Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Byl podle vás něčím přelomový?

Určitě ano, nestandardních situací bylo letos opravdu hodně, i když označení zlomový rok je možná trochu silné. Rozhodně byl ale rok 2015 význačný. Hlavně v tom, co se událo, a přitom raději ani nemělo. Ukazují to i nedávné dny, například tak nestandardní věc, jako je sestřelení ruského letadla, tedy že země NATO sestřelí ruské letadlo.

V souvislosti s terorismem a válkou na Blízkém východě je třeba redefinovat pojem válka. Nemyslím si ale, že by hrozilo něco, čím byla druhá nebo první světová válka, to už se opakovat nebude. Když ale ten pojem redefinujeme, můžeme zjistit, že prakticky ve válce už jsme. Však se říká, že generálové se připravují vždy na minulou válku. Za začátek této války lze považovat už pád dvojčat v New Yorku, i když placení agenti budou říkat, že si to Američané udělali sami. Konflikt s teroristy postupně graduje a dá se tomu říkat válka.

Jak se mění česká politická scéna pod vlivem mezinárodního dění – uprchlické krize, války s tzv. Islámským státem, sílících ambicí Ruska…?

Pro vývoj české politiky mi připadá jako nejvýstižnější pojem „nešťastný“. Začal už tím, že prezident Zeman, při vší úctě k němu, začal akcentovat návštěvy Moskvy nebo Číny a začal tím jakýsi podivný odklon od standardních kroků. Plně s ním souhlasím v tom, že máme podporovat Izrael a že máme bojovat proti Islámskému státu, ale když se 17. listopadu účastní akce extremistů, je to příliš vyhrocené. Pokud jde o uprchlíky, myslím, že slušným lidem se samozřejmě má pomáhat, a říkat, že jsou všichni špatní, není správné. Ti neslušní ale musí dostat přes prsty. Předně je třeba nepaušalizovat a nelétat od extrému k extrému.