Jakou hmotnost mělo ono zmizelé zlato z ruského zlatého pokladu, u něhož jste ochoten připustit spoluodpovědnost našich legionářů?
Odhaduje se, že zmizelo asi 600 kilogramů zlata, což dává v současné době sumu asi 2,5 miliardy korun. Z hlediska ztráty, kterou utrpěla Česká republika „díky“ údajné erudici členů bankovní rady ČNB na konci 90. let jde v podstatě o prkotinu, asi tak jedno procento. Je však zajímavé, že onen ruský zlatý poklad se neustále řeší, zatímco ohledně působení pánů bankéřů bylo donedávna ticho po pěšině.
Zdá se, že stojaté vody tohoto zapáchajícího rybníku pořádně rozčeřil ekonom Lukáš Kovanda, jenž spočítal rozdíl mezi cenou zlata, za kterou je Česká národní banka prodávala na konci 90. let, a cenou zlata, za kterou je Česká národní banka kupuje nyní. Vyšlo mu, že prodej asi 55 tun zlata koncem 90. let nás ochudil minimálně o 130 miliard korun...
Článek pana Kovandy jsem četl. Jde o velmi precizní ekonomický rozbor. Vyzdvihl bych však z jeho údajů skutečnost, že použil slovo minimální. Osobně se domnívám, že škoda je mnohem vyšší. Zde se ale musíme vrátit poněkud zpět, do let osmdesátých. Doporučil bych každému knihu pana Stanislava Motla s názvem Kam zmizel zlatý poklad republiky. Mimo jiné se v ní uvádí, že v roce 1982 nám bylo vráceno bývalými druhoválečnými spojenci osm tun zlata v cihlách a deset tun zlata v mincích. V roce 1992, před rozdělením Československa, činil zlatý poklad více než 100 tun zlata. Minimálně desetina tedy byla ve zlatých mincích. Pravděpodobně více, ale počítejme pouze onu desetinu.
Začínám chápat, kam míříte, ale nesmíte zapomenout na dělení zlatého pokladu mezi nástupnické státy po roce 1993...
Nezapomínám. Rozdělení bylo provedeno v přibližném poměru dvě ku jedné a lze předpokládat, že ve stejném poměru byly děleny také ony zlaté mince. Takže po dokončení transakce měla Česká národní banka v trezorech asi 6,5 tuny zlata v mincích, opět asi desetinu z celkového množství. Pan Motl ve své knize rámcově popisuje ony zlaté mince, měly to být ražby z celé Evropy, přičemž převažovat měly jednak zlaté rakouské mince (desetikoruny a dvacetikoruny) z přelomu 19. a 20. století, jednak svatováclavské dukáty z dvacátých a třicátých let (jedno, dvoj, pěti a desetidukáty). Podle jiných článků šlo o ucelené soubory ražeb mající z numismatického hlediska obrovskou cenu právě v oné ucelenosti, což garantovalo přítomnost opravdových unikátů, násobně dražších, než „běžné“ zlaté mince.
Kolik zlata se tedy nacházelo v trezorech České národní banky v polovině a na konci 90. let minulého století?
V roce 1997 mělo být k dispozici asi 70 tun zlata, v roce 2002 jen 14 tun a v roce 2007 pouhých 12,5 tuny. Celých 56 tun zlata bylo prodáno, údajně hlavně do Německa, v letech 1998 a 1999. Na konci roku 2025 jsme měli, jak bylo oficiálně oznámeno, 71,5 tuny. Připomíná mi to jedno drsné doplnění bývalého režimního hesla na konci 80. let, představené duem Paleček–Janík: „Leninskou cestou ke komunismu a zpět“.
Takže v polovině 90. let jsme měli asi 70 tun zlata. A nyní, po 30 letech, máme opět asi 70 tun zlata. Účetně to vypadá v pořádku...
To jistě. Ovšem čeští bankéři jsou v tomto účetnictví pěkní filutové. Prodali téměř 60 tun zlata v době, kdy byla jeho tržní cena nejnižší, a nakoupili téměř 60 tun zlata v době, kdy byla jeho tržní cena nejvyšší. Někdo na tom neskutečně vydělal, ale Česká republika to nebyla, nicht wahr?
Ale abych nebyl špatně pochopen. Máme nyní obrovské štěstí, že v čele České národní banky stojí jako guvernér Aleš Michl, kterého v červenci 2022 jmenoval ještě prezident Miloš Zeman. Guvernér Michl si vytkl za cíl dosažení zlatých rezerv v hodnotě asi 100 tun zlata, což by se mu do konce jeho funkčního období mohlo podařit. Další výhodou je skutečnost, že jeho případného nástupce jmenuje v létě 2028 hlava státu, vzešlá z prezidentských voleb někdy v lednu 2028.
Trochu odbočím a zeptám se, jak jsou na tom ohledně zlatých rezerv naši sousedé?
Většinou výrazně lépe. Abychom si to mohli představit, bude lepší uvést kolik gramů zlata na jednoho obyvatele příslušné národní banky vlastní. My máme, nyní v lednu 2026, asi 6,5 gramu na obyvatele. Slovensko asi 6 gramů, Polsko necelých 15 gramů, Rakousko přes 30 gramů a Německo téměř 40 gramů.
V tomto srovnání na tom rozhodně nejsme příliš dobře, ale ve srovnání s rokem 2010, kdy jsme měli jen o něco více než jeden gram, jsme na tom již šestkrát lépe. Na druhou stranu, kdyby původní zlato nebylo prodáno a nyní by se nakupovalo stejným tempem, nacházeli bychom se téměř na úrovni Polska, asi 14,5 gramu zlata na obyvatele.
Vrátíme se k nakousnutému nesouladu mezi současnou hlavou státu a guvernérem Michlem. Je třeba uvést, že Petr Pavel se hned po svém nástupu vůči guvernérovi dosti radikálně vymezil, a že prezidentovo jmenování Jakuba Seidlera novým členem bankovní rady ČNB jde přímo proti Michlovi...
V tomto případě bych pana prezidenta trochu hájil, neboť jeho povědomí ohledně zlata se asi omezuje na existenci snubního prstenu. Tady jde o hradní ekonomickou kamarilu, která je úzce spojena s těmi filuty, kteří naše zlato levně prodávali. Tato skupina musí být z činnosti guvernéra Michla ohledně navyšování národních zlatých rezerv asi nepříčetná, neboť jde o pravý opak toho, co dělali oni. Pokud má Německo dnes ve svém portfoliu asi 3350 tun zlata, potom oněch 50 tun se v nedávné minulosti – kvůli jejich konání – odnaučovalo česky a učilo se německy.
Kdo tedy stál za prodejem oněch zhruba 55 tun zlata?
Guvernérem České národní banky byl Josef Tošovský, viceguvernéry byli Pavel Kysilka a Jan Vít, členy rady pak Miroslav Hrnčíř, Ota Kaftan, Luděk Niedermayer a Jiří Pospíšil (pouhá shoda jmen se současným poslancem za TOP 09). Tošovského politiku prodejů plně hájil a zčásti v ní pokračoval nový guvernér ČNB Zdeněk Tůma, který byl od února 1999 viceguvernérem a od prosince 2000 přímo guvernérem.
Zřetelně mi z toho vystupují dvě jména – Zdeněk Tůma a Luděk Niedermayer. Tito pánové jsou v současné době určitými kruhy považováni za experty par excellence. Ovšem rozprodání zlatého pokladu za minimální cenu, případně obhajoba tohoto konání, to je spíše na vrácení diplomu...
Přesně tak. Zdeněk Tůma stál před prezidentskými volbami v čele expertního týmu Petra Pavla. V dubnu 2023 sice odešel, ale jeho úlohu převzal s ním názorově spřízněný David Marek. Současný europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer výrazně podporoval Petra Pavla v kampani a souzní s ním v požadavku na co nejrychlejší přijetí eura. Jak prohlásil Jan Werich v životní roli Rudolfa II. – u nás máme pouze odborníky!
Zdá se, že prezidentovi ekonomičtí poraděnkové se opravdu rekrutují z řad „expertů“, kteří fakticky za hubičku předali Německu a dalším státům zhruba 55 tun našeho zlata. Pokud považujeme činnost Aleše Michla za prospěšnou pro Českou republiku, musíme být rádi, že až do nové prezidentské volby asi nedojde k žádné další změně ve složení bankovní rady. Vrátil bych se však k tomu, jak jste zdůrazňoval, tedy k podílu mincí v našem zlatém pokladu…
Podívejte, nejsem numismatik; tento obor zčásti znám jako tzv. pomocnou vědu historickou, takže se v numismatice zhruba orientuji. Terminologie mi je známa, ale mince nenakupuji, pouze čas od času sleduji vývoj jejich ceny na numismatickém trhu. A samozřejmě dokážu rozeznat většinu evropských ražeb 19. a 20. století.
Hovořili jsme o čerstvém článku pana Lukáše Kovandy, který odhadl škodu, kterou naše země prodejem zlata utrpěla. Já jsem poukázal na skutečnost, že před prodejem zlata tvořily náš zlatý poklad asi z 10 % zlaté mince, přičemž jsem uvedl některé příklady. Neoficiální zdroje tvrdí, že jsme při onom prodeji přišli o většinu oněch mincí, které byly navíc prodány v cenách zlomkového zlata. Zkusíme jednoduchý propočet s reálnými čísly. Trojská unce je asi 31,1 gramu zlata. Byla prodávána za zhruba 10 tisíc korun, nyní se kupuje za cca 120 tisíc korun. Ovšem svatováclavský dukát má hmotnost 3,5 gramu, takže počítejme 10 dukátů na jednu unci (je to méně, ale jde o jednoduchost).
V současné době se ten svatováclavský dukát na Aukru prodává za cca 30 tisíc korun, tedy trojská unce tvořená svatováclavskými dukáty má cenu 300 tisíc korun. Vezmeme-li svatováclavský dukát jako průměr, tak 6,5 tuny těchto mincí bylo koncem 90. let prodáno za 1,5 miliardy korun jako zlomkové zlato, zatímco jejich současná cena dosahuje asi 56 miliard korun.
Nemluvě o tom, že mezi oněmi pěti tunami mincí byly zcela jistě unikátní kousky mající cenu násobků. Například svatováclavský desetidukát nemá dnes na Aukru cenu desetinásobku, tedy 300 tisíc korun, ale je dražen za 400 tisíc korun, přičemž licitování stále probíhá. Nepůjde tedy o 130 miliard, ale minimálně o 150 až 170 miliard.
Takže oni „experti“ nejen prodali český zlatý poklad v době, kdy se zlato nacházelo na historických minimech. Oni jako zlomkové zlato prodávali numismatické klenoty, které dnes dosahují třiceti- a vícenásobku tehdejší prodejní ceny. Nemohou tvrdit, že o tom nevěděli. Bylo jim to jedno, a to v tom případě, že nebudeme uvažovat o možném individuálním zájmu. Nyní někteří z těchto „expertů“ mají tolik drzosti, že přednášejí další zaručené rady, které by opět obyvatelstvo České republiky oškubaly, a dostává se jim sluchu z významné části našeho politického spektra.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Měli by být bankéři, co prodali zlato České národní banky za hubičku, pohnáni k zodpovědnosti?
