Takové to klausovské „já to říkal“ jste stran vaší iniciativy Mír a spravedlnost projevil naposledy loni v březnu. Co se od té doby ještě více změnilo, pokud jde o Ukrajinu?

Jedná se o míru. Předpoklady jednání tu sice byly již loni: zejména katastrofální stav na frontě, při náborech a také ve věčně prázdné ukrajinské státní pokladně. Ale nebyla politická vůle. Ta přišla teprve s inaugurací Donalda Trumpa americkým prezidentem. To jsme si při psaní výročního textu iniciativy loni v lednu uvědomovali, ale zároveň jsme si v tom textu podrželi distanc vůči Trumpovi v tom, že oproti jeho „míru silou“ jsme vyzdvihovali „mír skrze dialog“. Nemusíme si tak dnes trhat vlasy, že nás Trump „zklamal“ ve Venezuele nebo nátlakem na Grónsko. Nevítali jsme Trumpa, ale jen jeho mírovou politiku.

Je jí po roce méně, než možná sám Trump předpokládal, protože uzavřít mír je těžší než rozpoutat válku. Ale jeho osmadvacetibodový mírový plán pro Ukrajinu je reálným odrazem situace a na jeho půdorysu mír na Ukrajině bude uzavřen. Jsem si tím jist. Ze všech sporných bodů nakonec zůstane jen otázka míry amerických garancí Ukrajině. I Zelenskému je jasné, že Donbas ve válce prohrál. Nemuselo to tak být, kdyby jednal již v roce 2022, ale dnes to tak je. Uznal už i to, že Ukrajina nebude členem NATO, což byl hlavní důvod války od samého počátku.

Přeji Ukrajině co nejsilnější garance míru, a hlavně už konečně ten mír samotný. To všechno ale mohlo být dávno dřív a za lepších podmínek pro Ukrajinu, kdyby ji pitomci u nás i jinde na Západě nehnali ve své touze oslabovat, ponižovat a trestat Rusko do dalších a dalších nereálných „ofenziv“. Na Ukrajince přitom nemyslel nikdo. Byl to ventil západní xenofobie: Nenávidět Rusko se smí i v těch vrstvách západních společností, kde je jinak nenávist a xenofobie přísně zakázaná. A u nás byla nepřiznaným hnacím motorem ještě generační pomsta za osmašedesátý.