Tento měsíc jste zveřejnil založení hnutí Kyber-občané s heslem „Jsme naše svobody“. Cílem je prosadit nejen „nejobčanštější společnost, nejdecentralizovanější vládnutí a nejparticipativnější demokracii“ na úrovni 21. století s Průmyslem 4.0, ale také do patnácti během tří fází a s dosažením deseti milníků aspirovat na Nobelovu cenu míru pro organizaci, „která vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy“ za „průkopnictví konceptů občanské sebe-správy jako úsilí o vytvoření hospodářského, sociálního a ekologického rozvoje zdola“. Je vůbec taková ambice dosažitelná, není to spíše jen marketing?

Každoročně je nominováno řádově na 300 jednotlivců a organizací, které aspirují na Nobelovu cenu míru. Pokud se reálně prokáže úspěšnost a udržitelnost hnutím Kyber-občané prosazovaná organizace společnosti, kdy se nejdůležitějším veřejným „politickým úřadem“ stane „ne-aparátizovaný a sebe-organizující se soukromý občan“ a pokud se tím i dále podaří významně inspirovat i občany ostatních národů, tak by nominace či její obdržení bylo už jen přirozený vedlejší důsledek významnějšího celospolečenského úspěchu a stavu společnosti, ve kterém bych rád už nyní žil.

Předpoklady pro dosažení jsou, protože hnutí Kyber-občané hodnotově vychází a inspiruje se nejen z myšlenek českého národního odkazu Masarykovy humanitní demokracie, Komenského imperativu vzdělanosti a Husova hledání pravdy, ale i mezinárodních organizací s Nobelovou cenou míru, tzn. za „humanitární úsilí“ Mezinárodního výboru Červeného kříže, „za prosazování důstojné práce a spravedlnosti pracovníků pomocí tripartitně řízené sociální spravedlnosti“ Mezinárodní organizace práce a „za průkopnictví konceptů mikro-úvěrů a mikro-financování jako úsilí o vytvoření hospodářského a sociálního rozvoje zdola“ Banky Grameen.

Co vás přivedlo k tomu, že se tak důkladně zabýváte politikou a snažíte se o změnu politického prostředí?