Měnový výbor centrální banky USA snížil základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu do rozpětí 2,00 až 2,25 procenta. Je to první snížení úroků od prosince 2008, kdy světová ekonomika čelila nejhorší krizi od 30. let minulého století. Banku k tomu vedly obavy o vývoj globální ekonomiky a mírná inflace v USA. I když se tento krok nejspíš očekával, tak dva z deseti členů Fedu byli proti. Bylo rozhodnutí těch, co je přehlasovali a částečně tak vyšli vstříc požadavkům prezidenta Donalda Trumpa, správným krokem?

Není to tak dlouho, kdy šéf americké centrální banky Fed Jerome Powell vypovídal před Kongresem. A byla mu položena otázka, jak je to možné, že současná nezaměstnanost v USA dosahuje 3,7 procenta, což je hluboko pod odhadovanou přirozenou mírou nezaměstnanosti, a současně inflace neroste. Podle teorie by však nezaměstnanost pod přirozenou mírou měla inflaci zvyšovat. Otázka vlastně podsouvala, že teorie je mylná a žádná taková kauzalita neplatí. No a Powell na to odpověděl, že Fed se dlouhodobě mýlil a že přirozená míra nezaměstnanosti je prý mnohem níž, než se předpokládalo.

Mýlili se oba, tazatel i odpovídající. Ten druhý patrně proto, že poprvé od existence Fedu není jeho šéf ekonom, nýbrž právník. Teorie funguje a Fed se v minulosti ve svém odhadu nepletl; pointa je v tom, že inflace v USA existuje, a je hodně vysoká. Jen to není inflace spotřebitelská. Projevuje se tentokrát v cenách realit a cenných papírů! Proto ji leckdo „nevidí“. A proto také Fed je ochoten dál uvolnit svou měnovou politiku. Fed ji uvolňuje proto, že vidí zpomalování americké ekonomiky, ale některé souvislosti mu, podle mého soudu, unikají.