Jak se jako bývalý ministr zahraničí díváte na situaci, která vyhrotila vztahy kvůli přijetí dalajlámy ministrem kultury nejen na české politické scéně, ale i ohledně česko-čínské spolupráce?

Samozřejmě, že nám záleží na dobrých vztazích a na rozvoji hospodářských a obchodních vztahů s Čínskou lidovou republikou. Máme podepsanou dohodu o strategickém partnerství s Čínou. Také náš zájem. To nikdo nezpochybňuje a musíme potvrzovat jednotu kontinentální Číny, to znamená uznávat integritu Číny. V tom nevidím problém, to je v pořádku. Na druhé straně tím, že někdo přijme dalajlámu, a je mi úplně jedno, jestli soukromě nebo ne, nemůže ohrozit vztahy, které jsou pevně zakotveny. Protože podle mne je Čína v rozkvětu proto, že už není ideologická, že je mnohem pragmatičtější. Kdyby Čína nerozvíjela hospodářské a obchodní vztahy se zeměmi, kde byl přijat dalajláma – byl přijat princem Charlesem ve Velké Británii, prezidentem Obamou ve Spojených státech, i jinde –, tak by neobchodovala vlastně s nikým. Otázka tedy je, jak dobře jsou založeny naše vztahy s Čínou. A právě setkání dalajlámy s ministrem kultury je testem toho, jak pevné jsou.

Takže vlastně souhlasíte s ministrem kultury Danielem Hermanem, že pokud česko-čínské vztahy naruší jeho setkání s dalajlámou, pak takové vztahy stojí na hliněných nohou?

Ano. Dokonce si myslím, že cituje mě. Protože já jsem jako první řekl v televizi, že buď jsou tyto vztahy na hliněných nohách, nebo na pevných nohách. A stojí-li na pevných nohách, nemůže je setkání s dalajlámou vychýlit. Podle mne není rozhodující, jestli to přijetí proběhne v kavárně, nebo na úřadu, protože ministr je ministrem, i když spí. Prezident republiky jmenuje člověka ministrem a pověřuje ho řízením ministerstva kultury. Když spíte, neřídíte ministerstvo, ale ta první část jmenování ministrem znamená, že jste ministrem dvacet čtyři hodin denně. To znamená, že neexistuje soukromé setkání ministra, které by nemělo politický dopad.