Německo zažilo během pár dnů čtyři útoky. Nejprve Afghánec útočil sekyrou ve vlaku, Íránec střílel v obchodě v Mnichově, Syřan mačetou zabil těhotnou ženu a teď se v Ansbachu další Syřan (neúspěšný žadatel o azyl) odpálil. Takovou situaci jsme dosud v Evropě nezažili, co k tomu říci? Máme očekávat další „menší“ útoky nebo jistou vlnu útoků, které budou čím dál častější?
Všechny podmínky jsou pro to splněny, takže asi ano. Dorazily sem (a stále ještě dorážejí) statisícové zástupy lidí, mezi nimiž je zajisté dost extremistů. Přicházejí z kultury, která je na fyzické násilí daleko zvyklejší než ta naše. Nepracují, takže mají spoustu času na to, brouzdat po Internetu a sledovat instruktážní videa náboženských fanatiků z celého světa. A konečně – většina evropských policejních sborů ještě neumí s takovou hrozbou zacházet.
Nedávno jsem viděl statistiku, podle níž za rok 2015 Francouzi zatkli celkem 500 lidí obviněných následně z terorismu, kdežto Švédi 3. Jenom tři! Přitom ze Švédska odešlo do Islámského státu několik set bojovníků a část z nich se vrátila. Že by tam nevytvořili podhoubí? Ale vytvořili, jenomže na rozdíl od Francouzů na to Švédi ještě nejsou zvyklí a jejich policie neumí takové lidi odhalovat.
Jinak – ono nejde jen o terorismus. To je jen špička velké pyramidy násilí, kterou tvoří vraždy, znásilnění, loupeže, sexuální obtěžování. Na jednoho pachatele, který chce vyhazovat Evropany do vzduchu, připadají stovky dalších, kteří se spokojí s tím, přepadat lidi na ulicích a odlehčovat jim od peněženek. To se nedostane do novin po celém kontinentě, protože to není tak zajímavé, ale je to přesně tato aktivita, která dělá z multikulturně obohaceného života každodenní peklo.
Útočníkem v Ansbachu byl Syřan, kterému úřady zamítly před rokem žádost o azyl. Údajně není známo, co dříve v Sýrii dělal, zda může jít o příslušníka IS atd. Bylo známo, že měl za sebou v SRN drogové delikty a další věci. Tragédie mohla být větší, jen náhodou ho nevpustili s bombou na hudební festival, kde byly tisíce lidí. Lze i při tolika skutečnostech připustit, že by šlo o shodu nešťastných náhod?
Náhodou si nesl batoh plný kovových špon a výbušnin, to děláme každý dvakrát týdně. Ne, nebudeme ze sebe dělat hlupáky, to přenecháme politicky korektním novinám. Když někdo udělá něco takového, je to terorismus, navíc přesně podle blízkovýchodního vzoru. Takoví Izraelci s tím mají zkušeností víc než dost.
Všimněte si té mentality pachatele. Německo mu poskytlo bezpečí a ochranu před válkou, ze které utekl. Dalo mu navíc jídlo, ubytování a možnost pracovat. Nemýlím-li se, tak se učil na nějaké řemeslo. Čím se odvděčil? Posbíral v dílně, kde se učil, kousky ostrého kovu do bomby, aby zabil co nejvíc Němců. To je něco, co nedokážeme pochopit. Člověk s takovým uvažováním nemá v Evropě co dělat.
Nakonec můžeme být ještě rádi, že se přitom zvládl zabít, tudíž že jej naše ohleduplná a lidská společnost nemusí dlouhodobě lékařsky ošetřovat a živit ve vězení. Bylo mu dvacet sedm let, dalších padesát by snadno mohl žít na účet státu.
Atentátník pobýval v Německu i přes zamítnutí azylu. Podle bavorského ministra vnitra Joachima Herrmanna se postupovalo v souladu se zákonem, protože v Sýrii probíhá občanská válka a uprchlíka by vrátili, jen kdyby se dopustil závažného trestného činu. Ve všech ostatních případech je prý deportace nežádoucí. Po tomto útoku lze čekat, že poroste tlak obyvatelstva i některých politiků na to, aby se tato praxe změnila a podmínky zpřísnily. Co říci k těm jednotlivým zmíněným aspektům? A k čemu je vlastně schvalování žádostí o azyl, když v případě zamítnutí může žadatel stejně zůstat a volně se pohybovat?
Takto to vypadá, když umožníte neziskovkám apod., aby neustále zasahovaly do legislativy. Německý azylový zákon byl kdysi dost jednoduchý, ale během 70 let existence Spolkové republiky si do něj lidé, kteří na azylovém byznysu vydělávají, prolobbovali tolik výjimek a opatření, že deportace se staly téměř nemožnými.
Příklad – v březnu deportovali z Německa tři Afričany, pro které vypravili separátní letadlo plné policistů, protože šlo o zločince s bohatým trestním rejstříkem, kteří by mohli být nebezpeční ostatním cestujícím. Normální člověk by jim prostě nasadil svěrací kazajku, čímž by byli neškodní a dali by se posadit na normální komerční linku do Guiney. Ne, to se nesmí, to je prý proti lidské důstojnosti. Takže zvláštní letadlo plné policistů a celkově ta legrace stála německého daňového poplatníka 125 000 eur. Za tři odsunuté kriminálníky. To je důsledek tzv. humánního systému.
Všimněte si, že naši proimigrační aktivisté se také snaží. Metodou „kapku po kapce“. Nedávno se projednával nový azylový zákon a ombudsmanka Anna Šabatová prosazovala, aby česká policie uznávala žadatelům o azyl i zfalšované pasy. Nad tím rozum zůstává stát. Naštěstí to neprosadila. Ale ještě ji čeká několik let ve funkci, určitě se bude snažit a časem prosadí něco jiného.
Ukazuje se, že i přes zamítnutí žádosti o azyl nebylo známo, co atentátník před příchodem do Německa v Sýrii dělal. Nevíme, zda utekl před válkou nebo byl ještě v Sýrii zverbován tzv. Islámským státem. Již před půl rokem protiteroristický šéf Europolu varoval, že s uprchlíky k nám přicházejí i teroristé. Podnikala se v Evropě nějaká opatření, když byl tento fakt oficiálně znám? Proč dle vás Němci s těmito riziky nic dostatečně nedělali?
Němci, na rozdíl od Britů či Francouzů, nemají žádné úřední zkušenosti s islámským terorem. Scházejí jim tlumočníci, informátoři atd. Německo také nechává volnou ruku salafistickým kazatelům nenávisti, které např. Francouzi deportují.
Domnívám se, že jediný důvod, proč se toho v Německu zatím nestrhlo více, je v tom, že tam ještě radikálové nemají zbudované takové „zázemí“ jako ve Francii, tedy např. cestičky pro tajný dovoz zbraní a výbušnin. Ani ty imigrantské čtvrti v Německu zatím nejsou tak beznadějné jako ve Francii, i když v tomto směru udělalo Německo během posledního roku hodně, aby Francii dohnalo.
Psali jsme:
Připomeňme skutečnost, o které se hovořilo už loni, tedy že v Německu se pohybovalo kolem 300 tisíc migrantů, kteří nebyli nikde evidováni a nikdo pořádně nevěděl, kde jsou a co dělají. Slovy klasika, kde se stala chyba? Mají Němci špatně nastavené zákony? Zmiňovaný bavorský ministr vnitra uvedl, že vláda nemůže nasadit v případech atentátu armádu, odporuje to poválečné ústavě.
Chyba je pořád ta samá – naprosto nerealistické vidění světa. Němci jsou k tomuto bohužel náchylní. Mají tendenci věřit ideálům a ideologiím, snadno propadnou pocitu, že musejí jít příkladem světu a že jsou morální veličinou. Kritické hlasy pak vnímají jako nepřátele a tmáře, kteří v nich jen posilují odhodlání prosadit svoji linii až do trpkého konce. Toto naladění převažuje zejména u novinářů a politiků.
Teď je čeká dlouhá kocovina, až si plně uvědomí, jak těžké problémy si svým dočasným šílenstvím způsobili.
Nakolik lze souhlasit s tvrzením některých analytiků, že za veškeré další útoky bude nyní zodpovědná přímo Angela Merkelová, která všem Syřanům humanisticky otevřela náruč? Sklízí teď kancléřka vlastní ovoce, anebo jde o věci, kterým prostě nešlo zabránit a děly by se stejně? Je správné házet vinu na někoho dalšího krom samotného útočníka? Je možné odhadovat, jak všechny tyto události otřesou pozicí kancléřky Merkelové? Může to všechno v dalších volbách ustát?
Samozřejmě, že nejdůležitější politická figura Německa, ba i celé EU (což neříkám rád, ale je to tak, Angela Merkel má na dění v EU rozhodující vliv) se nemůže tvářit, že s děním nemá nic společného.
Ale ona se tak stejně tvářit bude, součástí merkelovského pojetí politiky je totiž nikdy neuznat svoji chybu.
Výsledky voleb do Bundestagu v příštím roce budou dost záležet na tom, jak moc krvavé toto léto hrůzy nakonec bude. Já osobně velmi doufám, že bude Angela Merkel poslána do politického důchodu, ale odhadovat výsledek voleb na rok a půl dopředu, to je nemožný úkol. Rozhodně už ztratila dost voličů natrvalo, stát by se to tedy mohlo.
Začínají se častěji objevovat komentáře, že jedinci páchající útoky jsou často pod vlivem vlastních frustrací pramenících z prostředí a náboženství, ve kterém vyrostli. Ocitnou se v našem světě, ale de facto jim jsou zapovězeny naše západní „životní radosti“, ať jde o alkohol, sexuální život atd. Umí tito lidé žít v demokracii a světě našeho typu, když vyrostli ve zcela jiném systému, jehož zásady jim byly od mala vštěpovány?
Problém není nedostatek sexu, ale přebytek násilných prvků v kultuře. Existuje spousta různých náboženských skupin, které lidi omezují v konzumním životě – třeba takoví zastánci hnutí Haré Kršna nesmějí skoro nic, nejen sex a alkohol, ale ani cibuli nebo čaj. Kdy se naposledy někdo z nich vyhodil do vzduchu? Nikdy.
Když se ale odmala učíte, že nevěřící jsou nepřátelé boží a zaslouží si podmanění, zotročení, smrt a peklo, to už je k terorismu podstatně kratší cesta. A všimněte si, že se to vůbec netýká jen chudých lidí bez perspektivy. Například z britských univerzit odcestovalo do Islámského státu poměrně dost studentů z prominentních rodin. Dokonce včetně studentů medicíny, což je obzvlášť otřesné.
Potvrzuje dění posledních týdnů opakovaná varování prezidenta Miloše Zemana, který ke koordinovanému boji s terorismem v konkrétních rysech vyzval už loni v OSN? Lidé při sledování zpráv už mohou cítit hluboké zoufalství… útoky jsou skoro na denním pořádku a ‚nic se neděje‘. Co bychom podle vás – jako Evropa, EU a jednotlivé státy – měli v boji s terorismem dělat? Lze ho vymýtit nebo si máme zvykat na život v ohrožení?
Já necítím zoufalství ani šok, pouze určitý druh bezmocné zuřivosti. Máme-li jako kultura přežít, musíme se znovu naučit odplácet zlo zlem. Pokud se naše reakce budou omezovat na skládání truchlivých písniček, přebarvování fotek na Facebooku a skládání věnců a kytic na krvavé chodníky, bude s námi za chvíli konec.
Zlo vymýtit úplně nejde, ale neznamená to, jen pasivně čekat, až zase udeří. Máme ruce, máme mozky, máme špičkovou vědu a techniku – s útoky primitivů s mačetami a bombami si rozhodně můžeme poradit. Budeme-li chtít. Základem je ovšem pojmenovat si problém, což je přesně to, čemu v Evropě brání fanatická politická korektnost. Evropský volič má jen dvě možnosti – buď si zvolí do vedení svých zemí lidi, kteří žijí v realitě a přistupují k problémům čelem, nebo tam nahoře ponechá stávající vrstvu snílků, mimoňů a pokrytců. Pak je ovšem jedinou vhodnou investicí do budoucna nákup rakve.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
