Průzkumy ukazují, že popularita hnutí ANO v podstatě neklesá. Lze současný stav chápat tak, že lidé jsou vlastně spokojení, protože Andrej Babiš šíří atmosféru, že se o ně postará? Očekávají Češi program „pro všechny“?
Lidé vyslyšeli, že politika se nemá a nebude využívat jako úřední šaráda, ale pokusíme se profesionálně zemi modernizovat, přiblížit její infrastrukturu i její životní úroveň západu – Německu a Rakousku. Všichni vidíme, že tam ti lidé žijí o dost lépe.
Nicméně v těchto letních měsících se vzedmul odpor části umělců proti Andreji Babišovi, který odstartoval postoj zpěváka Tomáše Kluse. Svoboda slova se prý koupit nedá. Připojili se další umělci a mezi kritiky premiéra Babiše se zařadili i režiséři Jan Hřebejk s Helenou Třeštíkovou. Jak vnímáte tento krok a myslíte si, že má nějaký vliv na voliče?
Intelektuálové a umělci převážně stojí proti Babišovi a tím pádem zprostředkovaněji proti hnutí ANO. Já bych řekl Babišovými slovy, že v tom je nějaká chemie. Babiš jim prostě nesedí svým vystupováním, svým chováním - ať už autoritativním, ať už možná zvláštním používáním češtiny. Já sám mám spoustu přátel mezi umělci a intelektuály, takže to zažívám na vlastní kůži. Někdy je ten odpor až legrační, protože přechází v jakýsi džihád a ti lidé už nejsou schopni naslouchat oponentům. Je to něco, co je fenomén, je to fakt. Řekl bych, že voliči, kterým naopak Babišův styl sedí, to příliš nevnímají.
Psali jsme:
Co písničkář Jaroslav Hutka, který před nějakým časem nazpíval nový song „Miloš a zubatá“? Nyní se řeší, zda je to v pořádku, nebo zda je to už takzvaně „přes čáru“. Kde je podle vás hranice, co si umělec může dovolit a měla by vůbec nějaká být?
Hranice pro umění podle mne neexistuje, být nemá a je to cenzura. Umělecký projev může být a musí být zcela svobodný. Ostatně já jsem také spisovatel, tak bych se za to měl bít a také budu. Druhá věc je, že přestože tato hranice neexistuje, jsou nějakě věci přes čáru. A v tomto případě bych řekl, že to trochu přes čáru je. Určitě si každý musí udělat úsudek sám, je to umělecké dílo - není to pamflet, není to spis, a umělecké dílo rozhodně nemůže nikoho urážet. To bychom se dostali o nějakých třicet, čtyřicet let zpátky.
Fotogalerie: - Kraválem proti Babišovi
Fotogalerie: - Bojkot Babišova sobáše
Vy sám píšete. Napsal jste knihu o Miloši Zemanovi, která vyšla loni na podzim. Jak se jí daří? Je o ni zájem?
Poslední data nemám, protože nejsem nakladatel, ale posledně, kdy jsem se setkal se svým nakladatelem ještě před prázdninami, byl s tím prodejem vcelku spokojen. Není to super bestseller, ale na české poměry se to prodává docela dobře.
Na čem pracujete nyní?
Jste zatím spokojeni s prací 2. vlády Andreje Babiše? (hlasování od 7.8.2018)Anketa
V tuto dobu si připomínáme 50 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy. Co bychom si s odstupem času podle vás měli uvědomit?
Ta situace je probraná od shora dolů. Z globálního hlediska bychom neměli možnost se bránit. To nebyl Mnichov, kde jsme tu možnost měli, tady žádná možnost účinné obrany neexistovala. Co bychom měli všichni analyzovat, kdo jsme nebyli disidenti – jestli jsme museli tak moc přijmout double speech, podléhat těm lumpům, ruským satrapům, které Brežněv dosadil. Jestli jsme nemohli nést tu hlavu trochu výš a pro příště, kdyby se nám nedej Bože taková šlamastika zase přihodila, tak bychom měli vědět, že odvaha nese sice velké riziko, ale to poškození národa a poškození jeho ducha a duše, pokud odvážní nejsme, je mnohem horší riziko.
Myslíte si, že jsme za tu dobu ztratili hodnoty, které jsme si měli zachovat, pamatovat?
Já se obávám, a vidíme to z ohledu porevolučního vývoje, že to bylo mnohem horší, než jak jsem se domníval. Takhle žít třicet let v prostředí schizofrenie - to nebyl žádný teror, to byla schizofrenie. Člověk mluvil jinak v rodině a jinak na veřejnosti. Ne proto, že by se bál o život, ale že se bál o zaměstnání, nějaký svůj klid. To skutečně vytvořilo generaci - a já jsem její součástí - lidí, které rodiče učili lhát. Ale učili je to v dobrém, protože to bylo nutné a to je dědictví, které nás stále tíží.
Neseme si ho tedy stále?
Myslím si, že ano.
Psali jsme:
Jak se tedy v souvislosti s tímto díváte na nebezpečí ze strany Ruska. Pořád se máme čeho bát?
Já teď nebezpečí ze strany Ruska bezprostředně nevidím. To, že Rusko se snaží zachovat tady svůj vliv a prostřednictvím nějakých webů ho posilovat, považuji do jisté míry za legitimní prostředky regionální mocnosti. Ale představa, že by Rusko mohlo naši zemi nebo jakoukoliv zemi Severoatlantické aliance ohrozit, ta představa je podle mne paranoidní. Rusko na to nemá sílu, nemá ty možnosti a ty možnosti by mu dal leda rozpad Severoatlantické aliance, rozpad Evropské unie. Pak by Rusko získalo strašně moc vlivu.
Je vyjednávání mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem začátek změny dlouholetých vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem?
Já si to nemyslím. Existuje nějaká geopolitika a geopolitika v podstatě každé zemi nutí její roli. Představa, že někdy začne velké oteplování mezi Ruskem a Amerikou, to prakticky možné není. To jsou geopolitičtí protihráči. Jde o to, aby to protihraní mělo pravidla, aby bylo čitelné. Mně se zdá, že v současné době to tak do jisté míry je a to, že Trump používá slova jinak, než ostatní lidi, to už všichni víme. Jeden den řekne: Putin je kamarád. A druhý den řekne: Putin je vrah, co žere psy a kočky. Oboje ale dělá racionálně.
- Další půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
