Pane kardinále, na úvod bych se vás rád zeptal na věc vládní krize. Monsignore Tomáš Halík kritizoval církev, že se dostatečně nevymezila k tomu, co se dělo během vládní krize. Uvedl, že například kardinál Beran a další měli větší odvahu. Co říkáte na tu kritiku pana kolegy Halíka?

Myslím si, že to určitě nebyl jenom on sám, kdo měl takový dojem. Kardinál Beran a kardinál Tomášek byli ve střetu s diktaturou. A v této diktatuře prakticky politické strany neexistovaly. Existovala jen Národní fronta, která byla převodovou pákou, kde byli lidé, kteří museli kývat. My žijeme v demokratické společnosti, kdy jak jednotlivec, tak i politické strany mají plnou svobodu.

Takže nesouhlasíte s tím, když někdo tvrdí, že prezident Zeman nás vede do ruské diktatury, na východ, k Číně a k těmto systémům… To zaznívá, že je ohrožena demokracie ze strany prezidenta Zemana ve spojení s Andrejem Babišem…

Já se domnívám, že nesmíme politiku jednom personifikovat, nesmíme ji ani démonizovat. Musím říci, že zde nemáme žádné politické procesy, nemáme zde politické vězně, nemáme tu vězně svědomí. Tady bych byl velice opatrný a vím, že toto je věc, kterou musí řešit politická scéna. V momentě, kdy by se ukázaly takové jevy, které jsem jmenoval, pak je skutečně povinností nejenom církve, ale i povinností každého občana a svobodného člověka, aby pozvedl svůj hlas. Pak to má své místo.

Pokud jde o Čínu a Hedvábnou stezku, tak si uvědomme, že se na tomto procesu podílí absolutní většina zemí Evropské unie včetně Německa, Francie a tak dále. A nedoslechl jsem se, že by v těchto zemích byly vyslovovány tyto obavy (z ohrožení demokracie – pozn. redakce). Je třeba si uvědomit, že otázky obchodu a ekonomiky jsou důležité. Na druhou stranu je třeba říci – protože máme zkušenosti z doby totalit – že i obchodní vztahy a diplomatické vztahy by měly respektovat etické hodnoty.