Na nedávné akci v Praze s názvem Den rebelů jste prohlásil, že růže není ideálním symbolem ČSSD, protože: „…vypadáme jako svaz zahradníků Evropy“. Jaký znak by podle vás byl trefnější, máte nějaký návrh?
Líbil by se mi původní znak, tedy ozubené kolo, klasy a převažující národní barvy, protože to jasně symbolizovalo základní hodnoty strany. Tedy zastupování zájmů lidí práce a národních zájmů. Bohužel při dnešní politice ČSSD by ale takový symbol byl nedůvěryhodný a směšný.
ČSSD se ze strany lidí práce stala stranou, která je pro své původní voliče nesrozumitelná. Což je ostatně vidět na preferencích. Neustálé přerozdělování peněz těch, co pracují, často těm, co nechtějí pracovat, původního voliče ČSSD štve.
Peskování lidí za názor, kdy je vymyšlen termín „předsudečná nenávist“, je něco jako návrat do minulosti. Chtít lidi stíhat za to, co si myslí, tu již bylo. Udavači a špehové dostali tímto zadání. Dobře to bylo vidět, když nedávno na severu Čech imigrant z Afriky zbil, okradl a znásilnil českou dívku – skoro ještě dítě. Místo aby Ministerstvo vnitra vedené ČSSD vystoupilo s rázným prohlášením, že udělá všechno pro to, aby se něco podobného už nikdy nestalo, tak vystoupilo s rázným prohlášením, že posílí sledování sociálních sítí a že jestli k tomuto případu budou mít Češi nějaké „blbé kecy“, tak je přísně potrestá. Chtěl bych, alespoň touto cestou, apelovat na policisty, aby se k těmto věcem nenechali zneužívat.
Do znásilnění té dívky také Ministerstvo vnitra tvrdilo, že v souvislosti s migrací u nás nejsou žádná bezpečnostní rizika, a dokonce, že vánoční betonové zátarasy v ulicích našich měst jsou prevencí proti teroristickým činům zešílevších českých důchodců. Pak se ovšem nelze divit, že Češi sociální demokracii už nepovažují za svou stranu, což jasně dokazují volební preference. Rád bych to změnil, ale věřím čím dál méně, že to je možné. Ta ideologická zaslepenost a urputnost části ČSSD je asi příliš pevná. Bohužel jde o ideologii zvrácenou.
Ministr vnitra a předseda ČSSD Hamáček ale nedávno odmítl přijmout do České republiky takzvané „syrské sirotky“ s tím, že jde o bezpečnostní riziko. Nejde o změnu k lepšímu?
Tento krok samozřejmě vítám a jsem rád, že to Honza Hamáček řekl. Čtrnáctiletému takzvanému syrskému sirotkovi bude za čtyři roky osmnáct a zkušenosti ze zemí západní Evropy ukazují, že lidé z těchto regionů nejsou ochotni či schopni akceptovat naše normy ani po několika generacích a že opravdu představují bezpečnostní riziko. Odmítnutí těchto lidi je ale jen gesto, protože Ministerstvo vnitra, ale také další ministerstva vedená ČSSD dál finančně podporují neziskové organizace, které mají v popisu práce podporu přesouvání lidí ze třetího světa do Evropy. A protože mezi zeměmi Evropské unie nejsou hranice, tak se to týká také České republiky. Jde o problém celoevropský. Nemám nic proti zachraňování lidí v moři, ale jsem proti jejich dovozu do Evropy, protože pokud si sem dovezeme Afričany, Afghánce, či obyvatele Blízkého východu, tak se z Evropy stane Afrika, Afghánistán a Blízký východ se vším, co k tomu patří. Mám pět dětí a dva vnuky a udělám vše pro to, aby se to nestalo. Ty, které vylovíme z moře, musíme dovézt zpátky tam, odkud vypluli, protože jinak to špatně skončí. Špatně především pro nás.
Současná vláda je v rozhovorech, které dělám, často kritizována za nehospodárné nakládání s penězi v době prosperity, ale také za nečinnost například kolem oprav dálnic, důchodové reformy a podobně. Nakolik s kritikou souhlasíte? A připravuje se vláda na případnou ekonomickou krizi?
Do jisté míry s touto kritikou lze z části souhlasit. Pokud jde však o kritiku takzvaného demobloku, je to od nich směšné. Když se někteří z nich podíleli na vládě, veřejnost to těžce odnesla. Oni jsou, řečeno s úsměvem, patlalové, co myslí jen na sebe. Zda se připravuje vláda na případnou ekonomickou krizi, ale nevím, protože nejsem členem vlády.
Fotogalerie: - Babiš v Janově
Bylo by podle vás možné sestavit vládu bez hnutí ANO – tedy ČSSD, Piráti a takzvaný demokratický blok? Je taková představa reálná?
Piráti, současná ČSSD a takzvaný demokratický blok jsou si, bohužel, ideově velmi blízcí. Někdy to skoro vypadá, že jde o jednu stranu. Taková vláda ale reálná není, protože by ji nepodpořilo hnutí ANO, hnutí SPD, nejspíš ani nezařazení poslanci a nepodpořil bych ji ani já. Co se týká vládní koalice, tak jediná možná změna je vláda ANO bez ČSSD. Já se dnes osobně domnívám, že je to férovější varianta. Jak pro hnutí ANO, tak pro ČSSD. Já bych dnes takovou variantu dokonce i uvítal. Aniž bych chtěl vyvolat předčasné volby.
Psali jsme:
Zdá se mi, že jste s Jaroslavem Kuberou měli společnou jednu věc: říkat upřímně svůj názor bez ohledu na korektnost. Souhlasíte?
To musí posoudit jiní. Já se ale samozřejmě snažím vždy říkat, co si myslím. Politickou korektnost pokládám za jedno z největších zel současné Evropy. Jde jen o jiný název pro lhaní. Pokud si ale problémy, a že jich máme, ani jasně nepojmenujeme, tak je nemáme šanci vyřešit. V této souvislosti musím zmínit nedávnou debatu kandidátů na šéfa Evropské komise. Když jsem ji sledoval, tak jsem si zprvu myslel, že jde o jakousi velmi zdařilou parodii. Pak jsem ale zjistil, že to tak není a že ti lidé jsou skutečně kandidáti a že všechny ty nesmysly myslí úplně vážně. Obávám se, že Evropa je dnes – z mého pohledu – v rukou šílenců.
Je otevřená prezentace názorů věc, která některým politikům dnes chybí? Případně jak velké části?
Velká část politiků si dnes netroufne veřejně říci, co si myslí, protože se obávají útoků různých aktivistů, kteří si často, kdo ví proč, dokonce říkají novináři. Je také jistá část politiků, kteří jsou skutečně odtržení od reality. Odhadnout, kterých je víc, si ale netroufám.
Česká republika tedy úmrtím Kubery přišla o předsedu Senátu. O co přišla česká politika?
Odchodu Jaroslava Kubery lituji. Znali jsme se dlouho, měl jsem Jardu opravdu rád a myslím, že i on mě, a to i přesto, že jsme spolu v některých věcech nesouhlasili. Česká politika v něm přišla o člověka, který na politickou korektnost kašlal a říkal, co si myslí. Měl zdravý rozum, smysl pro humor a věřil v lidskou svobodu. Zdá se mi, že takových lidí je v politice stále méně.
Proč by podle vás byl Stanislav Křeček dobrým ombudsmanem? Jaký je rozdíl mezi tím, na co se přišlo u Heleny Válkové, a tím, co psal za minulého režimu Křeček? Jak tohle posuzovat? Žijeme ještě v době, kdy se podobné věci neodpouští? A měly by?
Kdyby tehdy Helena Válková odmítla, aby se pod její text podepsal Josef Urválek, tak by se stala disidentkou. Já jsem proti tomu, aby byla ombudsmankou. Ne však kvůli Urválkovi, ale například kvůli jejímu přístupu k Istanbulské úmluvě. Ona přijetí tohoto dokumentu podporuje, já jej pokládám za čiré zlo. Myslím, že neustálé ohlížení se zpět nám nepomůže. Bitvy minulosti už nezměníme, zato můžeme ovlivnit, jak dopadnou bitvy budoucnosti. A je jasné, že nepůjde o bitvy lehké. Podle všeho se Evropa – nezaměňujme, prosím, s Evropskou unií – skutečně blíží do vážných potíží, kdy bude úplně jedno, kde se před čtyřiceti lety podepsal Urválek.
Proč by byl Stanislav Křeček dobrým ombudsmanem?
Sám se vyjádřil ve smyslu, že by v úřadu ombudsmana prosazoval právo a nikoli ideologie a požadavky různých aktivistů. Myslím, že by to po Šabatové byla milá změna.
Fotogalerie: - Maturita z matematiky ?
Několikrát jste mi řekl, co si o demonstrantech a spolku Milion chvilek myslíte – například, že nedokážou respektovat výsledky voleb a podobně. Jejich akce budou pokračovat jízdami po městech, a jak je vidno, došlo i ke změnám stanov spolku. Navíc k odmítnutí zveřejnit platy, objevení druhého netransparentního účtu a prohlášení, že se Mikuláš Minář vidí jako osoba veřejná, nikoliv soukromá. A The Times zařadili Mináře mezi dvacet vycházejících hvězd Evropy. Co vy na to všechno?
Ke chvilkařům už jsem asi řekl vše. Pokládám ty lidi za partu vyčůraných plácalů, kteří chtějí převzít moc v zemi, aniž by se ptali na názor voličů. Pokud The Times zařadili Mináře mezi vycházející hvězdy, tak jsou v The Times buď špatně informováni, nebo jsou to také darebáci. Jiná možnost není.
V Rusku se chystají změny. Končí tamní vláda i premiér Medveděv. Putin slíbil biliony rublů na sociální programy, chystá změny v ústavě, chce zvýšit moc parlamentu a oslabit roli prezidenta. V posledním proslovu Putin přislíbil lidem i další změny včetně zvýšení peněz pro narozené děti do chudých rodin a podobně. Je to příprava na roli premiéra? Někteří politologové vidí přípravy na předání moci. Nebo jak tyto události čtete?
Tyto věci se mě netýkají natolik, abych se jimi nějak hlouběji zabýval. Můj komentář ohledně politické taktiky Vladimira Putina by tedy neměl vůbec žádnou hodnotu. Podporu rodiny a porodnosti v Rusku ale chápu a my bychom to měli dělat také. Bohužel činíme pravý opak. Rodina je u nás terčem stále prudších útoků ze strany státem podporovaných aktivistů.
Jste často označován za „proruského“ politika, případně označován jako „prorusky smýšlející“ a podobně. Cítíte se tak? Jak vnímáte podobné názorové rozdělování?
Je to nesmysl. Jsem politik pročeský. K Rusku jako velmoci, jež má a vždy bude mít svoje zájmy, bychom se měli chovat obezřetně, avšak stejně obezřetně bychom se měli chovat například i k Německu, Spojeným státům americkým a dalším zemím a také orgánům Evropské unie, které se, jak se stále silněji ukazuje, zcela vymkly kontrole a žijí si ve svém vlastním světě, který si s realitou příliš hlavu neláme.
Můj postoj k Rusku není proruský, ale realistický. Současnou protiruskou hysterii šíří některé politické kruhy proto, aby odpoutaly pozornost lidí od skutečných rizik, kterým Evropa čelí. Je sice pravdou, že dnes Evropané postupně ztrácí části svého území – takovým místům se říká no-go zóny – je cíleně likvidována jejich národní, etnická, a dokonce i pohlavní identita. Je pravdou, že na Evropanech, především na jejich ženách a dětech, je pácháno organizované násilí. Je pravdou, že Evropané jsou zabíjeni, znásilňováni a zastrašováni. To vše ale páchají lidé, kteří se na evropské území přesouvají za podpory velké části evropských politiků. A skutečně nejde o Rusy. To, že dnes Evropě ze strany Ruska hrozí vojenský útok lze prakticky vyloučit. Jednak by jím Rusko prakticky nic nezískalo a jednak má už dnes problémy s kontrolou vlastního území, do jehož mnohých částí se stále silněji tlačí Čína.
A tedy od Ruska k Číně. Co je podle vás důležitější? Nepodporovat nijak útisk a obsazení států Čínou, nebo zachovat mezinárodní obchody? Lze najít rovnováhu?
Obyvatelstvo každé země si má poměry ve své zemi zařídit podle svého uvážení. Je to jeho právo, ale zároveň i zodpovědnost. To platí i pro Čínu. Pokud si Číňané přejí nějaké změny, tak je jistě provedou i bez nás – je jich na to dost. Myslím, že poučování, nebo dokonce násilný import našich pravidel do cizích zemí je nesmyslný, a jak se opakovaně ukázalo, také neúčinný. Podívejme se, jak například dopadl pokus implantovat demokracii do muslimských zemí… Každá civilizace má zkrátka svůj vývoj, svoji kulturu a my bychom to měli respektovat. Co vyhovuje nám, nemusí vyhovovat ostatním. Stejně tak ale platí, že to, co vyhovuje ostatním, nemusí vyhovovat nám. Celý koncept multikulturalismu je vadný a trvat na jeho realizaci, a navíc ještě v Evropě, pokládám za zločin. Pokud by Čína napadla naše spojence, tak bychom měli splnit své závazky, jinak to ale není naše věc. Tak svět funguje po tisíciletí a po tisíciletí také platí, že se obchoduje takovým způsobem, aby to bylo výhodné.
Jak v tomto tématu hodnotit kroky pražského primátora Zdeňka Hřiba (Piráti)?
Piráty pokládám za stranu složenou z části z příslušníků či sympatizantů extremistických bojůvek ne nepodobných nechvalně proslulým SA, zčásti z lidí, kteří jsou zvyklí být přisáti na peníze daňových poplatníků jako pijavice, zčásti z fízlů a udavačů, zčásti ze zfanatizovaných aktivistů a zčásti z naivních a nezkušených mladých lidí. Kroky primátora Hřiba tedy hodnotím kladně, protože lidé alespoň uvidí, co jsou Piráti ve skutečnosti zač. Více takových Hřibů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
