V krizi vás ochráníme, zní hlavní heslo ČSSD do krajských voleb. Co si pod tím mám představit?
Jedná se o koronavir. Takto to bylo myšleno. Jsme přesvědčeni o tom, že když nastoupil krizový štáb pod vedením ministra vnitra, že to byla ta nejlepší ochrana. Že to konečně fungovalo tak, jak má.
Nejde tedy o případnou ekonomickou krizi?
Je to o tom vybalancování. Pokud nebudeme muset jít do nouzového stavu, a přesto krizový štáb nařídí opatření tak, aby neohrozila ekonomiku, ekonomická krize by nemusela přijít, nebo jen minimální.
Jak si myslíte, že jako Česká republika zvládáme koronavirovou pandemii?
Začátek byl excelentní. Byli jsme vystrašení, viděli jsme, co se děje v Itálii, Španělsku, a tak jsme přijali jedna z nejpřísnějších opatření v Evropě a jako mezi prvními. Tehdy vláda zasáhla dobře.
Neusnuli jsme však na vavřínech?
Usnuli. Velice hodně se rozmělnilo. V Evropě ta opatření v nějakém režimu zůstala, my jsme to uvolnili úplně. Nyní to vypadá, že ta pohoda brzy skončí. I proto si myslíme, že teď už to chce přijímat opatření pod hlavičkou krizového štábu, protože je nepřípustné, aby to ministerstvo zdravotnictví živelně měnilo. Krizový štáb jede podle jasných pravidel.
ČSSD, respektive vláda, přišla s příspěvkem pro důchodce, což se setkalo s kritikou u pravicové opozice. Stejně jako balíček pro důchodce s respirátorem a rouškami. Co této kritice říkáte?
Co se týče toho příspěvku, beru to jako jednu z pomocí, které jdou v řadě. Pomohlo se přece i matkám s dětmi, Antivirus je také částečná pomoc pro zaměstnavatele. No tak další dostali důchodci. Oni jsou opravdu vystrašení a tato opatření se jich týkají nejvíc. A pět tisíc pro ně není malá částka. A jak je utratí, to je jejich věc. Opozice bude kritizovat cokoliv. Kdybychom důchodcům nic nedali, tak kritizuje právě to.
Nyní je tedy pro společnost úplně nejdůležitější téma zdravotnictví?
Ano, protože společnost ovládá určitý strach, že naše zdravotní zařízení pandemii nezvládnou. To je ten základní strach. Protože se určitě nechceme dostat do situace, v jaké byli – alespoň dle některých zpráv – v určitých místech, kde museli vybírat, koho ošetří a koho už ne, protože volná lůžka neměli. Obava z toho, že počet vážně nemocných může vystoupat do takových čísel, že bychom to nezvládli, tady je. Je pravda, že teď máme v Libereckém kraji pár lidí na ARO, nyní toto nehrozí. Ale kdo to umí predikovat, jak tomu bude za dva, tři měsíce? Nejistota a strach je to nejhorší.
K tomu se ještě přidávají obavy z ekonomických dopadů. Vůbec to vybalancování ochrany zdraví a ekonomiky je asi to nejtěžší?
Je třeba to vybalancovat. To znamená společnost ochránit ze zdravotního hlediska a zároveň nepotopit ekonomiku. Ukazuje se, že velký problém jsou školy, jestli je zavřít, nebo nezavřít. Je to i o těch, kteří by museli být s dětmi doma, kdyby se školy zavřely.
Psali jsme:
Třeba parazitolog Flegr doporučuje školy (hlavně vysoké a střední) zavřít. A je fakt, že před cca 14 dny jsem s ním viděl rozhovor, kde říkal, kolik budeme mít 11. září nakažených (právě v souvislosti s otevřením škol) a trefil se úplně přesně...
Je fakt, že mně tu v této věci chybí nezpochybnitelná autorita nebo institut. Jako mají v Německu Kochův institut, kde se epidemiologové dohodnou a vydají prohlášení tohoto institutu, které je pak nezpochybnitelné. Ne že každý epidemiolog říká něco jiného a vnášejí nejistotu do veřejnosti.
Před nástupem covidu bylo hlavním tématem politických stran sucho. Je to i vaše téma. Proč? Co řeknete někomu, kdo si myslí, že to zrovna teď není náš největší problém?
Liberecký kraj měl v posledních pěti letech největší srážkový deficit v České republice. Bylo to znát v Jizerkách i jinde. Jde o hospodaření s vodou. To znamená, že někdy je vody moc, někdy málo. Musíme být připravení na oboje. Povodně jsme se naučili zvládat, systém na ně umí reagovat. Na sucho připraveni nejsme. Největší problém je spodní voda. Její hladina neustále klesá. Když přijde mnohaleté sucho, tak je to pak jediná voda, kterou máme. Velká část Libereckého kraje je v chráněné oblasti Česká křída, kde máme jedno z největších nalezišť vody v Evropě. O tuto vodu nesmíme přijít. Jsou tam naštěstí miliony kubíků vynikající pitné vody. Když nám však začne ubývat, tak ji nedoplníme. Problémy kvůli suchu už mělo i zemědělství. A lesy. Na nich je to vidět jasně. Les byl suchem oslaben, a proto kůrovec sílil. Letošní rok to trošku spravil, ale nevyřešil.
Třeba bude příští rok také deštivější než ten letošní?
Jen ať je. Ale není to otázka jednoho roku. Než se doplní hladina spodní vody, trvá třeba padesát let.
Velké regionální téma mezi politiky je polský důl Turów ležící u českých hranic, který chce rozšířit těžbu do větší hloubky a nejbližší české obce se obávají, že přijdou o spodní vodu. Konají se u nás proti tomu různé akce, politici jednají. Vy jste však v nedávném rozhovoru připustil, že se může stát, že Poláci neustoupí – což si osobně myslím také – a že musíme být připraveni na tuto variantu. Jsme připraveni?
Připravujeme se. Probíhá to dlouhodobě. V roce 2015 – když jsem byl ještě ve funkci náměstka hejtmana – jsme dávali deset milionů korun na propojení těch vodovodů, aby, pokud tam přijde voda odjinud, aby si mohly mezi sebou pomoci. Což se vyprojektovalo a realizovalo. To byla jedna z prvních věcí, do kterých se šlo. Propojovat vodovody a sítě. Co já vím, tak ministerstvo zemědělství dalo 70 milionů na projektování, odkud tu vodu přivést.
Co se týče těch Poláků – myslím si, že to neubráníme. Byl jsem tam s ministrem Petříčkem, řešil jsem to s panem ministrem Brabcem. Oni na tom pracují, dělají z toho mezinárodní problém. Ale kdybychom to vyhráli, vznikl by precedens. A vrátilo by se nám to v dostavbě Dukovan, ve vztahu k Rakušanům. A že někdo někoho ohrožuje přes hranice, to není jenom náš problém. Otevřela by se tím Pandořina skřínka. Je to jeden z důvodů, proč to asi nedopadne. Kraj postupuje velice dobře, dělá, co se má. Ministerstva pomáhají. Budu velmi rád, když ten boj vyhrají, ale moc tomu nevěřím.
A my musíme být připraveni, že dvacet, třicet, čtyřicet tisíc lidí by najednou nemělo vodu. V dole – až ho teď rozšíří – prokopnou Bielopolský lom, který teď vodu drží. A ta rázem spadne. Už v minulosti se to stalo, že jeden lom překopli a voda u nás i vedle v Německu spadla. Předpovědi geologů nevypadají dobře. Alternativ je několik. Jedna je náročná a spoustě lidí se nelíbí – a to je přivést tam vodu z Jizerek. Do Liberce se také tahá voda z Dolánek nějakých deset, patnáct kilometrů. Tady by to bylo buď ze Souše, nebo z Josefova Dolu. Musel by se asi posílit vodojem a udělat samozřejmě kanalizaci, aby se voda zase mohla odvést.
Bude to stát hodně peněz. Alespoň částečně by na tohle měli přispět Poláci nebo Evropa z nějakých fondů?
Ano. Argumentujeme, že to není naší vinou. Ať nám to tedy Evropa či částečně Poláci vykompenzují. Ať nemusíme kvůli cizímu zavinění investovat tři, čtyři miliardy.
Jedním z vašich hesel je, že je třeba hájit demokracii za každou cenu. Co tím myslíte?
Je to myšleno jako pojistka demokracie. Myslíme si, že některé strany, které chtějí být u moci nebo jsou u moci, tak u nich pojem demokracie nevítězí. Jeden z důvodů, proč jsem vstoupil do České strany sociálně demokratické, je, že tu je princip demokracie uvnitř strany i směrem ke společnosti.
Jaké máte ambice v krajských volbách?
Naší ambicí je dostat se do zastupitelstva.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
