Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby?

Lze s jistotou říct, že ministr kultury Herman de facto zradil oficiální zahraniční politiku České republiky tím, že se sešel s dalajlámou. Samozřejmě že kdokoli se může scházet s kýmkoli, ale musíme vzít v potaz, jakou kdo má politickou funkci a z toho plynoucí odpovědnost. Pan Herman asi této dedukce není schopen. Prohlášení ústavních činitelů k ČLR je samozřejmě v pořádku. I já jsem se zúčastnil oslav státního svátku na Pražském hradě a mohu prohlásit, že účast byla stejná jako minulý rok a nikdo neměl starost o ty, kteří mrzli na pražském Staroměstském náměstí, kde se konaly alternativní oslavy státního svátku. Mimochodem, prohlášení umělců, kteří vyzývají k týdnu občanského neklidu, si nezaslouží naši zlobu, ale soucit.

Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Jak zabránit takovému scénáři?