Už několik týdnů se napříč republikou konají protivládní demonstrace, které vyvrcholily akcí na Letné. Jak toto podle vás nakonec skončí? Jak by měl Andrej Babiš a vůbec celá vláda reagovat?
Pana velkotovárníka Babiše sleduji už dvě dekády a je jasné, že do všeho, do čeho šel, dříve či později to dostal a udržel. Jak v ekonomice, tak i v politice. A každý boj ho spíše posílil, než vyčerpal. Stejné je to i teď. Nicméně skvělé je to, že lidé ukazují, že stát není firma a dokážou vstát ze své komfortní zóny a začít definovat určité hranice i mimo volby. Já to cítím jako v pořádku, a nejen jako ústavní právo, ale obecně vzato i jako jedinou mírumilovnou možnost, jak dát vědět svou nespokojenost. Požadavky jsou jasné, ale pan prezident dal jasně najevo, že stejně, i kdyby pan premiér vyslyšel tyto požadavky, stejně ho zase a zase ustanoví premiérem, takže zatím to vidím patově. Premiér se svého úřadu jen tak nepustí.
Co můžeme čekat v listopadu, kdy uplyne přesně třicet let od sametové revoluce? Mohou létat i dlažební kostky, jak někteří prorokují?
Bude-li se pan premiér stále chovat opovržlivě a arogantně, pak zřejmě je možná i tato varianta, jakkoli zatím nepravděpodobná. Ale záleží na tom, jak se za požadavky postaví odbory. Pak by se mohly objevit stávky, včetně té generální. Pak je otázkou, jak se zachová pan prezident.
Je namístě přirovnávat to, co se nyní děje, k roku 1989? Nebo má pravdu hradní mluvčí Ovčáček, že tehdy se demonstrovalo za svobodné volby, a teď se demonstruje proti nim?
Teď se ale přeci vůbec nedemonstruje proti svobodným volbám. Srovnání s rokem 89 je naprostý nesmysl. Pan Ovčáček jen dělá svou práci a umně rozmělňuje požadavky části populace. Voliči mají přeci plné právo nesouhlasit s věcmi, které nastaly v období mezi volbami. A je jich opravdu dost a jsou dost zásadní.
A co říci na Ovčáčkovo srovnání aktuálního protestu s demonstracemi v únoru 1948, kdy k nadšeným davům mluvil Klement Gottwald a komunisté na 40 let převzali moc. Je i toto namístě?
Sám hlasatel podobných slov ví, že jsou to hovadiny a velice hloupé srovnání. Jsou to hlášky především pro voliče pana prezidenta a premiéra. Jsou to slova běžného politického boje.
I prezident Zeman na Frekvenci 1 zkritizoval demonstrace proti premiérovi. Protesty podle něho nemají smysl, na rozdíl od těch v roce 1989. Demonstrace prý podporují neúspěšní politici a lidé, kteří v životě nic nedokázali. Nejlépe prý je takové akce a lidi ignorovat. Má pravdu, a je řešení skutečně tak jednoduché?
Kéž by to bylo tak jednoduché, ale není. Odhad situace pana prezidenta je slovně neobratný, protože jistě ví, že v populaci narůstá a narůstat bude nespokojenost s premiérem a jeho konflikty osobních zájmů. Realita je ještě horší. A pan prezident to nepochybně ví.
Na demonstracích mluví i někteří umělci. Má pro lidi to, že k nim promlouvají známé osobnosti, větší váhu? A proč podle vás právě umělci, alespoň tedy někteří, mají potřebu vyjadřovat se tímto způsobem k politice?
Umělci odjakživa byli hybnou silou nespokojenosti v jakékoli společnosti. Jsou lakmusovým papírkem společenských vztahů, morálky, etiky, vidí dál a hlouběji, než „běžný“ člověk, bez ohledu na rozdílné požadavky různých oborů a zájmových skupin. A když vždycky, pak proč ne teď? Naše společnost sice ekonomicky roste, je neskutečně rozmazlená, přesto dokáže nahlas říci, že se jí něco nelíbí. Je to špatně? Jistě. Pro ty, kterých se to tyká, to nepříjemné je. A tak se brání slovy. A k dispozici mají mnohem větší arzenál a aparát.
Někteří umělci ovšem nešetří dost ostrými výroky. „Ty svině nás chtějí rozdělit,“ řekl například syn Bolka Polívky Vladimír. Řekl také, že až bude dav nespokojených dost velký, tak se „naserem a půjdem na Hrad“. Herec a režisér Jiří Mádl pro změnu na jiné demonstraci označil demonstranty za hrdiny a vyzval k odstranění Babiše se Zemanem, kteří podle něj zneužívají slabší a hloupější spoluobčany. Je podle vás taková rétorika v pořádku? Neobrátí se to nakonec spíš proti nim? Ostatně jak Polívka, tak i Mádl už to na sociálních sítích poměrně dost „slízli“.
Ano, společnost rozdělená je. To ale není nic k údivu. Co je ale špatně, že zášť a nenávist skupin proti dalším, se zvětšuje a vyhraňuje. Brousí se jazyky i emoce. Dobrou otázkou je, proč. Ekonomikou to totiž není. Takže je to spíše práce pro sociology, filozofy a následně média, aby zjistili, kde je ve vztazích jádro pudla. Proč mají sociální skupiny chuť a důvod věci hrotit. Je ale jasné, že dělání z lidí blbce chvilku projde, ale po překonání určité hranice není cesty zpět a je třeba věci řešit. Takže i prezidenta a premiéra upozornit, že státní úředník není císař.
Básník Anatol Svahilec recituje na Letné
„Takovej ten názor, že když někdo vyhrál volby, tak si máme všichni dřepnout do koutka a přetrpět těch pár let, než to bude všechno překopaný, s tím já nemůžu souhlasit,“ uvedla herečka Aňa Geislerová na adresu voleb a premiéra Babiše. „Dokážu si představit jejich frustraci, s čím jakoby oni zápolej a s tím, že jejich přísun informací, asi, nebo informovanost není tak velká jako naše, možná je to ani nezajímá nebo jsou třeba pod nějakým cíleným dezinformačním tlakem, to všechno tam figuruje,“ uvedla pak Geislerová k rozdílu mezi hlavním městem a zbytkem země. Existuje podle vás v ČR jakási informační bariéra? A jsou čeští občané ovlivněni dezinformacemi?
Pojmy lid a národ jsou živé organismy a je dobře, že si nesednou někam do koutka. To by se politikům líbilo nejvíce. A všudypřítomná hra dezinformací hraje svou roli. Nicméně odkazuji na zdravý selský rozum, na který se často zapomíná. Lidi můžou být ovcemi do určité chvíle. Chtějí řešit především vlastní život. A jestli za ně někdo řeší správu země, pak je všechno v pořádku. Ale jen do té chvíle, kdy i ty ovce mají plné zuby toho, že z nich někteří politici dělají blbce zbytečně dlouho a nadměrně intenzivně. Pak se stádo rozbečí a prolomí ohradníky. Do nedávné chvíle se mluvilo jen o tzv. pražské kavárně, dnes ale jsou demonstrace nespokojených lidí po celé zemi. A sami posílají peníze organizátorům. To se právě dotčeným osobám vůbec nelíbí, a tak kopou kolem sebe, jak můžou. Otázkou je, co všechno zmůžou? (Myslím ty dotčené státní úředníky.)
Odbočíme-li, velkou diskusi vyvolalo to, co se stalo při pietním aktu v Lidicích. Poslanec Jaroslav Foldyna, který chtěl spolu s motorkáři Noční vlci položit kytky na památník obětí nacistických zločinů, se dostal do křížku s Filipem Petličkou, který má na starost vnější vztahy Památníku Lidice. Ten jim v položení květin přímo na místo zamezil, protože na stuhách byly nápisy v azbuce. Motorkáři nakonec ustoupili a položili květiny o kus dál. Je takový zákrok nutný? Zachoval se Petlička správně?
Neokážu to posoudit. Azbuka s Lidicemi nemá nic společného. U švabachu bych se drbal na hlavě.
A mimochodem, co říci na myšlenku nejvyššího představitele Němců vysídlených po válce z českých zemí Bernda Posselta, že by se některý příští sudetoněmecký sjezd mohl konat v České republice? Je to vhodné? A je pro naše vzájemné vztahy dobře, že se těchto akcí zúčastňují čeští politici, jako například Daniel Herman nebo Pavel Bělobrádek?
Charakter lidí, stejně jako sociálních skupin zjistíme ve chvíli napětí, problémů a řešení. Sudetští Němci se v jedné takové chvíli už odkopali. A nekopali za zemi, ve které tehdy žili. V tom mám jasno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
