Jako nebezpečné stádo jste popsal poslance ve Sněmovně a označil jste ji za „sanitární dům přetvářky, zloby, nesplněných slibů“. Jak vnímáte toto stádo při současném koaličním vyjednávání?
Sněmovna funguje pořád stejně. Místo, kde se uzavírají neskutečné zákulisní kšefty, ostatně zvolení Ondráčka do čela výboru, který má dozírat na GIBS, je toho důkazem.
Nevidíte tedy žádnou změnu?
Zcela jistě ne. Určitě to vyjednávání mají ještě těžší, protože je ve Sněmovně moc malých stran a ty malé strany se všemožně snaží svůj mrzký výsledek zhodnotit vyjednáváním, kecáním a cacnováním se.
Řekl jste mi, že „snaha o kriminalizaci Andreje Babiše je snahou o záchranu sociální demokracie“. Jak je na tom nyní právě během vyjednávání?
Sociální demokracie teď hraje zcela jednoduchou a průhlednou hru, kdy trestně stíhaného člověka označují za problém. To neznamená, že je nepřijatelný, tedy: my ten problém za něco vyměníme. Já už jsem kdesi napsal do svých Komárkových novin, že takové vyjádření mi připomíná něco jako: hele Honzo, strašně se mi nelíbí tvůj sestřih, ale už mi to konečně udělej.
Za co podle vás ČSSD tento problém vymění?
Bude chtít maximalizovat mizerný volební výsledek, získat jedno, spíše dvě silová ministerstva a bude handlovat až na hranici dosažitelného, což se jí může nevyplatit, protože Babiš kromě toho, že je dobrý obchodník, je i prudký a nenechá se vydírat.
A jaké šance má ČSSD nyní v čele s Janem Hamáčkem a Jiřím Zimolou?
Já Hamáčka znám a jako jednoho z mála sociálních demokratů jsem si ho vážil a považoval za člověka, který drží slovo. Můžu se mýlit. Zimola byl tátův kamarád, takže toho nehodnotím.
A co říkáte na možnou spolupráci s komunisty? Souhlasíte s kritiky, že KSČM nemá v demokratickém státě ve vládě co dělat? Nebo Babišovi prostě nezbývá nic jiného?
Možná si kritici vzpomenou, že François Mitterrand vzal ve Francii silné komunisty do vlády, a tím je nadobro zničil. Já třicet let po revoluci, kdy KSČM – kromě toho, že jde o stranu, se kterou absolutně v ničem nesouhlasím – neprovedla nic, čím by ohrozila náš demokratický režim, nevidím důvod, proč je z rituálních důvodů proskribovat.
Stále trváte na tom, že se do Sněmovny zatím vrátit nehodláte?
Vzhledem k tomu, že nejsou volby dalšího tři a půl roku, takže nebude možnost, je to tak.
Jde mi spíše o to, zda se nějak změnil váš postoj od doby, co jste mi řekl, jak rád jste, že se do Sněmovny po poslední návštěvě už nemusíte vrátit.
Zatím ta radost trvá, ale neříkám, že mě politika už nikdy neosloví. Já jsem komentátor a komentátor je člověk politický, když dělá svoji práci poctivě, a na tom povolání politika je cosi fascinujícího a přitažlivého.
Co je to?
Hlavně dvě věci. Jedna je, řekneme, rychlošípácká. Máte možnost nebo alespoň iluzi možnosti měnit věci k lepšímu. Druhá věc je přízemnější. Pořád se kolem vás něco děje a druzí lidé vám dávají najevo, jak jste důležití, což ješitnost každého člověka příjemně polechtá.
Na Slovensku byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak se svojí snoubenkou. To, že jejich zastřelení souvisí pravděpodobně s novinářskou prací Kuciaka, tvrdí i policie. Novinář Ondřej Kundra na sociální síti poznamenává, že takto to dopadá, když někdo v legraci hovoří o zabíjení novinářů: „Chytnout za hlavu by se měli všichni ti, kteří novinářům vyhrožují. V Česku k jejich likvidaci nabádá například prezident Zeman, a není v tom rozhodně sám,“ psal na Twitteru. Měl by se změnit přístup k novinářům? Kdo by se měl chytit za hlavu?
Předně, já o tom, že tato vražda souvisí s jeho prací novináře, budu spekulovat, až budu mít o tom jakékoliv reálnější poznatky. Dnes o tom nevíme pranic. Zdůrazňuji pranic. Jsou to plané spekulace, něco málo vědí vyšetřující kriminalisté. Co se týče vyhrožování novinářů, já sám jsem byl několikrát jeho objektem, ať už od činných politiků, tak od neznámých pisatelů a anonymních dopisů a e-mailů. Vždy jsem si z toho dělal legraci, což však neznamená, že to schvaluji. Nejde jen o novináře, když někdo řekne: zlikvidujte doktory, zlikvidujte potápěče, tak je to prostě blbost míněná žertem. Když někdo řekne: zlikvidujte židy, je to už trestný čin.
Snižují útoky politiků postavení novinářů v očích veřejnosti? Může to být dokonce jejich účelem?
Myslím, že přesně naopak. Byl jsem hrdý na to, když mě Paroubek, Zeman uráželi, dokonce bych řekl, že se tím zvyšovala má důvěryhodnost.
Nicméně útoky přicházejí jak od prezidenta, tak od Andreje Babiše, Tomia Okamury a dalších. Není to podle vás problém?
Je obecný problém, jak se politici na veřejnosti vyjadřují. Mnohdy je to strašné, ale netýká se to pouze novinářů, ale i češtiny, dopouštějí se sprostých slov, urážek menšin a tak dále a tak dále. Je to hrozné, ale nedělal bych z novinářů posvátnou krávu. Tím neříkám, že jejich vražda je omluvitelná.
K veřejnoprávním médiím se ještě dostaneme v dalších otázkách. Josef Klíma k zastřelení slovenského novináře řekl, že diskutovali s kolegy, proč se jim za celou dobu kariéry nic nestalo. Došli k závěru, že elity si zvykly na to, že ať novináři objeví a zveřejní cokoliv, jim se stejně nic nestane, takže proč by ztráceli čas a peníze likvidací. Je stav u nás skutečně takový?
Je to bonmot a je docela dobrý. Je lepší než bonmot Zemanův o likvidaci novinářů. Já sám jsem byl kolegou Sabiny Slonkové, když na ni plánoval atentát vysoký úředník. Je to hrubá nadsázka a není tomu tak. Nás politiky berou opravdu s velkou rezervou a vím, že máme všechny možné hříchy, ale těch, kteří by chtěli reálně použít kalašnikov místo voleb, je velice málo.
Přejete si personální změny v České televizi, nebo se domníváte, že by šlo o ohrožení demokracie?
Já jsem byl předseda mediálního výboru čtyři roky a znám na rozdíl od drtivé většiny těch, kdo se o televizi baví, zákony. Personální změny jsou možné ze dvou důvodů. Jednak když se rozhodne generální ředitel, který má absolutní moc, nebo při změně generálního ředitele, když ho po písemném napomenutí odvolá Rada České televize. Není to otázka přání, ale zákonného postupu.
Miloš Zeman vysvětlil, že ke změnám by mohlo dojít poté, co nebude schváleno hospodaření televize…
Podle zákona pokud poslanci dvakrát neschválí výroční zprávu o hospodaření televize, rada automaticky padá, bude zvolena nová a může odvolat ředitele. To je zákonný postup v rukou poslanců, kteří tu možnost mají. Já osobně jsem bohužel neúspěšně prosazoval německý model, kdy jsem chtěl, aby jakákoliv moc nad veřejnoprávními médii byla vzata z rukou politiků. Doufejme, že se podaří to do budoucna prosadit.
Čím to je, že se zvedá taková vlna kritiky vůči veřejnoprávním médiím?
Je kvalifikovaná domněnka, že ve společnosti celkově klesá důvěra k médiím, ať jsou jakákoliv. Lidé se více pohybují na internetu a sociálních sítích a nechtějí, aby jim někdo předkládal prefabrikované názory. Řekl bych, že kritika na hlavu České televize je tolik medializována, protože redaktoři někdy reagují jako urážlivé staré panny, a když se někdo zmíní jen lehce o tom, že jejich fěrtoch není podle poslední módy, začnou řvát jako podsvinčata.
Když jste zmínil, že lidé se více pohybují na internetu a vyhledávají si informace, jsme hloupí na to, abychom některá rozhodnutí vzali do vlastních rukou prostřednictvím referend?
Já jsem byl skutečně čtyři roky ve Sněmovně a musel bych českým lidem pohrdat až do morku kostí, kdybych si nemyslel, že rozhodují kvalifikovaněji než Sněmovna. Zcela jistě máme mít referendum o důležitých věcech. Jsem dokonce i pro referendum o případném vystoupení z Evropské unie, v tom jsem na jedné lodi se Zemanem a ve volném čase a za vlastní peníze bych objížděl republiku a argumentoval, abychom nevystupovali. Ale na referendum máme právo a musí být vyhlášeno za vážných reálných podmínek. Musejí být potřeba statisíce podpisů, není možné ho vyžadovat na přání nějakého uřvaného politika a jistě víte, koho mám na mysli.
Tomia Okamuru. Když už jste na něj narazil, jak hodnotíte jeho politiku a způsob, jakým ji prosazuje?
Já znám Okamuru jako slušného a inteligentního člověka, který je ovšem nesmírně schopný obchodník a narazil na díru na politickém trhu, což jsou lidé, kteří mají strach z přistěhovalců, islámu, lidé, kteří jsou frustrovaní a mají oprávněnou nedůvěru k politice našeho státu. Ti mu dali tolik hlasů a on dělá maximum, aby jejich názory prosazoval, což je legitimní.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
