Mužik s kulometem a v uniformě bez označení nás ráno neprobudí. Nebojte. Max Kašparů o hrozbě z Východu, okoukaném dalajlámovi i poruše trávení Zemanových odpůrců

Považujete to, co se v posledních týdnech v zemi odehrává, za problém přifouknutý médii, nebo opravdu dochází k tomu, že je u nás v ohrožení jak demokracie, tak příslušnost k Západu? A čím se to ohrožení podle Vás nejvíce projevuje?

Je pravda, že média vždy a všude ovlivňují myšlení těch, ke kterým hovoří. Velikou konkurencí jsou jim v současnosti sociální sítě, které fungují jako soukromé sdělovací prostředky.

Připočtěme k tomu i to, že žijeme v době tzv. „postfaktické“, kdy většinu lidí už nezajímají fakta o událostech, ale emoce s událostmi spojené. A s těmi manipuluje především sociální síť. Trochu si za to mohou i oficiální média, občas si svoji konkurenci pěstují.

Přesto se nedomnívám, že by nám hrozila ztráta příslušnosti k Západu. V žádném případě tradicí, zeměpisně nebo kulturně.

Pokud jde o příklon k Východu, tak by k tomu muselo dojít ve sféře ekonomické a politické. Toto směrování je vyčítáno prezidentu Zemanovi. Pokud by to mohl zařídit, tak za předpokladu, že by obě komory parlamentu i vláda byly v hlubokém bezvědomí. Myslím si, že se prezidentovi přisuzují schopnosti, které nemá. Aktuálně je sice na pořadu dne volba prezidenta, ale více pozornosti by si zasluhovala příští volba Parlamentu. Ten má, co do zahraniční politiky a hospodářství, větší pravomoci než hlava státu.

A pokud jde o ohrožení demokracie? Tak ta je ohrožena vždy a všude na světě.

To ohrožení demokracie má souviset i s naším údajným příklonem k Ruské federaci a Čínské lidové republice. Jsou vřelejší a vstřícnější vztahy k nim známkou toho, že směřujeme politicky na Východ? Jaké by tedy měly být, abychom nevzbuzovali dojem, že se před velmocemi hrbíme, ale zároveň abychom nezpřetrhali výhodné ekonomické vazby?

Mám na nočním stolku atlas a kalendář. Každé ráno, když se probudím, podívám se, kde žiji a kdy žiji. Proto mne až do večera nemůže vůbec nic nepřekvapit.

Pokud žijeme v této době, v západní Evropě a jako součást Unie, potažmo jako člen Severoatlantické aliance, měli bychom být sebevědomí a mít dvojnásobnou odvahu politicky a ekonomicky jednat s celým světem. Jsou nám dávány za vzor západní země. Ale i ony čile jednají a hospodaří se svými ideovými protivníky.

Pokud mezi naší zemí a Ruskem leží ještě Slovensko a Ukrajina, nebojme se, že nás jednoho rána probudí mužik s kulometem a v uniformě bez patřičného označení.

Byla návštěva dalajlámy v Praze podle Vás něčím tak významným, co stálo za roztržku mezi vládními stranami ČSSD a KDU-ČSL a spor, zda se s ním ministr kultury mohl, či neměl scházet oficiálně, ale i za následné prohlášení ústavních činitelů k Číně? Je duchovní vůdce Tibeťanů i s vědomím toho, že o sobě říká, že je marxistou, pro nás v něčem inspirací?

Domnívám se, že pobyty dalajlámy v Praze už dneska ničím zvláště významným a inspirativním nejsou. Doba, kdy jeho návštěvy ve společenství s panem prezidentem Havlem měly velký smysl, především duchovní a kulturní, už jsou pryč. Dalajláma je pro většinu obyvatel naší země okoukaný a jeho projevy studuje jen malý okruh zájemců. Fórum 2000 dožívá spíše silou chtění než silou potřebnosti.

Budí snad právě proto dalajlámova návštěva dojem, že byl využit až zneužit k nějakému předem připravenému politickému cíli? Pokud ano, je to vůči této duchovní osobě silně nefér. A jestli ve vládě dělá levice, co neví pravice, nemyslím tím terminologii politickou, tak téhle zemi to určitě neprospívá.

Co podle Vašeho názoru nejvíc ovlivnilo nepříznivý dojem z oslav k 98. výročí vzniku Československa, které byly provázeny hádkami a urážkami, ať už v souvislosti s návštěvou dalajlámy, prohlášením nejvyšších ústavních činitelů, nevyznamenáním kanadského občana Jiřího Bradyho, slavnostním večerem na Pražském hradě nebo alternativní akcí na Staroměstském náměstí?

Vždyť ono to vlastně všechno souvisí se vším. I když nejsem přítelem konspiračních teorií, mohu se domnívat, že to souvisí náhodně. Animozita vůči prezidentu Zemanovi je delšího data. Pokud se mu vyčítá jeho povahový rys, kterým by měla být mstivost, můžeme členům fanklubu Karla Schwanzenberga diagnostikovat poruchu trávení. Nestrávili ještě svoji porážku z prezidentských voleb. Na druhé straně Miloš Zeman svými excesy dodává nejen fanklubu Karla Schwarzenberga další nestravitelnou potravu, ale ona se stává pomalu nestravitelnou, ba přímo nepoživatelnou také pro další obyvatele naší země i pro politiky v zahraničí. A akce vyvolávají reakce.

Máte z toho pocit, že naše společnost je opravdu tak rozštěpená na příznivce a odpůrce prezidenta Miloše Zemana, jak se především v médiích neustále tvrdí? Nebo ji naopak vidíte jako vcelku sjednocenou? Co ji tedy podle Vás spojuje, nebo naopak rozděluje? A stojí ty důvody za to? Jinými slovy, na jakých hodnotách by se za současného stavu měla česká společnost spojovat, nebo naopak lámat?

Společnost není rozdělena na dva tábory, na zemanovce a antizemanovce, i když z venku to tak vypadá. Miloš Zeman byl jen pojatý jako viditelná figura jejího neviditelného roztříštění. Společnost prožívá jistou formu zemětřesení a je rozdělena na více částí než jen na ony dvě zmiňované. Je roztříštěná. Počínaje už rodinami, což je velmi bolestné, a konče vládou. Je jako puzzle, které čekají na nové sestavení. Otázkou zůstává, kdo se toho ujme.

Pokud by se měla společnost sjednotit, musí pro ni existovat společný cíl. Ona hodnota, která dává každému snažení svůj smysl. Tak jako před sedmadvaceti lety, kdy cílem bylo svrhnout komunistickou diktaturu.

Ing. Miloš Zeman

BPP
První přímo zvolený prezident ČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Miloš Zeman má sice hodně příznivců, ale existuje i velmi početná skupina lidí, o nichž se ani nedá říci, že by to byli jeho odpůrci, jako spíše to, že ho doslova nenávidí. Čím především si prezident takovou emoci vysloužil a může něco tu panující nenávist utlumit nebo i odstranit? Přetáhl strunu prezident, nebo jeho odpůrci?

Je to podobná otázka, zda byla dříve slepice nebo vejce. Netroufám si ukázat prstem. Více než na bludný kruh, kde za jednu ránu dostanu na oplátku také jednu ránu, to vypadá na spirálu. Ty mně jednu, já tobě dvě, ty mě tři, já tobě čtyři rány…

Podle mého názoru by to mohla zastavit jen změna prezidenta, protože změnu, co do počtu ran jeho protivníků, od nich nemůže nikdo očekávat.

Do událostí vstoupili i umělci: Přidávají se k výzvě Vojtěcha Dyka a Jiřího Bartošky k občanskému neklidu, divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“, Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to v jeho pořadu prezidentovi „natřeli“. Pomůže to něčemu, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu něco změnit, nebo jen zneužívají mediální prostor?

Pokud se vrátíme k jedné z předchozích otázek ohledně rozdělení společnosti, mohu říci, že svým způsobem je společnost rozdělena také na velkoměstskou a venkovskou a roli v tom hrají i rozdílnosti ve vzdělání, věku, stavu a životních zkušenostech. Venkovské obyvatelstvo nadává po hospodách, ale demonstrovat do ulic nebo k volebním urnám je nikdo nevyžene. Pokud byly za totality někde předlistopadové protesty, bylo to v Praze. Za dané situace není na nás venkovany velké spolehnutí.

Studenti a umělci měli a stále mají, bohudíky, citlivější radary na cizí tělesa v prostoru. I přes jejich snahu po nápravě chyb, jsou na to, z uvedených důvodů, skoro sami.

Karel Schwarzenberg

Zemřel 11.11.2023

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Určitá část veřejnosti má za to, že tlak na prezidenta Zemana je cíleně vyvíjen neziskovými organizacemi, třeba i řízenými ze zahraničí. Jako strašák funguje jméno George Soros. Je sice pravda, že neziskový sektor, věnující se uprchlíkům a geopolitickému směřování, Zemana nenávidí, ale dá se takovým úvahám věřit? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti prezidentovi v nějaké násilnosti a třeba i ve střety obou táborů?

Jak už jsem řekl, nejsem přítelem konspiračních teorií, ale nemohu popřít, že na jevišti tohoto světa se odehrává to, co bylo připraveno předem v jeho zákulisí. Je to svým způsobem hra mocných s bezmocnými. O tom je politika. Jak ta mezinárodní, tak ta domácí. Větší, doslova revoluční střety vedoucí k zásadním změnám nelze očekávat. Pokud se podíváme na demonstrace do zahraničí, do Itálie nebo Francie, bývají mohutné, ale po jejich skončení se mnoho nebo vůbec nic nezmění. Vlády trvají a prezidenti setrvávají. Pokud budou střety, tak snad ve formě slovní přehazované.

Co se může stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Další akce proti Zemanovi? Již vzpomenuté násilí? Aktivizace Zemanových odpůrců? Něco na způsob 17. listopadu 2014, kdy byla Praha plná červených karet? Jinými slovy, čeká nás nejdramatičtější 17. listopad od roku 1989?

Od 17. listopadu 1989 jsme prožívali řadu krizí a s tím spojených demonstrací. Vzpomeňme mimo jiné na demonstrace pod heslem „Děkujeme, odejděte“, celoplošnou demonstraci zdravotníků, demonstraci při krizi v České televizi.

Stojíme nyní před daleko nebezpečnější krizí a tou je krize důvěry. Mám pocit, že dnes už nikdo nevěří nikomu. Důkazem toho je například nízká účast voličů při posledních volbách. Lidé nevolí, protože nevěří.

Letošní listopad může být rušnější, ale výsledkem všech akcí budou jen následné politické úvahy a komentáře.

Ať už bude 17. listopad jakýkoli, bude časem bilancování demokracie, naší cesty ke štěstí a prosperitě a úvahy, zda patříme na Západ, či na Východ. Úvahy, co v naší zemi děláme špatně či dobře. Povzneseme-li se nad „pěnu dní“, kterou jsme nyní čeřili, lze říci něco, co by u té příležitosti lidé určitě měli slyšet?

Co by měli slyšet? Mají to být zase jen slova, slova, slova… jejichž obsah se stálým omíláním vyprázdnil? Místo slov bych naopak doporučil ticho. Ticho v prostoru, do kterého se ponoříme, abychom slyšeli šepoty již dávno zapomenutého, upozaděného, popřeného, zesměšněného, ale smysluplného a životodárného.

A pokud jde o bilancování? Osobně se domnívám, že ony úvahy, které popisujete, jsou v našich hlavách bilancovány den co den. A 17. listopad může být už jen vystavením účtu z tohoto bilancování.