Co říkáte závěrům poslední Evropské rady týkající se uprchlíků? V závěrečném dokumentu summitu EU se praví: „Všechny členské státy odsouhlasí na základě konsenzu do konce července rozdělení (40 000) takovýchto osob (z Itálie a Řecka), s ohledem na specifickou situaci členských států.“
Znamená to, že navrhovaný plán Evropské komise z doby před dvěma měsíci, známý pod heslem „kvóty“, se de facto jednorázově prosadil, i když s jinou terminologií. Mediálně projevovaný odpor vůči přijímání migrantů nebyl tedy míněný až tak vážně. Od počátečních silných slov proti imigraci se nakonec rychle přešlo k opaku těchto slov, přičemž všichni se tváří vítězně.
Navzdory tomu upuštění od terminologie kvót hodnotím jako ne bezvýznamný úspěch. O kvótách se totiž v plánu komise hovořilo jako o od nynějška pravidelné metodě distribuce migrantů po celé EU. Takto je dohodnutá jenom distribuce zmíněných čtyřiceti tisíců.
Myslím, že vzpoura proti kvótám byla jakousi vzpourou proti administrativnímu přístupu komise, za nímž se skrývala bezradnost. Když se neví, co s utečenci, vymyslí se schéma jejich rozptýlení po Evropě. Úměrně podle HDP a počtu obyvatel. Úředníci dokázali, že ovládají rovnici nazývanou trojčlenka.
Jak probíhá debata o imigraci na Slovensku?
Liberální média jsou většinou ideologicky proimigrační a postarala se o klima, ve kterém je neradno příliš mnoho hovořit o rizicích imigrace, neboť nálepka extremisty a fašisty se na diskutéra nalepí velmi rychle. V čase, když je to celoevropské téma, se běžně objevují i názory typu „nehovořme o imigraci, neboť problémem Slovenska je jeho vláda“ a tak dále. Připouštím, že slovenská vláda může být pro Slovensko problém, ale aby se kvůli ní nemělo hovořit o imigraci, je už skutečně nesmyslné.
Občas probíhají veřejné protesty proti imigraci. Jejich problémem je, že organizátoři nejsou respektovanými osobami a nejsou schopní takříkajíc intelektuálně zvládnout téma ve smyslu předestření nějakých řešení. Kromě toho po konání takovýchto shromáždění liberální média křičí: „Podívejte se, ne imigrace je problém, ale tito její odpůrci jsou problém!“ Podporovatelé i odpůrci imigrace se často z neznalosti dopouštějí zamlžování hlavního problému imigrace.
Ano? Jakého?
Tím je zneužívání azylového řízení. Migranti, jejichž distribuci organizuje Evropská komise, jsou migranti, kteří požádali o azyl. Všechny země EU před desetiletími přistoupily k mezinárodním dohodám o azylu. Migrant, který přišel nelegálně na území země EU a zakřičí „Azyl!“, tímto svůj pobyt okamžitě zlegalizuje, a začne s ním azylové řízení, které má prokázat, zda jde o osobu, která je ve své vlasti pronásledovaná. Většina žadatelů však pronásledovaná není a můžeme diskutovat, zda to je šedesát anebo devadesát procent žadatelů. A faktem je, že je lákají bohaté státy EU, ne východoevropské země. Proto žadatelé o azyl hromadně nedodržují svoje povinnosti azylanta, například povinnost vyčkat v azylovém zařízení na výsledek azylového řízení. Seberou se a odcházejí na Západ.
Chápejte, nikdo tu neříká, že člověka, kterému doma hrozí smrt anebo dlouholeté vězení, je třeba vrátit domů. Hlavním úkolem EU je oddělit skutečné azylanty od ekonomických migrantů, kteří se jen chtějí mít lépe. Na takovéto oddělení chybí chuť. Mezi politiky i v médiích.
Psali jsme:
Jak to?
Uvedu příklad. Na Slovensku byl za 22 let samostatnosti udělený azyl asi 650 osobám. Toto číslo se paušálně označuje za nízké. Nikdy jsem neslyšel o konkrétním případě, na kterém by se ukázalo, že dotyčný měl dostat azyl, a nedostal ho. Fakt, že žadatelé si zpravidla v azylovém zařízení jen odpočinou a potom Slovensko opustí, čímž řízení končí, se nezmiňuje.
Taktéž když čteme plán Evropské komise, cítíme v něm neochotu pojmenovat problém zneužívání azylu. Prosím, v Sýrii je válka, můžeme diskutovat o Eritreji, ale přece zprávy hovoří o tom, že do Itálie se na člunech valí lidé ze států subsaharské Afriky, o kterých bych si netroufl říct, že pronásledují své občany.
V situaci současného masivního migračního pohybu je třeba dostat azylové řízení ven ze členských států na mimoevropské území po dohodách s africkými státy. EU ale organizuje opačný proces, tedy distribuci. Schengenská hranice přestává být hranicí, a to ruinuje důvěru lidí v EU.
Jaké jsou názory slovenské veřejnosti?
Veřejnost se imigraci intuitivně brání. Je třeba uznat, že v diskusi někdy chybí znalost faktů a akutnost hrozby pro Slovensko se zveličuje. Jednorázové přijetí několika stovek imigrantů totiž doopravdy není nic fatálního. Skrze slovenské azylové zařízení přešlo za 22 let 60 tisíc žadatelů o azyl, aniž si toho slovenští občané všimli. Můžeme očekávat, že když přijmeme ten kontingent migrantů, za pár měsíců z nich na Slovensku nezůstane ani půlka. Problém je v dlouhodobé celoevropské neschopnosti vrátit ty, kteří zneužívají azyl, do zemí jejich původu.
Je potlačena racionálnost diskuse a rozmáhá se emotivnost. Jako příklad bych uvedl reportáž z útěku rodiny syrského obchodníka z Egypta, která byla uveřejněná ve slovenských i českých médiích. Mediálním popisem dramatu útěku dokážete vzbudit sympatie čtenáře či diváka i vůči gangsterovi, natož pak vůči rodině s malými dětmi. Potom se dovídáme o názorech obchodníka. Není známé, že by byl v Sýrii pronásledovaný, byl však odpůrcem Asadova režimu. Svůj byznys přenesl do Egypta, kde sympatizoval s vládou Muslimského bratrstva, a byl nešťastný po pádu Mursího vlády. Syrský obchodník je tedy proti těm, kteří jsou hrází proti islamismu a radikalismu. Jeho politické názory jsou přesně ty, které způsobují tu katastrofu na Blízkém východě včetně exodu milionů. Nic v příběhu nenasvědčuje, že by měl právo utéci do Evropy. Ale naší mediální kultuře jde ne o rozum, ale o každodenní příděl emocí.
Psali jsme:
Co říkáte pozici premiéra Roberta Fica?
Mediálně silné výroky nejsou podepřené skutečně pevným postojem. Nejprve je proti kvótám, neboť mezi migranty mohou být teroristé, potom souhlasí s dobrovolným přijetím utečenců, i když pokud je argument o teroristické hrozbě platný, tak je platný i v tomto případě. V každém případě však problém komunikuje, zatímco opozice se k tomu nevyjadřuje. Paradoxně snad s výjimkou malé liberální strany Richarda Sulíka.
Kdo nese podle vás odpovědnost za nynější masový příliv uprchlíků?
Nemá to jednoho viníka. Z části jsou to objektivní příčiny. Žijeme v technické civilizaci, kde se informační technika stala dostupnou skoro každému a přes mobil může každý uvidět lákadlo zvané Evropa či Amerika. Politické příčiny jsou tři. Je tu liberální ideologie multikulturalismu a globalismu, která hlásá svět jako globální vesnici bez hranic, kde se každý může usadit, kde chce. Tato ideologie popírá jednotící a záchovný vliv dominantní kultury, hovoří, že vysoká imigrace je dobrem, a negativní následky popírá. Odpor vůči imigraci eliminuje démonizací odpůrců. Dále je to probuzení sunnitského politického islámu.
Svůj díl odpovědnosti má ideologie amerického neokonzervatismu, která vojensky svrhává sekulární diktátorské režimy v islámských zemích jako Irák, Libye anebo Sýrie, kde to je stále ve stadiu pokusu, přičemž je nahradí islamismus. Tento fenomén je až mystický. Ty sekulární režimy nejsou vůbec andělské. Otec Bašara Asada Háfiz Asad dal zabít před třiceti lety tisíce vzbouřenců z Muslimského bratrstva ve městě Hamá. Rozdíl je v tom, že když zvítězí takovýto sekulární režim, nastává období pokoje, kdy vedle sebe mohou žít sunnité, šíité i křesťané. Vítězství režimu, který vidíme v Islámském státě, znamená, že menšiny jsou vyvražďované. Tento paradox, kdy státy NATO jdou proti režimům, jež jsou ohledně migrace ve skutečnosti našimi spojenci, i když nezamýšlenými, se v projevech politiků vůbec neobjevuje.
Co říkáte na argumenty, že máme povinnost přijímat uprchlíky z Afriky, protože za dob komunismu naše emigranty přijímaly západní země?
Máme povinnost přijímat lidi, kteří jsou v ohrožení života nebo jim hrozí mučení. Ta povinnost platí bez ohledu na časy komunismu. Nemáme však právo ohrožovat sami sebe, což se při jisté míře migrace může stát. Státy západní Evropy anebo Amerika nebyly migranty z komunistických zemí ani minimálně ohrožené. Tito utečenci byli zpravidla loajálními občany v nové vlasti. Porovnejme to s tisícovkami muslimů, kteří odcházejí ze zemí Západu bojovat za Islámský stát. Pokud tisícovky bojují, tak miliony jsou s nimi v myšlenkách.
Psali jsme:
Jaký je váš názor na myšlenku multikulturalistů, že nás cizí kultury obohatí?
Všechno je věcí míry. Nemám nic proti restauracím čínským, arabským, indickým a dalším. Rád studuji jejich dějiny i umění. Nad určitým procentem obohacení přechází v konflikt. Ty věci jdou ruku v ruce. Pozorujeme to v praxi. Naštěstí do nějakého kritického momentu, kde už není návratu, jsme ještě v Evropě nedospěli.
Též zaznívají názory, že prý imigranti znamenají ekonomický přínos a bez nich nebude mít Evropa dostatek pracovních sil...
Někteří znamenají přínos a někteří ne. Argument je velmi pochybný. Ekonomickým přínosem bude, pokud samotní Evropané budou mít děti a vychovají je.
Doc. RNDr. Vladimír Palko, CSc., absolvoval studium matematiky v roce 1981 na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1991–1992 byl náměstkem ředitele Federální bezpečnostní informační služby. V letech 1998–2010 byl poslancem Národní rady SR. V letech 2002–2006 působil jako ministr vnitra. Byl dlouholetým místopředsedou Křesťanskodemokratického hnutí. Je autorem 12 vědeckých prací z matematiky a informatiky v domácích i zahraničních časopisech. Od roku 2010 působí na Panevropské vysoké škole, kde je proděkanem. Napsal knihu o úpadku západní civilizace, pronásledování křesťanů a selhávání křesťansko-demokratických stran v Evropě s názvem Lvi přicházejí.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
