Když odpovídal světoznámý vědec Stephen Hawking na webu reddit.com na dotazy čtenářů, mimo jiné uvedl, že s rostoucím využíváním automatických strojů přijde naše společnost nejen o pracovní místa, ale především o lidská práva. Co říkáte takové úvaze?

Ten výrok vystihuje jednu velmi důležitou věc. Jde totiž o vyřazování lidí z výrobního či z pracovního procesu, což je sice zjevné, ale vzniká přitom problém, že společnost musí vymyslet, co s těmi uvolněnými lidmi. Čím dál více se hovoří a píše o tom, že nastupuje tzv. čtvrtá průmyslová revoluce, digitalizace výrobních ekonomických procesů, kde už jde například o inteligentní továrnu, která se umí kompletně samostatně přeprogramovat. V ní jsou všechny procesy robotizované, a to už od vzniku nového výrobku a procesů, kterými se má vyrábět. To se ještě všechno v takové virtuální podobě modelově prozkoumá dříve, než se začne skutečně vyrábět. A je tam celý proces, dokonce i servis a recyklace. To vše vytěsňuje podíl člověka na minimum nějakého obslužného personálu. Ale potom vzniká nejen otázka morálně-etická, že lidé mají spotřebu, ale oni jsou i tvůrci poptávky a té spotřeby. Pro koho se budou ty výrobky, dokonce individualizované na míru, vyrábět, když ta čím dál větší rozhodující masa lidí jednoduše nebude mít práci, a tedy ani zdroje na to, aby vytvářela poptávku?

Stephen Hawking také upozornil na to, že pokud stroje vytvoří vše, co potřebujeme, bude se výsledek odvíjet od toho, jakým způsobem se budou věci rozdělovat. Buď budou mít všichni všeho do sytosti, nebo se ještě více projeví sociální nerovnosti a vzniknou větší propasti mezi bohatou a chudou vrstvou. Spěje vývoj k té druhé možnosti, že technologie vytváří neustále rostoucí nerovnosti, jak předvídá?

To je pravda, ale mezi tím – podle mého názoru – bude široká škála takových mezistupňů, kde bude záležet na konkrétních podmínkách vývoje a konstelace sil určujících faktorů. Ale z takto formulovaných extrémů vyplývá, že společnost bude mít za úkol vymyslet nějaké možnosti smysluplných lidských aktivit pro lidi, kteří budou vyřazeni z bezprostředního výrobního procesu. To, že by většina dostávala jednoduše nějaký obnos peněz, aby si mohla zabezpečit základní potřeby, nebo dostávala hotové výrobky, je podle mě hodně extrémní pojetí v tom smyslu, že člověk musí mít vždy i nějakou smysluplnou aktivitu. V opačném případě by to vedlo k absolutní degradaci všeho možného, což vidíme teď v ukázkové podobě na dlouhodobě nezaměstnaných. To je obrovský balík problémů, které bude třeba řešit nejen proto, že robotizace a nové technologie vyřazují člověka, a bude třeba řešit, jaké by měl dostat existenční prostředky, ale jednou z priorit se stane i vytvářet podmínky pro smysluplnou činnost lidí, kteří nebudou bezprostředně potřební na obsluhu stále automatizovanějších a robotizovanějších procesů.

Zabývá se ve světě někdo tím, jak stále rostoucí mase lidí bez práce připravit aktivity, které by jejich životy alespoň nějak naplňovaly?

Dnes je samozřejmě nemoderní hovořit o Marxových myšlenkách, ale dokonce i Bell, americký sociolog, ještě v šedesátých letech se též zaobíral otázkou využití volného času, když už tehdy moderní technologie dospěly do takového stadia. A k tomu je také třeba zmínit, že se technologie dají i extrémně zneužít. Protože jedna věc je, jestli technologie, jejich orientaci a modernizaci opravdu zaměřujete tak, aby se zlepšovala kvalita života člověka, nebo zda je využíváte i na různé formy proti člověku. Tím nemyslím jen zbraně, ale i jiné věci na ovládání. Často se upozorňuje na to, že umělá inteligence a informační technologie jsou velkou hrozbou pro svobodu člověka, že se vytváří jakási kontrolovaná společnost, kde nějaké vrcholové struktury mají možnost úplně do detailů sledovat a monitorovat a v jistém smyslu i formovat vědomí člověka a podobně.

Takže to je hromada nových problémů, které se nám teď ještě jeví jako příliš vzdálená budoucnost, ovšem například inteligentní továrny, inteligentní podniky, to už není jen fikce, to už se reálně vytváří. V Německu například strategie Industry 4 je už oficiální strategií uplatňovanou právě v tomto směru, o kterém jsem hovořil. Ale je tu i druhá stránka věci, jestli bude v těchto vysoce automatizovaných robotizovaných podmínkách mít kdo v dostatečném množství výrobky kupovat. Neboť na to potřebují mít lidé i nějaké peníze a potom už to řešení, o němž jsme hovořili, může být velmi rozdílné, neboť zdaleka to nebude tak jednoduché a přímočaré, jak by se to mohlo jevit.