Zatímco Evropa se schází buď v Londýně, nebo po Skypu, zásadní jednání mezi USA a Ruskem probíhají v arabském světě. Není to trochu symbolické vyjádření toho, kam se posouvá těžiště světové politiky?

Jednoznačně ano. Jednak jde o posun geografický, tedy z Evropy, resp. z euoratlantického prostoru do prostoru indopacifického, v širším rozměru do prostoru Amerika – Asie – Afrika. A jde i o zásadní posun kvalitativní. Po období, kdy zde byl v mezinárodní politice jeden hegemon, USA, a určitou roli hrály mezivládní a nadnárodní organizace typu NATO a EU, vstupujeme do období multipolarity a do éry, kdy mezinárodní řád bude založen na bilaterálních vztazích národních států a klíčové roli jednotlivých velmocí. Jako osamostatněných aktérů.

Klíčovou otázkou celého arabského regionu je tradičně vztah arabských zemí k Izraeli. Za prvního Trumpova mandátu byly kontakty považovány za jeden z největších úspěchů jeho diplomacie, za Bidenovy vlády se tento proces zastavil. Dá se podle vás očekávat po návratu prezidenta Trumpa obnovení dynamiky dialogu?

Zásadní je v této fázi to, jak dopadne boj Izraele proti teroristům a vrahům z Hamásu v Gaze. Do té doby nelze hovořit o žádném širším dialogu Arabů a Izraele, protože Arabové a muslimské režimy podporují Hamás.

Cílem Izraele, ale i Trumpa je konečná likvidace Hamásu a zřejmě i ukončení jakýchkoli hrátek na dvoustátní řešení izraelsko-palestinské otázky.