V letošních komunálních volbách budete kandidovat na post primátora hlavního města za hnutí SPD, máte již představu o tom, jak byste řešil pražské nešvary? Největším je určitě doprava a parkování. O co konkrétně byste usiloval, aby se Pražanům ulevilo? Jste zastáncem jednotného systému modrých zón, opravdu si myslíte, že je to ta správná věc, která parkování v Praze jednoduše vyřeší? Jak byste jednotného systému docílil?
Auto je dnes přirozenou výbavou většiny rodin. Dnešní potřeba zaparkování je podobná jako třeba mobilní telefon nebo internet. Právo rozumně zaparkovat v dostupné vzdálenosti od domu považuji za přirozené právo každého našeho občana. Centrum je samozřejmě problém, ale to je všude v Evropě. Na současném stavu je nejhorší přeprodanost parkovacích míst a také oddělené parkovací systémy v jednotlivých částech Prahy. Když jedeme do vedlejší čtvrti na nákup nebo k doktorovi, cítíme se zde z hlediska parkování jako cizinci, a to není dobře. Potřebujeme systémové řešení. Navíc nové technologie už sledují auto podle čísla a právo k parkování se ovládá mobilním telefonem. Přidělit možnost autu z jedné části Prahy zaparkovat v části jiné je dnes softwarová záležitost, a ten software nám nesmí bránit zaparkovat u obchodu nebo u doktora o pár ulic vedle nebo nás za to dokonce pokutovat či nechat odtáhnout.
Kdo byl NEJLEPŠÍM primátorem Prahy?Anketa
Dalším velkým problémem Prahy je bydlení. Ceny nemovitostí jsou podle některých expertů dokonce nad svým maximem. S byty na prodej však rostou také ceny nájemních bytů. Jak se dá tato situace podle vás vyřešit? Co konkrétně byste změnil, abyste občanům Prahy pomohl? Co si myslíte o tzv. sociálních bytech?
Základní otázkou Prahy je, kdo je ten „sociální“. V Praze nepotkáváme pouze ředitele bank a pojišťoven, ale běžné lidi a normální běžné profese: zdravotní sestry, učitele, řidiče, kvalifikované montéry a různé další profese pro normální lidi. Pokud tu mají žít, chtějí obvykle založit rodinu, a tu na ubytovně nezaloží a na luxusní developerský projekt se svými platy nedosáhnou. Základem je výstavba bytů právě pro tyto naše občany, budou-li chtít pracovat v potřebných profesích. Ve druhé řadě myslíme na důstojné bydlení pro seniory.
V sociální oblasti je potřeba si uvědomit u toho tolik kritizovaného bezdomovectví, že jde asi ve 30 procentech případů o bezdomovectví nedobrovolné, například u násilnických partnerů nebo dluhové pasti. Tady jde spíše o celkovou sociální záchrannou síť pro naše občany a chráněné bydlení, třeba pro matky samoživitelky i s nějakým rozumným povoláním k tomu a ochranou před případnými násilníky a exekutory. Krom seniorů může jít ve všech případech o start do života. Mladé rodině stačí do začátku 2+1 a té samoživitelce klidně garsonka, aby nebyla na ulici.
S byty souvisí také způsob ubytovávání turistů: Airbnb. Je to podle vás typ sdílené ekonomiky, jak někdo říká, nebo se jedná klasickou podnikatelskou činnost?
Původní myšlenka Airbnb je v tom, že jedete někam na dovolenou, nebo na pracovní pobyt a svůj byt nabídnete někomu solidnímu. Webová aplikace dokonce dává informace o bytech i jejich pronajímatelích, není to anonymní. Je potřeba odlišit takový seriózní záměr od agentur, s těmi jsou mnohdy větší problémy, a také majitelů několika nemovitostí, kteří si takto jako agentura počínají. Mnohdy se vám do domu snaží dostat slušný turista s nesolidní agenturou, která si pak ze sousedů dělá své nedobrovolné zaměstnance. Bydlím v centru a zkušeností, že někdo slušně žádá o pomoc, kde je v domě jeho apartmán, je daleko častější než řvoucí opilci. Na ty neslušné je nejlépe zavolat policii, vyhodit je z domu a vůbec se s nimi nepárat, aspoň bude mít jejich pronajímatel nebo agentura propříště o to méně podobných zakázek.
Fotogalerie: - Malíř Faltýnek
Jak se díváte na turismus v Praze jako takový? Některá evropská města řeší nadbytek cizinců a snaží se náporu „bránit“. Jak je na tom Praha? Máme vlastně ještě nějaké volné kapacity?
Tomu se asi nevyhneme. Turnikety na Karlově mostě snad stavět nebudeme, a pokud ano, byl by nutný prioritní přístup pro nás Pražany, když bychom chtěli přejít. Praha by měla být především středostavovou a luxusní destinací, nikoli místem pro „zpovykaný“ turistický lumpenproletariát. Slyšel jsem i o charterových letech, kdy skupina mládenců přijede večer na letiště, vymetou všechny hospody, poté bordely a ráno je zase posbírají, naloží do letadla a odvezou domů. O takové turisty opravdu nestojíme, a ani ne o naháněče, kteří je v centru Prahy do těch veřejných domů odchytávají.
Když před nedávnem spadla v Troji lávka, mnohé to probudilo k činnosti. Místo urychleného plánování kontrol a hlavně údržby, se ale nejvíce mluví o uzavírání mostů a jejich demolici. Co s tím?
Lávka je především stavební objekt. Nehodnotím, proč spadla, nejsem statik ani stavař. Ale když už spadla a neumíme ji postavit nazpátek, nejsme tak trochu jako hlupáci? Legislativu máme sice složitou, ale ne zase tolik, že by to nikdo nedokázal postavit a zaplatit. Je to prostě nedohoda, a u občanů tolerance k neschopnosti zodpovědných osob se domluvit a přijmout řešení. Mosty a také tunely jsou součástí dopravní infrastruktury, mnohdy i takzvané kritické infrastruktury. Některé mosty jsou i technické památky. Nedokážu si představit, že by třeba v Londýně nechali dojít Tower Bridge do havarijního stavu. Systematické zanedbání péče o tyto stavby je trestuhodné, ale chtělo by to nejprve podrobný přehled, jak jsou na tom, co potřebují a co ještě snesou, a pak nějaký postupný plán, jak z toho. Trávit čas nicneděláním a před volbami uzavřít polovinu mostů, to by nic nepřineslo.
Fotogalerie: - Z Prahy do Athén
_636009235583218564.jpg&id=113908)
Praha je podle mezinárodních hodnocení poměrně bezpečné místo, je to podle vás pravda? Například všichni víme, že ve spodní části Václavského náměstí koupíte jakoukoli drogu, situace je několik let naprosto neměnná. Na to si máme zvykat?
Promiňte, paní redaktorko, já tam bydlím a zvykat si na to nechci. Jednou z mých motivací, proč kandiduji, je i rozlézání se těchto živlů z Můstku na Staroměstské náměstí až před orloj a na okraj Karlova mostu k Novotného lávce. Zatím je bezpečno, vážné násilné zločiny jsou spíše výjimkou a provozují se pouze herny, směnárny, zastavárny a drobné krádeže. Nicméně nejen v centru Prahy, ale i v řadě městských parků a také v okrajových čtvrtích vznikají mikroghetta. Jsou to lavičky s bezdomovci, nároží, kde obvykle cizí přivandrovalci nabízejí drogy organizovaným způsobem, balkánské prostitutky s vylámanými zuby uprostřed Václaváku.
Když tohle přijmeme jako součást Prahy, bude se nám to dále rozrůstat.
Pokud jde o ty drogy, existují dvě pojetí. Jedno je represivní a druhé považuje drogovou závislost za přirozený jev v této společnosti. Určitě bych přitvrdil na prodej drog ve školách, a to nejen mezi dealery, ale i pedagogickým personálem, zejména pokud o tom vědí. Máme i praktické možnosti, například projít podezřelé lokality se speciálně vycvičeným psem.
Jste pro výstavbu metra D?
Je Praha čistým městem?
Částečně ano, částečně ne. V centru bývá uklizeno, na sídlištích existuje řada hnusných zákoutí. Problémem je veřejná zeleň a vhodný režim odpadového hospodářství včetně recyklace. V Německu se vybírá vratná záloha za plechovky a PET lahve. Kdyby to bylo také u nás, někdo by to ráno po některých neukázněných turistech rád vysbíral, za pár takových vrácených lahví si můžete pak třeba koupit snídani.
Co s pražským okruhem, dokončí se?
Bez systémového dopravního řešení nemůže Praha existovat. Nemáme dokončeny objízdné trasy, auta se nám valí pod Národním muzeem a po nábřeží a dělají špatný vzduch. Tohle by si nikdo na vesnici na návsi nedovolil, a Praha musí být veřejným statkem z hlediska kulturního dědictví, nikoli z hlediska smogu. Jakékoli jiné řešení nutně povede buďto k dalšímu zatěžování Prahy, anebo k vytěsnění dopravy na periferii a do okolních aglomerací Středočeského kraje. Praha musí být křižovatkou kulturní, nikoli však silniční – ta patří na objízdné trasy.
S jakou politickou stranou si dovedete představit být v koalici?
Nejde jenom o stranickou příslušnost, ale především, co tam bude za lidi. Slušnost a zájem, aby Praha prosperovala, musí být nadřazena stranickému zájmu a v některých případech i klientelistickým zakázkám. Největším problémem takového hospodaření není fakt, čí firma takovou zakázku dostane, ale vymýšlení „zakázek pro zakázky“, například opravy už opravených komunikací nebo opakované uzavírky a rozkopávání chodníků.
Proč by vás měli Pražané volit?
Především proto, že jsem jedním z nich. V Praze jsem se narodil, chodil do školy, studoval. Na Karlově mostě jsem měl první schůzky s děvčaty a na Střeleckém ostrově a Žofíně jsem jezdil na koloběžce. Mám v Praze dceru a chci tu žít dále. Doufám, že doba externích primátorů už skončila, Praha není ministerstvo a primátor byl vždycky prvním z Pražanů. Proto chci tu Prahu tak trochu pro sebe a chci v ní dále žít.
Vizitka Hynka Berana (*1961) na stránkách Vesmir.cz: Absolvoval FEL ČVUT. Spolupracoval na kybernetických modelech elektrizační soustavy (spolehlivost přenosové soustavy po dostavbě Temelína, předpověď a regulace zatížení energetické sítě, optimalizace podzemních zásobníků plynu), několik let působil jako zahraniční poradce pro problematiku tržního prostředí na Slovensku (centrální dispečink SEPS) a poté jako zahraniční externista v Rusku (centrální dispečink RF, harmonizace legislativy a trhu v rámci propojených soustav na hranici SNS a pobaltských republik). V letech 2007–2009 a v roce 2012 působil jako tajemník obou vládních nezávislých energetických komisí. V současnosti se věnuje také problematice společenských dopadů energetiky, národohospodářským aspektům, vlivu tržních deformací na zdravý rozvoj společnosti a bezpečné implementaci obnovitelných zdrojů energie. V roce 2009 patřil k odborníkům, kteří veřejně varovali před nebezpečnými dopady masivní implementace fotovoltaiky. Působí jako tajemník České společnosti pro energetiku. Je spoluautorem několika kapitol monografie Perspektivy české energetiky (2014). V roce 2018 se stal lídrem hnutí SPD pro komunální volby v Praze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: B. Richterová a T. A. Nový
