Výstižné je podle francouzského ekonoma srovnání, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku, a kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích. Podle oficiálních statistik Eurostatu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách „odkloněno“ 7,6 procenta HDP. To znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2 252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu „vrátilo“ 1,9 procenta HDP, což dělá 563 miliard korun. Česká republika je tedy podle tohoto srovnání v minusu 1 689 miliard korun za sedm let. Co tomu říkáte
Vydělala Česká republika na členství v Evropské unii?Anketa
Ta čísla jsou samozřejmě v pořádku. Ale kdybychom tady měli více domácích investic, mohli bychom se bavit o tom, co se bude dít se zisky, jakým způsobem budou investovány. Ale hlavně bych v žádném případě nespojoval to, že nějaký investor do České republiky investuje a má z toho zisk, s tím, že dostáváme nějaké fiskální transfery z evropského rozpočtu. To je něco úplně jiného. Na konci devadesátých let Klausova cesta k národnímu kapitalismu docela zkolabovala, došlo ke kolapsu českých bank. Když si vzpomenete na řady tehdejších ikon českého kapitalismu, jako byl pan Stehlík apod., tak jejich firmy se dostaly do úplné likvidace. A tehdy nastupující socialistická vláda hodně vsadila na to, že v této ekonomice, která neměla kapitál, a kde se finanční sektor dostal do hodně mizerné situace, to bude řešit tím, že umožní nebo usnadní vstup zahraničního kapitálu. To se tehdy stalo, ekonomika se dostala na dráhu velmi dobrého ekonomického růstu, rostla nám zaměstnanost a postupně začaly růst mzdy. A firmám se u nás dařilo tolik, že byly tak ziskové, že poté, kdy u nás velkou část zisku reinvestovaly do ekonomiky, začaly ho převádět ve větší míře do zahraničí ve formě dividend. Vysoký podíl zahraničních investic byl daný jednak tím kolapsem národního kapitalismu po roce 1990 a za druhé tím, že se ukázalo, že zahraniční investoři disponují nějakým know-how, který prostě domácí investoři neměli. To znamená, že lépe využívali výhody naší ekonomiky.
Fotogalerie: - Babiš u Moravce
Jestli vás dobře chápu, znamená to, že srovnáním odlivu dividend z České republiky a přílivu peněz z evropských fondů se tak trochu srovnávají hrušky s jablky?
Přesně tak. Dividendy mají úplně jinou povahu než peníze, které dostáváme z evropského rozpočtu. Dividendy jsou prostě odvrácenou stranou toho, že tehdy ti zahraniční investoři do naší ekonomiky investovali. Neinvestovali domácí, kteří neměli kapitál, také domácí banky se dostaly do prekérní situace, takže investovali zahraniční firmy a ukázalo se, že ekonomika jim přináší vysoké zisky. Možná dokonce větší, než bychom čekali. A možná - ze zpětného pohledu - měli zaměstnanci ve firmách v minulých deseti letech tlačit víc na růst mezd, protože zvyšování platů je záležitost trhu práce a tlaku zaměstnanců a odborů. Takže zisky zahraničních investorů byly u nás vysoké, a poté, co jich většinu reinvestovali, část zisků, zejména po hospodářské a finanční krizi, část těch zisků převádí do zahraničí. Ale je potřeba si uvědomit, kam jdou i v případě tzv. českých podnikatelů, třeba Petra Kellnera, investice? Ty nejsou dominantně v České republice. Ty jsou rozstrkané po celém světě. Stejně tak by se dalo argumentovat, že kdyby firmy s českými vlastníky uspěly, jejich peníze by také nebyly dominantně investovány v České republice, ale hledaly by místo, kde se kapitál nejlépe využije. To je dnešní povaha ekonomiky. Všichni investoři, bez ohledu na to, jestli jsou zahraniční nebo domácí, přemýšlejí stejně.
To znamená, kde se jejich peníze nejlépe zhodnotí, kde nejvíc vydělají…
Kde je ta návratnost největší. Na tom není nic špatného. Stejně jako se někdo dívá na odliv dividend jako na velký problém, uvědomme si, jak se naše ekonomika v posledních, řekněme deseti letech změnila. Už nejsme zdaleka nejchudší země Evropy, jsme středně bohatá země, máme enormně nízkou nezaměstnanost, kdokoli chce najít práci, tak ji najde, konečně začínají růst po letech mzdy tak, že lidé vidí, že jsou za svoji práci odměňováni. A to s tím, co se předtím odehrálo v ekonomice, souvisí. Všechno je spojené se vším. Ale porovnávat tuto věc s přílivem peněz, které dostáváme z kohezních fondů, nelze, to je něco úplně jiného. Tam je mechanismus v tom, že státy na Západě vyberou od lidí daně a části těch daní se vzdají a pošlou je těm chudším zemím, aby doháněly ekonomickou úroveň.
Odliv dividend ze zahraničních firem se sídlem v České republice asi přímo nesouvisí jen s naším členstvím v Evropské unii, docházelo by k tomu, i kdybychom nebyli členy Evropské unie. Ale byli bychom bez peněz z evropských fondů.
Ano, nedostali bychom dotace. Ale kdybychom nebyli v Evropské unii, je pravděpodobné, že ti kvalitnější investoři, kteří platí vyšší mzdy a tlačí mzdovou úroveň nahoru, by tady asi nebyli. Protože většina těch investic, které tady jsou, je spojena s tím, že jsme součástí evropského trhu. Automobilka Hyundai tady neinvestuje kvůli tomu, že by chtěli vozit auta do Koree nebo Austrálie, nebo do Ruska, ale protože když je vyrobí v České republice, tak auta mají automaticky garantovaný vstup na evropský trh bez jakýchkoli překážek.
Po kolapsu komunismu se postupně západní investoři (především Němci) stali majiteli významné části kapitálu v postkomunistické Evropě. Když vezmeme celkový objem fixního kapitálu (včetně budov), patří jim podle statistik čtvrtina. Není ten podíl opravdu příliš velký? A je to díky našemu členství v Evropské unii?
U nás je opravdu podíl zahraničních investic velký, ale není to spojeno principiálně s tím, že jsme vstoupili do Evropské unie, ale že snaha o národní kapitalismus, která by se dala hodně spojovat s Václavem Klausem a jeho vládnutím, prostě na konce 90. let zhavarovala. Ukázalo se, že ty podniky nejsou životaschopné, že banky zbankrotovaly. A pak se tyhle chyby projevily, banky se musely sanovat, ale znamenalo to, že tady v republice bylo málo kapitálu, takže investovali ti, kteří ten kapitál měli, což byly zahraniční firmy. Do určité míry jsme si tenhle problém způsobili sami. A druhá objektivní věc je taková, že když se podíváte na některé oblasti, třeba automobilový průmysl, kde dominují velké nadnárodní firmy, které mají obrovský know-how, mají tržní sílu. Takže představa, že bychom škodovku udrželi v českých rukách a že by dnes vypadala, jak dnes vypadá, je naprosto absurdní. Podívejme se, co se stalo s Tatrovkou, která nyní velmi pomalu ožívá, ale je to malý zlomek toho, co Tatrovka v 90. letech byla. Je třeba si uvědomit, že svět přeje těm velkým a silným a holt ti velcí a silní nejsou většinou v těch malinkých zemích.
Podle analytičky Lenky Zlámalové se z Česka stal největší krmelec Evropy.
To jsou kecy. Co měl Piketty zdůraznit, ale já ten článek, z kterého citujete, neznám, je to, že když zahraniční firmy k nám investovaly, lidé to v západních zemích nevnímali úplně pozitivně, protože by raději viděli, kdyby Peugeot investoval ve Francii a ne aby stavěl továrnu v Trnavě. Ale všechno je tak provázané, že to, že Peugeot vyrábí auta v Trnavě, taky znamená, že díky nižším nákladům jsou auta více dostupná pro lidi všude v Evropě, protože ceny jsou nižší. Takže dívat se na problém dividend a nedívat se na to, jak ty zahraniční investice změnily povahu naší ekonomiky a co zásadně pozitivního přinesly, je obrovská chyba. Stejně tak je nesmyslné poměřovat dividendy s penězi, které dostáváme z Evropské unie. To je úplně absurdní, protože dividendy jsou ze své povahy výnos soukromého kapitálu, zatímco ty evropské dotace je politické rozhodnutí evropských zemí vzdát se části fiskálních příjmů, které by samozřejmě mohly utratit doma.
Takže jste přesvědčen, že kdybychom měli celkově posuzovat, co přinášejí naší ekonomice zahraniční investoři a naše členství v Evropské unii, museli bychom posuzovat mnoho různých ukazatelů a nevytrhávat z nich jen dva z nich, a to odliv dividend z České republiky a výše dotací z evropských fondů?
Ano. Důležitá věc také je, že díky tomu, že jsme členy Evropské unie, znamená, že na našem trhu mohou investovat investoři z Evropské unie. My o tom vlastně nerozhodujeme. Jestli někdo chce u nás postavit továrnu, nemůžeme dělat rozdíl v tom, jestli je Čech nebo Němec. To je prostě vlastnost společného trhu, stejně jako je strašně důležité to, aby výrobek, který je u nás vyrobený, měl na německý trh stejný přístup jako německý nebo francouzský výrobek. To je další velmi podstatná věc.
Ekonom Piketty připouští, že by někdo mohl rozumně namítnout, že západní investice umožnily nárůst produktivity předmětných ekonomik, a tím pádem na tom vydělali všichni. Ale upozorňuje na to, že východoevropští lídři nikdy neopomenou příležitost připomenout, že investoři zneužívají své dominantní pozice k tomu, aby udrželi mzdy na nízké úrovni a ponechali si přehnané marže. Souhlasíte s tím?
S prvním tvrzením, že umožnily nárůst produktivity, bezvýhradně souhlasím. Drahá věc je podle mne špatně. Protože ani ta největší firma, třeba Škodovka, neurčuje mzdy. Ty mzdy určuje to, jaká je situace na pracovním trhu, to znamená, kolik jiných firem na pracovním trhu operuje a jaké oni nabízejí mzdy, jaká je poptávka po práci, zda je nedostatek práce nebo nedostatek pracovníků. A tady sehrává zásadní roli, ne to, jestli je tady nějaká Škodovka nebo jiná firma, ale jak velká je konkurence. A tady samozřejmě státy sehrávají podstatnou roli. Čím víc by byl dokonce i velkýchzahraničních investic, čím větší by byl boj na trhu práce, tím rychleji by rostly mzdy. První chyba byla ta, o níž jsme mluvili, v 90. letech, která nepřímo vyvolala velký podíl zahraničních investic v České republice, mimochodem to je také spojené s Milošem Zemanem, který se, mám pocit, k tomu dnes tak moc nehlásí, a druhá chyba je ta, která trvá do teď, a to je potlačování malých a středních firem. Ne vědomě, každý politik říká, že je podporuje, ale tím, že vlastně ekonomika strašně favorizuje velké firmy tím, že těm největším firmám, třeba v zemědělství, poskytuje dotace. Dokonce využívá i evropské dotace na podporu těm největším firmám. Třeba v potravinářství, byly to firmy Agrofertu, ale nejen ty, byly to i jiné velké firmy, které dostávají desítky, ne-li stovky miliónů korun dotací na to, aby lépe konkurovaly na trhu, ale vytlačovaly ty malé a střední firmy.
Není to proti smyslu evropských dotací?
To je dokonce proti zásadním ekonomických pravidlům. Protože velké firmy jsou zvýhodněny, a pokud stát má dělat nějakou politiku, tak by měl dělat politiku, která tohle zvýhodnění začne obracet. My naopak to znevýhodnění malých a středních firem zvyšujeme. A kdyby tady bylo víc malých a středních firem, tak by také vytvořily určitou konkurenci na trhu práce. I když jsem zmiňoval, že odbory možná mohly víc tlačit na růst mezd, ale je třeba si zároveň uvědomit, že to, co zásadně určuje mzdy, je konkurence na trhu práce. Mzdy dnes raketově nerostou proto, že odboráři by byli šikovnější, ale že prostě když Tesco nebude mít pokladní, tak nebude prodávat a celá jejich investice bude na nic. Čili musí platit tolik, aby lidi získali. Proto Lidl nabízí prodavačům mzdy 25 000 korun, což dřív bylo nepředstavitelné. To vytvořila konkurence na trhu práce.
Největší konkurenci firmám teď dělá stát, protože zvyšuje počty státních zaměstnanců a zvyšuje jim mzdy tak, že dokonce průměrná mzda ve státní správě je vyšší než mzda v soukromém sektoru. Je to z hlediska ekonomiky dobře?
To je samozřejmě úplně špatně. Zejména teď, kdy je ekonomika přehřátá a stát v minulém volebním období zvýšil počty zaměstnanců o desítky tisíc, tak je to špatně. Já nejsem proti tomu, aby zaměstnanci ve státních službách byli dobře placeni. Musí být placeni tak, aby stát získal lidi s potřebnou odborností. Ale je úplně absurdní takhle dramaticky zvyšovat počty lidí, notabene v situaci, kdy nástup těch technologií umožňuje opravdu velké úspory. Informační technologie, zpracování dat, snazší dostupnost dat by měly vést k velkým úsporám lidí. Ale ve skutečnosti je u nás trend opačný. Ale je přirozené pro státní úředníky, že si vytváří práci. Veškeré náklady na regulaci, z nichž některé jsou přímo zbytečné, se přímo promítají do růstu mezd. V okamžiku, kdy firmy musí vynaložit velké náklady na to, aby vyplňovaly různé dotazníky, aby neustále zkoumal, jaká nová regulace vznikla, tak to zvyšuje jeho náklady a je méně na to, aby ses víc rozdělilo na mzdy. To je u nás další velmi negativní věc. A snížení této regulace, které by vedlo ke snížení nákladů soukromých firem, by dříve či později způsobilo i zvýšení mezd.
RNDr. Luděk Niedermayer
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
