Jste uvedená na kandidátce strany Radostné Česko za Moravskoslezský kraj, která vstupuje do volebního klání poprvé. Jaké má vaše strana vlastně základní cíle? Co vedlo vás, která má poněkud netradiční povolání – instruktorka tance u tyče –, ale i zakladatele vaší strany takovéto hnutí vytvořit?
Z dnešní společnosti se vytrácí morálka, etické hodnoty, chybějí morální autority. Naše strana se proto hlásí k odkazu Václava Havla. Chceme nasměrovat Česko zpět ke zdravé, vitální, svobodné, prosperující společnosti.
Většina z nás jsme podnikatelé, kteří se snaží pracovat jak nejlépe umí, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já sama svůj pracovní čas již dva roky nepočítám na hodiny, nemám pracovní dobu od 8 do16, ale pracuju prakticky po celý den i večer, o svátcích i víkendech. Jednoduše, když je třeba. Pokud bych si měla svůj plat přepočítat na hodiny, řekla bych, že moje čistá mzda bude asi 40 korun na hodinu. Ale takto počítat to nechci, protože se věnuji tomu, co mě baví a chci to dělat tak dlouho, jak jen budu moci.
Je ale velmi deprimující a demotivující, pokud vám někdo začne házet klacky pod nohy a v podstatě vás nazývat zlodějem, jak to dělají někteří politici vůči živnostníkům a menším podnikatelům. Už tak máme hromadu nesmyslného papírování a různých povinností. Já osobně jsem malý začínající podnikatel, každý měsíc čekám, jestli zvládnu zaplatit nájem a jiné režijní náklady a najednou mi někdo nařídí koupit si kasu a softwarový systém za více tisíc a já dnes jednoduše nevím, zda na to budu vůbec mít.
No, a ohledně mého zaměstnání je to také trochu jinak, než si řada lidí představuje. Já určitě nejsem tanečnice v baru „pro pány“. Je to spíše o náročnější gymnastice, akrobacii a tanci. Věnuji se i akrobacii na kruzích či se šálami, kdy ve výšce šesti nebo sedmi metrů provádím různé gymnastické cviky. Se svými svěřenkyněmi pak vystupujeme na různých společenských akcích, jako jsou například plesy, firemní večírky a podobně. Jinak jsem začínala se studiem technických oborů, absolvovala jsem průmyslovku a mám i tři roky na Technické univerzitě v Ostravě, teprve potom jsem začala dělat to, co mne nejvíc baví.
Jaký politický směr má vaše sympatie a čeho byste chtěli vlastně dosáhnout? Kloníte se (tedy vaše stana) spíše k pravici, či k levici? A máte vy sama větší politické ambice?
Pravice, levice, zelení, červení, oranžoví, všichni chceme nižší daně, vyšší platy a „světový mír“...
Naše strana na jedné straně bojuje za živnostníky a podnikatele, na straně druhé si vážíme důchodců, chceme podporovat rodiny s dětmi. Ekonomicky jsme pro rovné a svobodné podnikatelské prostředí, co nejvíce svobody, méně přerozdělování, a co nejméně překážek v podnikání, tedy byrokracie. Ohledně otázek humanity navazujeme na odkaz Václava Havla a nestydíme se za to. Pokud se někdo vysmívá pravdě a lásce, je to hlupák. K Havlovu mottu jsme však přidali ještě spravedlnost, protože jsme přesvědčeni, že je rovněž důležitá.
A jestli chci v politice něčeho významnějšího dosáhnout? Ano, to určitě, ale ne teplé místečko někde ve státní správě. Chtěla bych prosadit zákon povolující fyzické tresty za týrání zvířat a dětí, to samozřejmě berte jako nadsázku. Spíše bych v těchto případech uvítala přísnější legislativu.
O vaší straně nebylo, alespoň v celorepublikovém měřítku, nic zásadního slyšet. Nyní jste se rozhodli vstoupit do prakticky nejvýznamnějších voleb v ČR. Mají vaši členové už některé politické zkušenosti? Nebylo by třeba pro vás lepší začít na komunální úrovni?
Strana vznikla z už téměř dva roky fungující iniciativy Radostné Česko bez EET. Každá strana měla své poprvé, každá strana byla jednou malá. Když se v něčem rozhodujete, vždy může existovat lepší i horší varianta, když to nezkusíme, tak to pak nikdy nezjistíme. Politické zkušenosti z debat má předseda Boleslav Buzek i místopředsedkyně Klára Novotná. Boleslav Buzek, jako jeden z nejvýznamnějších bojovníků proti byrokracii a EET, měl řadu vystoupení na demonstracích, slyšení v Senátu. Setkává se jak s politickými špičkami, tak s významnými podnikateli i s dalšími osobnostmi.
Chcete vstoupit do současné české politiky. Co vám osobně na ni nejvíce vadí, a co naopak oceňujete? Někteří politologové tvrdí, že tradiční politické strany jak pravicové, tak levicové, už ztratily částečně důvěru veřejnosti, a proto lidé volili dříve Věci veřejné a nyní třeba Andreje Babiše. Může tomu tak být?
Důvěru veřejnosti ztratily nejen tradiční strany, ale také politici, a mohou si za to sami, protože správa věcí veřejných by měla být posláním, a nikoliv byznysem. To je věc, která mně osobně hodně vadí. Politici-prospěcháři, kteří lžou, podvádějí a přitom se z předvolebních plakátů culí na voliče. Lidé ale bohužel slyší na populismus, který provází současné volební klání. Jsem ale přesvědčena, že je hodně inteligentních lidí, pro které pravda, láska a spravedlnost ještě mají význam.
Psali jsme:
Co si tedy myslíte o nejnovějších politických kauzách, jako je Čapí hnízdo, likvidace firem zajišťovacími příkazy a podobně. Myslíte si, že hnutí ANO funguje jako nový vítr v české politice, anebo naopak, jak to tvrdí někteří komentátoři a politologové, je to strana jednoho muže-miliardáře, který chce tímto způsobem ještě více zbohatnout, k čemuž mu pomáhají i jeho vlastní média?
Současné politické kauzy jsou jenom vrcholem ledovce a ukazují nebezpečí vlády jednoho oligarchy, jeho střetu zájmů, omezování svobody atd.
Jak byste posoudila fungování hlavy našeho státu – prezidenta Miloše Zemana. Skutečně je až příliš orientován na východ, jak mu vyčítá především česká pravice, anebo jen reaguje na většinové názory obyčejných lidí. Dovedla byste si představit na Hradě i jiné současné kandidáty na prezidentský post? Když ano, tak které konkrétně?
Pana Zemana jsem nevolila, to považuji za všeříkající odpověď. Na Hradě si dovedu představit spoustu jiných lidí, konkrétního favorita prozatím nemám, ale jistě by to měl být člověk názorově velmi odlišný od současného prezidenta. Česká republika si zaslouží kandidáta inteligentního, kultivovaného, za kterého se inteligentní část národa nebude muset stydět.
Blíží se výročí sametové revoluce, pojďme se tedy nad polistopadovým vývojem trochu zamyslet. Určitá část české společnosti stále poměřuje dnešní život s tím, jak se jí žilo před listopadem 89. Zejména lidé nad 50 let upozorňují na jevy jako korupce, nemožnost vymoci právo či bezpečnost. Dle sociologů na ně spíše dolehly jevy jako nejistota v zaměstnání, zejména kolem ekonomické krize, zadluženost, nízké mzdy či výdaje spojené s výchovou dětí. Co je příčinou toho, podle vás, že mnozí lidé mimo Prahu nepovažují tento režim za svůj a ohlížejí se spíše do minulosti?
Na toto nemůžu přesně odpovědět, jelikož jsem tuto dobu nezažila. Problém lidské psychiky je, že si pamatují jenom to dobré. Řada i mladých lidí dnes zločiny komunismu a nesvobody omlouvá. Před tím bychom ale neměli zavírat oči nikdy. Sametová revoluce v Česku hájila a razila cestu k demokracii. Ta je dnes pošlapávána. Demokracie samozřejmě neznamená mít všechno zadarmo, musíme se o sebe starat; je to ale právo vyjádřit svobodně své názory a respektovat jeden druhého. Myslím si, že právě ohlížení se stále za minulostí nás brzdí v rozvoji do budoucna, co bylo, to prostě bylo, a nikdo už nic nezmění ani nevrátí. Nechtějme zpět staré a dávno minulé, chtějme věci nové, lepší a abychom byli spokojenější než kdy dřív.
Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku manuální prací v místech, kde čeští pracovníci berou mzdy blížící se minimální mzdě. Popsala jako mizerné nejen platové podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech, ale též mluvila o nevyhovujících pracovních podmínkách, lidé si někdy nemohli ani dojít na toaletu. Popsala nejchudší české zaměstnance jako ubité a vyčerpané: Nemají čas na volnočasové aktivity, nemají čas sledovat zprávy, těžko platí svým dětem školní potřeby. Jde o přehnané líčení, nebo žije nemalá část českých lidí skutečně takovým zoufalým způsobem?
Občas se setkávám s tím, že člověk, který má minimální mzdu, si koupí krabičku cigaret denně a obden láteří v hospodě u piva, že neví, z čeho koupí dětem nové boty. Nemusí být vždy vše tak, jak se na první pohled zdá, zdánlivý „chudáček“ si kolikrát za svou situaci může jen a jen sám. Na druhé straně jsou zaměstnavatelé, kteří vlastní několik drahých aut, honosný dům, chatu a není jim hanba říct matce samoživitelce, která pro ně několik let zodpovědně a poctivě pracuje, že nemají finance na to jí přidat tisícovku na výplatu.
Není vždy vše černé nebo bílé. Nebuďme nespravedliví a neházejme všechny nešťastné osudy a nízké platy na zdejší vládu. Zastávám názor, že téměř všichni máme tady a teď stejné možnosti, a všichni bez rozdílu máme možnost volby a je pak jen na nás, jestli máme odvahu chytit příležitost za pačesy. Všechno je to jen v hlavě, nikdo na světě nám nemůže zabránit dělat to, co chceme a žít tak, jak chceme, pokud mu to nedovolíme. Česko má mnoho chytrých a nadějných lidí. Musí mít ale podmínky svůj um a talent rozvinout. Pokud jim však bude stále někdo podkopávat nohy, sbalí kufry a půjdou vytvářet hodnoty jinam. Pokud se bude dařit českým vědcům, živnostníkům, podnikatelům, prosperita Česka poroste a bude více prostředků na platy lékařů, učitelů a všech, kteří si řádnou mzdu zaslouží. Potom bude Česko radostné.
Kristýna Paseková, instruktorka tance, akrobatka. Foto: archiv K. Paseková
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
