V politice nejste nováčkem. Co ale očekáváte od následujících senátních voleb, s čím do nich jdete?

Máte pravdu, v politice nejsem nováčkem a čím dál víc se mi potvrzuje, že jedinec nedokáže nic. Nejen jedinec, ani malá skupina. Prostě pokud chceme něco dokázat, musíme o tom přesvědčit většinu a věřte, že pokud jde o dobrou věc, najdou se příznivci napříč politickým spektrem. Možná to tak úplně nefunguje v parlamentu, ale na obecní úrovni, a věřím, že i na krajské, se to mnohdy daří.

Čemu byste se chtěla v Senátu věnovat, co vás zajímá či takzvaně pálí nejvíce?

Do volební kampaně jsem si zvolila trochu „protisociální“ heslo: Pracující má žít, ne živořit! A co mě k tomu vede? Jsem zaměstnaná a z pozice své pracovní náplně přijímám lidi do práce. Neumíte si představit škálu výmluv, proč nemohou pracovat. Snad nejhorší, kterou jsem slyšela několikrát, je, že mají sociální dávky, o které by přišli! Bohužel je dneska trend, že kdo pracuje – a já myslím opravdu, fyzicky pracuje – má co dělat, aby s platem, který je většinou na úrovni minimální mzdy, vyšel. Zvýšit minimální mzdu znamená, že zvýšíme zase i ty sociální dávky, protože jejich výpočet se dělá a odvozuje právě od výše minimální mzdy. A jsme v bludném kruhu.

Jak byste chtěla využít mandát senátorky ve prospěch regionu?