Jak jste se vůbec dostal k tomu, že se pustíte do vybudování busty francouzského exprezidenta Mitterranda?
Nápad zřídit v České republice bustu Françoise Mitterranda vznikl loni zcela impulzivně při replice snídaně s Mitterrandem, kterou v Praze uspořádalo francouzské velvyslanectví na žádost současného předsedy vlády Manuela Vallse. Když mne požádal o slovo, rovnou jsem požádal o souhlas. On reagoval stejně pohotově: Nemohu říci ne – kdy a kde. Z původních účastníků snídaně byl jen Petr Uhl – většina již nežije – a tak ambasáda počet doplnila i o – řekl bych – držitele myšlenek Václava Havla. K mému překvapení se k mému nápadu žádný nepřipojil.
Busta bude veřejnosti přístupná od úterý 14. července v palácových zahradách pod Pražským Hradem. Zdarma a květiny vítány.
Myslíte tzv. Pražskou kavárnu?
Pane redaktore… nemohu říci ne...
Na tehdejší snídani před 26 lety delegovala účastníky Charta 77, prakticky Václav Havel. Dva nečleny si však vybral Françoise Mitterrand sám: Alexandra Dubčeka a vás. Proč?
U Saši to byla minulost: Pražské jaro. U mne současnost: Jazzová sekce velmi reálně bortila normalizaci až k jejímu závěrečnému vzdechu. Mám seznamy tzv. státu nebezpečných osob z mnoha krajů republiky. Tvořily prováděcí opatření pro akci Norbert v případě výjimečného stavu. Převažují členové a sympatizanti Jazzové sekce.
Když mne paní překladatelka tehdy Mitterrandovi představovala, nejprve řekla: To jste vy? Já musím panu prezidentovi překládat všechny články o Jazzové sekci. Čili, byla to vysloveně disidentská činnost.
Francie měla v Praze v závěrečných deseti letech normalizace skvělé analytiky, řekl bych stejně dobré, jako tehdy Američané – kteří však po listopadu 89 – nezdegenerovali.
Psali jsme:
A diplomaté amerického velvyslanectví v Praze podle vás zdegenerovali?
Pane redaktore, mohu říci: ano.
Jazzová sekce chystá na 9. července 19.ročník Nonstop čtení, který věnuje francouzsko-československým vztahům. Vy jste odtajnili zápis z jednání Gustáva Husáka s Françoise Mitterrandem. Ten však má podle zákona o archívnictví z roku 1992 zůstat ještě veřejnosti nepřístupný do roku 2022. O co v něm jde?
Domnívám se, že o dvě skutečnosti: Gustávu Husákovi nevadili tolik disidenti, jako bývalí kamarádi – komunisté. V rozhovoru naznačil, že se Françoise Mitterrand může ve svém volném čase stýkat v Praze s kým chce, ale přece jenom ten Alexander Dubček... Mitterrand neodpověděl a hovor převedl jinam. Sašu ráno v Bratislavě sebrali. Nás ne. Jiří Hájek dokonce odjel legálně do zahraničí.
Za historicky důležitější však považuji sdělení Husáka, že Československo uvažuje o snížení vojenského stavu. Tato informace by byla pro současné oráče dějin jaksi prekérní. Antikomunisté ji v roce 1992 raději šoupli do sejfu. Na třicet let.
Vy jste ji však zveřejnil...
Jistě, do roku 1992 byl rozhovor obou státníků komukoliv přístupný. Že byl dán do režimu utajení, jsem se dozvěděl z dopisu příslušného ministerstva až v roce 1997, tedy rok po smrti Françoise Mitterranda. I Husák již několik let nežil. Podle mne nešlo o zmíněné státníky, ale o princip, že i mnou nenáviděný režim chtěl vyjít západu vstříc, obdobně jako s Helsinskými dohodami. Na těch, jak je zapomínáno, vyrostla Charta. Mitterrand byl mistrem politické taktiky. „Obětoval“ Dubčeka, protože věděl, že politický akt uspořádat obyčejnou „snídani“ oběhne svět a Dubček se s ním stejně „sveze“. Françoise Mitterrand významně přispěl k politickým změnám v zemích bývalé východní Evropy. Domnívám se, že mimo Francii, je to první busta v Evropě.
Není paradoxem, že trvalou poctu Mitterrandovi vytvořila dobrovolná kulturní organizace bez jediného zaměstnance, která nedostává od státu korunu? Neměl by poctu velkému Evropanovi vzdát stát?
Také bych se to domníval… ale já jsem nyní, na konci svého života – pyšný, že od myšlenky, přes organizaci po obrovské peníze, bylo vše „zdola“ a z českých kapes. Kromě jediného případu jsem však nenarazil na námitky ani u nejvyšších míst: Obratem poskytl záštitu pan prezident, radu předseda Senátu, někteří ministři, předsedové nadací, všechny úseky Národního památkového úřadu, mám několik desítek dobrovolníků, znalců umění i historie, úžasně přijalo nápad vedení palácových zahrad pod Pražským hradem, prostě tzv. lidský kapitál existuje. Pravdou je, že z toho se faktury neuhradí. Ale snad někdo dá i dodatečně. Stále jsme v propadu.
Který případ to byl?
Stojí za slavořečení: Očekával jsem iniciativu od profesionálních organizací, které na spolupráci obou zemí vydělávají, například Komerční banka, člen skupiny Société Générale. Bohužel, údajně současný generální ředitel, Francouz, finanční pomoc zavrhl. Správní rada „Komerčky“ neodpověděla ani na tři dopisy, ve kterých jsem se odvolával na vstřícnost předsedy vlády Francie. Nepotvrdila ani jejich přijetí. Taková namyšlenost je ve světě financí nevídaná. Přitom „Komerčka“ právě z České republiky „vyváží“ nemalé prostředky místo aby je investovala tady.
Premiér Manuel Valls o tom ví?
Ještě ne.
A co spolupráce s francouzskou ambasádou?
Vynikající. Myslím, že od éry ambasadora Philippe Coste zde nebyl vnímavější a pracovitější velvyslanec. Má diplomatickou intuici. Rozumí vládě a respektuje Hrad. Nepodceňuje ulici: Obrazně, ví, kdy má přijet autem a kdy pěšky. Navíc má skvělý pracovní tým. Odpovědi na mé maily přicházely téměř stejně rychle jako od Andreje Babiše osobně; tedy do několika minut. Přitom obsah mailů by zaměstnal patra kanceláří.
Andrej Babiš podpořil i současný projekt busty?
Před 18 lety jsme pořádali výstavu o heydrichiádě. Žádné ministerstvo ani poslanecké kluby nepřispěly. Náhle naskočilo sto tisíc. Otevřel jsem Zlaté stránky a hledal firmu Agrofert. Prostě, bez ptaní se objevil „jakýsi“ Andrej Babiš, zjistil si účet a poslal. Nic nechtěl. Jen věděl to, co ministerstvo kultury ne, že by národ měl znát Heydricha a Lidice. Ani dalších patnáct let jsem jej neznal. Pak Jirka Vích zprostředkoval rozhovor do Rádia Hortus a až poté se Andrej Babiš dal na politiku. Také podpořil vydání reedice Hrabalova Anglického krále s dodatky o pronásledování Jazzové sekce. Když Komerční banka nad Mitterrandem zívala Andrej Babiš přispěl doslova ze dne na den… Všichni na něj hledí čecháčskou optikou peněz – on chce pořádek a efektivitu. Pro všechny.
Sponzory jste si vybíral nebo jste souhlasil vždy, když chtěl někdo přispět?
Vybíral jsem si, velice. Byl jsem posedlý strachem, že přispěje někdo „máznutý“, já budu v tísni, nezbude než přijmout a bustu bude provázet bulvární legenda.
A přidali něco i bývalí političtí vězni?
Ano, ale nechci je jmenovat. Někdo by jim určitě srazil jejich desetitisícové důchody…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
_profil_top.jpg)
