Končící rok byl ve znamení masové nelegální migrace do Evropy, občanské války na Ukrajině, řecké krize i teroristických útoků. Dá se něčím z toho, co se v něm událo, označit za přelomový?

Skoro všechno bylo přelomové… Problémy mají tendenci nechodit samy, ale ve skupinách, což se v roce 2015 bohatě naplnilo.

Před rokem vypadala EU jako funkční celek. Dneska je to rozhádaný klub, kde každý postupuje na vlastní pěst, protože z Bruselu chodí jen knížecí rady. Řecko si půjčuje na to, aby splácelo starší půjčky, a nikdo mu nedovolí zbankrotovat, což by přitom bylo svého druhu vysvobození. Na východě Ukrajiny panuje neřešitelná válečná situace, kde se nikdo nechce vzdát, ale nikdo také nemá takovou převahu, aby vyhrál. Islámský stát metastázoval jako rakovina – do Libye, Mali, Nigeru, ale i do Paříže. Musím říci, že na přibližující se rok 2016 hledím s pocitem mírného děsu.

Na migrační krizi Evropská unie dlouho nereagovala, než přišla s povinnými kvótami pro členské země a později s nápadem třemi miliardami eur uplatit Turecko, aby na její území uprchlíky nepouštělo. Co si o váhání a tápání špiček EU v této věci myslíte?

Eurošpičky jsou v zajetí tzv. humanitární paralýzy. Na jedné straně jim je jasné, že příval milionů lidí se dá zastavit jedině prostředky, které v televizi vypadají nepěkně. Vzpomeňte si třeba na maďarský drátěný plot u Röszke a bitevní scény mezi migranty a policií, které se tam odehrávaly. Na druhou stranu se bojí takové prostředky zavést uvnitř Evropy, protože by je přebujelý neziskově-aktivistický sektor začal okamžitě trhat v médiích. Tak vzniklo šalamounské řešení – zaplatí se Turecku, aby problémy vyřešilo těžkou rukou, a to daleko od území EU, ještě na syrské hranici. Tam si evropští novináři moc netroufají, je to daleko, nepohodlné a navíc nebezpečné. Tudíž žádné ošklivé scénky v televizi nebudou, a pokud náhodou ano, tak se to stalo v Turecku, ne v Německu. A na Turecko nejsou takové lidskoprávní nároky jako na Německo, že.

Tím vznikla situace, kdy cizí mocnost rozhoduje o vnější bezpečnosti celého kontinentu. A kdo rozhoduje o vnější bezpečnosti, ten má vliv i na bezpečnost vnitřní. Ideální situace pro vydírání. V podstatě se EU stala kvůli vlastní změkčilosti rukojmím Turecka, což znamená jednoho člověka – prezidenta Erdogana. Ten si teď může říci o cokoliv, peníze jsou ještě to nejmenší. Tohle zazlívám Angele Merkelové nejvíc.