Který člen vlády je zatím vaším největším oblíbencem? (Restart hlasování 9.6.2014)Anketa
„S ním si člověk musí občas vykolíkovat terén, ale vždycky jsem se s ním domluvila,“ vysvětlila spolupráci s vicepremiérem a ministrem financí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová.
V žebříčku nejoblíbenějších členů vlády jste byla v hlasování čtenářů ParlamentníchListů.cz na druhém místě za Andrejem Babišem, podle oficiálních průzkumů veřejného mínění jste nejoblíbenější ženou - političkou. Jak si svoji popularitu vysvětlujete? Je za tím Vaše práce, bolestná minulost nebo to velké očekávání od nového hnutí ANO, které není ušpiněné politikou?
Je to určitě soubor různých věcí, jistě hraje roli i to, co jste zmínila, že jsme noví a že jsme ještě nic nezkazili. Možná je u mne vidět, že se cítím v té roli dobře, že jsem se zatím nemusela nějak vykrucovat, nebo nedej bože lhát. Lhát nechci a moc to neumím. Jsem hodně čitelná, možná lidé u mne cítí i nějakou tu upřímnost a možná i skromnost. Tím, že mám ráda lidi a mám k nim úctu, chci, aby mi bylo rozuměno, aby bylo zcela jasné, co jim říkám. A lidé mi hodně píší a oceňují, že jim konečně někdo vysvětlil, jak se ta nebo ona věc má.
Také z Vás vyzařuje takový klid, což není u politiků obvyklé.
Politika je hodně silová disciplína, kde si prostě pánové měří svaly. A to já nebudu fakt dělat. Myslím si, že po tom, co jsem v životě zažila, a nebyla to jen ta známá korupční kauza, ale poměrně složité protloukání se, tak je velmi málo věcí, kvůli kterým se musím rozčílit nebo s někým dohadovat. To mi asi dává určitou volnost a klid, který prý ze mne jde.
Fotogalerie: - Babišovo ministerstvo
Jste velmi cílevědomá žena, kterou neodradily neúspěchy, i když měly nepříznivý dopad nejen na Vás, ale i Vaši rodinu.
Ano, to bylo na tom nejtěžší.
Psali jsme:
Ale dokázala jste se dostat z velmi těžké životní situace, kdy jste byla nespravedlivě obviněna v kauze Budišov z korupce, ale vzpamatovala jste se z toho a ještě jste potom dokonce vystudovala druhou vysokou školu – práva. Kde berete takovou sílu, že jste po takovém pádu, kdy jste se dokonce ve vazbě chtěla zabít, znovu dokázala vstát?
Ve mně ta kauza nastartovala jednu obrovskou touhu, aby mě lidé nelitovali. Já to nemám ráda. Nejdřív se ze mne stala ta korupčnice, kterou tak někdo označil, pak už to jelo v médiích a mezi lidmi, a když se mi podařilo postupně mediální obraz otáčet, byla jsem zase ta oběť, ta litovaná. A to mi nevyhovuje. Ani jedna z těch poloh, i když ta druhá je tedy relativně lepší. Já jsem nechtěla být litovaná, chtěla jsem ještě něco dokázat. Speciálně škola mne ohromně nakopla, žasla jsem už jen z toho, že jsem se tam dostala, pak jsem se musela ještě srovnat s tím, jestli to vůbec půjde zvládnout při práci, protože jsem v té době ještě měla obě děti na studiích.
V té době jste se živila tím, že jste radila s evropskými dotacemi?
Dělala jsem konzultace, jezdila jsem do zahraničí, kde mne dobře platili, takže díky tomu jsem mohla studovat. Existují tři typy moci nebo vlivu. Jeden je, když vám dá někdo funkci, druhý je, když máte peníze, a ten třetí je vliv nebo moc daná znalostmi. A já jsem věděla, že funkci ani peníze mít dlouho nebudu, zvlášť po té kauze, a věděla jsem, že se potřebuji dostat z té šlamastyky i vnitřně a něco dokázat. A škola mi dala obrovský přehled. Nikdy bych už nešla do politiky, kdybych neměla vystudovaná práva, protože to vám dává nadhled nad věcmi.
Vás neodradil ani neúspěch ve volbách. V roce 2009 jste neúspěšně kandidovala za Evropskou demokratickou stranu (EDS) do Evropského parlamentu a o rok později za EDS jste se na kandidátce lidovců chtěla dostat do Poslanecké sněmovny. Ale nakonec jste uspěla vloni jako lídryně hnutí ANO na Vysočině. Čím Vás politika tak přitahuje, že jste se nevzdala, i když už jste její odvrácenou stránku na vlastní kůži pocítila?
Já myslím, že politika, když se dělá poctivě, je vyjádřením něčí touhy dělat něco pro druhé. To je veřejná funkce, kde se něco dělá pro veřejnost. A já to puzení v sobě mám, kdyby mi pan Babiš nedal nabídku do hnutí ANO, šla bych dělat částečně do neziskového sektoru. Chtěla jsem jít do advokacie, tam vydělávat peníze, ale už jsem měla v plánu, že půjdu dělat do nějaké neziskovky jako dobrovolník s občasným výjezdem na Východ. Cítila jsem, že bych tohle chtěla dělat.
V resortu místního rozvoje si tuhle touhu můžete trochu splnit, protože zahrnuje i otázku sociálního bydlení.
V sociálním bydlení určitě, to je asi oblast, která se nejvíc potkává s tím sociálnem. Ale nemyslím, že politika je jen cítění s těmi slabými, je to daleko širší disciplína, ale u sociálního bydlení vedeme debaty na velmi smutné téma. V Česku jsou statisíce lidí ohroženy chudobou a speciálně mne hrozně trápí senioři, protože se do problematické situace dostali nezaslouženě. Osamělý senior, který žije v bytě s neregulovaným nájemným, je odsouzen do chudoby. Myslím, že to chce řešení, ale bohužel bude asi nějakou dobu trvat, než s ním přijdeme.
Psali jsme:
Novináři se vás často ptají, jestli pro vás byl návrat do čela MMR satisfakcí za Vaše nespravedlivé obvinění z korupce a vynucený odchod. Ale mne by také zajímalo, jak Vám znalost prostředí pomohla při návratu na ministerstvo?
Vždycky je potřeba, aby ministr znal obor a lidi v oboru. A to nejen v resortu, ale i zvenčí, aby se mohli poradit s lidmi mimo úřad. Třeba pro mne v oblasti fondů je to jednodušší než v ostatních agendách. A když si vzpomenu na dobu kolem mé kauzy, pořád tady pracují lidi, kteří tehdy nosili mému advokátovi různé dokumenty a podpůrné informace, které měly pomáhat prokázat moji nevinu. Pořád tady jsou. A my o sobě víme, oni vědí, že já vím. Ale samozřejmě je to teď nijak nezvýhodňuje, nejsou nikam posunováni za odměnu ve funkcích, ale mám ty spřízněné duše tady.
Takže se nechováte jako prezident Miloš Zeman, který funkcemi odměňuje lidi, kteří ho v minulosti podpořili?
To ne. Spíš jim přidávám práci, protože vím, že se na ně dá spolehnout i v pracovní oblasti.
I ve sněmovně jste se setkala s lidmi z Vaší minulosti, například se svým bývalým vedoucím z Pionýra – komunistickým poslancem Pavlem Kováčikem. Zavzpomínali jste si?
Zavzpomínali jsme si hned před jednou předvolební televizní debatou. Já na něj ráda vzpomínám, protože byl autoritou a uměl to s dětmi. Nepamatuji si nějaké momenty, kdy by do nás tlačil ideologii. Práce v Pionýru byla ve znamení sportu a her. Nemám ho zafixovaného jako někoho, kdo by mi vyplachoval mozek. Protože doma se říkalo, že ten režim je špatný, tak by mi vadilo do Pionýra chodit, kdyby se to tam dělo.
Kolik se toho tady na ministerstvu od doby, kdy jste byla náměstkyní, změnilo? Měla jste při svém nástupu pocit takového déja vu?
Nechci přeceňovat roli ministra, ale myslím, že ministr a širší vedení ministerstva udává atmosféru v úřadě. Já jsem tu v minulosti zažívala i nepříjemné momenty, kdy tu byla atmosféra strachu. Nedělal to přímo ministr, ale lidi kolem něj. Takže já tu teď mám tým podle sebe. Myslím, že lidé by měli chodit do práce rádi, že se potkají s prima lidmi. Někdo mi teď říkal, že by to mělo víc odsýpat, že by měla být vidět tvrdší ruka, že na to jdu moc po kamarádsku. Ale mně se to vždycky osvědčovalo. Já jsem nikdy nechtěla být šéf, který nařídí a nebude slyšet nějaké argumenty, třeba i ty nepříjemné, proč něco nejde. Ale už jsem tady i zažila situace z anglického seriálu Ano, pane ministře, už to na mě zkusili. Ale když vím, že to na mě někdo zkouší, umím mu to hodit zpátky, umím být také drsná. Ale víceméně spíš se snažím vytvářet dobrou atmosféru, nevím, jak je to na ministerstvu celkově cítit.
Bývalý premiér Jiří Paroubek prohlásil, že jste byla v roce 2006 odvolána z funkce po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radko Martínka. Je pravda, že jste měli odlišné představy o fungování resortu, nebo to byla výmluva a bylo za tím ve skutečnosti právě to nespravedlivé obvinění z korupce? Jaké máte dnes vztahy s expremiérem Paroubkem a exministrem Martínkem?
Myslím, že za tím spíš bylo dlouhodobé nedorozumění mezi mnou a panem ministrem Martínkem. Mně nevyhovoval jeho manažerský styl. A on měl vůči mně také spoustu výhrad, některé byly oprávněné, prostě někdy si lidé nesednou. A my jste si tedy fest nesedli. Já jsem zažila silné šéfy, pana starostu Heřmana, hejtmana Františka Dohnala, Jiřího Paroubka, to jsou takové ty silné persony, které dají lidem důvěru a prostor. A ministr Martínek měl jiný styl, on si chtěl všechno řídit a kontrolovat do detailu, mně to hodně svazovalo ruce a pro oblast evropských fondů to nebylo nejlepší, co se mohlo stát. V tom jsme měli spory. Myslím, že to nebylo ani osobní, my jsme se snažili spolu vyjít, ale nešlo to. A ten konec, že se mě někdo snažil odtud dostat, protože chtěl dokončit nějaký ten podvod, následně na to odsouzený, to už byla poslední kapka. Nevím, co proti mně všechno ti lidé dělali, dokonce si myslím, že pan ministr s tím neměl ani mnoho společného. Trochu ho ale teď zpětně šetřím.
Psali jsme:
Když jste popisovala styl manažerského řízení ministra Martínka, připomnělo mi to styl řízení šéfa Vašeho hnutí ANO, vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše. Také se o něm říká, že chce mít ve svých firmách všechno pod kontrolou. Nevím, jak řídí hnutí ANO. Ale prý jste se už také střetli, když jste mu musela říci, že nejste jeho zaměstnankyně. Je to pravda?
Ano, střetli. S ním si člověk musí občas vykolíkovat terén, ale vždycky jsem se s ním domluvila. Pan Babiš určitě není typ toho mikromanažera, on se někdy zaměří na detail spíš v tom, že si věci pořád kontroluje a do detailu. Ale má v hlavě hlavně strategii a jasný směr. Myslím, že to funguje a je to pro mne obrovská škola. On má úžasnou intuici, zejména pro byznys, a teď se ukáže, jak to bude fungovat pro stát. Andrej Babiš má jednu úžasnou vlastnost, že vidí cíl a vidí instinktem a selským rozumem nejkratší cestu k cíli, protože on je někdy jako z Marsu, ale my normální smrtelníci většinou vidíme různé zákruty, tomuhle uhneme, s tím musíme vyjít… Není to někdy přímočará cesta. Tohle se to teprve učím.
Já mám pocit, a je to vidět nejen ve Vašem případě, ale i v případě paní Heleny Válkové nebo Martina Stropnického, že má instinkt i na lidi, že se umí obklopit schopnými odborníky. Je to tak?
Jeho velká výhoda je, že nemá mindrák, nemá obavu, že ho někdo přeskočí, nikdy to tak mít nemusel, on je opravdu silná osobnost. A to mu dává sílu. Také vždycky říká, že jeho hlavní úkol je sehnat lepší lidi, než je on. Ale s těmi silnými osobnostmi je někdy problém, že mají názor a tvrdohlavě jdou za ním, proto se nám dlouhodobě prorokuje, že se hnutí rozklíží, že silné osobnosti si půjdou po svém. Zatím to klepu, není to tak.
Jestli spíš nebude problém v řadových poslancích, protože jste možná nepočítali s takovým volebním úspěchem, takže se do sněmovny dostali i lidi, o kterých jste toho moc nevěděli. Nemáte obavy, že se Vám to může „vymstít“ jako v případě lidí z „Vaší“ Vysočiny, kteří kvůli různým škraloupům museli složit poslanecký mandát, a že se rozklíží Váš poslanecký klub ve sněmovně?
Do sněmovny se dostalo hodně lidí, nepočítali jsme s tak velkým volebním úspěchem. Poslanecký klub se slaďuje, zatím nebyl problém. Vždycky je prostor, abychom si věci vysvětlili. Myslím si, že se nám osvědčuje i to, že nemáme jasnou ideologii. Proto nám říkají, že jsme nesystémová nebo nečitelná strana. Ale my vždycky hledáme účelnost konkrétního řešení. A to nebývá vždycky pravé nebo levé řešení. Ono se nám to nakonec někdy dostává do středu, vyjde taková zlatá střední cesta. Nedostatek ideologie nahrazujeme posuzováním účelnosti a zatím to funguje. Samozřejmě se někdy dohadujeme nad konkrétními zákony a řešeními a narážíme.
Budoucnost vládní koalice záleží na mnoha faktorech, nejen na pevnosti vlastního hnutí, ale i koaličních stran. Věříte, že budete mít celé čtyři roky na prosazování svých představ na ministerstvu?
Já věřím, že se to podařit může nebo by se to konečně podařit mělo, protože nějaká stabilita zemi bude velmi slušet a všichni si oddychneme. Když třeba vezmu podnikatelskou sféru, slibovali jsme stabilitu v daňové oblasti a podmínkách pro podnikání, které chceme zjednodušit a pak na nějakou dobu zafixovat. Myslím, že předvídatelnost je velmi důležitá a že to také přinese ekonomický efekt.
Vy jste expertka na evropské fondy, kde je velmi vážná situace. Zatím byla vyčerpána necelá polovina z celkové částky, kterou máme k dispozici pro období, které uplynulo v prosinci loňského roku. Je ještě šance vůbec nějaké peníze dočerpat?
Pro letošek máme prognózu 24 miliard nevyčerpáno, já bych se chtěla dostat minimálně na půlku. Zatím spolupráce s ministry, kterých se to týká, je dobrá. Oni zcela jasně pochopili, že teď musí zrychlit administrování a jednak ještě vzít do financování projekty, které se stihnou dofinancovat do konce příštího roku. Což znamená, že například nemůžete vzít nové velké stavby, ale můžete vzít třeba menší stavby, které se stihnou do té doby dostavět a vyúčtovat, nebo nákupy technologií. Teď spustil ministr životního prostředí Richard Brabec zateplování veřejných budov, vyzval ministry, ať se podívají na své státní budovy a podají projekty.
Psali jsme:
Aby to nebyly zrovna ty státní objekty, kterých se chce ministr financí zbavit jako nepotřebného majetku...
Tak se to prodá zhodnocené. Ale teď říkám něco proti pravidlům, protože když do toho jako stát zainvestujeme, tak to pak nemůžeme prodat. Ani nesmíme.
Na to platí přísné evropské podmínky. To bychom asi museli peníze z evropských fondů vracet a ještě by nám mohla hrozit nějaká sankce?
Bude se dělat všechno možné, abychom odčerpali maximum. A není tam jeden spasitelný recept.
Ale někde čerpání peněz funguje. Ministerstvo dopravy se na svých stránkách chlubí, že v operačním programu Doprava si vede v absolutních číslech i procentuálním vyjádření nejlépe ze všech resortů, dokonce už splnilo limity čerpání nejen pro rok 2013, ale i 2014. Není to důkaz, že „když se chce, tak to jde“?
Doprava je v dobré kondici, to ano. Oni mají už vlastně přečerpáno, ale není to zatím úplná výhra, protože ještě probíhají tendry, v nichž vždycky dojde k nějakým úsporám, nebo u některých projektů mohou nastat problémy, že neúspěšní zájemci podají stížnost na Úřad pro hospodářskou soutěž, čímž se to celé zablokuje. Ne vždycky tedy znamená, že takzvané přezávazkování, tedy že nasmlouvali víc, než mají, povede k tomu, že vyčerpají nakonec celých sto procent.
Čím to je, že na některých ministerstvech to čerpání evropských peněz jde a někde ne? Ne všechna ministerstva jsou na tom tak dobře jako doprava.
Hodně záleží na typu projektu a také po jak velkých částkách můžete peníze do projektů nalévat. Hrozně se nadřete, když máte program, který má financovat tisíce a tisíce malých projektů oproti třeba dopravě, i když nechci zlehčovat úsilí kolegů na dopravě, ale oni tam mohou profinancovat velké stavební celky za relativně krátkou dobu.
V kterých resortech je největší problém s čerpáním evropských peněz?
Bohužel ministr životního prostředí Brabec říká, že on je ten největší repetent, na životním prostředí totiž program přes rok stál vinou nějakých problémů managementu ministerstva. Podle mých informací celý rok 2011 stál. A byla tam hodně složitá administrativa. Já jsem se tím živila, psala jsem projekty, ale když za mnou někdo přišel, že chce čerpat dotace ze životního prostředí, otevřela jsem si stránky ministerstva a zjistila, že ani já tomu nerozumím. Takže jsem je zase zavřela, protože se v tom nedalo vyznat. Tam to bylo nějak špatně nastaveno.
V čem obecně vidíte hlavní příčiny, že jsme s čerpáním evropských peněz tak na štíru? Jsou to personální změny, laxní přístup minulé vlády, neodbornost úředníků? Nebo to zavinily bariéry v zadávání a stavebních řízeních, které jste označila za jeden z důvodů špatného čerpání evropských peněz?
Celkově složitost procedur, ať už toho žádání o peníze a profinancovávání veřejných zakázek, prodlevy ve stavebním řízení, odchody lidí ze systému, nestabilita personálu, ale i plánování v čase. My přece víme, jak dlouho tady máme k dispozici konkrétní balík peněz a do kdy se to musí do projektů protočit. Proč se neplánovalo, proč se neodečítaly úspory, ke kterým vždycky dochází a nebyla větší odvaha točit v systému víc peněz, když se mohlo statisticky počítat, že úspora na tendru je třicet procent? To je konglomerát věcí, které nebyly manažersky zvládnuté. Vláda neměla fondy jako hlavní prioritu. Nikdy jsem to z předešlých vlád necítila.
Když Vás poslouchám, připadá mi, že Vy do toho vnášíte typicky ženské praktické uvažování. Nemyslíte si, že kdyby bylo víc žen v čele ministerstev, lépe by si finanční záležitosti ohlídaly?
Nevím, pro ty fondy se mi spíš hodí, že mi říkají, že mám chlapský, technický mozek, i když jsem humanitně vzdělaná. Ale určitě ženy do politiky vnášejí určitý způsob logiky, nehrají ty mužské hrátky a nehoní si svaly. Není určitě dobře, když stát je řízen většinou muži. Ale druhá věc je, aby ženy zůstaly v politice ženami. Budu se o to snažit.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
