Na Facebooku jste popisoval názorový střet kvůli vašemu „evropanství“ a moc povzbuzující pro vás tato výměna názorů evidentně nebyla. Dostáváte se často takhle do střetu s lidmi, kteří nadávají nejen na Evropu, ale i vám?
Úplně tak to není. Od doby, kdy jsem dělal mluvčího vlády, mě lidé zastavují a na něco se ptají. Někdy se názorově neshodujeme, ale že by byli nepřátelští nebo agresivní a že by mě přímo posílali někam? To nedělají. (smích)
Jistěže lidé situaci v Evropě řeší, debatují o tom na sociálních sítích. Zajímavá je teď i problematika referenda. Lidé často neznají souvislosti, vidí například, že v referendu padá otázka ano nebo ne, ale pak si často neuvědomují dopady. I na tyto věci se ptají.
Který český televizní program sledujete nejčastěji?Anketa
Když jste zmínil referendum, prezident České republiky Miloš Zeman prohlásil, že čeští občané by měli mít možnost „vyjádřit se“ k otázce budoucího členství země v Evropské unii a Severoatlantické alianci. V zahraničí se začíná hovořit o případném „Czexitu“, informují o tom Time, Reuters, server Politico i New Europe. Jak jste zmiňoval v předchozím rozhovoru, domníváte se, že lidé nebudou chtít opakovat britskou zkušenost. Jenže jak je vidět, prezident naší republiky by možná nechal promluvit hlas lidu… Když odhlédneme od možnosti, že by hlavní aktéři mohli dopadnout jako David Cameron, bylo by podle vás vhodné vyhlásit referendum?
Myslím, že ne, a to z důvodu, že jsme ho měli nedávno, před 14 lety. Nemůžeme každých deset let opakovat referendum ke stejným záležitostem. Navíc si v hlasování také lidé rozhodli, že přijmeme euro. My jsme ještě vůbec nenaplnili to, k čemu jsme se zavázali. Obecně jsem pro princip referenda, vždyť to byla ČSSD, která už dvacet let zákon prosazuje, a teď to vypadá, že by mohl být schválen. Ale i po zkušenostech z Velké Británie se otevřela debata, a to nejen u nás, ale všude po světě, zda na tak složité otázky, kde nikdo není schopen odhadnout dopady, pořádat referendum. Přece jen lidé si v zastupitelské demokracii volí své zástupce. Když si vezmeme situaci u nás, naprostá většina parlamentních stran má ve svém programu členství v NATO a v EU. Pokud by lidé byli proti členství, nechť volí strany, které ho nechtějí.
Od pana prezidenta lze tedy slova chápat jako předvolební rétoriku, jak mu mnozí přisuzují, nebo prostě jen chce, aby lidé měli šanci se vyjádřit?
Když jsem byl mluvčí vlády Miloše Zemana v letech 1998 až 2002, tak to byla právě tato vláda, která prosazovala zákon o referendu. Tady Miloš Zeman názory nemění a je přesvědčen, že by v našem systému být mělo. Otázkou je, zda pořádat hlasování teď, když jsme ještě nenaplnili to, k čemu jsme se zavázali před čtrnácti lety.
Ostrými slovy jste v ČT pořadu Události, komentáře nešetřil na adresu europoslance Nigela Farage, který rezignoval na post šéfa protiunijní strany UKIP. „Nigel Farage splnil tu špinavou roli, kterou si předsevzal, a nyní nemá co nabídnout,“ zaznělo od vás. Jenže co když opravdu dosáhl svého a rozhodl se odejít. Jeho rozhodnutí obhajují Svobodní, například Martin Pánek: „Nigel Farage šel do politiky proto, aby dostal Velkou Británii z Evropské unie. Kvůli politice přišel o veškeré soukromí, zbankrotoval, poškodil si zdraví a málem zemřel,“ shrnul Faragovy oběti veřejnosti. Co vy a tyto protiargumenty?
Znám Nigela Farage asi čtrnáct let z Evropského parlamentu. Za celou dobu podle všech kritérií, účasti, práce ve výborech, zpráv, které podal nebo nepodal, byl jeden z nejlínějších a nejméně pracovitých poslanců. Jeho činnost vypadá tak, že jednou za týden při plenárním zasedání pronese nějaký kontroverzní výrok. Panu Machovi a všem jeho obdivovatelům bych chtěl vzkázat, že Nigel Farage je rasista. Názory neskrývá a jeho rasismus se projevuje ne vůči Arabům, Pákistáncům nebo Indům, protože to jsou jeho voliči v Británii, ale vůči Polákům, Čechům, Maďarům nebo Rumunům. Takže pokud u nás pan Mach nebo kdokoli jiný Nigela Farage obdivují, tak bych jim chtěl vzkázat, aby si uvědomili i toto. Obdivují někoho, kdo je proti nim.
Nigel Farage je zajímavá postava v tom, že pochází z bohaté rodiny, prošel nejdražšími soukromými školami, v životě pracoval jako makléř na burze, pak chtěl jít do politiky a vše postavil na totálním populismu a jednom tématu. Kariéru udělal a byl to on, který se velkou měrou zasloužil o to, že v britské společnosti zesílily protievropské názory. Ani odstupující premiér, ani Boris Johnson, ani Nigel Farage neměli a nemají jakýkoli plán B, a i proto odstoupil. Mimochodem, Farage už odstoupil dvakrát, takže já počítám s tím, že jeho aktuální rozhodnutí není trvalé. Navíc bude stále sedět v Evropském parlamentu, brát za to peníze a nebude mít žádnou odpovědnost. V dalších volbách UKIP posílí, ale nemyslím si, že získá nějaké další poslance. V dolní sněmovně má jednoho, jestli získá další dva, to je podle mě maximum a UKIP nebude hrát v britské politice žádnou významnou roli. To jsou podle mě důvody, proč se teď stahuje. Bude jen Evropu kritizovat, zároveň brát její peníze a vyčkávat, zda přijde příležitost, aby se opět vrátil.
Psali jsme:
Dr. Libor Rouček
Brexit není jenom vystoupení Británie z Evropské unie, ale i projev toho, že tendence posilování nadnárodních struktur je u konce. V pořadu Události, komentáře to řekl politolog a expert na mezinárodní vztahy Petr Robejšek. Místo globalizace tak podle něj nastupuje lokalizace. Navíc kromě trendu posilování národních států hovoří také o tom, že problémem je neexistence evropského patriotismu. Jak to vidíte vy?
Když se přesuneme z Evropy do Spojených států, vidíme stejné jevy, stejný populismus, ať už Bernieho Sanderse na levé straně nebo na pravé straně dnes Donalda Trumpa, a žádnou Evropskou unii tam nemají. Mají velmi dobře fungující federální stát, kde jsou jasné pravomoci mezi komunální úrovní, jednotlivými státy a federací. Přesto tam vidíme stejný populismus, stejnou nespokojenost se zavedenou politikou. V Evropské unii je to o to komplikovanější, že máme národní státy, 28 států, 24 jazyků, EU není federální stát a nemá pravomoci. Procesu globalizace se ale nevyhneme. Znamená nejen volnější obchod, ale především byla způsobena nejrůznějšími komunikačními prostředky a svět je propojen. Ať se nám to líbí nebo ne, vývoj půjde směrem stále větší interakce mezi zeměmi, kontinenty a my to nevyřeším populismem kohokoli, ale musíme najít vhodnou kombinaci, jak problémy řešit a zda na komunální úrovni, na úrovni jednotlivých států nebo nadnárodních celků. Co bude nadále chybět, protože je velmi těžké vytvářet nějaké celosvětové struktury, je globálnější systém. Opět, ať se nám to líbí nebo ne, velké korporace, banky jsou po celém světě, a jak teď spolu mluvíme, jsou na burzách posouvány miliony dolarů, což nikdo nereguluje a nekontroluje. I to je důvod, proč se lidé obracejí proti globalizaci. Cílem zodpovědné politiky by mělo být hledat v souvislosti s vývojem řešení. Ale odhlasovat si například vystoupení Velké Británie z EU, to řešení nepředstavuje.
V souvislosti s referendem se stále objevují pochybnosti. K pochybovačům se přidal i šéf zahraničního výboru Evropského parlamentu Elmar Brok. Jako mnoho dalších totiž vystoupil s názorem, že výsledek referenda není závazný, a rozhodnutí o vystoupení z EU je tedy na britské vládě. Do jaké míry je reálné, že by skutečně referendum nebylo respektováno?
Tak to je a teď je potřeba vysvětlit jednotlivé kroky, abychom situaci pochopili do budoucna. Referendum opravdu bylo nezávazné. Rozhoduje parlament, který by samozřejmě měl k výsledku referenda přihlédnout, ale nemusí. V parlamentu naprostá většina poslanců je pro setrvání Británie v EU, a to i poslanců konzervativní strany. Teď máme krizi v obou hlavních stranách, ovšem hlavní zodpovědnost mají konzervativci a teď si musejí ujasnit, kdo je povede. Proces volby kandidátů probíhá, během týdne vyberou dva a o těch pak bude rozhodovat vnitrostranické referendum, ve kterém 150 000 členů konzervativní strany rozhodne o předsedovi. Předpokládá se, že předseda nebo předsedkyně se pak stane ministerským předsedou nebo předsedkyní. Až bude známo, kdo povede novou vládu, budou si muset Britové vytvořit plán, jakým způsobem si budou chtít vztahy s EU urovnat, zda půjde například o způsob Norska nebo podle pravidel Světové obchodní organizace. Nejvážnější kandidátka na úřad předsedkyně je Theresa Mayová, dosavadní ministryně vnitra a ta už řekla, že letos žádost o tzv. rozvod určitě Británie podávat nebude. Takže máme dalšího půl roku, než se vůbec rozhodnou. EU nic dělat nemůže do doby, než si Britové zformulují, co chtějí, a teprve pak může reagovat. Pak teprve začne proces, který by měl trvat dva roky. Vývoj bude mít dynamiku a není vůbec jasné, zda Britové za půl roku neřeknou: „My jsme udělali blbost, sorry, snažme se urovnat vztah v rámci našeho členství v EU.“ To nelze vyloučit.
Takže je reálný předpoklad, že se vezme referendum čistě nezávazně a britská vláda řekne: „Zůstáváme v EU“?
Tato možnost je. I když to není v tradici britské politické kultury. Přes všechno jsou zvyklí respektovat verdikt veřejnosti. Jen říkám, že nálada ve společnosti se může během půl roku změnit.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
