Kandidátka do Senátu Rychecká: Děsí mě sílící vliv autoritářských a extremistických názorů

Přemysl Sobotka vykonával funkci senátora od roku 1996, tedy od vzniku Senátu Parlamentu ČR. Nyní ale již kandidovat nebude. Jak se to stalo, že jeho nástupkyní, minimálně na kandidátce, jste vy? Stála jste o to, nebo jste nabídku dlouho zvažovala?

Nabídku, kterou jsem dostala od krajského předsedy ODS Dana Ramzera, jsem samozřejmě zvažovala. Nikdy jsem se přímo politicky neangažovala, i když politické dění v této zemi sleduji už od doby, kdy jsem jako studentka ČVUT zvonila na Václavském náměstí klíči nad hlavou. S politiky se navíc setkávám každodenně při své práci, protože veřejné zakázky jsou významnou součástí jejich rozhodování. A protože mi není lhostejný osud této země a děsí mě sílící vliv autoritářských a extremistických názorů a hnutí, rozhodla jsem se nabídku přijmout a svou kandidaturou podpořit stranu, která je pro mě čitelná, a která racionálním způsobem prosazuje základní hodnoty a program, kterému věřím. Hodnoty jako jsou svoboda a demokracie, nedotknutelnost soukromí, program, který podporuje zodpovědné a pracovité lidi. A přestože nejsem členkou ODS, mou kandidaturu podpořila i většina členů oblastního sněmu, jejichž podpory si velice vážím.

Co vám na vaše rozhodnutí řekla rodina a přátelé?

Můj manžel byl vlastně tím, kdo mě v tomto rozhodnutí významně podpořil. Má širší rodina i někteří přátelé už toto rozhodnutí přijali více s rozpaky, neboť u řady z nich převládá názor, že politika je stoka, ve které nemá smysl se máchat. Na druhou stranu mé rozhodnutí respektují a jsou připraveni mě ve volbách podpořit.

Jak vnímáte postavení žen ve společnosti? Pociťujete vy sama nějakou diskriminaci jen proto, že nejste muž?

Ženy mají ve společnosti samozřejmě trochu jiné postavení než muži, což vyplývá z podstaty a z vlastností, které u obou pohlaví převládají. Nemám však pocit, že by v České republice byly ženy výrazně diskriminovány. Možná jen někdy musí vyvinout trochu více úsilí k tomu, aby muže přesvědčily, že mohou být v práci, v politice, ale i doma jejich rovnocennými partnery. A mně se to naštěstí v životě daří. Na druhou stranu znám ženy, které o „rovné“ postavení s muži nestojí a se svou ženskou rolí ve společnosti jsou spokojené. Z těchto důvodů nepodporuji zavádění jakýchkoliv kvót pro ženy v politice ani v byznysu. Já sama ve firmě preferuji jako spolupracovnice ženy, neboť pro práci v administrativě je považuji za vhodnější. Diskriminuji tedy muže?

Přiznám se, že na slovo „diskriminace“ už jsem trochu alergická. Ve veřejných zakázkách slouží jako velmi silný nástroj, jak výběrové řízení zpochybnit nebo zhatit. V životě a práci často toto zaklínadlo slouží k prosazování rovnosti tam, kde o ni nikdo nestojí, nebo tam, kde to z podstaty odlišnosti není možné. Jak ženy, tak muži se v různých oblastech života uplatňují různě, a dle mého, je to tak správně.

S politikou nemáte žádné zkušenosti. Proč jste se rozhodla letos kandidovat do Senátu?

Není pravda, že bych neměla s politikou žádné zkušenosti. Má práce je s politickým rozhodováním úzce spjata a s politiky, zejména těmi komunálními, se setkávám při své práci téměř každý den. Veřejné zakázky totiž odrážejí reálný výkon politické funkce. Vždyť o čem je reálná politika? Je to služba veřejnosti, péče o veřejný majetek, starost o věci veřejné... A prostřednictvím veřejných zakázek se zajišťuje uspokojování většiny veřejných potřeb, ať už zmíním likvidaci odpadů, údržbu nebo opravy komunikací, údržbu veřejné zeleně, ale např. i řešení dopravní obslužnosti v regionu nebo nákupy hasičské techniky. A právě při přípravě a zadávání takových veřejných zakázek se s politiky napříč politickým spektrem setkávám. A to je koneckonců i důvod, proč mne politici z ODS znají, oslovili mne a nakonec i navrhli jako svého kandidáta do letošních voleb.

A proč jsem se rozhodla do toho jít? Protože se o politické dění v této zemi dlouhodobě zajímám a nejsem nadšená z toho, jaký směr v posledních letech nabralo a jakým způsobem je ovlivňováno. Protože nechci jen pasivně přihlížet a kritizovat to, co se v této zemi děje. Protože chci svou kandidaturou vyjádřit podporu politické straně, která jako jediná v České republice tvrdě zaplatila za své chyby a hříchy, kterých se v minulosti dopustila, ale stále je stranou stojící na demokratických principech, s čitelným pravicovým programem a s lidmi, kteří ve svých obcích, městech, krajích, ale i na celorepublikové úrovni přispěli k pozitivnímu vývoji této země.

Když ve volbách uspějete, co považujete za nejdůležitější?

V případě úspěchu považuji za nejdůležitější důstojně reprezentovat v Senátu svůj volební okrsek a odvádět v Senátu co možná nejlepší práci. Mým cílem je při legislativním procesu uplatňovat zdravý rozum a přispět k zjednodušení naší velice složité legislativy.

V politice jste sice nováčkem, za to máte bohaté zkušenosti v oboru veřejných zakázek. Souhlasíte s tím, že je nutné změnit zákon o jejich zadávání tak, aby cena nebyla hlavní kritérium pro jejich získání? A jaké další změny jsou podle vás nezbytné?

Rozhodně nesouhlasím s tím, že je třeba změnit zákon, aby cena nebyla hlavním kritériem pro jejich získání. Zákon o veřejných zakázkách totiž povinnost hodnotit pouze podle ceny nikdy neobsahoval a neobsahuje ji ani nyní. Zákon vždy umožňoval zadavateli stanovit i jiná kritéria pro hodnocení ekonomické výhodnosti nabídek. Nicméně velmi formalistický, a v některých případech až šikanózní výklad práva jak ze strany kontrolních orgánů, tak i ze strany neúspěšných uchazečů, postupně dovedl zadavatele k přesvědčení, že pokud chtějí veřejnou zakázku v plánovaném termínu zrealizovat, nezbývá než vybrat dodavatele podle nejnižší nabídkové ceny. Pro některé politiky se navíc soutěžení na nejnižší cenu a šetření veřejných prostředků stalo politickým tématem číslo jedna. Dodnes se např. Liberecký kraj v pravidelných intervalech chlubí tím, kolik peněz ušetřil oproti předpokládané hodnotě jim zadávaných veřejných zakázek. Už se ale nechlubí tím, jak negativně se tento trend odrazil v kvalitě dodávaného plnění. Ale důkazem, že to skutečně takhle jednoduše nefunguje a že to nejlevnější neznamená vždy to nejvýhodnější, byl tlak na změnu zákona, který by hodnocení pouze podle ceny zamezil. Naštěstí se tak nestalo a i podle nového zákona o zadávání veřejných zakázek, který začne platit od října letošního roku, zůstane volba kritérií plně v kompetenci jednotlivých zadavatelů. Oni sami tedy musí trend hodnocení ceny jako jediného kritéria zastavit.

Jak jsem již uvedla, nový zákon o zadávání veřejných zakázek začne platit od 1. října letošního roku. Tento zákon sice přináší zjednodušení zadávacího procesu, ale rovněž řadu významných změn, které budou muset jak zadavatelé, tak dodavatelé nejprve vstřebat. Jako dlouholetý praktik vím, že každá změna v zákoně s sebou přináší výrazné znepřehlednění daného zákonného předpisu a problémy při jeho aplikaci, a proto není vhodné se v tuto chvíli bavit o jakékoliv další změně.

Jakého největšího úspěchu jste dosáhla za deset let svého působení v Asociaci pro veřejné zakázky, kterou jste spoluzakládala, a kde jako členka rady působíte dodnes?

Největším úspěchem mým i mých kolegů z Výkonného výboru a Rady je, že Asociace veřejných zakázek letos slaví 10 let své existence, sdružuje 51 členů a stala se uznávanou platformou pro subjekty, které mají zájem na rozvoji prostředí veřejných zakázek a na prosazování kvalifikovaného a zodpovědného přístupu k jejich zadávání a realizaci. Asociace se stala partnerem Ministerstva pro místní rozvoj při přípravě nového zákona o zadávání veřejných zakázek a díky této skutečnosti jsem se i já mohla zapojit do legislativního procesu při jeho přípravě. A to je zkušenost, kterou bych při práci v Senátu mohla využít.

Jako velký problém vidíte nedostatek pracovních příležitostí v okolí Liberce. Máte ale představu, jak ho jako senátorka řešit? Máte vůbec v Senátu tuto možnost?

V současné době je situace na pracovním trhu ČR velice dobrá, nicméně regionálně jsou výkyvy, což je konkrétně případ obcí ve frýdlantském výběžku a v blízkém okolí Liberce. V Liberci před lety vznikly dvě průmyslové zóny, ale výrobní a průmyslové podniky se usídlily pouze v jedné z nich, druhá byla bohužel využita pro výstavbu obchodních ploch, kterých je v Liberci v současné době přebytek a které nejsou plně využívány. Regionu by bezesporu prospělo dobudování dopravní infrastruktury, zejména dálničního propojení na Hradec Králové a Ústí nad Labem a dále napojení na německou dálniční síť. Lepší dopravní obslužnost pak může do regionu, zejména pak do příhraničních oblastí, přilákat nové investory.

Jsem si vědoma, že z pozice senátorky mohu takové investice podporovat jen nepřímo, prioritou by to mělo být zejména pro krajské a komunální politiky. Na druhou stranu jako senátorka mohu na vládní nebo ministerské úrovni v těchto záležitostech ve prospěch Liberce intervenovat a v zákonodárném procesu pak přispět ke zjednodušení právních předpisů, které by realizaci takovýchto projektů urychlily.

Čím je váš obvod ještě specifický? Co nejvíce potřebuje?

Mému volebnímu obvodu dominuje Liberec. Je to krajské město, páté největší v České republice, které má více než 100 tisíc obyvatel. Můj volební obvod ale zahrnuje i dalších 41 obcí a měst, o poznání menších, ale nikoliv bezvýznamných. Samozřejmě problémy a potřeby, které řeší Liberec, se výrazně liší od problémů a potřeb, které řeší jiné obce či města tohoto volebního okrsku. Například Frýdlantsko poněkud trpí svojí polohou u hranic s Polskem a Německem bez kvalitního dopravního propojení na dálniční síť jak v České republice, tak v Německu. To limituje investice do průmyslu, lokalita tak nemá dostatek pracovních příležitostí, což způsobuje její postupné vylidňování. A to přesto, že je zde krásná krajina a velký potenciál turistického ruchu. Z těchto důvodů jsem přesvědčena, že hlavním prioritou pro politiky na všech úrovních by mělo být vybudování kvalitní dopravní infrastruktury, která by umožnila rozvoj i těchto odlehlejších oblastí.

Jste přesvědčena o tom, že byla ODS výrazně poškozena naprosto bezprecedentním zásahem státních orgánů. Je to ale skutečně hlavní příčina toho, proč se ODS dostala do tak hluboké krize? Nemůže si za to strana sama svou politikou v posledních letech?

Nemyslím si, že by se ODS dostala do tak hluboké krize díky své politice v posledních letech. Tak jako jiné tradiční politické strany zažívala svá úspěšnější i méně úspěšná období a musím přiznat, že ani mě, jako jejího věrného voliče, Nečasova vláda příliš neoslovovala. Ale zásah, který této vládě, resp. ODS uštědřil pan státní zástupce Ištvan spolu s policejní jednotkou vedenou Robertem Šlachtou, a to doslova v přímém přenosu, by dle mého názoru poslal ke dnu jakoukoliv politickou stranu. A pokud mi způsob, kterým byl tento zásah veden, připadal nepřiměřený v roce 2013, o to více jej považuji za nepřijatelný nyní, po třech letech, kdy se ukazuje, na základě jakých indicií, údajných trestných činů a důkazů byl spuštěn. Následná mediální poprava premiéra Nečase a jeho současné manželky v podobě zveřejněných odposlechů z jejich soukromého života byla vrcholem nechutnosti celého příběhu. Ano, ODS, jako každé jiné straně, škodí selhání jednotlivců. Ale pokud by ve všech případech zasahovala policie stejně jako v kauze premiéra Nečase, už bychom tu zřejmě žádné politické strany neměli.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.