Vaše strana měla zasedání širšího vedení. Dohodli jste se mimo jiné, že do sněmovních voleb půjdete s heslem „Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma“. Můžete to trochu rozvést?

Tak v tomto hesle se snažíme vyjádřit určité priority, kdy nám vychází, že lidé se trápí jednak sociálními jistotami (to je ta spravedlnost) a pochopitelně, že nemají jistotu, že nebude ohroženo do budoucna jejich bezpečí, protože svět je poměrně turbulentní. Takže proto tyto akcenty.

Problematiku míru a bezpečnosti pak rozebíráme v programu v tom smyslu, že samozřejmě vidíme důležitost fungujícího bezpečnostního deštníku pro naši zemi, ale takového, který by nás chránil a který by neeskaloval věci, který by nevytvářel nové hrozby a rizika. Proto je tam spojená kritika paktu NATO a nastolování tohoto tématu. Protože si myslíme, a nejsme v tom úplně sami – podle průzkumu veřejného mínění si to myslí až třetina populace –, že NATO není dobrý systém a že je dobré diskutovat o změně. My tím, že v podstatě otevíráme to téma odchodu z NATO, tak tím na to téma upozorňujeme. Samozřejmě v tomto volebním období jsme již navrhli zákon o referendu, ale pochopitelně tím, že jsme s tím názorem byli sami, tak ten zákon nebyl projednáván. Ale prostě u tohoto tématu jsme vytrvalí, protože si myslíme, že NATO bohužel sklouzlo do polohy – bych řekl paktu, který slouží zejména zájmům Spojených států, který se angažuje aktivisticky a militantně ve světě a že tudíž ty hrozby zvyšuje.

Pokud jde o naše vlastní síly, tak chápeme, že je třeba se starat o funkční obranyschopnost naší země. Nemyslíme si ale, že to znamená automaticky kývnout na zvyšování vojenských rozpočtů, které je požadováno ze strany americké administrativy, které je teď čerstvě spojováno s budováním určitých řekněme evropských sil. Ale ty evropské síly jsou budovány zatím bez nějaké jasnější koncepce a tudíž to vypadá, že je to jen jiný způsob, jak přenést to finanční břemeno militarizace na evropské státy. A mají k tomu výhrady i jiní. Postřehl jsem, že byl velmi polemický v tomto ohledu například německý ministr zahraničí.

A pak je to otázka vnitřní bezpečnosti státu, což je samozřejmě záležitost fungující policie. To by bylo na delší debatu o policii. Ale v každém případě prostě reformy policie nevedly ke zvýšení efektivnosti její práce. Nepochybně je namístě nejenom do resortu ministerstva vnitra nalít peníze, ale postarat se i o to, aby tam bylo co nejvíc těch policistů, kteří jsou schopni odvést tu potřebnou nezbytnou práci.