V souvislosti se Zdeňkem Ondráčkem se nyní hodně diskutuje o komunistech. Zvolení komunistického poslance do čela parlamentní komise GIBS vyhnalo lidi protestovat do ulic. Načež Ondráček odstoupil. Také se předpokládá, že komunisté podpoří příští vládu Andreje Babiše. Což v roce kulatého výročí tzv. Vítězného února mnoha lidem vadí. Ale jsou dnes slábnoucí komunisté, dle výsledku v posledních volbách, opravdu ohrožením pro naši demokracii?
Při pohledu na poslední volební výsledek KSČM by se chtělo říct, že nejsou. Na druhou stranu, současní komunističtí představitelé oslavují „Vítězný únor“, zpochybňují politické procesy, udržují kontakty s nedemokratickými režimy. I vystoupení pana Ondráčka ve chvíli, kdy byl do funkce předsedy komise pro kontrolu GIBS volen, i když z ní odstupoval, ukázalo, že je mu demokratické myšlení cizí. Mnohé strany, jejichž ideologie vede k potlačování demokracie či práv určitých skupin, v historii měly slabou podporu, ale dokázaly využít situace a svou sílu znásobit a následně uzurpovat moc a ukončit demokratické principy ve společnosti. Z tohoto důvodu je nutné stále sledovat, jaké postoje KSČM zastává a dle toho k ní v rámci politické kultury přistupovat.
Další, o kom se spekuluje, že by mohl další Babišovu vládu podporovat, je SPD. Její předseda Tomio Okamura čelil snaze o odvolání z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Souhlasil byste s jeho odvoláním, a popř. proč?
S případným odvoláním pana Tomia Okamury souhlasím. V ústavních funkcí státu by neměl být člověk, který sám zpochybňuje holocaust. Pan Okamura by si měl uvědomit, že je politikem ve státě, který má v historii takové události jako jsou vyhlazení Lidic či Ležáků, ghetto v Terezíně a transporty jeho obyvatel do vyhlazovacích táborů, či právě tábor v Letech. Získávat politické body od části společnosti za zpochybňování jakékoli formy holocaustu musí být v naší republice vnímáno jako neslušné a nepřípustné. A lidé s tímto smýšlením by neměli zastávat ústavní funkce a reprezentovat náš stát, bez ohledu z jaké jsou politické strany.
Pokud se skutečně Andrej Babiš opře ve své vládě o KSČM, či SPD, nebude to také částečně i vina stran jako je vaše KDU-ČSL a další z tak řečeného demokratického bloku, kteří odmítají být ve vládě s Babišem? Nebylo by lepší přestat vnímat Babiše jako největší zlo ve vesmíru, ale domluvit se s ním na rozumných kompromisech? Nebo jim (vám) nic jiného nezbývá, než zaujmout tento odmítavý postoj, protože si to tak přejí jejich (vaši) voliči?
Pověřen jednat o sestavení vlády je předseda ANO pan Andrej Babiš, a pověřil jej tím pan prezident. Tudíž primárně odpovědnost za podobu vlády je na nich dvou. KDU-ČSL přijala vládní angažmá v minulém volebním období, a jak ukázaly poslední sněmovní volby, tak naši voliči s tím pravděpodobně nebyli spokojeni, když jsme, i přes nezpochybnitelné úspěchy vlády, dostali méně hlasů než ve volbách předchozích. Logický je proto odchod do opozice, který si přeje podle průzkumů většina členské základny i našich voličů. Vládní odpovědnost by primárně měly převzít strany, které ve volbách uspěly, což jsou vedle ANO třeba Piráti či ODS.
Jak vnímáte útoky na veřejnoprávní média – hlavně na ČT – ze strany prezidenta a dalších? Je ohrožena nezávislost ČT, případně i ČRo? A co říkáte na výtky, že v ČT nejsou objektivní a straní některým stranám, a naopak?
Atak na veřejnoprávní média mě nepřekvapuje. Je veden především ze strany jedné nepříliš úspěšné mediální skupiny a od politiků, kterým tato mediální skupina vychází vstříc. Výhodou veřejnoprávních médií je, že nemají vlastníka, který na objednávku ovlivňuje jejich obsah, což může některým politikům, ale i třeba podnikatelům v reklamě, vadit. Stejně tak jim vadí i přísun peněz z koncesionářských poplatků, který oni nemají. Osobně sleduji mnoho zpravodajských a publicistických pořadů a nepovažuji je za nevyvážené. Bohužel někteří politici to asi tak vnímají, většinou však slyším kritiku od těch politiků, kteří nejsou spokojeni s tím, jaké otázky jim novináři kladou a jakou sebeprezentaci jim v médiích umožňují. A to je hlavní rozdíl mezi médii veřejnoprávními a médii stranickými.
Václav Klaus mladší dlouhodobě prezentuje názor, že bychom měli vystoupit z EU i za cenu toho, že zchudneme. Uvádí přitom, že nám hrozí sankce za nepřijímání migrantů a připomíná, že v západní Evropě jsou dnes čtvrti, kde panují jiná pravidla a lidé křesťanské víry nejsou příliš vítáni. „To je pro mě obrovská hodnota, která je pro mě víc než část majetku. Někdo to vnímá silně, někomu to je lhostejné,“ řekl v Českém rozhlase. Co na to říkáte vy?
Bohužel, strašení migranty je politickou prioritou politiků, kteří nemají co nabídnout. Osobně jsem již před dvěma lety řekl pro ParlamentníListy.cz, že kvóty fungovat nebudou a nefungují. My si musíme uvědomit, že vznik čtvrtí, na které se ptáte, není v migraci jedinců, kteří by se u nás možná usadili a oni se již v minulosti usadili, jen se to nemedializovalo. Problém uvedených čtvrtí je historicky spjat s kolonialismem a vstřícným přístupem k obyvatelům bývalých kolonií v době jejich rozpadu.
Myslím, že naše republika má dobře nastavenou azylovou politiku, která léta funguje a tu by neměla opouštět, stejně jako by neměla opouštět EU. Možná by rodině Klausů zchudnutí naší společnosti nevadilo, ale mnoha lidem, kteří by přišli o práci, by to vadilo. Již dnes je znepokojena řada investorů, především z asijských zemí, a netají se tím, že by své investice, na které jsou napojeny tisíce pracovních míst ve výrobní sféře, přesunula do jiných zemí EU.
A musíme si uvědomit, že výrazné zvýšení nezaměstnanosti by mělo dopad na celou společnost, nejen na lidi v produktivním věku, protože například penze jsou navázány na odvody podnikatelů, živnostníků a zaměstnanců. Jak by tyto výpadky příjmů pan Klaus ml. vykryl, to už neříká. Jedna věc je totiž zchudnout, ale druhá věc je dostat nemalou část společnosti na hranici bídy, což je rozhodně věc, kterou KDU-ČSL nemůže podporovat.
V Itálii uspěly strany protestní, vymezující se proti Unii a migraci. Zároveň ale nikdo neví, jaká tam vznikne vláda. Jih volil jinak než sever, vytváření vládních koalic bude velmi náročné. Je případná nestabilita Itálie velkým problémem pro Evropu?
Italské nestability bych se neobával. Politická scéna v Itálii díky jejich volebnímu systému nikdy příliš stabilní nebyla a životnost italských vlád je každému, kdo tamní politickou scénu alespoň částečně sleduje, známa. Problém „dvou“ Itálií je letitý a bohužel z pohledu Evropana neřešený. Nyní je otázkou, jak se ukážou vítězové voleb. Co ze svých programových priorit prosadí, kdo všechno bude členem koalice.
Na druhou stranu i italští kritici současného fungování EU si uvědomují, že je ekonomicky lepší být členem EU, než stát mimo ni. Mimo EU by se bohatý italský sever mohl rychle přiblížit ekonomicky chudšímu jihu. Na druhou stranu dostávají možnost se podílet na změnách, kterými EU musí projít, aby byla pružnější a především vstřícnější ke svým obyvatelům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
