Po prezidentské volbě se objevují různé analýzy, které rozebírají, proč volba hlavy státu skončila vítězstvím Miloše Zemana, i když v části společnosti byla touha po změně. Co podle vás rozhodlo?
Česká společnost se v zásadě rozpadla na dvě odlišné části, což může přerůst v obrovskou národní krizi. Jednak jsou lidé, kteří jsou soustředěni ve velkých městech. Ta vysála inteligenci vysokoškolsky, středoškolsky kvalifikované lidi z venkova. Takže leckde na venkově, v malých vesnicích a městečkách, neříkám, že je to všude, je strašná absence vzdělaných lidí, a to se projevilo. Mezi nimi a lidmi, kteří odešli do měst, a není to jen Praha, velmi rychle jde nahoru Brno, Olomouc, kde jsou vysoké školy, je vykopán obrovský příkop. Navíc je to ve městech ještě zahušťováno příchodem Slováků, protože ti, kteří tu studují, tady často zůstávají.
A pak je ta druhá část, typický voliči z velké části Babiše, a řekl bych ze sta procent Okamury, kteří si řekli, že prosperita a naděje, na kterou čekali v roce 1989, se nedostavily. Jsou tu celé lokality a dokonce speciálně kraje, které se za třicet let nezměnily. Prostě někde lidé dřou za málo peněz a k tomu se ještě přidala jakási pracovní nejistota, protože někteří podnikatelé v těch regionech se chovají jako dobytek. To, co se prokopírává do nálad společnosti, je skutečnost, že česká společnost nezvládla transformaci, i když na to měla víc než dvacet let.
Když porovnáte hospodářskou situaci naší země na začátku roku 1990 a 2018, kdy byla lepší?Anketa
Které lokality se podle vás za třicet let nezměnily? Jsou to ty s největší nezaměstnaností?
Jde o klasická území, kde byla na každém kroku vidět průmyslová revoluce, mluvím speciálně o celém moravskoslezském regionu, především je to ostravsko-karvinský revír, a samozřejmě Ústecko, Sokolovsko. Za minulého režimu tam lidé měli ve srovnání se zbytkem republiky slušné platy, dobrou životní úroveň, komunisté dávali do těchto regionů peníze, aby se tam stavěly byty. Takže dneska typičtí nevoliči Zemana jsou právě v kdysi zchátralé, dnes hezké Praze, v Brně, ve velkých městech a aglomeracích. Ale v místech, kde kdysi proběhla průmyslová revoluce a kde se nikdo se neptal, co se bude dít po rozpadu přežilého průmyslu, se hromadí frustrace a blbá nálada. Samozřejmě ti lidé dělají hrubou chybu, že volí tak, jak volí, protože žádní populisté, žádní lidé, kteří surfují na hranici fašismu nebo reminiscencí komunismu, nikdy nezvednou tu společnost tak, aby byly ekonomické zdroje na to, že tyto regiony pozvednou.
Je mi líto, že přes všechny sliby Babišů apod. se už nikde nemluví o vysokorychlostní železnici, přitom tohle je obrovský projekt, který by pozvedl venkov na vyšší úroveň. Viděl jsem televizní debatu, v níž se jeden chytrý a známý politik začal bát, jestli vysokorychlostní železnice nevylidní kraje. Já říkám, že naopak, existují analýzy, že pokud stát do dvaceti let nepostaví vysokorychlostní železniční síť po České republice, do nejužšího regionu kolem Prahy přijde dalších tři sta až čtyři sta tisíc lidí. A odkud asi? Ne ze zahraničí, ale přijdou jako migranti z Ostravska, z jižní Moravy. To, co bylo podceněno, je špatná politika soudržnosti České republiky a jednotlivých regionů.
Když mluvíte o rozpadu v české společnosti, zavinily to jen tyto ekonomické a sociální rozdíly mezi jednotlivými regiony? Ale kde se vzala ta obrovská animozita vůči vzdělaným lidem, které si někteří voliči Miloše Zemana promítají to té takzvané pražské kavárny? Takže tím, že Zemanův protikandidát Jiří Drahoš byl akademik, byl automaticky zařazen do skupiny nenáviděných intelektuálů a vítačů imigrantů.
Na to existuje zřejmě tisíc názorů. Ale jedna věc je, že velký morální faul, který se tady odehrál, se stal už v roce 1990. Neměla být tolerance vůči lidem, kteří se prohřešili proti lidským právům z éry komunismu. Já neříkám, že měli být zavíráni nebo dokonce popravováni, ale měli být doživotně zbaveni vlivu ve veřejné sféře. Za druhé tito lidé neměli mít zvýhodněné šance dostat se k majetku státu. Jak ty různé komunistické managementy řídily fabriky, měly samozřejmě know-how, znaly možná odbytiště, někteří z nich byli jen zloději, kteří věděli, že na skladových zásobách leží tolik zboží, že když to jen rozprodají, budou boháči. Dál fungovaly jejich kontakty, kdežto ti, kteří bojovali proti komunismu, neměli žádné šance. Stejně jako je neměli emigranti, kteří se vraceli do poměrně nepřátelského prostředí, protože česká veřejnost se k nim chovala mnohokrát pohrdlivě. A navíc se samozřejmě mezitím národ od roku 1948 i 1968 někam lidsky i jazykově posunul. Ta komunistická nomenklaturní lůza se dostala k ekonomické moci, někteří na té cestě sice zkrachovali, ale z části se stala podnikatelská elita. Takže nevyrovnání se s komunismem zasadilo obrovskou morální ránu. Britská kancléřka Margaret Thatecherová říkala, že když někdo nepotrestá zlo, ono se vrátí a bude to ještě větší zlo.
Hlavní příčinu tedy vidíte v tom, že se česká společnost nevyrovnala s totalitní minulostí?
Ano, příčinu vidím v tom, že se česká společnost nevyrovnala s marasmem minulosti. Dokonce se z původců násilí a jejich dětí vykrystalizovali největší privatizátoři a také největší zloději. Je velmi trapné, když se tito lidé, kteří se díky tomu dostali k moci, nebo ti, kteří jsou v šedé zóně, která současnou moc podporuje, dnes něco křičí o morálce. V tom došlo k morálnímu selhání. Myslím, že to trochu začal Petr Pithart tím výrokem, že slyší trávu růst. A znovu říkám, není to o zavírání, o popravování, ale o poslaní do určitých mezí. Kdyby se bývalí nomenklaturní komunisti vypracovali vlastními silami, jako se musel vypracovat ten nekomunistický zbytek republiky, který se k tomu lizu nedostal, budiž jim to přáno. Ale nepotrestání těch viditelných zločinů proti lidským právům, ty trapné soudy, kde zůstala bolševická justice, muselo samozřejmě vyvolávat v řadách politických vězňů rozčarování. Tato společnost nebyla dodnes schopna se vypořádat s oběťmi, řada z nich už se toho nedožila, dodnes nejsou vypořádány některé oprávněné restituční nároky, a komunisté a současný establishment státu se obětem komunismu směje do očí, že už nic nedostanou.
To, co také frustrovalo lidi, byla skutečnost, že média se od prvotního nadšení a kývání na cokoliv Václavu Klausovi překlopila do totálního odporu, ve skandalizování kdečeho, co v řadě případů ani nebylo věrohodné, a lidé si řekli, že světem vládne nespravedlnost. Byly to první záchvěvy postmoderní společnosti, které k nám dorazily, a naše společnost na to nebyla připravena. Ono to dnes cloumá vyspělými demokraciemi, natož státem, kde není žádná pevná ideová kotva, kde není žádná náboženská kotva, kde není žádná jednotící idea nebo ideologie. Pak jsou tyto společnosti velmi náchylné k manipulaci.
Prezident Miloš Zeman a Andrej Babiš kritizují justici, dokonce prohlásili, že je u nás možné objednat si trestní řízení. Jak hodnotíte práci justice v posledních letech?
Nespravedlnost vidím v tom, že se někteří lidé obstrukcemi a lží vyhýbali soudům, i u zjevných trestných činů, kde každý cítil, že se něco stalo. Na druhou stranu máme plné kriminály, kde lidé sedí často za bagatelní, i neúmyslné trestné činy. V takových případech je podle mne česká justice velmi tvrdá, kdežto mocní mohou dělat obstrukce a vyhýbat se trestu. U nás se tolerují obstrukce u soudu, různé nemoci. Pak jsou případy skutečně nemocných, kde soud nemá žádné slitování. Nevidím tam rovnováhu. Obstrukce by stát neměl tolerovat. Někteří soudci volají po tom, že určitá část věcí, ne superpodvody, by měla být postihována majetkovými tresty, třeba i odstrašujícími. Když někdo zneužije úmyslně dotaci padesát milionů korun, měl by přijít o majetek. Zvlášť když si sahá na státní peníze, tam není o čem přemýšlet.
Tyto pocity nespravedlnosti pak vedou k tomu, že se lidé po dvou desítkách let trpělivosti v každých volbách pokoušejí volit novou stranu, nové hnutí. Ve snaze mít naději za každou cenu pak volí Babiše, Zemana, Okamuru apod. Samozřejmě tito lidé žádnou naději nepřinášejí, naopak hrozí, že nás zatáhnou do šíleně nebezpečného marastu.
Nehraje v nedůvěře k justici roli i to, že politici často zpochybňují trestní řízení nebo dokonce rozhodnutí soudu?
To je prostě strašné. Co já osobně české justici vyčítám, je ale pomalost soudů. Vidím řadu věcí, které by šly udělat velmi rychle. Každá strana si najde své znalce, pak to může skončit jako v případě mostu, který spadl na železnici u Ostravy. To je naprosto skandální, tam si pinkají posudky. Ale když se dodrží všechny předepsané postupy, nesmí žádný most spadnout. A když spadne, vždycky je tam nějaký viník. Buď ten, kdo ho rekonstruuje, nebo ten, co ho neudržuje, nebo ten, kdo po něm chodí a neměl by tam chodit. Na to jsou zákony, jasně dané normy.
Ale jsou v justici lidé, kterých si nesmírně vážím. Jako byl třeba ombudsman Otakar Motejl nebo jako je předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Myslím si, že je zločin, že takový člověk nejde do politiky. I když jsem měl kdysi výhrady k Pavlu Rychetskému, dneska ho považuji za jeden z pilířů české demokracie. Jestli Ústavní soud nezastaví různé třeštění a šílenosti například s obecným referendem, hrozí rozpad České republiky. Za situace, kdy je společnost takhle citlivá naskakovat na různé provokace, lživé kampaně financované z jiných zemí, jsou schopné českou společnost rozeštvat takovým způsobem, že tady dojde buď k občanským nepokojům, nebo rozpadu státu. Ono se to zdá jako science fiction, ale není. Příkopy už jsou tu vykopané, teď je otázka, jestli tam někdo nalije ty poslední kapky hněvu. Společnost se dá velmi rychle dostat do ulic, ale těžko se dá dostat z ulic a zklidnit k normální práci.
V posledních letech dostaly lidi do ulic především odbory kvůli problémům týkajícím se zaměstnanosti, platů, zákoníku práce. Neměla by se také zlepšit sociální politika, aby se zabránilo přilití těch posledních kapek hněvu?
Pravda je, že dalším důvodem, proč se děje, co se tady děje, je to, že tady nebyla nastartována efektivní sociální politika. Moderní společnost, která je zpravidla řízena pravicí, ta vytváří hodnoty, levice nikoli, to je dáno mým přesvědčením, by měla být postaveno na tom, že místo dávek by měly peníze jít ne na to, že je nezaměstnaný udržován na podpoře, že je tolerována jeho nečinnost, ale na to, aby si svůj problém mohl vyřešit. Dnes to sice není tak aktuální, ale ono to bude, až budou padat ty montovny. Větší tlak by měl být také zaměřen na vzdělanost společnosti. Podle mne vzdělanost u nás tragicky padá. České děti nejsou už v několika posledních desítkách let připravovány na moderní společnost. Neučí je tam průřezové předměty, ale nesmysly, takže i když si budeme povídat o průmyslu 4.0, nebudeme na to mít lidi. Je směšné, když si někdo dodnes myslí, že když je malíř, nemusí umět aspoň něco z matematiky. Některé základy by měly být vynucovány po všech.
Z jakého důvodu?
Když se tak neděje, končí to finanční negramotností, naivitou lidí. Třeba konkrétně v regionech. Od vzdělaných lidí je třeba vysáván Ústecký kraj, kde je zcela viditelné, že tam chybí vysokoškoláci, kteří by tam žili, podnikali, prostě fungovali, ať už na vysokých nebo středních školách. U nás také chybí duální vzdělání, pořád se po něm volá, ale nikdo pro to nic neudělá, přitom reforma by se dala do půl roku legislativně dát dohromady. V Bavorsku je na tom postavena prosperita. Moderní firmy se stejně nebudou ptát, kolik kdo má titulů, ale co umí, vyspělý technický svět jde touto cestou. A jsou i další věci. Ve Spojených státech amerických už někdy v půlce sedmdesátých let vyšel v The New York Times velký článek s názvem Etika je v módě. V České společnosti chybí větší diskuse a propojení etiky a života. Jestliže upadá náboženství, je vytlačováno na okraj společnosti, dokonce je předmětem naprosto nehorázných útoků, něco ten prostor musí vykrývat. A ve Spojených státech amerických je to například etika. U nás tyto rozměry chybí. Chybí politickým stranám, chybí lidem. Kdyby ve společnosti byla etická laťka nastavena, pan Zeman se nikdy nestane prezidentem České republiky.
Hnutí ANO, komunisté, okamurovci a Piráti začínají jednat o podobě zákona o obecném referendu. Co si o tom myslíte?
Jestli si s tím dnes zahrává Babiš i Piráti, tak si zahrávají s velkým hazardem. Referendum vypadá hezky, ale s výjimkou Švýcarska nikde ve světě referenda nefungují, jen rozeštvávají společnost. Podívejte se na Španělsko. Stojí jim to za to? To nám tady ordinují ti Okamurové, komunisté a další, jim se hodí českou společnost rozkývat, vytáhnout ji z našeho ukotvení v Evropské unii a v Severoatlantické alianci. Ono to vypadá na pohled hezky, ale s výjimkou Švýcarska referenda nikde ve světě nefungují, spíš rozeštvávají společnost. Jestli si s tímhle někdo zahrává, ordinuje České republice těžký úpadek a těžkou krizi.
Nejsme tak důležití, aby nás Evropa držela u svého srdce za každou cenu. Opět se objevuje dělicí čára mezi tou původní západoevropskou patnáctkou a východními zeměmi, to je vidět například na tom, jak Němci budují infrastrukturu, vyhýbají se novým východoevropským zemím, které do EU přistoupily po rozpadu sovětského bloku. Objíždějí Českou republiku, nehrnou se do Polska, to o něčem svědčí. A běží to už delší dobu.
Ale odpůrci obecného referenda to mají těžké, protože lidé se cítí velmi dotčeni, když někdo prohlásí, že o některých složitých otázkách, které vyžadují hlubší znalosti, by neměli rozhodovat občané. Například právě o zahraničněpolitických otázkách, jako je setrvání v Evropské unii nebo v NATO, nebo o mezinárodních smlouvách. Nemáme zastupitelskou demokracii na to, aby rozhodovali lidé, které jsme si zvolili a jejichž prací je věnovat se podrobně podobným problémům, jednat s odborníky o dopadech takových zásadních rozhodnutí?
Ať si každý na tyto otázky odpoví sám. Pokud se bavíme o obecní úrovni, občané mají právo zastavit své pomatené radní a rozhodnout: Chceme bazén – nechceme bazén, chceme silnici uprostřed obce – nechceme. Do celostátní infrastruktury už bych je nepustil, protože každý chce jezdit autem, ale nikdo nechce, aby dálnice vedla za jeho domem. Je to celkem lidsky pochopitelné, ale buď stát dálnice prosadí, nebo ne.
Ale myslíte si, že by ve Spojených státech amerických, když už Evropu drželi nacisté, lidé v referendu souhlasili s tím, aby někam za oceán jely umírat jejich děti? Garantuji, že by v tehdejší atmosféře, kdy se to začalo připravovat, Amerika v Evropě neintervenovala. Odboráři chodili před Bílým domem a protestovali proti tomu. Prezident tehdy musel zahrát jakousi habaďúru na americkou společnost, řekl, že nepůjde do války, ale už spustil zbrojení. Další příklad silového řešení: Když byla Velká Británie ve velkém úpadku a byla velmi zesocializovaná, myslíte, že by lidé v referendu schválili zavírání dolů, tedy to, co udělala Margaret Thatcherová a za co zaplatila velkou lidskou daň?
A myslíte, že když se dostanete do sociální krize a budou nutné úspory, že když někdo vyvolá referendum, zmrazí se důchody? Zatím se mluví o tom, že se zakáže hlasovat například o daňových věcech. Ale zakáže se hlasovat o možnosti odtrhnout kteroukoli část republiky a vyhlásit její samostatnost?
Myslíte si, že by k tomu mohlo dojít? A která část země by se mohla odtrhnout?
Napadá mne Morava nebo Pražsko-středočeský region. Ono to teď vypadá absurdně, ale marketingové nástroje na rozeštvání lidí jsou zřejmé a je to otázka peněz. Upozorňuji, že obecné referendum, jak je například zavedené v některých amerických státech, je nástrojem bohatých lidí, kteří mají na rozdíl od obyčejných lidí peníze, objednají si analýzy, objednají si marketingové nástroje a vnutí společnosti svoje zájmy.
Proto Spojené státy americké mají dneska obrovský problém. Ony mají díky různých lobbistickým tlakům a referendům asi patnáct tisíc výjimek v daňových zákonech. Snad každý prezident má v programu, že začne rušit výjimky, ale jednomu se za celé volební období povedlo pracně zrušit asi sto třicet výjimek. Dodnes přežívají tak monstrózní výjimky jako třeba ta, která se týkala komponent obleku z mohérové vlny, protože byla pro vojáky do první světové války. Výjimka byla zrušena, ale záhy si lobbisté prosadili, že každý rok bude Kongres hlasovat o tom, jestli se na ten rok tato výjimka udělá nebo ne. A zatím výjimka prochází, protože pár lobbistů stačí k tomu, aby zmáklo Kongres, protože sto milionů dolarů nestojí nikomu za to, aby rozpoutal válku proti třem velkým farmám ve dvou nebo třech státech, a tam si tím způsobil pokles voličů. To jsou pravé důsledky referend.
Takže to, co vykládá Okamura o švýcarském příkladu, je nesmysl. Švýcarsko je světová výjimka, která vznikla historicky. My jsme Češi, máme nějaká specifika a cokoli sem bude násilně implementováno, ať už z Východu nebo Západu, skončí katastrofou. Vždycky se má nechávat jen to, co efektivně funguje, co národ stráví na té své cestě, doufám, že do budoucnosti.
Ing. František Laudát
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
