Kulturně, historicky a mentálně jsme plnohodnotnou součástí Západu, vzkazuje ministr Herman těm, kteří volají po utužení vztahů s Ruskem. A předkládá fakta

01.04.2016 21:10

ROZHOVOR S Ruskem je třeba počítat v boji proti islámskému terorismu, je přesvědčen ministr kultury Daniel Herman. „Musíme být ale velmi opatrní, protože ruská imperiální politika je součástí ruské zahraniční politiky minimálně od 18. století. Ano, spolupracujme s Ruskem, ale buďme pevně součástí západní demokratické koalice. Pro nás jsou dva zásadní pilíře zahraniční politiky – členství v Evropské unii a členství v Severoatlantické alianci,“ upozornil současně v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Daniel Herman.

Kulturně, historicky a mentálně jsme plnohodnotnou součástí Západu, vzkazuje ministr Herman těm, kteří volají po utužení vztahů s Ruskem. A předkládá fakta
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ministr kultury Daniel Herman a busta Karla Kryla

Objevují se hlasy, že Rusko je pro Českou republiku větším ohrožením než Islámský stát, na druhé straně mnozí politici včetně prezidenta Miloše Zemana prosazují užší vazby na Východ. Máme se podle vás Ruska bát nebo s ním víc spolupracovat?

V kontextu mezinárodního boje proti terorismu je Rusko nepominutelným partnerem. To je globální zájem, protože boj proti terorismu je jednou z největších priorit současného světa. Tento fakt ovšem nemůže jakkoli ospravedlňovat skutečnost, že Rusko obsadilo území jiného státu, že koná různé bojůvky na území cizího státu, ať je to Ukrajina, nebo další země. A tady je potřeba rozlišovat, aby se pod vysokou prioritou boje proti terorismu neskrývaly určité kroky a tahy některých ruských politiků, kteří by se mohli snažit skrytě pod touto rouškou rozšiřovat tendence ruského imperialismu. Musíme být tedy velmi opatrní, protože ruská imperiální politika je součástí ruské zahraniční politiky minimálně od 18. století. A stejně tomu bylo ve století devatenáctém, dvacátém a tak je tomu i na začátku jednadvacátého století. Tyto dvě věci bych tedy trochu rozlišoval, ale určitě je s Ruskem třeba počítat v zásadní otázce boje proti islámskému terorismu. Takže odpověď na vaši otázku zní: ano, spolupracujme s Ruskem, určitě je třeba, aby bylo dobrým partnerem, ale buďme pevně součástí západní demokratické koalice. Pro nás jsou dva zásadní pilíře zahraniční politiky – členství v Evropské unii a členství v Severoatlantické alianci.

Ale objevuje se – zejména v souvislosti s přístupem k migrační vlně – v naší společnosti čím dál větší kritika Evropské unie i spojenců v NATO, především USA. A na druhé straně tady řada proruských hlasů volá po utužení vztahů s Ruskem, po slovanské vzájemnosti. Podle některých lidí patří Česko spíš k Slovanům, tedy do spojenectví s Ruskem, než na Západ. Co si o tom myslíte?

Česká republika je nástupnickým státem českého království, které má své kořeny hluboko v raném středověku. Byla to doba Přemyslovců, kdy se formovaly základy českého státu. A je to období po etablování nové identity Evropy po rozpadu říše západořímské, kdy došlo k určité symbióze odcházejícího světa antiky s nástupem tak zvaně barbarských národů Evropy. Tak vznikl středověk a české království vždy bylo součástí tohoto společenství, bylo součástí svaté říše římské. To je naše identita. U nás se setkaly dvě základní kulturní evangelizační misie. Rok 845 je prvním datem, kdy máme datován kontakt českých zemí s iroskotským křesťanstvím, je to křest českých čtrnácti Lechů v řezenském chrámu svatého Emmerama, a rok 863 je rokem, kdy velkomoravský kníže Rostislav pozval na Velkou Moravu bratry Cyrila a Metoděje, aby jeho lidu přinášeli evangelium srozumitelným jazykem. S jistotou nevíme, kde byly západní hranice Velké Moravy, každopádně dnešní území České republiky je místem, kde se tyto dvě základní vlny, tedy latinská a byzantská, setkávaly. Myslím, že to je vysokou přidanou hodnotou.

My jsme kulturně, historicky, mentálně plnohodnotnou součástí Západu, ovšem s tím, že jsme samozřejmě západoslovanskou zemí se slovanským jazykem psaným ovšem latinkou, což jsou všechno komponenty, které je dobré znát a v současné době velmi dobře používat v zahraničně politických konotacích. Jsme tedy zemí, kde se setkávají obě tyto kultury, máme tedy asi vyšší pochopení pro kulturu Východu, ale jsme plnohodnotnou součástí Západu. Náš prostor vždycky byl jakýmsi kolbištěm zájmů německých a ruských, je tomu tak od 18., 19. století. A je třeba si uvědomit, že velice temná minulost z období německého nacionálního socialismu by neměla zatemňovat to tisíciletí plodné symbiózy před tím. Navíc demokratické Německo, tedy Spolková republika Německo se dokázala s touto temnou historií vlastní země obdivuhodně vyrovnat a ukázala, že to jde.

My bychom se také měli vyrovnat se svým podílem řekněme na kolaboraci v době nacismu, nebyli jen hrdinové, a na kolaboraci v době komunismu. Doby, kdy jsme patřili pod dominanci Ruska, tehdy Sovětského svazu, rozhodně pro naši zemi dobré nebyly. To jsou historické konotace. S Ruskem je třeba spolupracovat na přátelské bázi, na obchodní, ale jako rovný s rovným, ne aby mělo tendence dominovat v tomto našem prostoru. Německo je spolu s námi součástí Evropské unie, je to široké mezinárodní společenství a to je pro nás i do budoucna jedním z pilířů naší prosperity a míru. Jsem přesvědčen, že to je v současné době ta nejlepší cesta, jakou si lze představit.

Jakých českých osobností v naší historii si nejvíc vážíte? Kdo byl podle vás největším přínosem?

Jsem přesvědčen, že v novodobé historii máme řadu zajímavých osobností, které tuto zemi vedly. Začnu od posledního českého krále, císaře Karla Habsburského, který se pokusil zastavit první světovou válku a vytáhnout své země z tohoto válečného běsnění, omilostnil politické vězně a ztratil všechno, co mohl. Ale byl to člověk, který nikdy neopustil principy, kterým věřil, umřel v naprosté chudobě v pětatřiceti letech, ale byl to člověk morální. A na morálku bychom neměli zapomínat. V těchto stopách šel první československý prezident – Tomáš Garrigue Masaryk, který byl velkým humanistou. Na jeho už předprezidentské éře vidíme, že to byl člověk velmi odvážný už jako poslanec říšského parlamentu ve Vídni, byla to rozhodně osobnost vysoce humanistická, která do kořenů základů moderní státnosti vložila mnohé.

Další osobnost, kterou považuji za zajímavou, je prezident, který se stal hlavou státu v extrémně těžké situaci – Emil Hácha. Byl to člověk, který byl pod obrovskými tlaky, ale snažil se v těchto extrémních situacích zmírňovat děsně negativní dopady. A jsem rád, že se v posledních letech pohled na něj rehabilituje a Emil Hácha už není chápán tak negativně, jako byl chápán v době komunistické.

A samozřejmě z nedávné doby pokládám za velikou osobnost prezidenta Václava Havla, kterého jsem měl tu čest osobně znát a mnohokrát jsem se s ním setkal. Ten vtiskl do naší současnosti rovněž to, co vtiskl TGM na začátku státnosti, tedy principy morálky, humanity, vyššího principu mravního. Na to bychom nikdy neměli zapomínat.

Co považujete za největší ohrožení České republiky v současnosti?

Jednoznačně vzrůst islamistického terorismu, násilí tohoto typu a jakékoli zpochybňování euroatlantických vazeb, ať už v tom vojenském společenství – NATO, nebo v Evropské unii.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Advokátka Hamplová: Nedospělý Macron. Ti, kteří mají radost z požáru Notre-Dame, musí pryč z Evropy. Jasní nepřátelé. Vyznamenání pro generála Pavla? Velké ano

13:33 Advokátka Hamplová: Nedospělý Macron. Ti, kteří mají radost z požáru Notre-Dame, musí pryč z Evropy. Jasní nepřátelé. Vyznamenání pro generála Pavla? Velké ano

ROZHOVOR „Když se podobná věc stane, ať by to bylo v kterékoli zemi, lidé se zastaví a cítí sounálež…