Je slušné doufat, že Miloš Zeman brzy umře?Anketa
Vláda má po dlouhých měsících konečně důvěru. Co říkáte na poměrně dost vyostřená jednání, která těsně před vyslovením důvěry probíhala? Jak hodnotíte například slovní přestřelky Miroslava Kalouska a Andreje Babiše? A co říci na chování demonstrantů u budovy Sněmovny, když se mezi ně Andrej Babiš snažil přijít?
Pro pana Babiše by bylo nepochybně ideální, kdyby mohl vládnout sám, tedy bez jiných partají. V tomto případě, jemu osobně, mu čas není na škodu. V podstatě by se tedy i dalo říci, že oněch 30 % voličů, z těch co volili, by byli neméně spokojeni, kdyby tomu tak bylo. Ale ideály demokracie jsou složitější a dávají možnost ochrany jiných názorů těch, kteří pana Babiše nevolili a volit ani nebudou. A třenice a vády? Animozity a hašteření? To je doprovodný cirkus, kterého je možná potřeba, a diskuse jakkoli vyostřená je součástí onoho demokratického pojetí různých vizí a názorů. Politiků i lidí na ulici. Tedy do této chvíle za mně osobně je to tak, jak to je, v zásadě v pořádku.
Kam s touto vládou, podle vás, náš stát směřuje? Jsou opodstatněné úvahy, že jde o konec první České republiky jak ji známe, že vzniká v podstatě nový politický režim? Jsme prý na cestě od parlamentní demokracie k poloprezidentskému systému. Mění se skutečně vše, co se v republice vytvořilo od roku 1989, a jak? Prohrála demokracie, nebo je právě Babišova vláda, jež byla ochotna makat i bez důvěry, to, co teď republika potřebuje?
Dynamický, až mnohdy překotný vývoj je vidět všude, snad v každém oboru. Možná část voličů nejen u nás upřednostňuje kumulovanou moc jednoho muže. A jistě to není ku spokojenosti všech. Američané rádi budou vyprávět. Ale osobně jako tragédii to nevidím. Dějiny jsou plné toho, jak takové silné muže převálcují a nastolí jiný režim, který se zase nelíbí jiným voličům. Věřím, že ač pan Babiš sliboval, že zredukuje Parlament o polovinu a Senát „nebude“, ale takovou sílu nemá. Stejně jako prezident. Příliš mnoho jejich slov zamořuje mediální prostor, ale kokrhání zimu v létě nepřinese. Říká se, že demokracie prohrává od té doby, co má voliče. Ale pokud si stále můžeme vybrat a vyřadit „horší zlo“, bude plus mínus nějaký styl zastupitelského rozhodování platit, nehledě na mocenské choutky jednotlivých hráčů. Jsem optimista navzdory tomu, že mezi lidmi už je strach cítit.
Co vlastně vypovídá o našem národu, že u něj Andrej Babiš slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že česky národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl” to Andrej Babiš? A je to pro náš stát v důsledku dobře?
Asi by bylo namístě mluvit slovy oblíbených bajek. Zvěř chovaná v oboře se cítí bezpečněji a pastevec je rád, když je má pohromadě a pod kontrolou. Ti, co lítají nad větvemi a mezi stromy, vyřvávají si, co chtějí, jsou pro zvěř v oboře i pastevce nebezpeční. Připomínají jim totiž, že existuje něco, v čem těžko se vyznat, co je náročné nejen na pochopení, ale především na žití. Ale je to svoboda, která dává bílým černou nálepku. A neuchopitelná svoboda ukazuje, jak sociální opora v oboře může být bahnitá, s jistotami denně se opakujících rituálů. Ty jsou pro ukotvení pro většinu důležité, ba nejdůležitější. Pro menšinu nikoli. Budou-li se navzájem tyto party respektovat, začne pomalu docházet k rovnováze. A ta je zase nejdůležitější pro všechny. Krom pastevce, pochopitelně. A co by pak dělali pastevcovi vlčáci? Ano, jako společnost jsme vyhmátnuti dobře. A ne, v důsledku to dobře není.
Když se podíváme na životní úroveň v České republice, ta podle oficiálních zdrojů roste. Jak vy to vidíte? A dokáže se náš stát postarat o samoživitelky, důchodce, sociálně slabé…?
Ano, roste životní úroveň. Neroste však vzdělání, neroste důraz na zvyšování duševní a duchovní úrovně. Nezvyšuje se důraz na zlepšování mentální úrovně, na zlepšování úrovně etické a charakterové. Společnost bude o pár tisícovek měsíčně na výplatě bohatší, ale pořád budeme silnějším ekonomikám koukat na záda a tedy i frflat a remcat. Otázkou rezonuje: co my, jako národ, dáváme Evropě či světu? A můžeme dávat víc? Ano, můžeme. Ale máme na to odvahu? Nemusíme jen kopírovat ostatní národy, které jsou historicky před námi. Nemusíme jen špatně se dopouštět plagiátů. Máme ve společnosti spousty skvělých nápaditých hlav. které nejsou připuštěny „k lizu“, není slyšet jejich hlas. Stát potřebuje jen jejich daně. A to je málo. „Egregory“ a lidé z laboratoří mozkových skupin by jistě našli schůdnou cestu, jak se lépe postarat o ty, kteří to sami nemohou, a najít jim cestu, aby mohli. Kdo chce, cesta se vždycky najde, to mě učili rodiče. Vaši určitě také... ale odpověď na tuto otázku by byla nad rozsah možného prostoru k mé odpovědi.
Obrovské pobouření vyvolal rozsudek ohledně kauzy H-System, kdy soud rozhodl, že se mají lidé do měsíce z domků vystěhovat. Co na to říkáte?
Škoda jen, že se tato kauza neřešila podobně jako dnes i před deseti lety. Škoda jen, že ti, co podváděli a miliardu ukradli, krom pana Smetky, dostali abolici od bývalého prezidenta. „Díky“ tomu se spousta kriminálních věcí vlastně nestala. A když se nestala, není z většiny co vracet. Soud soudí dle paragrafů, politici řádí před komunálními volbami, ošizení vyhlížejí pomoc. Vyleštěné zrcadlo naší společnosti. Pomůžou-li politici z našich daní jedné skupině, pomůžou i té druhé? Finančně se napálily obě. Jenže H-System je jen špičkou ledovce. Takže by se mohli o finanční kompenzaci přihlásit i další postižení z jiných, méně medializovaných kriminálních případů a podvodů? Otvírá se tím Pandořina skříňka kompenzací nepromlčených nepravostí a podvodů? A co dalších asi milion exekucí? A co podvodné exekuce? Nevím, nevím. Vím ale jedno – co je v médiích, to existuje, zbytek není tak důležitý pro sběratele voličských hlasů.
Mezi lidmi jsou až propastné ekonomické rozdíly. Někteří žijí doslova od výplaty k výplatě, nemají často ani na základní věci. Jak v tomto směru hodnotit těch téměř třicet let, které uběhly od sametové revoluce?
Propastné ekonomické rozdíly jsou všude na světě a zvětšují se. Bohužel tu už na začátku Klausovy reformy ekonomiky nebyl důraz na bohatou střední třídu. Jak známo, ta obecně táhne ekonomiku. Naše střední třída není bohatá a musí sebou pěkně mrskat, aby nebyla na hranicích chudoby. Tři, čtyři generace byly nuceny akceptovat rovnostářskou společnost, většina lidí pak má velký problém zorientovat se v novém, mnohem dravějším a agresivnějším prostředí, plus digitalizace a vůbec zrychlenější stav věcí okolo a kolem. Prožíváme fakt náročné období změn, s vysokým tlakem na psychiku a není to všechno jen a jen o penězích. Budeme-li se neustále srovnávat s ekonomicky silnějšími zeměmi, rychle spějeme k mentální devastaci národa, protože ty země nikdy za našich životů nedoženeme. Ale nepochybně bychom mohli nabídnout jiné nadhodnoty. Jo, abych nezapomněl, také závist nás pěkně drží za nohu, abychom se mohli nadechnout. A kdyby místní bohatí mohli část svého zisku nedávat státu, ale své obci, i to by se projevilo... a tak dále a tak dále... cesty jsou, jen chtít...
Psali jsme:
Když jsme u sametové revoluce, velmi rozdílný pohled panuje v posledních letech na Václava Havla. Pro mnohé je Havel terčem vtipů, posměšků a přezdívek. Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Jak vy s odstupem doby vnímáte bývalého prezidenta? Čím si vysvětlujete, že je mnohým tak velkým trnem v oku?
Jsme země, která vyhnala leckteré osobnosti, abychom je za mnohá léta či století mohli oslavovat až adorovat. To už je zřejmě vloženo do národního genomu. Byl jsem ve světě leckde, ale všude naši zemi znali podle skvělého levného piva, hokeje, nebo Havla. A divili se, například, že auto škodovka se vyrábí u nás. Co se týká jmen lidí, které v cizině znají, pak je to pár sportovců a Havel. Běžný cizinec nezná jméno jiného našeho prezidenta, premiéra či umělce. Jak jsem pochopil, Havel je doposud značka Československa, protože mnozí ani nevědí, že jsme se se Slovenskem rozešli. V devadesátkách jsem s některými starými i novými cizinci tady i v cizině krátce rozebíral, že Václav Havel byl takový a makový, sukně ani alkohol mu nebyly cizí a podobně. Všichni se smáli. Že by takového řízka taky chtěli mít za prezidenta. Že politika je sice věc vážná, ale sranda u toho být taky musí. A že ukazovaná lidskost je lepší než nějaký škrobený, do sebe zamilovaný panák. Tolik jejich náhled na nás. Pro ně Havel byl nejlepší trade mark, vývozní artikl, který táhl artikly další. Tak vám nevím. Americký Senát mu vestoje tleskal, dnes našeho prezidenta ani nepřijmou přes čáru. Ale pro změnu zase mnozí cizinci vědí, že máme trestně stíhaného premiéra. Já už bych Havla nechal Havlem a snažil se, aby se o nás vědělo z pozice vědeckého, kulturního, nebo pozitivně společenského hlediska.
Psali jsme:
Dle expertů na vzdělávaní neučíme děti, co je potřeba. Naše školy jsou navíc podfinancované. Jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat? Vy jste původně vystudoval speciální pedagogiku, jak vidíte naše školství?
Výchova a vzdělání jde do pekel. S různými ministry už od druhé poloviny devadesátek experimenty se školstvím ho značně a takřka nevratně zničily. Je to hodně smutný pohled a přitom by to tak nemuselo být. Existuje několik cest, které by děti, pedagogy i rodiče bavily. To mluvím o škole základní. Ta je skutečně základní pro získání návyků, se kterými pak člověk pracuje po celý zbytek života. Od norem etických, estetických, logických, vztahových, charakterových, po návyky studijní, pracovní, využívání prostředků dnes nám daných a známých, jako je internet, vyhledávače, hry k procvičování rychlosti, kreativity, improvizace, získávání vědomostních levelů... atd. Už na konci osmdesátek, když jsem končil studia, byly nám nabízeny cesty, které z mně nepochopitelných důvodů nikdo neuchopil a neimplementoval do našeho postupně umírajícího vzdělávacího systému. Promarnili jsme nejméně jednu generaci, která by naši společnost už mohla táhnout k nebývalým časům rozvoje nejen materiálního, ale i sociálně společenského. Cesty už dávno jsou, teď jen chtít. Kdo opravdu chce, ten to dokáže. Jinak nám totiž všechny vlaky pořádně ujíždějí...
To, co hýbe už několik let nejen českou, ale i zahraniční politikou, je téma migrace. Někteří lidé tvrdí, že pro Českou republiku je to tak trochu nafouknutá bublina, neboť tady prý žádní migranti nejsou. Jak to vidíte vy? Zvládne Evropa příliv tolika lidí, kteří vesměs vyznávají zcela jiné životní hodnoty?
Evropa nutně potřebuje vzdělané lidi, potřebuje lidi s pracovními návyky, s talenty v různých oborech, lidi s představivostí, fantazií, aby zašlou slávu našeho kontinentu opět pozvedli a v globálním měřítku abychom byli nejen konkurenceschopni, ale zase se dostali na historickou špičku, ze které dosud žijeme. Bude-li to opačně, neplačme, jsou tu jiné národy a kontinenty, kteří budoucnost světa za nás vytvoří a ukáží nám svá záda. Neplačme, uznejme, že už jsme historicky „vysátí“, že už světu nemáme co dát, a zklidněme hormon a progres nechme zase na jiných. Však jsme se za ta století namakali a navymýšleli dost a dost, takže pár století bychom se mohli jen povozit, což? Ne?
No ale jestli naše pozice tvůrců světa nechceme popustit nikomu jinému, musíme nově přiševším zdůraznit, že tyto výše zmíněné věci po nich vyžadovat chceme a míníme. A když nám v našem úsilí pomoci nebudou chtít, my zase zvážíme, zda pomůžeme my jim. Osobně jinou cestu nevidím. A konkrétně? Začínám u předzahrádek jejich náročných detenčních domovů plných uklizených cestiček, kde prodávají své umění, výrobky a zpívají si k tomu, aby vytvořili vůkol příjemnou náladu a místní národy z nich neměli strach, jako z nájezdníků dobyvatelských choutek těch, co s námi v Evropě nemají dobré úmysly...
Když jsme u migrace, výsledek patnáctiletého zkoumání na Harvarské univerzitě zní: Největšími rasisty v Evropě jsou Češi. Hřebíček do rakve naší tolerance zasadil i nizozemský ministr zahraničí Stef Blok. Z uzavřeného setkání totiž unikl do médií záznam, kde říká, že kdyby migranti jiné barvy pleti přišli do Prahy či do Varšavy, pravděpodobně by je tam zbili. Můžeme stokrát říkat, že jsme tolerantní a sami sebe za rasisty nepovažovat, co ale říct na uvedené skutečnosti a obecné mínění o nás v Evropě? Měli bychom tomu věnovat pozornost? V čem je vlastně problém?
Prosím jmenovitě, kdo u nás z Harvardské univerzity tyto věci zkoumal. A jak. Dále prosím o informaci, zda pan Blok byl v Česku. Já jen, že u nás lidé jiných pletí, různých náboženských i sexuálních vyznání žijí běžně, nikdo je ani fyzicky, ani psychicky neeliminuje, nepronásleduje, v práci nepřekážejí. Krom malých skupinek, kterých je v Evropě plno, včetně Velké Británie či Nizozemí. V Česku je život zpřístupněn všem. Ovšem s podmínkami. Ale i ty jsou všude. A zjevně stejné. Osobně mám přátele křesťany i muslimy, přátelé barvy černé, hnědé, žluté, bílé, Romy i neromy, hetero, bi i homo, a oni si nestěžují na mne a ani já na ně. A obecně oni i já si tak žijeme pospolu a všichni odsuzujeme ty, kteří jakkoli narušují pokoj a klid k životu a jeho prožívání, a ne jen jeho přežívání. Když jsme si navzájem prospěšní a k obohacení, proč bychom se měli nesnášet?
Nebezpečné Rusko, téma české diskuse od roku 2013. Jak vy současné Rusko vnímáte?
Možná by pomohlo, kdybyste zde uveřejnili obrázek s místopisem, kde jsou základny USA a NATO, a kde jsou základny Ruska. Co já vím, tak Rusko několikráte chtělo být součástí NATO. V čem by bylo horší než například dnešní Turecko? Navíc, taktičtější je mít nepřítele blízko. Ať je mu vidět na pazoury. Pakliže je nepřítel. Byly doby, kdy Sovětský svaz agresivně rozšiřoval destrukční ideologii. Byly doby, kdy agresivně rozšiřoval svou mírumilovnou ideologii Vatikán. Dnes ne. Všichni, včetně dříve proklínané Číny, se vrhli na vzájemný obchod, který nemusí mít ideologický podtext. Byznys je byznys a přiznejme si, že strach je velmi dobrá obchodní komodita.
Situace je křehká jako porcelán, ale když budeme jen ofukovat prach a nenecháme si od nikoho na náš porcelán sahat, situace být nemusí a nebude kritická. A ze všech stran zmiňovaná anexe Krymu? Slyšel jsem, že Biden už investoval do ukrajinských dolů a něco o existenci plánů amerického vojenského námořního kontingentu v Sevastopolu. Lokální krizovky budou vždycky. Málokdo se v tom skutečně vyzná, zvláště, když se dělá všechno pro to, aby se v tom nikdo nevyznal. Pořád je to hra zájmů konkrétních lidí a rozšiřování moci. Ale že by za všechno mohl Putin, to nedává smysl. A myslím, že to nedává smysl ani zapřísáhlému antiputiňákovi a rusofobovi. Svět za poslední tři dekády odběhl hodně jinam.
A jak vidíte aktuální vztahy mezi Ruskem a Amerikou? Trump se v Helsinkách setkal se svým ruským protějškem. Řešili spolu mnoho témat, včetně údajného ruského vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Trump nejdřív překvapil tím, že nevidí důvod, proč by do voleb zasahovalo právě Rusko, pak se opravil. Bez ohledu na tuto situaci, sklidil zásadní kritiku amerických politiků za to, že Putina nekritizoval, jednal slabě a pro některé i zradil zájmy USA. Vyčítáno je i to, že konkrétní závěry schůzky nejsou známé, Trump ale pozval Putina do Bílého domu. Jak vy toto celé vnímáte?
Projdete se ulicí, nic neděláte, nikomu nevadíte, ale specializované složky o vás vědí víc, než vy sám. Kamery, satelity, signály. A to jsem naprosto bezvýznamný člověk na ulici s mobilem v kapse. Což pak potom ti, co rozhodují o cestách naší složité civilizace! Ti ovlivňují tamty a tamti zase tamty. Nedělám si iluze, že od určité společenské úrovně je sledovaný každý, ať dělá politiku nebo ekonomiku. Informace se vždycky hodí. A jsou drahé a mocné. Je jedno, co si tihle kluci řekli do očí, důležitější je, co řekli svým voličům. Oba jsou to protřelí hráči nejvyšší úrovně. Oba dobře vědí, jak se mají chovat, aby právě jejich důležitá informace dopadla přesně tam, kam dopadnout má. Oba umí skvěle lhát, aby lež byla pravdou. Oba umí nadobyčejně pracovat s emocemi médií, voličů i oponentů.
Myslím, že tihle dva se vždycky domluví, aniž bychom to tušili, natož věděli. Donald potřebuje obří vývoz amerických výrobků, včetně arcizbytnělého vojenského programu. Vladimír to ví a potřebuje zase to svoje. Třeba pozitivní PR. Rusko, navíc, ve vojenském programu nejde po kvantitě, ale po kvalitě. Oba vojenské hračky potřebují někde zkoušet, hřiště jsou poměrně jednoznačně nalajnovaná a zbývá ještě mnoho kousků mimo lajny. Oba se domluví, i když u toho bude hodně strašení a desetitisíce mrtvých. Obchod je ale obchod. Pro mě je poučné je sledovat. Trump–Putinovská vesnice je na světě...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
