Jak jste dosud spokojen s prací nové vlády na poli zahraničněpolitickém? Vláda, jak sám premiér uvedl ve Sněmovně, pracuje sedmnáct pracovních dnů. Již stihla obnovit vztah se Slovenskem, Petr Macinka racionalizoval strukturu Ministerstva zahraničí, tlačí na ekonomickou diplomacii atd.
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
Je vidět, že se pracuje a není tu žádná úvaha o stu dnech hájení. Ministr Macinka měl těch setkání víc, třeba i s německým státním tajemníkem. Je zde panem premiérem generována výrazná aktivita směrem ke Slovensku, kde budou muset všichni ministři navázat bilaterální vztahy a představit společné aktivity. V těchto dnech na návštěvu přijede čínská náměstkyně ministra zahraničí a bude v Černínském paláci jednat. Ukazuje se, že změna vlády je vnímána i ve světě. Příští týden bude ministr Macinka mít setkání se všemi zahraničními diplomaty, kteří jsou akreditováni v Praze, aby jim představil principy a zásady nové zahraniční politiky.
Je vidět, že se opravdu něco děje. I s Ukrajinou jsme se vypořádali. Diplomatická přestřelka mezi předsedou Sněmovny a ukrajinským velvyslancem posloužila ministru Macinkovi k tomu, aby na Ukrajinu zajel a vysvětlil některé věci. Jak sám řekl, předchozí vláda vozila na Ukrajinu lásku a on jim přivezl pravdu. Skutečně tam hovořil v tom smyslu, že některé záležitosti a projekty budou přehodnoceny včetně například muniční iniciativy, která sice bude pokračovat, ale v jiné formě. Děje se toho celkem dost a určitě se toho ještě daleko víc dít bude.
Křik ze strany některých už rušených struktur Ministerstva zahraničí, jako jsou zbytečné různé propagandisticko-ideologické útvary a skutečnost, že tito lidé brífují své kamarády v médiích, je dobrým znamením, že prováděné změny jsou opravdu namístě.
Zmínil jste návštěvu ministra Macinky na Ukrajině. Bylo možné zaznamenat i kritiku ministra zahraničí ve smyslu, že tam nemusel jezdit, že se vyjadřoval příliš proukrajinsky apod. Byl jsem tam také a tyto pohledy nesdílím, nicméně se objevily. Jak to vnímáte?
Návštěva Ukrajiny by se dříve nebo později stejně odehrála a nyní k ní byla aspoň nějaká aktuální záminka. Jinými slovy tuto relaci a vztah už má nový ministr zahraničí vyřešen, má to za sebou a nemusí se tomu už věnovat. Určitě tam nebude jezdit šestkrát do roka jako pan Lipavský. Myslím, že tam vyjasnil některé otázky, které možná ukrajinská strana úplně nechápala, tj. že zahraničněpolitické priority této vlády nebudou stejné jako u vlády bývalé.
Například?
Třeba že zde nebude vlna povinného verbálního nadšení nad spoluprací s Ukrajinou, jako jsme byli doposud svědky, nebo že se bude mluvit o některých skutečnostech a faktech, o kterých se doteď nemluvilo, protože byly považovány a označovány za ruskou propagandu. Jde kupříkladu o výrok místopředsedy zahraničního výboru pana Turka, který zcela pravdivě konstatoval skutečnost, že jedním z důvodů ruského vpádu byla snaha zabránit Ukrajině v členství v NATO, což se koneckonců Rusku také podařilo. Jde o věci, které už nebudou tabu, bude se o nich mluvit a je to i příznakem změny, která zde nastává.
Přitom někteří čeští novináři přímo v Kyjevě z Turkových slov neskrývali zděšení. Přišla podle vás s novou vládou i doba, kdy budeme moci otevřeně debatovat o všech otázkách, aniž by někdo byl nálepkován? Jak říkal Hynek Kmoníček, buď jste měl názor jako Jan Lipavský, nebo jste byl ruský šváb.
Ano, nový poradce pro národní bezpečnost Hynek Kmoníček to trefil úplně přesně. Takhle to bylo a takhle to už nebude.
Mgr. Petr Macinka
Nakolik se debata o Ukrajině zracionalizuje také na celounijní úrovni? Vidíme, že italská premiérka vyzývá, že musíme mluvit i s Ruskem. To je asi nevyhnutelné, ale z Bruselu nic takového neslyšíme.
Je to tak, aktivita přichází spíše z národní úrovně. Byl to možná překvapivě i prezident Macron a premiérka Meloniová se k tomu přidala. Zatím z úrovně Evropské komise či parlamentu neslyšíme nic. Docela racionální úvahy, možné také pro někoho překvapivě, zaznívají od finského prezidenta Stubba, přičemž Finsko je nám velice často dáváno za příklad jako výrazně antirusky zaměřená země a dochází v tom k určitému zkreslení. Finsko má sice s Ruskem dlouhou hranici, vstoupilo do NATO, ale je si vědomo faktu, že bude muset s Ruskem najít jistý modus vivendi. Hlasů rozumu zaznívá už docela dost. I v našem okolí jsou země, které vystupují zdrženlivě. Nejde pouze o Slovensko či Maďarsko, ale i Rakousko a situace se bude vyvíjet nepochybně i v Německu.
Nyní jde o to, jestli ten domnělý český hlavní proud, tedy politicko-mediálně-neziskový sektor, pojede dál ve stejném konfrontačně militaristickém duchu, nebo svou rétoriku zmírní a začne se chovat trochu střízlivě a racionálně. Tato vláda se střízlivě a racionálně chovat bude. Opozice podle mě bohužel nikoliv, protože nemá co hrát a stále vidíte, že Ukrajina je jedním z mála témat, které jí zbylo k rozehrávání nějakých mediálních vln. Proto nic konstruktivního od opozice neočekávám. Doufám ovšem, že veřejný diskurz v médiích hlavního proudu včetně veřejnoprávních se dostane do racionálnější roviny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 7 čtenářů)
Jak hodnotíte rozhovor?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
