Milí liberálové, pokud nechcete totalitu... Demokracie někdy i bolí, krčí rameny hudební producent Trdla

08.08.2019 16:40

ROZHOVOR „Vždycky bude někdo či něco, co nezapadá do šuplíku toho či onoho. Holt prezident Zeman nezapadá do toho liberálního proudu. V USA to je Trump a v Maďarsku zase Orbán,“ říká hudební producent Aleš Trdla. Vyjádřil se k situaci v Národním divadle i k tomu, jak se k dění v Opeře ND postavila sopranistka Eva Urbanová, se kterou také spolupracuje. Nevynechal premiéra ani prezidenta a k 17. listopadu říká: „Bohužel, demokracie někdy i bolí.“

Milí liberálové, pokud nechcete totalitu... Demokracie někdy i bolí,  krčí rameny hudební producent Trdla
Foto: archiv A. Trdla
Popisek: Eva Urbanová a Aleš Trdla

Situace v Národním divadle, konkrétně v Opeře, se těsně před prázdninami vyostřila. Eva Urbanová, se kterou i vy jako producent také spolupracujete, prý svou tváří zaštítila protest více než tří stovek lidí. Ti vyhlásili koncem června stávkovou pohotovost proti jmenování nového šéfa Opery, konkrétně režiséra Hansena z Norska. Jeho odpůrci se stěžovali, že začal vyhazovat lidi, měnit obsazení... Co na situaci v Národním divadle říkáte?

Ano, situace v Národní divadle není vůbec dobrá a pro laickou veřejnost mnohdy nečitelná a nepochopitelná. Mám pocit, že nejenom nyní, kdy asi krystalizuje vše okolo Opery, jsou hlavní idea a směr Národního divadla trochu pošlapávány. Pramení to asi z toho, že ne všichni ve vedení tohoto kulturního stánku se ztotožňují s původním kontextem vzniku a s jeho posláním.

Dalo by se toho ohledně této problematiky mnoho říci, v základu jde o však o to, jestli z Národního divadla udělat snad světovou, velkou scénu bez začlenění původních atributů, anebo naopak. Rozhodně v tomto divadle by měli vystupovat ti nejlepší a zároveň tací, se kterými se veřejnost, chcete-li národ, ztotožňuje, jistě mezi ně patří právě i tato pěvkyně.

Eva Urbanová i další mluví také o tom, že v „českém divadle by měli šéfové mluvit česky“. „Národní divadlo bylo postaveno Čechy, za české peníze a pro českou věc,“ řekla Eva Urbanová a dodala, že jí vadí, že s panem Hansenem může mluvit jen anglicky nebo německy. Souhlasíte s tímto argumentem?

V jádru se s tím asi souhlasit dá, nicméně doba se mění, takže asi může přijít někdo zvenku jako pan Hansen, kdo tomu šéfuje, avšak měl by jasně zachovat principy, o kterých jsem se už zmínil. Pokud vazbu na vše okolo Národního divadla kdokoli nemá, neměl by mu být svěřen žádný takový post, přestože jde o jinak erudovanou osobu.

A co říci na to, že Eva Urbanová si šla nakonec stěžovat až k prezidentu Zemanovi?

Asi to mnohé překvapilo, ale je to její, jak ji znám, přímočarý přístup k věci, možná i daný situaci, kdy nemá Ministerstvo kultury legitimního představitele.

Prezident Zeman umělkyni poslal za dnes už bývalým ministrem kultury Staňkem. Myslíte si, že se situace bude nějak řešit dál?

Skrze náměstka, jenž nyní spravuje tento resort, patrně ano. Ono se mnohé nechá ovlivnit i nepřímo. Záleží na tom, kdo a jaké má vazby.

A mimochodem, co říkáte na celou tu „anabázi“ s dnes už bývalým ministrem kultury Staňkem?

Pokud se na to budu dívat jen z hlediska legislativy, potom jde asi opravdu o nestandardní situaci v protikladu s Ústavou ČR. Dívám-li se na to jako člověk pracující v kultuře, potom jistě nemohu opomenout bizarnost všech oněch kauz, na jejichž základě byl ten či onen odvolán. Je zřejmé, že na obou stranách nebylo vše v pořádku.

Jak celkově vnímáte situaci v české kultuře? Vznikají, podle vás, kvalitní věci? A co říci na „zapojování“ některých umělců do politiky? Domníváte se, že jejich názory, vzhledem k tomu, že jde o známé osobnosti, mají pro běžné lidi větší váhu? Nebo naopak tím umělci ztrácejí u řady lidí na oblíbenosti?

Umělci a politika? To bylo vlastně vždy, v každé době. Jestli tím řada z nich ztrácí oblibu, je jejich záležitost.

K té první části vaší otázky. Kultura u nás v posledních letech nemá stanovenou bazální, dlouholetou koncepci všeho, co do tohoto resortu patří. Vždycky se řeší buď něco nebo jen to, co momentálně daný ministr vidí za prioritní. Ale při jakékoli změně potom dochází k nevyváženosti.

To nakonec vidíme u hlavního města Prahy, kde dochází k nekontrolovanému nárůstu turismu, přičemž už ten stav je za hranicí snesitelnosti s běžným domácím životem. A dochází k chaosu.

Když trošku odbočíme, letos si připomínáme 30. výročí sametové revoluce. Zatím ale tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? A kam až situace, kdy společnost je velmi rozdělena, může dojít?

V každém případě je rozdělení společnosti nejen u nás, ale i jinde, dané vlastně vnímáním stavu vývoje té či oné země. V podstatě jde o to, jestli chci svět svůj, tedy národní, anebo nadnárodní, kdy patrně v něčem zcela zákonitě ztrácím svou identitu. A oba dva tyto tábory představují dvě přibližně stejné poloviny.

Co se týče té naší takzvané krize, tak zde to má jistě ještě další konotace, mnohdy však i spojené s manipulací na té či oné straně. A to je to nejhorší, k čemu může docházet. Mnohdy mne však při nedávném výročí první defenestrace napadlo, obrazně řečeno, že by si ta dnešní reprezentace nic jiného také nezasloužila. Co si totiž i dnes mnozí u nás dovolí, to už je...

Politická krize začala jmenováním ministryně spravedlnosti Benešové do funkce. Ale ministryni málokdy vidíme v médiích a požadavky demonstrujících se rozrůstají. Když se na to podíváme s odstupem: Co se to vlastně v rámci akcí spolku Milion chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… Co tato kampaň vlastně znamená?

Mně tyto akce nedaly nic. Já za sebe však odmítám dávat, jak se říká, do jednoho pytle, prezidenta, premiéra a ministryni. Je to zjednodušení dané politické situace, možná to vypovídá o samotném přístupu těch, kteří ty akce vedou. Mohu si myslet o jmenování paní Benešové ledacos, ale odmítám kohokoli dehonestovat jen na základě pocitů či okolností, kdy byl jmenován. Až opravdu paní ministryně učiní to, co ji dav podsouval, pak ať požadujeme její odstoupení. Pan premiér Babiš a pan prezident? O tom se už mluví tak dlouho a stále dokola, že se v tom už kdekdo nevyzná. V každém případě máme nestandardního premiéra v nestandardní vládě. Bohužel.

Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, „vrahy odkazu 17. listopadu“, jak naznačuje liberální část společnosti? Co přinášejí Česku oba dva, a hlavně jejich partnerství, které se letos prohloubilo? Co i z emocionálního či psychologického hlediska přinášejí svým voličům?

Jsou to silná slova. Vrahy odkazu? Ne, k tomuto nemám co říci. Vždycky bude někdo či něco, co nezapadá do šuplíku toho či onoho. Holt prezident Zeman nezapadá do toho liberálního proudu. To se stává. V USA to je Trump a v Maďarsku zase Orbán.

„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé nevědomí a zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová? Až jejich voliči odejdou, nastane vláda stran typu Piráti, kteří vévodí mezi mládeží? Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?

Myslím, že generační problém je jen zdánlivý. Přeci společnost nemohu rozdělovat na tu, která je z venkova a hloupá, a na tu, jež je ve velkých městech a vzdělaná. Na mladou a starou? V demokracii přece hledáme vždy to, co chce většina. A ta menšina se musí podřídit. Sice mohu rozumět těm, co nejsou spokojeni, avšak pokud zachovávám principy demokracie, jsem nucen se mnohdy podřídit. A podřizovat se je dnes tak nepopulární, že se ze společnosti vytrácí i určitý řád. Pokud nechci totalitu, pak to jinak prostě nejde.

Hospodářský růst v naší republice i letos pokračuje, nezaměstnanost je rekordně nízká. Na druhou stranu roste cena potravin, máme tady velký počet exekucí, byty v Praze jsou prý v poměru k platu nejdražší ve střední Evropě… Jak se, podle vás, lidem v ČR žije? Je, nebo není důvod slavit 17. listopad?

17. listopad přece není o tom, jak se člověk má ekonomicky. Byl to určitý mezník vývoje společnosti, byly dané určité možnosti nasměrování společnosti k demokracii. Ale pokud se nám něco nepovedlo, je to jen o nás samotných. Pokud jsme se dali opít rohlíkem nad tím či oním, pak je to věcí nás všech. Zase je to o tom manipulování jedné skupiny tou druhou. Nasměrování mohlo být dobré, ale realizace měla trhliny, které ti nepoctiví zneužili. Všechno se dá zneužít. Bohužel, demokracie někdy i bolí.
 


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: David Hora

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Exministryně Kovářová: Termín manželství mám spojen s mužem a ženou. Homopáry nechť si najdou jiný termín

20:35 Exministryně Kovářová: Termín manželství mám spojen s mužem a ženou. Homopáry nechť si najdou jiný termín

ROZHOVOR „Už dnes může kdokoliv adoptovat dítě. Není tedy pravdou, že by homosexuál adoptovat dítě n…