„Dodnes jsem tu bublinu dojmů nerozklíčovala," sdělila Kubišová k tomuto datu ParlamentnimListům.cz. Jak vidí dobu pětadvaceti let od pádu komunismu?
Bavit se s Vámi o listopadu 1989 není zrovna lehká věc. V šedesátých letech jste byla známou zpěvačkou a pak náhle odmlka na dlouhých dvacet let... Má maminka mi o Vás někdy vyprávěla a byl to pro ni doslova šok, když vás viděla zpívat 21. listopadu 1989 z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Jak jste tento den vlastně prožívala?
Pro mě to byl také šok a dodnes jsem tu bublinu dojmů nerozklíčovala.
Čí to byl vlastně nápad, abyste z onoho balkónu zazpívala zrovna Vy?
Nápad to byl zřejmě Václava Havla, protože právě on pro mě poslal Ondřeje Vetchého do kanceláře Výstavby sídlišť v Jámě 12, aby mě doprovodil do Melantrichu.
V rámci seriálu ParlamentníchListů.cz „25 let od listopadu '89" už vystoupili například: Ivan Langer, Miroslava Němcová, Petr Miller, Petr Štěpánek, Martin Bursík, Pavel Kohout, Tomáš Haas, Hana Marvanová, Petr Hampl, Jan Stráský, Tomáš Sokol či Jan Urban a řada dalších osobností.
Vzpomenete si ještě dnes, kde jste v onen pátek 17. listopadu byla? Věděla jste vůbec, co se na Národní třídě děje?
Byla jsem s dcerou na Albertově, kde bylo domluveno, že zazpívám hymnu, leč přišly jsme pozdě a průvod se už vydal na pochod. Káťa pořád fňukala, že jí to už nebaví a že je jí zima, tak jsme se vydaly domů, místy jsme šly a místy jely tramvají. Později mi volala Olga Havlová s dotazem, jestli jsme obě v pořádku doma a stručně mi popsala situaci na Národní třídě. Tomu střetu jsme se vyhnuly tak o hodinku…
Mnoho lidí dnes říká, že tušili už onoho 17. listopadu, že to je konec komunistického režimu. Já jsem tehdy pracovala v Československé televizi, ale rozhodně mne nenapadlo, že to je konec komunismu. Vás ano?
Napadlo mě, že je to hrubá chyba a že jim to hned tak neprojde. Hlavně jsem nechápala, že si režim vůbec dovolil něco takového udělat, myslím tu nakládačku na Národní třídě, právě 17. listopadu, kdy se slaví Mezinárodní den studentstva a výročí Jana Opletala.
Psali jsme:
Jenže aby v naší zemi „padl režim", tak se muselo od onoho 17. listopadu udělat ještě hodně práce. Jak jste se do tohoto společensko – politického šrumu zapojovala Vy?
Snažila jsem se od toho držet dál, protože jsem měla malé dítě a práci, ale občas jsem se musela někde ukázat a zazpívat – v repertoáru jsem tehdy měla pouze československou státní hymnu a Modlitbu pro Martu.
Je známo, že jste se s Václavem Havlem znala osobně již před listopadem 89. Ovšem třeba takového Václava Klause a Miloše Zemana do té doby neznal téměř nikdo. Jaký na Vás udělali dojem tito dva muži? Proslýchá se, že zejména Klaus se choval na tehdejších setkáních Občanského fóra poměrně sebevědomě...
Pan Klaus na mě dělal zpočátku dojem velmi seriózního člověka. O panu Zemanovi jsem akorát věděla, že po revoluci navštěvoval stejné kadeřnictví jako já, Salon Anna na Senovážném náměstí.
Která z osobností naší politiky měla podle Vás za uplynulých pětadvacet let největší vliv na vývoj naší země?
Rozhodně Václav Havel!
O Václavu Havlovi se čím dál více hovoří v negativních konotacích. V anketě ParlamentníchListů.cz dokonce Havel získal nejvíc hlasů jako hlava státu, která poškodila naši zemi. Jak to na vás působí?
Tak to mě vůbec nepřekvapuje. Vždyť je to typická česká vlastnost – jak se říká: „Po bitvě je každý generálem.“
Často se hovoří o tom, že se česká společnost nedostatečně vypořádala s komunistickou minulostí. Myslíte si, že se komunistická strana měla u nás zakázat?
Prý to tehdy nešlo udělat jinak…
Psali jsme:
Domníváte se, že komunisté, jako je Miloš Jakeš, Jozef Lenárt či Ladislav Adamec byli hlupáci? A jak se díváte na osobnost Gustáva Husáka? Kdo z tehdejších komunistických špiček Vám byl sympatický?
Nikdo z této garnitury mi nebyl sympatický, protože mě jejich režim připravil o kariéru.
V devadesátých letech byl problém s krachujícími bankami, objevovaly se kauzy jako je LTO, začalo se tunelovat, politici začali zneužívat svou moc a velmi rychle vzniklo mnoho pochybných milionářů. Je to podle Vás daň za svobodu?
Chytráci byli připravení – peníze a obchod předběhly zákony…
Jak na Vás působily dohady o dělení Československa? Podle mnohých za rozdělením federace stál především Václav Klaus...
Myslím si, že touha po samostatnosti byla oboustranná, alespoň tak to po letech vyznívá z televizních debat. Já ty hranice nevnímám – stejně k sobě pořád patříme!
Mnoho lidí si spojovalo s pádem totality velké sny o budoucnosti. Měla jste také nějaká očekávání?
Ne, já jsem jen koukala, jak vůbec zvládnout start mé „druhé kariéry“. Nebyla jsem si ničím jistá, proto jsem si raději vzala ve Výstavbě sídlišť dva roky neplacené dovolené.
Dnes je nemálo lidí frustrováno z toho, jaké zde panují poměry – po krku jim jdou exekutoři, nemají peníze na nájmy, na různé poplatky, neplatí si třeba ani pojištění. Je to podle Vás jejich vina, nebo vina politické garnitury?
Možná je to tím, že se ve školách nevyučovala finanční gramotnost. Ale je to částečně i vina politické garnitury, protože politici ze dne na den nechali ty ubohé snílky, co si stavěli vzdušné zámky o demokracii, aby se starali sami o sebe, což málokdo zvládnul.
Které období z těch pětadvaceti let považujete za nejvydařenější?
To si vůbec netroufám posoudit…
V naší redakční anketě se ptáme čtenářů, jaký vývoj by si po roce 1989 přáli, pokud by o něm mohli kdysi rozhodovat. Z nabízených možností má jasnou převahu varianta, že zemi měli vést Valtr Komárek a Alexander Dubček a měl se tu budovat socialismus s lidskou tváří připomínající rok 1968. Co si o tom myslíte?
Svět se globálně změnil – jiná doba si žádá jiné hrdiny!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
