Deset let, do roku 2014 jste byl poslancem Evropského parlamentu. V červenci 2009 jste byl zvolen jedním z jeho místopředsedů. Vládlo v té době mezi veřejností povědomí, že je Brusel bezpečné město? A jak jste se tam cítil vy?

Cítil jsem se bezpečně, i když jsou tam čtvrti, které tak bezpečné nebyly. Ne z důvodu terorismu, ale spíš z důvodů krádeží a podobně. Začínaly několik set metrů od Evropského parlamentu. Když jsem šel pozdě večer domů, rozhlížel jsem se, jestli mě někdo nepraští a neokrade. Horší to měly ženy. Řešili jsme tyto problémy i v Evropském parlamentu. Šlo ale o krádeže, ne o teroristické útoky. Na krádežích se podíleli příslušníci všech komunit.

Procestoval jste spoustu zemí. Minule, když jsme spolu hovořili, jste byl ve Španělsku. Jak jsou na tom další velkoměsta po stránce kriminality a ochrany před terorismem?

Často si představujeme, že můžeme bezpečnost zajistit stoprocentně, a to nelze. Snad pouze na malé vesnici, kde se všichni znají a když přijede cizí auto nebo autobus, všichni si ho všimnou. Ve městě, které má 5 nebo 10 milionů lidí, metro, veřejnou dopravu, nemůžete při sebepřísnějších opatřeních a sebedokonalejších kamerových systémech zajistit, že do autobusu nebo metra nevejde někdo s pásem plným výbušnin. Ano, je potřeba si každý útok zanalyzovat, poučit se ze slabin, zlepšit opatření, ale obávám se, že nikdy nebudeme mít stoprocentní bezpečnost.

Ve vysílání České televize řekl Radko Hokovský, ředitel think-tanku Evropské hodnoty: „Je třeba si uvědomit, že v Belgii nefunguje jen jedna skupina kolem dopadeného teroristy Abdeslama. V samotném Bruselu se nachází množství teroristických buněk, které se odkazují k aktivitě Islámského státu.“ Jak k tomu mohlo vůbec dojít? Co kdo, mírně řečeno, zanedbal?