Jeho film Ulovit miliardáře podle jeho románu a jeho scénáře, režírovaný Tomášem Vorlem, je poslední skutečně drzý a nekorektní film, který byl v České republice natočen. Od té doby již uplynulo šestnáct let. Význačná česká kritička tehdy ve dvoustránkové příloze Mladé fronty Dnes věnovala filmu celé dvě stránky, a to s tím, že film je drzejší než film Borat. Když se však tehdejší šéfredaktor s filmem seznámil, pozval si kritičku na kobereček a vysvětlil jí, jaký má být její správný progresivistický názor. A tak byl film v tomtéž deníku den poté odstřelen.

Nyní Martin Nezval převedl do audiopodoby svůj nedávný román „Smát se nahlas“. Román popisuje život jednoho z nejvěhlasnějších spisovatelů na světě (ve 20. stol. byl přeložen do nejvíce jazyků), který se shodou okolností narodil v Praze 1. Ano, řeč je o největším českém rebelovi Jaroslavu Haškovi. A do role Jaroslava Haška jako režisér audioknihy obsadil Martin Nezval nejvýznamnějšího rebela mezi současnými českými herci Marka Vašuta.

Proč zrovna jeho?

V současnosti jsou jen dva herci, kteří jsou schopni pochopit vnitřní rozměr Jaroslava Haška. A Marek je jedním z těch dvou. Češi Haška, až na vzácné výjimky, nepochopili. V tom jsem se shodoval i s nejvýznamnějším českým haškologem Radko Pytlíkem. Hašek nám dal geniální návod, jak zůstat sám sebou a zároveň si od systému nenechat přerazit páteř. A o tom náš Hašek je. Je to manuál do dnešních dnů, jak si se systémem nezadat a zároveň neumožnit systému, aby nás zkroutil do podoby bezpohlavních blbečků a jiných odvozenin.

Měl by Jaroslav Hašek co říct ještě dnes?

Hašek by byl nesporně českým králem sociálních sítí. Nic jiného by mu nezbývalo – elity by ho již patnáct let v oficiálních médiích důsledně vymlčovaly.

O čem by psal?

Ty náměty by se na něj jen sypaly.

Můžete uvést příklad?

Já bych nerad nějaké nepříjemnosti. Ale určitě by si nenechal ujít např. tzv. plat pro paní prezidentovou. Ovšem nenadával by jako nějaký dezolát, co nemá zuby, jak se dnes politicky korektně říká. Naopak – napsal by o platu pro paní prezidentovou oslavný článek. A v něm by vyzdvihl, jak je náš lid dobrý. V okamžiku, kdy náš lid pochopil, že prezident nedokáže uživit manželku, náš lid nezaváhal a rozhodl se složit na její apanáž. To by napsal Jaroslav Hašek. Já bych s tím pochopitelně nesouhlasil. Nicméně na tomhle příkladu lze pochopit, co nás Hašek naučil. Netřeba odporovat, z toho jsou jen nepříjemnosti. Ovšem když souhlasíte na tři sta procent, každému je vzápětí absurdita doby jasná.

Jak by Jaroslav Hašek komentoval například současnou kauzu prezident versus Turek?

Rozhodně by měl pro pana prezidenta pochopení jako ostatně každý řádný občan. Pan prezident, stejně jako my všichni, kteří jsme byli v průběhu školní docházky seznamováni s marxisticko-leninskými myšlenkami, známe Leninovu definici státu. „Stát je organizované násilí.“ A v tom měl Vladimír Iljič velkou pravdu. Každý stát touží po poslušném občanovi, který miluje své mocné. Cíl státu je tedy vždy stejný, rozdíl je pouze v prostředcích, jak toho dosáhnout. Dřív lidi posílali do gulagů, napsal by Hašek, do jáchymovských dolů, popravovali vás, posílali vás do Osvětimi, ale dnes už je to legrace. Dnes vás jen veřejně vymlčí, nedají vám granty, nazvou vás nevzdělanými dezoláty, kteří nemají zuby, případně vám dají nálepku homofob, xenofob, rasista, russký kolaborant, Putinův lokaj… A když vás zavřou za to, co říkáte, tak maximálně na tři roky. Prostě by Hašek ocenil, že dnes je vidět ve všem pokrok. Žádné plynové komory, popravy ani jáchymovské doly.

Utekl jste od kauzy prezident vs. Turek...

Neutekl. Stát je organizované násilí a Hašek by nakopl právo prezidenta na tři sta procent. Zkuste si to sám. Opijte se, nechte si zahrát hymnu EU a začněte pana prezidenta chválit za jeho nekompromisní postoj k Turkovi. A hned vám dojde, jak by o věci psal Hašek. Ovšem já si myslím, že celá kauza Turek je jen „redhering“ (červený sleď), jak říkají v Hollywoodu. Falešná stopa, kterou vám scenárista podhodí, abyste jako divák šli špatnou cestou, byli napětím bez sebe a nesledovali podstatu, která se má vyjevit až na konci.

A v čem může být Turek redhering, tedy od čeho má odpoutat pozornost?

Náš Parlament má tento měsíc implementovat do našeho zákona něco, co zamává se svobodou slova. Dokonce ani poslanci si nejsou vědomi, jak moc to zamává se svobodou slova. Jde o tzv. EMFA, která k nám připutovala od Bruselanů. Pod záminkou tzv. boje proti dezinformacím jde o velmi sofistikovaný útok na nezávislá a zlobivá média, a dokonce i na nezávislé influencery. Hašek by v tomto případě oslavoval to, že přijetím EMFA se Evropská komise konečně povýšila do role olympských bohů, zatímco příslušným neziskovým organizacím, tzv. factcheckerům, přidělila roli polobohů.

Můžete být konkrétnější?

Já ne. Kdo jsem já, abych měl nějaké názory. Já jen můžu říct, jak by EMFA oslavoval Jaroslav Hašek. Na prvním místě by zkritizoval, že evropský lid nechápe dobro, jaké Bruselané Evropanům přinášejí. A proto je EMFA nutná. Aby ve věci zavládl pořádek. A již nikdy v budoucnu nedostali příležitost šířit po Evropě své dezinformace dezoláti bez zubů. Vezměte příklad. V době covidu se objevila celá hejna dezinformátorů a nerušeně šířili své dezinformace, přičemž vlády s tím nemohly nic dělat. Takový šlendrián už po přijetí EMFA nebude možný. Dezinformátor ztratí právo šířit pod rouškou svobody projevu své dezinformace. No s tím přece musí každý rozumný člověk souhlasit. No jo, jenže ti dezinformátoři bez zubů začínají brblat, že dezinformace šířené v době covidu se po třech letech ukázaly jako pravdivé. A ještě je v tom podporuje nechvalně známý Robert Kennedy. Kennedy říká, že z dezinformací se staly po třech letech informace, zatímco mnoho tehdejších informací se staly dezinformacemi. A abychom se do budoucna vyvarovali podobných excesů, Evropská komise se prohlásila v podstatě za olympské bohy, přičemž placené factcheckery povýšila do role polobohů. A tito bohové a polobohové budou již v přítomném čase vědět, co je informace a co je dezinformace, takže dezinformace se už nedostanou prostřednictvím médií do veřejného prostoru. No není to krásné. Konečně bude odstraněn všechen ten zmatek a všude zavládne klid a mír jako o štědrovečerní noci.

A ono umlčení bude provedeno jak?

A to je na tom to nejkrásnější. Žádné gulagy, žádné plynové komory, žádné popravy. Bude to sice stát peníze, ale kdo by se na to ohlížel, když jde o dobrou věc. Příležitost dostane celá armáda nových úředníků, která bude pro Bruselany monitorovat, jak je které médium poslušné, a tedy by mělo dostat podporu v podobě peněz ze státní reklamy. A neposlušné médium nejenže nedostane od státu reklamu, ale jako vedlejší efekt mohou nejrůznější neziskovky za peníze z grantů šikanovat inzerenty inzerující ve špatném médiu. Prostě špatná média budou vyhladověna. Není to nádherně humánní? A občan už nebude tápat.

Má to legislativní řešení?

Vše má legislativní řešení. V tomto případě by bylo minimálně nutné, aby zákon negativně vymezil, co všechno není dezinformace. Třeba že názor není dezinformace. Ironie či nadsázka není dezinformace. Či pravdivá informace, která neodpovídá postoji elit, není dezinformace. Atd. Nicméně není mi známo, že by se nějaký poslanec připravoval dát tento návrh. Asi jsou připraveni věc jen odmávnout, a to v podobě, jak ji Bruselané dodali. Přitom doplnění jsou možná.

Když jsem váš audioromán Smát se nahlas slyšel, pochopil jsem, že není jen o Haškovi, ale vlastně o tom všem, o čem mluvíte. A interpretace Marka Vašuta nenechává nikoho na pochybách, že se za těch sto let v podstatě nic nezměnilo, respektive se změnily jen prostředky. Jak tahle poloha realistické absurdnosti Marku Vašutovi vyhovovala?

S Markem nás spojují obdobné životní zkušenosti. Víme, že máme páteř, ale ne proto, aby nám ji systém přerazil. Tuto klíčovou větu, která je mottem románu Smát se nahlas a kterou jsme oba nezávisle na sobě převzali od Bertolta Brechta, jsme velmi často s Markem společně probírali. Hlavně když jsme byli v armádě a sloužili lidu v Boru u Tachova. V duchu téhle věty jsme jako velitelé družstva vychovávali i své podřízené. Šlo nám o to. naučit je, aby se uměli bezpečně vzdát. Brechtovsko-haškovská poloha nám vždy vyhovovala. Mimochodem – nebýt Brechtovy dramatizace Švejka v Německu, Švejka by už nikdo neznal. Po uvedení Švejka v Německu před sto lety prohlásili němečtí veteráni Švejka za svého oficiálního hrdinu. A odtud se Švejk rozletěl do světa. Němci pochopili Švejka víc než Češi. Český pohled na Švejka je spíše deformovaný Ladou než samotným románem. Podle románu bylo Švejkovi na začátku války 25 let. A podle prvního a jediného Haškem autorizovaného přebalu knihy to byl typ spíš Belmonda, Krampola či Abrháma. Takový fešák Hubert. Heřmánek by na něj taky seděl. Viděl jsem divadelní zpracování Švejka v Rakousku, takový typ našeho Karla Rodena. Najednou to bylo o něčem úplně jiném. O něčem podstatnějším, než jak se na Švejka díváme my. A o to mi šlo i v románu Smát se nahlas.

Proč Josef Lada změnil po smrti Jaroslava Haška tak výrazně podobu Švejka?

Za vším hledej peníze. Ačkoliv prostí lidé Švejka od počátku milovali, establishment, zvláště pak přední kariérní legionářští funkcionáři, Švejka nenáviděli. Viz Richarda Medka, hlavního historika legií, který na Haška žárlil jako Salieri na Mozarta. Patřil mezi ty, kteří Ladu po Haškově smrti přemlouvali, aby interpretoval Švejka jako čím dál tlustší a asexuálnější hovado. Šlo o to, aby Švejka nechtěl nikdo napodobovat. Kdyby to byl typ jako Belmondo, Heřmánek, Bartoška nebo Abrhám, Češi by pochopili, jak je možné si se systémem elegantně hrát. A nikdo by nemohl říkat, že Švejk byl zbabělec. Možná by stačilo i to, kdyby Rudolfa Hrušínského nenutili před natáčením, aby ztloustl o dvacet kilo. Vezměte si fakta. V románu Švejk nezná únavu. Když na pochodu všichni padají únavou, on předpisově a hrdě kráčí dál. Milence, která přijede za nadporučíkem Lukášem, to udělá šestkrát za sebou, protože má rozkaz splnit jí vše, co jí na očích vidí. I když v Királyhidě ví, že mlátit se s Maďary je nesmysl, neopustí sapéra Vodičku a bojuje s Maďary po boku kamaráda. A nejstatečnější je, když nahlásí poručíka Duba nadřízeným, protože Dub zmlátil svého sluhu Kunerta. Tehdy nadporučík Lukáš položí Švejkovi otázku: „Švejku, jste tak blbej, nebo tak rafinovanej. A hlavně mi neříkejte: Poslušně hlásím, jsem tak blbej.“ Švejk není rozhodně zbabělec, jak by to rády šířily tzv. elity. Samotný Hašek je pro mě fascinující postavou, který nikdy nikomu nevyvracel jakoukoliv pomluvu, která o něm kolovala. A od začátku jsem věděl, že pokud Hašek je vypravěčem románu, potom ho musí hrát herec s obrovskou osobností. A nevím, kdo by ho dnes lépe zahrál ve všech jeho rozporech než Marek Vašut. Vnuk Jaroslava Haška, Richard Hašek, který se neúnavně stará o památku svého dědečka, byl z Markovy interpretace nadšený.

V devadesátých letech jste patřil mezi nejkontroverznější a nejcitovanější mladé spisovatele. Spousta lidí cítila povinnost se vůči vám vymezovat. Nyní se na veřejnosti moc neukazujete. Proč?

Já moc nevařím. Ostatně nenapsal jsem ani žádnou kuchařku. Dokonce ani neumím psát o homosexuálních vztazích. A co je nejhorší, netrpím klimatickým žalem. Ale to je v pořádku. Zažil jsem devadesátá léta v Praze. A kdo si je nepamatuje, protože to byl jeden permanentní mejdan, ten ví, že to byla nejkrásnější léta, co kdy na celém světě byla. Tehdy byly v literatuře, ve filmu a vůbec v celém umění oceňovány věci, které měly ambice odhalovat neznámou stránku lidské existence. Dnešní doba patří těm, kdo v umění naplňují doktríny Bruselanů. A díky EMFA je čekají zlaté časy. S projektem EMFA souvisí projekt Agora EU. Je připraveno přes osm miliard eur pro pokrokové novináře i pokrokové tvůrce všeho druhu, kteří se ztotožní s těmi správnými tématy, a umlčí tak ty, kteří stojí mimo či, kafkovsky řečeno, kráčejí rozvážným krokem a netančí dobové tance. Ale to je v pořádku. Mladí lidé jsou na počátku své kariéry a potřebují vydělat nějakou tu kačku. A je dobře, že vědí, že nemají žádnou povinnost říkat systému pravdu. Za situace, kdy vědí, že by jim systém přerazil páteř. O to víc děkuji tomu nad námi, že jsme v jejich letech, tj. v devadesátkách, mohli žít úplně svobodně.

Jak vidíte budoucnost?

Jako nádhernou, bezuhlíkovou a sluncem zalitou. Nedovedu si představit, že by Evropská unie někdy skončila. Jako jsem si nikdy nedovedl představit, že by skončil Sovětský svaz.