Moderátor Luboš Xaver Veselý stupňuje svůj boj s Českou televizí. Na svém kanálu na YouTube zveřejnil jinak nedostupný videozáznam mediálně propíraného sněmovního semináře k financování ČT. Na něm generální ředitel ČT Petr Dvořák a členové Rady ČT odpovídali na otázky ohledně fungování veřejnoprávního média. Viděla jste seminář? Přišly vám odpovědi ze strany Petra Dvořáka dostatečné?
Především bych to vůbec nenazvala slovem boj. Tak to může vnímat snad jen Česká televize, protože jí to není milé. Domnívám se, že ze strany Luboše Xavera Veselého je to snaha získat a přinést nám objektivní informace, tedy jde mu o transparentnost hospodaření s nemalými veřejnými financemi, a na ty informace má u veřejnoprávní televize právo každý občan této země, nejen on. Já této jeho snaze fandím a má můj obdiv za vytrvalost. Pokud je v České televizi vše OK, nemá se přece čeho obávat.
Kdyby mu chtěli vzít vítr z plachet, všechno zveřejní sami. Takže jaký boj? Já žádný nevidím. Vidím snahu získat informace, a vidím snahu je nedat nebo mlžit. To je vše. Víte, mnoho státních institucí hlásá, že zveřejňování je skvělé, než se to dotkne jich samotných. Tedy odmítám slovo boj. To z toho dělají jiní.
Ve Sněmovně po několikahodinovém jednání opět nedošlo na schválení výročních zpráv České televize. A rozprava byla bouřlivá. Poslanec ANO Pavel Juříček použil v souvislosti s ČT slova „smrtící mix pomalu umírající organizace“. A šéf poslaneckého klubu lidovců Jan Bartošek nařkl kritiky ČT, že jsou nástrojem hybridní války, kterou používá Rusko. Jde o obstrukce, jak tvrdí opozice? Proč to podle vás neodsouhlasili, když je jasné, že ANO zprávy podpoří a tím je věc uzavřená?
Když se zamyslíte nad těmi větami, které jste citovala, pak je odpověď docela jasná – v té diskusi nejde o Českou televizi, ale jde o soutěž o nejvíce šokující výrok, který by zaujal média. Takže oni nepotřebují schválit nebo neschválit ty zprávy, oni potřebují ten čas, aby si mohli čechrat politické peří u mikrofonů – prostě více kohoutů na dvoře. Je to trapné, někdy směšné, Ale holt takovou máme politickou reprezentaci.
Upřela bych pozornost spíš k té poslední větě – nikdy není dobře, když se předem ví, že tak ožehavý dokument bude schválen prostě proto, že má za sebou politickou většinu, bez ohledu na obsah. To považuji za mnohem více škodlivé, než jakési ty mixy a hybridní války (úsměv) v projevech. Protože to svědčí o tom, že je v podstatě jedno, co v té zprávě je. A to by naopak nám občanům, které podle mne reprezentuje dnes právě Luboš Xaver, být jedno nemělo.
Kritika na práci ČT se snáší i dál. V rozhovoru s Janou Bobošíkovou téma otevřel poslanec Pavel Plzák. Podle něj jsou některé pořady neobjektivní, jmenoval 168 hodin a Reportéry ČT. Jak na tyto pořady nahlížíte vy? Daří se jim přispívat ke zdraví demokracie a veřejné debaty? A jak se stavíte k práci hlavních hvězd publicistiky České televize?
Tak veřejnoprávní televize tu není od toho, aby ji politici, kteří jsou u moci, milovali. Sama řadu reportáží sleduji, a musím ocenit kvalitu některých z nich. Ale i naopak, protože buď danou věc znám, nebo se orientuji v právu, a proto vím, že pohled a výklad je hodně jednostranný. Co však považuji za více alarmující je to, že České televizi už přestávají rozumět a věřit lidé tzv. mimo Prahu, jinými slovy, ač nemám ráda tuto paušalizaci, ale nic vhodnějšího mne nenapadá, hovoří se čím dál častěji o tom, že Česká televize „točí pro pražskou kavárnu“. Tedy není to už jen věc politiků, že nemohou ČT vystát, ale poslední roky je to slyšet i tzv. z publika. A samozřejmě to není Prahou, protože Reportéři jsou „ostravští“.
Zrovna nedávno jsem psala šéfredaktorovi, jak mne jedna reportáž v dobrém zaujala. Snažím se být nestranná, nad věcí, ale když už i člověk jako já, aktér listopadové revoluce a dnes politicky neaktivní člověk, kterému by to mohlo být jedno, si raději zapne na zprávy Primu, o něčem to svědčí. Takže být Českou televizí, nechávalo by mne v klidu, že do mne kopou politici, ale velmi bych zpozorněla, že už štvu i diváky, kteří jsou občany této země. Tedy vnímám v ČT profesionály, ale i ty druhé, avšak myslím si, že v ČT čím dál víc převažuje jen jeden názorový proud. A je u veřejnoprávní televize velmi špatně, když už si to cvrlikají vrabci na střechách napříč republikou.
Často diskutovaným tématem jsou platy pracovníků televize, například Václava Moravce, Nory Fridrichové či Marka Wollnera. Proč jsou, podle vás, tyto informace utajené? A má veřejnost právo je znát, nebo je důležitější soukromí zaměstnanců ČT?
Velmi citlivé téma. Mne osobně vysoké platy neurážejí ani nevadí – když někdo dělá skvěle svou práci, kterou bude „hltat“ celá Česká republika, ať ten plat má. Tady v tomto argumentu se hraje na lidskou závist. Pro informaci o přiměřenosti mezd v ČT stačí přece informace o průměrné mzdě šéfredaktorů a podobně. Mně vadí spíš zcela „ujeté“ odměny šéfů ve veřejnoprávních subjektech v řádu milionů, když schází to hlavní – důvod. Zcela veřejný by měl tedy být v každém případě plat vedení České televize, o odměnách a jejich odůvodnění nemluvě. Ale zpět k vaší otázce – když budou moderátoři „drtit“ politiky stejně napříč spektrem, a když přitom nepoznáme jejich preference, i kdybychom se snažili všemi silami, ať mají klidně vysoké platy, protože pak budou neúplatní, a my se díky nim hodně dozvíme. Což je účel ČT. A když je bude divák za to milovat a hltat, věřím, že by se nakonec nemuseli bát sami zveřejnit, kolik ten plat opravdu mají. Protože ti lidé by si řekli – ještě víc by mu měli dát, když bude pořád tak dobrej.
Jenže bohužel, a to musím navázat na to, co jsem říkala výš, už ani tak divácky velkorysý člověk mého typu, který překoná, že ne vždy má s redaktorem stejný názor, a jindy mu naopak rád zatleská, nevidí v České televizi onu nestrannost, protože prostě u většiny poznám, jaké mají osobní názory a preference. A to je všechno, jen ne veřejnoprávní. Takže nejde o výši platů, která mně obecně nijak nevadí, ale o to, zda za tyto veřejné peníze nedělají pracovníci ČT kampaň jenom někomu, a naopak někomu trvalou antikampaň – to mi naopak vadí velmi. Česká televize nesmí hájit jen jeden názorový proud, ale tak to dnes, bohužel, až na výjimky, je.
Psali jsme:
Postupně se blíží i konec mandátu šesti členům současné Rady ČT; lze předpokládat, že vládní ANO se svými spojenci tyto mandáty přeobsadí lidmi kritickými k současnému fungování ČT? Je podle vás ve hře i následná výměna generálního ředitele ČT? A je něco takového potřeba?
Změna je potřeba nepochybně. Ať mluvím s kýmkoli, ta slova padají. A jde o lidi často mimo politiku. Jen si nejsem jista, zda se podaří zrealizovat změnu k lepšímu pro vliv politiků. Nejde vyměnit jednu skupinu podporující jeden názorový proud za druhou skupinu, která bude podporovat jiný názorový proud. A využít té většiny je přece tak lákavé… Což myslím ironicky. Mně by se právě proto líbil v Radě právě Luboš Xaver Veselý – ukázal skvělý tah na branku, jak rozebral a hravě znemožnil tu novinářku, co za ním přišla s cílem ho dehonestovat, není navíc spojen s žádnou politickou silou, a pokud, tak to na jeho práci nemá vliv, což je důkaz skvělé novinařiny, je taky zkušený redaktor, takže to zná i tzv. řemeslně… Kdyby tam byli takoví lidé, věřím, že by to České televizi prospělo. Složení Rady by totiž nemělo být řešením, které prospěje jakýmkoli politikům, ale právě a jen České televizi. Moc bych jí to přála.
V médiích se stále objevují komentáře k loučení se slavným zpěvákem Karlem Gottem. Psychiatr Cyril Höschl zmínil, že Karel Gott provázel generace Čechů a Slováků, kteří strávili většinu života v šedém komunismu, Gotta měli rádi a mohli se s ním morálně identifikovat. Stud, že volili komunisty, potřebovali vytěsnit. „Identifikace s někým, kdo taky nebyl žádným disidentem, z nás snímá hříchy světa,“ podotkl na Dvojce Českého rozhlasu Höschl. Omlouvali jsme si i prostřednictvím slavného zpěváka kývání komunistům? Myslíte si, že ve smutku po smrti Karla Gotta je silný i tento podtext? Do jaké míry?
Ke Karlu Gottovi jsem snad už řekla všechno… Naplnilo mne smutnou radostí, že mé verše, které jsem mu věnovala, sdílely tisíce lidí… Byla jsem hrdá na ty, kteří dokázali projevit úctu k jeho osobnosti, která se tu dalších sto let asi nenarodí. Všechny ty nesmysly, které padaly v souvislosti s oběma režimy, jak předlistopadovým, tak polistopadovým, mne nesmírně urážely jako posluchačku jeho písní od dětství, ale také jako člověka, pro kterého byl Karel Gott vzorem, pokud jde o profesionalistu a chování k fanouškům.
Víte, ani já neodmítnu starostu sebemenší obce, když potřebuje pomoci, a neodbudu žádnou věc, když už se pod ni podepíšu. I když někdy padám únavou. A tak jsem vnímala i Karla Gotta. Myslím si, že nikdo v této zemi neřešil v souvislosti s jeho odchodem nějakou normalizaci, ale jen a jen to, co Karel Gott uměl. A on uměl. Ty, kdo si toho nevšimli, pouze lituji. Mají divné vidění světa, odtržené od národa. Pokud si něco ostatní promítali, pak to, že Karel Gott je provázel celý život – dětství, mládí, střední věk – třeba jako já. Byl stále tu, a byl stále stejný. Za soudruhů, bez soudruhů – prostě zpíval. Jako jiní točili filmy, a jiní v nich hráli. V majoru Zemanovi hráli i Jan Tříska, Josef Kemr, Vladimír Menšík, Dagmar Veškrnová, dnes Havlová… Zatratíme je taky? Ne, protože i v tom seriálu byli skvělými herci. Je třicet let po listopadu, vykašleme se už na to kádrování. Toto hlavně mělo všem s odchodem Karla Gotta konečně dojít.
K pohřbu Karla Gotta se vracel znovu filmový kritik Jan Rejžek. Text nazval „Pražské gottovské orgie.“ „Do pomyslné hitparády nejtrapnějších výroků řadím vystoupení Dominika Duky při zádušní mši ve svatovítské katedrále, kde si buran Radek Vondráček, z Božího dopuštění předseda Poslanecké sněmovny, při zádušní mši psal zprávy na Twitteru,“ odsoudil předsedu Poslanecké sněmovny za ANO. „Perlil i farář Zbigniew Czendlik, který se obracel k Bohu, jenž Mistra povolal do nehasnoucího světla, zatímco my jsme prý zůstali ve tmě. No, tak asi vypadly pojistky,“ poznamenal kritik. „A všimli jste si, v jak skvělé formě byl opět pan prezident?“ dodal. Co vy na to?
Víte, k lidem typu Rejžka se vůbec nehodlám vyjadřovat. Jsou to ubožáci, a jedinou odpovědí na podobné výroky je pohrdavé mlčení. Proto jsem v minulém rozhovoru také řekla, že po svém jakešovském výroku pro mne přestal být Karel Schwarzenberg šlechticem. Jsou prostě věci, které slušní lidé nikdy po smrti kohokoliv nevysloví. Nakonec jim nejlépe odpověděli lidé z celé republiky. Na ně jsem hrdá, jaké rozloučení zlatému slavíkovi připravili.
Čtyřdenní rekondiční pobyt prezidenta Miloše Zemana v nemocnici si řada lidí vyložila po svém. Objevují se nejen ironické poznámky o tom, jak si běžně chodí zdravý člověk lehnout do zdravotnického zařízení. Poukazováno je i na to, že už vyšetření absolvoval nedávno. Zaznívají úvahy, že se blíží mimořádné prezidentské volby. Vždyť sám prezident už hovořil o svých nástupcích. O čem poznámky svědčí? Dává k nim důvod Hrad, nebo jde jen o zbytečné konspirace?
Tyto poznámky svědčí o jediném, totiž že umíme být někdy pěkné hyeny. Mám tatínka ve věku Miloše Zemana, takže se umím vžít do starostí se zdravím tohoto věku, ale i kdyby ne, nikdy bych si nedovolila z důvodu věku a zdraví a kondice urážet a zesměšňovat starého člověka. I kdyby to byl prezident, který mi vadí.
Víte, v únoru 2017 mi zemřel manžel. Nesmírně a bolestně mne to zasáhlo, ničilo, vyčerpávalo. A jako mnohem mladší a zdravá jsem také neodmítla pomoc lékařů, protože toho na mne náhle bylo moc. Tedy, co je na tom divného, když se prezident, který evidentně doplácí svým zdravím na náročnou prezidentskou roli, svěří na pár dnů lékařům? Ať by to bylo z jakéhokoli důvodu, má to smysl a logiku, má na to právo, a my bychom pro to měli mít lidské pochopení.
Ať do Miloše Zemana novináři buší pro jeho prezidentské činy nebo za prezidentská slova, se kterými i já mám často problém, ale nikdy, a to bych zdůraznila, nikdy, pro jeho věk a zdravotní stav. Americký prezident Roosevelt strávil 24 let na ortopedickém vozíku, a byl prezidentem čtyřikrát. O tom ta funkce přece není. Každý z nás má právo ve vyšším věku na pomocné rámě, ať je to osoba blízká nebo bodyguard.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
