„Ne, foťák ne. Foťák musíte odevzdat.“ Mírné zklamání zažily ParlamentníListy.cz v čekárně Věznice Karviná, než směly hovořit s Petrem Kramným, odsouzeným na 28 let do vězení za vraždu své manželky Moniky a dcery Kláry. Foto tudíž nemáme.
Již bez fotoaparátu jsme následně byli přivedeni do místnosti označené jako „výslechová“, abychom se setkali s panem Kramným. Hovořili jsme s odsouzeným, který sám sebe považuje za nevinného a i po téměř dvanácti letech za mřížemi podniká aktivní kroky k svému osvobození.
Setkali jsme se se štíhlým, komunikativním a občas i usměvavým pozdním čtyřicátníkem. Zajímá se o auta a chce o nich mít přehled, sleduje politickou situaci a ochotně hovoří. Mezi námi a ním byla nicméně nejen mříž, ale i otázka: Zabil na dovolené v Egyptě svou manželku a dceru? České soudní instance tvrdí, že ano. Kramný se hájí, že je nevinný.
Odpovědi odsouzeného Kramného nechť si čtenáři ParlamentníchListů.cz vyhodnotí sami.
Pane Kramný, já bych začal velmi jednoduchou otázkou. Ta otázka bude znít v tomhle prostředí nepatřičně, ale jak se máte? Jak se cítíte?
Vzhledem k prostředí, kde se nacházím, se mám v rámci možností. Tady se člověk ani dobře mít nemůže. Takže buď se mám tak nějak, anebo se mám špatně. Takže já se mám tak nějak přiměřeně k tomu prostředí, ve kterém se nacházím už, dá se říct, jedenáct a půl roku.
Máte dojem, že se k vám zde chovají slušně a korektně? Například ohledně povolování návštěv a věcí, na které máte právo?
Je tady prostor ke zlepšení, ale vcelku ano. Je pravda, že ten systém je nastavený nepříliš optimálně, ale vcelku ano.
Dovolují vám tady pracovat?
Ano, je tady ta možnost. Ale tady v Karviné je té práce málo, takže jakmile se po někom uvolní místo, už na něj nastupuje někdo další. Tudíž v současné době zaměstnaný nejsem a čekám, až se nějaké místo uvolní.
Kolik vás tu je na cele?
Teď tady v Karviné jsme na cele ve dvou, ale na Mírově nás bylo patnáct. Je to velká změna, protože těch patnáct lidí už je taková – doslova a do písmene – „noclehárna“.
Slyšeli jsme, že vám měl hrozit opětovný přesun na Mírov…
No, nějaké náznaky byly, ale já si myslím, že to bylo víceméně spíš tak, že s „nějakou opatrností“. Nebo tak bych to spíše chápal já. Samozřejmě si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli tady zůstane, nebo jestli bude převezen někam jinam. Ale myslím si, že v současné době k tomu není důvod – chovám se slušně, plním všechno, co je potřeba, a myslím, že jsem bezproblémový. Není tedy důvod, aby mě převáželi.
Fotogalerie: - Svět včera, dnes a zítra
Přejděme teď k samotnému případu. Před rokem o vás vysílali na televizi Nova dokumentární sérii Kauza Kramný. Jak se vám její vyznění líbilo nebo nelíbilo?
Pravdou je, že původně jsem do toho nechtěl jít. Zkušenost s novináři a dalšími lidmi kolem toho z mé strany totiž nebyla úplně dobrá, ale pak jsem se nechal přemluvit. Ale vše mělo jít úplně jiným směrem. Ono se to potom nějakým způsobem odklonilo. A když mi to potom bylo přehráno na Mírově panem Hátlem (režisérem této dokumentární série, pozn. red.), tak když jsem se ho zeptal, proč je to takhle, když jsme se domlouvali úplně jinak a mělo to jít jiným směrem, jen tak pokrčil hlavou. Já jsem se jej zeptal, jestli mu do toho někdo začal, jak se říká, kecat, a bylo na něm vidět, že to nechce říct. Podle mě mu někdo do toho mluvit začal s tím, aby svůj původní záměr změnil.
Kdo by podle vás mohl takový záměr na pozměnění směřování tohoto dokumentu mít?
A původní dohoda byla jaká?
Dohoda byla taková, že tam budou hlavně řečena fakta. Místo těch faktů tam byly nějaké dvě kamarádky od (zavražděné manželky Kramného, pozn. red.) Moniky a ty na mně prostě nenechaly nit suchou, i když si myslím, že z jejich strany spousta věcí pravdivá nebyla. Že to viděly úplně jinak.
Nechci do toho rýpat, protože je to nepříjemná věc, ale některá tvrzení a spekulace jsou takové, že vztah vás a vaší ženy byl před rozpadem. Vyčítáte to těm, kteří to říkají?
Nevím, kde se tato informace vzala. Nemám ponětí, proč by měl být náš vztah před nějakým rozpadem. Abych to uvedl na pravou míru: jednak jsme plánovali další dítě, což bychom před rozpadem vztahu asi neplánovali.
Další věcí je, že minimálně dva roky před tou dovolenou jsme už chodili po realitních kancelářích na prohlídky rodinných domů, protože jsme měli v plánu koupit rodinný dům. Já jsem měl v bance předschválenou hypotéku na určitou částku s tím, že prodáme byt a garáž a koupíme dům, ale byli jsme nějakým způsobem limitovaní rozpočtem, takže jsme chodili, chodili a vybírali, což trvalo zhruba dva roky, až, dá se říct, do té dovolené. Před tou dovolenou jsme dokonce byli na prohlídce rodinného domu. Takže vůbec nechápu, kde se vzala ta informace, že by se měl náš vztah rozpadnout. Ještě před dovolenou jsme si koupili nové kufry, nový fotoaparát, nové auto jsme kupovali.
Dokonce jsme v roce 2012 byli na dovolené na Slovensku a vzali jsme i mého tchána, tedy otce Moniky. Ten tam byl celý týden s námi. A myslím, že kdyby náš vztah byl před rozpadem, tak by si toho minimálně on všiml, když byl u nás, dá se říci, dennodenně. Takže fakt netuším, kde se ta informace vzala.
V zásadě je to také uvedeno v psychologickém znaleckém posudku na vaši osobu. Píše se v něm, že jste byl zklamán z chování své zesnulé ženy, protože kontaktovala jiné muže, a že jste se rozhodl to „fatálně řešit“ tím, že ji zabijete…
Moje zkušenosti se znaleckými posudky jsou velice špatné, a to hlavně ze strany obžaloby. Pan státní zástupce mě posílal snad na úplně všechno, na co mohl – to znamená, že jsem absolvoval psychologický, psychiatrický, a dokonce i ponižující sexuologický posudek. To netuším proč. Záleží asi na tom, kdo ten posudek zadává. Podle toho to asi nakonec vyzní.
Co se týče Moniky, tak ano, byl jsem zklamaný, ale až poté, co jsem se to všechno dozvěděl. Já jsem předtím nic takového nevěděl, že by měla být Monika nějakým způsobem nevěrná, že ta nevěra měla být opravdová a já nevím, co všechno možný. To všechno vyplynulo až potom, co se stala ta tragická událost. Člověk zjišťuje, dostávají se k němu různé informace… A pak vlastně přichází na to, že to asi bylo všechno jinak.
Fotogalerie: - Rychle před prázdninami
Čili vy jste dospěl k tomu, že si myslíte, že tam takové věci byly ze strany vaší ženy?
Přemýšlel jsem nad tím, samozřejmě, a jestli tyto věci byly, nebo nebyly, to já nemůžu s určitostí říct. Protože chodil jsem do práce a Monika měla například určité dny volno. Co dělala celé dopoledne a odpoledne, než jsem se vrátil z práce, to netuším. My jsme si přes den párkrát zavolali a vždycky když Monika našla nový dům, tak jsem pak volal na to číslo… Vlastně si mohla dělat, co chtěla. Dokonce o víkendech chodila pomáhat ke známé, která měla podnik, v němž o víkendu dělala svatby. Takže v sobotu ráno odešla a vrátila se třeba až v neděli nad ránem. Předpokládal jsem, že je tam. Nebo když šla do práce na noční dvanáctihodinovou směnu, tak jsem měl za to, že tam je. Vůbec mě nenapadlo ji nějak kontrolovat. Nebyl důvod. Nepozoroval jsem, že by z její strany měla být nějaká nevěra, to vůbec.
Kamarádky Moniky říkaly, že jste byl „bručoun“, nekomunikativní, či že jste seděl a mlčel. Mně se tak v tom dokumentu televize Nova – a teď už vůbec – nejevíte. Nastala u vás nějaká změna osobnosti? Nebo jste si neměl s jejími kamarádkami co říct, a proto jste mlčel?
Jak říkám, když mají příležitost, tak na člověka nahážou všechny své pocity, které mají. Abych to uvedl na pravou míru: tam byly ty kamarádky dvě. Jedna z České republiky, která bydlela nebo bydlí v Karviné, a druhá ze Slovenska – Daniela.
Nejdřív bych se vyjádřil k ní. Je pravda, že v jejím vztahu nastal velký zlom, když se jí narodila dcera a její – nevím, zdali to říkám správně – manžel ji tehdy opustil. Utekl za jinou v době, kdy porodila. Takže je možné, že může být z toho důvodu naštvaná na všechny chlapy.
Když se vrátím k té první kamarádce, Šárce, tak jestli si Monika nevymýšlela, tak od Moniky vím – protože jsme si spolu s Monikou povídali a bavili jsme se o čemkoliv –, že ze strany Šárky nějaká nevěra v té době – bavíme se o letech 2012, 2013 – probíhala. Jestli to pravda byla, nebo nebyla, je otázka. Monika mi řekla, že se jí Šárka svěřila, že byla svému manželovi nevěrná. Jestli ji to takhle nějakým způsobem mohlo proměnit, že na mě takhle háže ty nepravdy, které na mě háže, to nevím, netuším. Ale je pravda, že se Šárkou jsme si nikdy moc osobně nesedli. Já jsem ji moc nemusel a bylo vidět, že ona mě asi taky moc nemusí. Nebyla můj šálek kávy prostě. Podle mě byla taková trošičku závistivá, například když si Monika na sebe něco koupila anebo když jsme si koupili nové auto. Prostě bylo vidět, že tam je nějaká závist, a já takové lidi moc nemusím.
Už jsem zmiňoval znalecké posudky. Právě ty vás vlastně asi dostaly do vězení. Zejména revizní ústavní znalecký posudek lékařů vedených primářem Františkem Vorlem.
Ano, tak to je výtvor. Opravdu. Když probíhala soudní líčení a seděl jsem tam, tak docent Vorel – který tam napochodoval ještě s kolegou a s kolegyní, která jim pravděpodobně zvedala ego, protože byla mnohem mladší než oni dva – spustil ty lži o nějakém elektrickém proudu, tak jsem si říkal, že to snad není možné, že tomu buď nerozumějí, nebo si to absolutně vymysleli. Poslouchat něco, co se prostě nestalo, to je šílený. Úplně neskutečný.
Jak si vysvětlujete to, že vaše obhajoba snesla několik znalců. Později, když už to šlo do finále, tak znalci jako Ivo Šteiner, Alexander Pilin a další. Ale všichni byli zamítnuti a za nejspolehlivějšího byl označen docent Vorel a jeho tým z oddělení soudního lékařství Nemocnice České Budějovice?
Vysvětluji si to jednoduše tak, že tam bylo, nebo je nějaké propojení mezi docentem Vorlem a doktorem Dvořáčkem z Ostravy (bývalým přednostou Ústavu soudního lékařství v Ostravě při Fakultní nemocnici v Ostravě, pozn. red.), kde probíhala repitva na začátku. Tam je jasně prokázané, že tam spojitost nějaká je. Je to asi tak, že někdy možná – možná říkám – Dvořáček podržel Vorla a tentokrát možná podržel Vorel Dvořáčka nebo obráceně. To znamená, že tady platí přísloví „vrána vráně oko nevyklove“. A vrcholem všeho bylo, když se měl docent Vorel vyjádřit k našim novým znaleckým posudkům. To je, jako byste řekl, ať se vyjádří zloděj, jestli je opravdu zlodějem. Samozřejmě řekli, že ne, i když pan profesor Šteiner nebo docent Pilin daleko převyšují jejich odbornost.
Dalo by se tedy říci, že docent Vorel měl kontrolovat svou práci a chtělo se po něm, aby ji zpochybnil. Cítil jste při svém odsouzení u Krajského soudu v Ostravě a u Vrchního soudu v Olomouci společenskou poptávku od soudkyně Renaty Gilové a dalších?
Ano. Ten tlak těch médií byl tak velký a ty nepravdivé články, které o mně vycházely, byly šílené. Tak ta soudkyně neměla, dá se říct, na výběr. Buď ji budou lynčovat média, jak to, že zprostila někoho, kdo byl podezřelý… Anebo ho odsoudila, že jo. To je jednoduché.
Myslíte, že nyní se už ten tlak, co popisujete, přehnal a že byste už měl po aktuální žádosti o obnovu procesu šanci získat podle vašeho názoru objektivnější posouzení?
V této republice je velice těžké chtít objektivní posouzení, nebo vůbec chtít spravedlnost. Opravdu si nejsem jistý, že to tady je možné. Za těch jedenáct a půl roku jsem opravdu zažil spoustu kluků – a neříkám, že jich jsou mraky – ale že jich je spousta, co se nakonec z vězení dostali, protože až nějaký odvolací nebo dovolací nebo Ústavní soud rozhodl, že to původní rozhodnutí bylo špatný. Byli to kluci za vraždu. Jeden z nich seděl tři a půl roku a nakonec byl zproštěný. Dokonce tu byl případ unesené holky – taky zproštěn. Prostě těch případů, co nakonec skončily zproštěním, jsem zažil opravdu mnoho. Ale je to obrovský, těžký boj. Je to jako projít zdí.
Vy jste zformuloval stížnost do Štrasburku. To jste psal úplně sám?
Ne, to jsem nepsal sám, ale v současné době bych se k tomu asi víc nevyjadřoval, jelikož je to úplně na samém začátku a každá taková mediální pozornost by asi nebyla úplně vhodná. I když už novináři vyšťourali, že jsem nějakou stížnost podal, že si někdo spočítal, že od ústavní stížnosti uběhlo čtyři nebo pět měsíců a je potřeba kontaktovat Evropský soud pro lidská práva, jestli tam náhodou nedoputovala nějaká stížnost Petra Kramného. A ona tam opravdu doputovala a už to bylo samozřejmě zase v médiích. Takže až přijde čas, tak si myslím, že o tom rád řeknu víc.
A o co to můžete opřít? Histologické vzorky byly zničeny a další znalecký posudek kvůli tomu asi nebude možný.
To je také hrozně zajímavé. Další znalecký posudek nelze udělat, protože není z čeho. Otázkou vlastně není, proč to někdo zničil. Otázka je… No vlastně otázka není žádná – prostě vzorky byly zničeny, protože kdyby to prohlédlo dalších deset až dvacet expertů, tak by došli k jasnému závěru, že na těch vzorcích není žádný zásah elektrickým proudem. Když budu mít nůž, kterým někdo někoho zavraždil, budou na něm otisky nějakého pachatele, budu tvrdit, že ty otisky tam jsou, a někdo to bude rozporovat, tak přece nebudu mít obavu to dát někomu, ať se na to podívá a zjistí to samé. Jenže na těch vzorcích Moniky a Klárky prostě žádný zásah elektrického proudu není.
Nemusíte rozebírat, o co tu stížnost budete opírat, ale je v ní něco, co podle vás může být argument, který vám dává naději?
Určitě. Evropský soud posuzuje stížnosti, co se týče porušení zákona, neřeší důkazy. A já jsem přesvědčen, že v mém případě spousta zákonů porušena byla. Minimálně právo na spravedlivý proces.
Když se řešil ten znalecký ústav docenta Vorla, tenkrát dokonce za vás interpelovala současná ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Jste s ní ve spojení?
S paní Černochovou ve spojení nejsem. Psal jsem jí jednou dopis, už na Ministerstvo obrany, ale žádná opověď nepřišla, což jsem ani neočekával vzhledem k tomu, jak je vytížena… Samozřejmě za tu interpelaci jí moc děkuji.
Co se týče toho Ústavu soudního lékařství v Českých Budějovicích, tak on vlastně nesplňoval ani zapsání do druhého oddílu. Jedna z podmínek je, aby v tom daném městě byla lékařská fakulta. A ta prostě v Českých Budějovicích nikdy nebyla. Docent Vorel má dokonce docenturu udělanou z ošetřovatelství, což je vzdálené od patologie nebo soudního lékařství. Takže on vůbec nesplňoval ty podmínky, ale prostě to tak je.
Docent Vorel napsal knihu „Tady Vorel, pitevna: Kramný, Stodolovi a další případy soudního lékaře“…
Nečetl jsem ji, ale viděl jsem, že hned jako první je tam zmíněno moje jméno. Takže docenta Vorla asi nikdo nezná, ale když řekne, že dělal na případu Kramný, tak se asi hned vybaví.
Mě zaujala ještě jedna věc: vy jste několikrát naznačil, že vám opravdu hodně nepomohl někdejší reportér Blesku Etienne Bláha. Co si o tom myslíte? Považujete jeho přístup za nějakou objednávku či snahu se proslavit?
Netuším. Já si akorát vybavuji to, že někdo zaklepal na můj pokoj, ještě když jsem byl v Egyptě, tehdy už tedy přestěhovaný do centra Hurghady. Měl jsem nějaké informace, teď už netuším odkud, jestli byly od mojí sestry, že by mě tam měli přijet navštívit reportéři z Blesku. Takže jsem věděl, že někdo přijede, ale kdy nebo kdo, to jsem netušil. Až potom jednou na mě někdo zaklepal a představili se, že jsou reportéři z Blesku. Vzhledem k tomu, jak dlouhou dobu jsem tam byl, a po tom všem, co jsem tam prožil a co se mi stalo, tak jsem byl vlastně šťastný za to, že tam přijel nějaký Čech. Bylo to v době, kdy ta situace v Egyptě nebyla úplně dobrá a chvílemi jsem byl v tom hotelu já, Evropan, úplně sám, jinak tam nebyl vůbec nikdo. Anebo na druhou stranu tam zase probíhal ramadán a byli tam sami Egypťané, ale já opět jako samotný Evropan.
Takže to nebylo jednoduché a byl jsem rád, když tam nějaký Čech přijel. A vzhledem k tomu, že jsem neměl vůbec žádnou zkušenost, co se týče médií, tak jsem byl toho názoru, že když se člověku stane taková věc, tak mu třeba ti lidé přijdou pomoct, že mu chtějí pomoct. Ale ne, ten účel byl asi od samého začátku jiný. Publikovat, publikovat za každou cenu.
Dokonce v době, kdy už jsem byl na vazbě v roce 2014, mojí mamce přišla o půlnoci esemeska od reportéra Blesku Bláhy, že jsem měl spáchat sebevraždu ve vazbě. Tak si asi dokážete představit, co to s mými rodiči udělalo, když vám přijde taková esemeska… Mamka pak okamžitě kontaktovala moji obhájkyni a ta volala do věznice, kde jí řekli, že se nic takového nestalo. To ať čtenáři vědí, jaké hyeny mezi novináři doopravdy jsou.
Na závěr bych dal otázku ve stylu „co kdyby“. Kdybyste se odtud dostal a byl byste na svobodě, žil byste v této zemi, nebo byste chtěl odjet někam jinam?
To je dobrá otázka. Já jsem celou dobu toho názoru, že jsem nic neudělal, takže nemám důvod utíkat. Nemám. Ale poslední dobou zvažuji – jak vnímám soudní systém, kdy si dneska po dvaceti letech nějaká exmanželka vzpomene, že ji bývalý manžel znásilnil, a je schopna tohle dát k soudu, načež jsou schopni daného člověka odsoudit po dvaceti letech bez důkazu – jestli tady setrvám, nebo ne, protože je šílené, kde to žijeme.
Když už jste tedy nepřímo zmínil zřejmě Filipa Turka…
Ano, ano…
Chodíte vlastně k volbám?
Ano, byl jsem u voleb pokaždé, dá se říct. I u těch prezidentských.
A koho jste volil, pokud se mohu zeptat?
No, dneska si říkám, že jsem asi udělal velkou chybu, když jsem tenkrát volil tu pětikoalici. Věřil jsem, že dneska už bývalý ministr spravedlnosti pan Blažek – o kterém bylo jasné, že se stane ministrem spravedlnosti –, že bude ministrem spravedlnosti, ale on vlastně byl ministrem nespravedlnosti. Byly tu podněty pro stížnost pro porušení zákona podané spolkem Šalamoun, u nichž každý rozumně uvažující člověk, který si je přečte, pochopí, že na tom mém případu smrdí snad úplně všechno. A ministr Blažek se rozhodl tu stížnost nepodat. A pak přišla bitcoinová kauza, která ho srazila na zem, tak jsem si tak říkal, že to bude asi karma, která zafungovala.
Potěšilo vás to?
Víceméně nepotěšilo, ale říkal jsem si, že to tak asi má být.
Chtěl byste ještě závěrem za sebe říct něco čtenářům?
Čtenářům bych chtěl vzkázat to, ať úplně nevěří všemu, co vidí v televizi, protože ne vždycky to je pravda. A když si chtějí přečíst pravdu, tak ať čtou ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Je podle vás Petr Kramný vinen tím, za co byl odsouzen?
autor: Jaroslav Polanský
