomit, že bude přijímat veřejné peníze a tím pádem by mělo být vše veřejné. Česká televize u nás nemá konkurenci, není tady jiné televizní médium veřejné služby.

Kdo by k tomu měl ČT přimět?

Měla by to dělat Rada České televize.

Kritici také mluví o tom, že kolem ČT funguje struktura spřízněných subjektů, které opakovaně dostávají zakázky, někdy dokonce jde o nadbytečné služby…

To také souvisí s ekonomikou, Česká televize vyvedla mnoho peněz do spřátelených firem, které se dřív pohybovaly v komerčním prostředí, a pak teprve začaly získávat zakázky od ČT. Dokonce se řešila firma, která pro ČT zajišťovala osvětlení, a přitom tyto technologie televize má a nepotřebuje na to nikoho najímat.

Podstatnou otázkou je definice veřejnoprávního obsahu. Co tento pojem znamená?

To je u nás největší problém médií veřejné služby, je zde spíše vidět peníze než smysl a obsah veřejné služby. Z České televize vymizeli dramaturgové, kteří měli ponětí o tom, co veřejná služba je. Televize pak není schopna vytvářet pořady veřejné služby. Například ve Finsku televizní rada pečlivě zvažuje při zavedení nového formátu, zda je vhodný pro médium veřejné služby a hledí se na to, aby neukrojil z krajíce komerčním médiím. Média veřejné služby tam mají přesně definovány zákonem povinnosti a to, čemu se mají věnovat a teprve pak je možné posuzovat jednotlivé pořady. Kdybychom se dnes zamysleli nad řadou pořadů České televize a zeptali se i jejich tvůrců, v čem je veřejná služba těchto pořadů, neuměli by odpovědět. Je třeba se zaměřit na vnitřní vzdělávání dramaturgů, nový ředitel po svém nástupu toto vzdělávání zrušil. Je to ale velmi důležitá věc – vychovávat lidi, aby veřejnou službu ovládali.

Není zavádějící klást na veřejnoprávní televizi přílišné požadavky, pokud jde o sledovanost?

Sledovanost by měla být hlavním kritériem, televize, na kterou se nikdo nedívá, nemá smysl. Česká televize ale musí být odlišná ve věcech, které jí předepisuje zákon a musí pokrývat především menšinové žánry, alternativní žánry, a když se orientuje na zábavu, tak by měla být buď alternativní, nebo aspoň něčím nová.

Klíčovou veřejnoprávní službou televize je zpravodajství, které je trvale terčem ktiriky. Jak vnímáte požadavek na objektivitu, vyváženost apod.?

Objektivita jako taková je nemožná. Lze mluvit o vyváženosti a je možné sledovat, nakolik je vysílání vyvážené podle zastoupení stran apod. Předstírat ale objektivitu je špatně, každý by měl vyjádřit svůj subjektivní postoj, podle kterého pak všichni mohou zhodnotit jeho další projevy. Ve snaze o vyváženost Česká televize ale nyní dost zaostává, její zpravodajství není vyvážené, zákon ale neříká, jak toho dosáhnout.

A co často diskutovaná korektnost?

Média veřejné služby si paradoxně mohou dovolit spoustu věcí, které si nemohou dovolit komerční televize. Příkladem mohou být některé satirické pořady nebo pořady o fungování médií německých televizí ARD nebo ZDF. Česká televize se zatím o nic takového nesnaží, a přitom jsou to i ve vztahu k politikům věci, které si komerční médium nedovolí, protože potřebuje jejich přízeň, potřebuje mít příliv reklam apod. Od toho je tu médium veřejné služby, které takto není ohroženo.

Při pohledu na zábavní program ČT v poslední době člověk žasne, že jim stále něco v archivu ještě zbylo. Jak se díváte na využití starších pořadů?

Česká televize neustálým opakováním naprosto znehodnotila svůj archiv a problém je i v tom, že spousta archivních věcí se vydává za nové, protože je uvádí současný moderátor. Tyto věci by také bylo zajímavé rozkrýt. Je na pováženou, jak ČT toto bohatství zdevalvovala.

Jak se podle vás ČT vyrovnala s nástupem nových médií?

V této oblasti zareagovala celkem dobře, protože velmi rychle vzniklo centrum nových médií a pracovali v něm kvalitní lidé, kteří přesně věděli, jak by měl fungovat přesun pozornosti diváků do tohoto virtuálního prostoru. Nyní v tom ČT trochu polevila, ale stále je na tom ještě dobře. Tady bude nejvíce práce pro legislativce, aby se i toto promítlo do novely zákona a pro nová média byl ve veřejnoprávní televizi větší prostor.