Fotogalerie: - Končí polistopadová éra?
Který politik naši zemi po roce 1989 NEJVÍC POŠKODIL?Anketa
Jak hodnotíte 17. listopad s odstupem 25 let?
Jako jednu z mnoha v té době proběhlých demonstrací. Zvláštností právě této byly hlavně dvě věci: Jednak to byla oficiálně povolená manifestace ke Dni studentstva, jednak se jí na rozdíl od předcházejících demonstrací nezúčastnili jen „ostřílení“ demonstranti, ale většinou nezkušení studenti, včetně středoškolských. O to větší bylo zděšení z následného násilného zásahu, který přitom nijak zvlášť nevybočoval z předchozí praxe například z Palachova týdne. Jenže jindy byli biti ti, co to tak nějak čekali, ale teď nic netušící žáci.
Obsáhlý seriál ParlamentníListů.cz: 25 let od listopadu 1989 bilancují Petr Pithart, Bohumil Doležal, František Bublan, Marek Benda, Milan Uhde, Václav Žák, Štěpán Kotrba, Miloslav Ransdorf, Miroslav Polreich, Jan Graubner, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Vojtěch Filip, Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová, Jaroslav Bašta, Miroslav Kalousek, Ivan David, Roman Joch, Klára Samková, Tomáš Sokol, Jan Schneider, Vladimír Hučín, Ivan Bartoš, Marta Kubišová, Jiří Paroubek, Milan Zelený, Tomáš Haas, Martin Bursík, Jaroslav Doubrava, Petr Hampl, Václav Malý, Jan Hnízdil, Jan Urban a řada dalších respondentů. Rozhovory s nimi čtěte ZDE
Sám 17. listopad nezměnil vůbec nic. Druhý den se země probudila do stejného komunismu jako kdykoli předtím, stačí se podívat na noviny ze soboty 18. listopadu. Jenže jak se množily zprávy o bezohlednosti zásahu a hlavně fáma o mrtvém studentovi, začali se radikalizovat i ti, co předtím na ulici nikdy nešli. Lidé si vzájemně dodávali odvahy a za chvíli jich bylo tolik, že to komunistický režim vzdal, jak tím byl zaskočen.
Máte nějaké osobní vzpomínky, o které byste se podělil?
No jéje. Na tom Albertově jsem tehdy s přáteli byl. I když to pořádali svazáci a studentští aktivisté, šli jsme tam, protože doba kvasila a podle nás bylo třeba jít kamkoli, kde se může něco odehrát. Řečnilo se tam většinou o poměrech na školách a hlavně o potřebě větší volnosti při aktivitách studentů. Pár středoškoláků se bavilo hesly jako „ať žije třetí bé“. Padla tam ale i radikální slova o svobodě slova, sdružování, o potřebě politického uvolnění. Pak se dav dal do pohybu a podle plánu měl zatáčet doleva na Vyšehrad k Máchovu hrobu. To se mi nelíbilo a snažil jsem se s přáteli průvod otočit rovnou směrem na Karlovo náměstí a dál na Václavské náměstí. Ale převládl názor, že je třeba postupovat podle povoleného programu.
Další dilema nastalo cestou dolů z Vyšehradu u Výtoně. Část chtěla postupovat po nábřeží k Národnímu divadlu a pak po Národní na Můstek. To se mi zdálo jako oklika a také jsem se bál, že by lidé mohli padat nebo skákat na náplavku, kdyby tam na ně vystartoval kordon. Navrhoval jsem jít Vyšehradskou rovnou směr Václavák. Průvod se u železničního mostu roztrhl, většina šla po nábřeží, menšina tou Vyšehradskou. A tam čekal u Botanické zahrady kordon a naše rameno se ocitlo v pasti. Napjaté chvíle tam trvaly mnoho desítek minut, mezitím zadní řady buď odcházely, nebo se stihly připojit k nábřeží. Já už ne, byl jsem v prvních řadách proti esenbákům. V tu chvíli začal střet na Národní a my o tom vůbec nevěděli. Díky tomu jsem přišel o příslušnou nakládačku, nás pak jen tlakem rozehnali. Nevěřil jsem, že se ještě něco v ulicích děje, a loudal se domů. Cestou jsem posbíral pár transparentů, které mám dodnes. A doma jsem řekl, že jsem zrovna zažil hlavní událost roku.
Jaká podle vás přinesl listopad pozitiva?
Všechna. Politický pluralismus, svobodu slova, podnikání, cestování, normální život.
A jaká negativa?
Negativa přišla také, ale za ta nemůže listopad. Mezi negativa počítám hlavně rozbití sousedských a rodinných vazeb.
Proč podle vás padnul „komunistický“ sytém, přesněji řečeno reálný socialismus?
Ztratil sílu, podporu a efektivitu. Každá diktatura má svůj konec sama v sobě v tom, že demotivuje lidi. A lidé bez motivace nikdy nebudou tak tvůrčí a usilovní jako lidé motivovaní. Bič na zádech nikdy vlastní motivaci nenahradí, určitě ne dlouhodobě.
Bývalý generální tajemník ÚV KSČM Milouš Jakeš řekl pro Reflex, že listopad ´89 zinscenovala StB (generál Lorenc) a žádní disidenti – Havlové a Vondrové – na tom nemají prý zásluhu, ti jen převzali moc. A stejně se museli opírat o komunisty. Bez Mariána Čalfy by prý nebyli s to nadiktovat ani jedno vládní usnesení a Čalfa zastrašoval poslance, aby zvolili Václava Havla prezidentem. Co si o tom myslíte?
Že přehání.
Proč?
Zásadní vliv na pád komunismu u nás mělo celkové dění ve světě a v sousedních zemích. Bylo nemyslitelné, že bychom zůstali komunistickým ostrovem, když se to všude kolem kácelo. A na aranži vlastního předání moci u nás mělo podíl mnoho věcí, plánovaných i zcela spontánních a náhodných. Neříkám, že nějaké scénáře neexistovaly, ale život všechny scénáře nakonec překoná.
Co naše země nejvíc potřebuje? Anketa
Byl až do prvních svobodných voleb důležitým symbolem národní jednoty. Pak už změny spíše brzdil a žil osobními a skupinovými zájmy lidí kolem sebe.
Váš kolega Petr Hájek napsal knihu Smrt v sametu. Četl jste ji? Co si myslíte o tom, co tam napsal o úloze Václava Havla?
Že je dobré si jeho knihu přečíst a pak si udělat svůj názor.
A jak hodnotíte roli Václava Klause?
On mi dělá 17 let šéfa, to se těžko hodnotí. Jako šéf je dobrý, lze se s ním i pohádat, ale vždy je to o věci.
Dobře. Co říkáte tedy názorům, že během privatizace se rozkradla republika?
Že to říkají lidé, kteří nemají tušení, co to privatizace je. Na začátku jsou lidé bez kapitálu a hospodářství zcela postátněné. Co mělo být na konci podle těchto tlachalů? Defraudace v již privatizovaných firmách určitě existovaly a existují, ale to známe ze všech zemí světa. Ale jak mohl někdo něco ukrást přímo při privatizaci, to mi není jasné. Ani teoreticky.
Mají se dnes lidé lépe než před listopadem?
Jak kdo. Zestárli jsme, loupe nám v zádech a nemůžeme si vzpomenout, proč jsme tehdy běhali za holkami. Ale jistěže se lidé mají lépe, podle všech kritérií. Žijí nesrovnatelně svobodněji a podle všech měřitelných ukazatelů asi o polovinu blahobytněji. Vždy ale jsou lidé, kterým se daří zle. Takovým pomozme.
Co říkáte návrhům na zákaz KSČM?
Esteticky a morálně mi ten název vadí, je mi hnusné, že se k němu může někdo hlásit. Ale jsme jedinou postkomunistickou zemí, kde se žádný funkcionář bývalého režimu nikdy nedostal do vlády. Tam, kde se přejmenovali (a zákaz by nevedl k ničemu jinému), to nastalo všude. Jen ať jsou na očích.
Vyrovnala se podle vás česká společnost s komunistickou minulostí?
Tomu výrazu vůbec nerozumím. Fakt nechápu, co má to slovo „vyrovnání společnosti“ znamenat. Vyrovnat se může leda člověk sám se sebou.
Třetí významnou polistopadovou osobností je Miloš Zeman. Jak hodnotíte jeho?
To je otázka jak do ankety, moc obecná. Je to klasický levičák a socan, co k tomu dodat. Ale když se mnou prohrál sázku, přišel mi to do hospody zaplatit, a to byl ještě premiér.
Někteří lidé u nás říkají, že Putin je kágébák a komunista, že k nám z Ruska přichází ohrožení demokracie, že hrozí návrat komunismu ze strany Putina a obnovení Sovětského svazu. Jak se díváte na tyto názory? Je to reálná hrozba?
Rusko je nejdemokratičtější ve svých dějinách a je od nás nejdál za posledních 400 let.
Podobně jako se varuje před Putinem, tak někteří, například Miroslav Kalousek, varují před Andrejem Babišem, že je to prý estébák, a ve spojení s Babišem varují před návratem komunismu, před návratem estébáků...
Copak estébák. Já v něm nevidím minulost, ale spíš budoucnost. A ta mi v heslech jeho hnutí zní jako fašismus. To neříkám jako nadávku, ale jako politologický postřeh. Přichází konec politiky.
Co dnes vidíte jako největší ohrožení pro demokracii a svobodu?
Největším ohrožením pro svobodu může být demokracie. A to tehdy, když se bude hlasovat o věcech, které jsou čistě soukromé. A největším ohrožením pro demokracii je dnes nový bruselsko-anoistický neofašismus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
