V pátek 8. března se konalo první soudní stání ve věci vaší žaloby na deník Forum24. Co vás vedlo k tomuto krajnímu kroku, když spousta lidí nad tím, co se v tomto médiu píše, jen mávne rukou a nechá to být?

Mával jsem nad tím rukou celé covidové období a ignoroval všech čtrnáct dalších článků, které o mně Forum24 napsalo, nebo ve kterých se o mě jen otřelo. Ale vše má své meze. Aby někdo beztrestně psal, že jsem šiřitel lží, který má na svědomí desítky tisíc mrtvých, nebo že se raduji z něčí smrti, je skutečně za všemi čarami.

Vtipná je ale obhajoba samotného Fora24 u soudu – představte si, první tvrzení je prý pouze „novinářská nadsázka“, a to druhé tvrzení se týká někoho úplně jiného, kterého ale v textu článku nějak opomněli zmínit…

Novinářská kultura – pokud to slovo ještě lze vůbec použít – se dostala někam zcela mimo mantinely. Přitom ještě před několika lety Marek Vašut vysoudil nad bulvárem milion korun za to, že o něm napsali, že má deprese, nebo Tomáš Töpfer, že zanechal v divadle dluhy. Dobré „banality“ dnes, že?

Ministr vnitra Vít Rakušan vyráží na spanilé jízdy do krajů na besedy pod názvem Bez cenzury. Proč je třeba zdůrazňovat „bez cenzury“? Nemáme snad svobodu projevu a vyjadřování? Nebo máte při sledování médií pocit, že v Česku existuje cenzura?

Také mě přesně tato otázka několikrát napadla. Pokud takto ministr vnitra pojmenuje svůj PR marketingový pořad, tak na otázku vlastně odpovídá. Ano, u nás je cenzura – tichá, plíživá a šedá. A znamená to tedy v jeho pojetí, že bez ní může vystupovat jen ministr Rakušan – krytý svým úřadem?

Samozřejmě nic není oficiálně zakázané, ale každý ví, co by říkat měl a co rozhodně říkat nesmí… A je to stále horší – za covidu lidé jen mlčeli, ale dnes se – myslím – už regulérně bojí. Dobře víme, co se mediálně stane s kýmkoli, kdo řekne něco, co se nenosí. Vyprávět by jistě mohli lépe Jiří Strach, Vojta Dyk, Karel Vágner nebo třeba Michal Novotný.

Vtipné je pozorovat, jak občas i některé „morální majáky“, které jinak drží „správný“ směr, někdy nevědomky ukročí a novináři se na ně okamžitě sesypou a oni pak musejí horkotěžko hasit vzniklé škody a znovu políbit prsten…

V jednom z vašich letošních blogů jsem si přečetl, že na profilech svých starých známých a kamarádů stále ještě vidíte ukrajinské vlaječky, „volím Generála“ a „jdeme do toho SPOLU“. Připadá mi, že z toho čiší velké rozčarování nad tím, kam jsme se dostali. Podle vás se tedy nenaplnila očekávání, že pětikoaliční vláda dá tuto zemi do pořádku? V čem selhala?

Myslím, že je ta otázka špatně položená. Nejde o to, v čem selhala, ale co se jí podařilo a zde bych řekl, že vynikla hlavně v naprosté ekonomické, energetické a duševní likvidaci naší země – příkopy nebyly zakopány, jak avizovala, ale naopak se prohloubily tak, že mohou doslova sloužit jako zákopy v té válce, do které nás vláda zcela nepokrytě žene.