Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka nebude mít na sjezdu žádného protikandidáta. Může ho přesto potkat nějaké nepříjemné překvapení? V jaké atmosféře budou delegáti jednat?
Jako člověk, který stojí již poměrně dlouhou dobu mimo partajní politiku ČSSD, mohu jenom usuzovat z otevřených zdrojů, možná z pohledu člověka, který se věnoval politice i teoreticky, a samozřejmě z pohledu voliče, který patří k těm tápajícím a hledá koho volit. A také z toho, co slyším ve svém okolí. Spolu s vámi si také pokládám otázku, jaké nepříjemné překvapení by asi tak mohlo pana Sobotku potkat? Možná by mohl zakopnout cestou k řečnickému pultíku, protože bude špatně natažen koberec, po kterém půjde, ale to je asi tak vše, co mě napadá. Zvnějšku to vypadá, že vnitrostranická opozice je umrtvena, delegáti na sjezd jsou pečlivě vybráni, strana musí dokázat jednotu, protože před volbami se nepřepřahá a vedení je úspěšné. Preference nehrají roli, do voleb se to nějak udělá a koncekonců i výsledkem pak můžeme příjemně překvapit.
Co se týká atmosféry, nemám křišťálovou kouli, abych mohla věštit, ale už dávno nejde o střet nějakých idejí, osobností, křídel, která předkládají svoji programovou vizi. Ty sjezdy už dávno byly. Doba je někde jinde. Komunikace též. Předvolební sjezd vyžaduje sjednocené šiky, standing ovation. Publikum, tedy volič, má rádo úspěšné, nikoli neúspěšné. Na kritiku bude dost času po volbách.
Dotaz na atmosféru souvisí s výrokem vlivného právníka Miroslava Jansty, který je považován za významného zákulisního hybatele sociální demokracie, že jakákoli diskuse je v ČSSD naprosto umrtvená a že strana kvůli svému předsedovi umírá, protože zabetonoval jakoukoli diskusi. Co je pravdy na tomto tvrzení a na hlasech, že jakkoli je Sobotka, řekněme slabý, mnohé dokáže šikovným způsobem, jak uváděl časopis Týden, zařídit jeho pravá ruka Radek Pokorný?
Přikláním se k názoru Miroslava Jansty. Umrtvení diskuse v rámci sociální demokracie je dlouhodobý proces, který začal někdy před rokem 2010. Je škoda, že sociální demokracie je šedivá. Měla by mít více názorových barev. Lidská společnost také není jednolitá. Jsem přesvědčena o tom, že v sociální demokracii je stále ještě řada osobností, které by byly schopné oslovit voliče napříč generacemi. Škoda, že je není vidět a že nedostanou možnost se vyjádřit. Třeba by jejich názory byly zajímavější a návrhy na řešení problémů odvážnější a tím i ČSSD přitažlivější.
Je škoda, že jedna z nejstarších politických stran s velkou historií umírá a neumí, nebo nechce najít lék na neduhy, které ji trápí. A to umírání je dlouhé, bolestné a škodlivé pro celou politickou scénu
Jak od Miroslava Jansty, tak od šéfredaktora MF Dnes Jaroslava Plesla zaznělo, že kandidátem na předsedu ČSSD by měl být Lubomír Zaorálek, protože je to klasický levicový intelektuál, který umí rozproudit diskusi. Co si o jejich doporučení myslíte?
To první, co mě napadlo, bylo, kde vzít a nekrást .Co dělat, když dojdou vlastní zdroje. Lubomír Zaorálek bezpochyby je klasický intelektuál, někdy levicový, někdy středový, vždy podle potřeby, kde je zrovna třeba být. Jako táborový řečník dobrý. Na rozdíl od pánů Plesla a Jansty si ale nemyslím, že stačí jenom rozproudit diskusi. Potápějící se strana, stejně tak jako potápějící se loď, potřebuje kapitána, nikoli diskusi, jak ucpat jednotlivé díry, kterými teče do lodi.
Psali jsme:
Post v čele strany by měl Bohuslav Sobotka obhájit, ale těžší to může mít Milan Chovanec, jehož vyzyvatelem v souboji o křeslo místopředsedy bude Jeroným Tejc. Co by případná větší podpora pro protikandidáta, i kdyby neskončila Tejcovým vítězstvím, mohla přinést? A jaký průběh lze očekávat u volby řadových místopředsedů?
I kdyby byl Jeroným Tejc zvolen na pozici prvního místopředsedy, efekt bude nulový. Snad jen oko voliče naivky demokrata uroní slzu a řekne si, že s tou demokracií to ještě není tak hrozné, když ten názorový oponent byl zvolen do nejužšího vedení strany. Uvidíme, jakou hru zvolí delegáti, aby to pro oko diváka České televize udělali zajímavější a dramatičtější. I když osobně si myslím, že bitvy, kdy se na sjezdu volilo do pěti hodin ráno, už jsou také dávno za námi.
Bohuslav Sobotka se snaží ČSSD s pomocí Vladimíra Špidly, Tomáše Prouzy a mladých sociálních demokratů směřovat k tomu, čemu se říká liberální levicová linka, častokrát i zelená, možná snad i proimigrační či proněmecká. Jak s tímto uspěl a jakou má v tomto podporu? Máte poznatky o tom, jak probíhá diskuse mezi liberálně levicovými lidmi, kterými se obklopuje Sobotka, a zbývající částí strany?
Jak jsem předeslala, nejsem již dlouho členkou politické strany, která se honosí názvem sociální demokracie, a nevím, jaká je diskuse o těchto tématech uvnitř ČSSD. Ale jak bylo uvedeno výše, vnitrostranická diskuse, která by se týkala programu, je na bodu mrazu. Nebudu a nechci spekulovat. Vždy je špatně, když se intelektuálové odtrhnou od členské základny. Realita života je vždy jinde než intelektuální prostředí pražské či brněnské kavárny. A kvalitní program musí odrážet obojí. Lidskou zkušenost i intelektuální potenciál.
Průzkumy už delší dobu nepřisuzují sociální demokracii nijak hvězdný výsledek. Lze od delegátů sjezdu čekat spíše to, že budou hlasovat tak, aby udrželi své stávající pozice, nebo u nich může převládnout strach, že o ně přijdou, pokud v ČSSD nedojde k nějaké změně, která by mohla přivodit růst volebních preferencí?
V roce 2002 před volbami nebyly také průzkumy ČSSD příliš nakloněny a dokázala vyhrát a sestavit vládu. Pravda, do téže řeky dvakrát nevstoupíš.
Jak již jsem uvedla, strana se bude řídit heslem, že volič nemá rád rozhádané strany a proto musí být čitelní a sjednocení. Na možnou prohru se v těchto případech nemyslí. Důležitý je mediální obraz pomyslné jednoty a tahu na branku, který je třeba poskytnout potenciálním voličům. A tady asi nebudeme ve sporu, že takový obraz bude poskytnut.
Sociální demokracie zveřejnila nedávno návrh progresivního zdanění, což by měla být vlajková loď jejího volebního programu. Od levicové strany to překvapivé není, ale přece jen ČSSD je u moci už více než tři roky a přichází s tím teprve s výhledem na nové volby. Prosadila vůbec za dobu vládnutí nějaké opravdu zásadní levicové věcí?
Otázkou je, co je možné v současné době považovat za levicové. Progresivní zdanění je fajn, ale kdo ho prosadí v možné koaliční vládě? Kdo ho vysvětlí lidem v Horní Dolní, kterým jezdí autobus do obce dvakrát denně, v hospodě si nesmí zapálit cigaretu, protože škodí zdraví, obchod jim už několik let nefunguje, protože nikdo nevydělá na jeho pronájem a do Prahy je daleko. Jim je progresivní zdanění úplně šumafuk. Tady se neřeší levá, pravá, ale každodenní problémy.
Kdo vysvětlí progresivní zdanění samoživitelce, která nemá kde bydlet, žije v azylovém domě a slyší šest let sliby o náhradním výživném? A kdo z úspěšné vlády vysvětlí, že se sice máme dobře, máme nejnižší nezaměstnanost, a přesto máme nejvíce rodin ohrožených chudobou. Některým dětem musí obědy platit neziskové organizace, protože na ně rodiče nemají peníze. Lesk a bída vládnutí. Bída nesplněných slibů.
Schválení zákona o sociálním bydlení vládou v březnu, kdy téměř nemá naději projít Parlamentem, považuji za výsměch těm, kteří na něj čekají. O dalších slíbených a nenaplněných záležitostech nemá snad ani cenu mluvit.
Takže levicového bylo naslibováno dost, splněno bylo minimum. Výmluvu máme: Za všechno může Babiš.
Jak má reagovat běžný sociální demokrat, když za ním přicházejí lidé s dotazy: Proč nejste dost levicoví, proč nepodporujete Zemana, proč neočistíte stranu od korupce a klientelismu, co migrační krize? Nejsou právě tohle důvody, proč ČSSD od minulých voleb tolik ztratila?
Jsem ráda, že nejsem v roli běžného sociálního demokrata a nemusím na tyto otázky svým voličům odpovídat, i když nejvyšší vedení sociální demokracie a jeho mediální poradci zpracují odpovědi, jak i z těchto témat dobře vybruslit.
Libor Rouček doporučuje projet hospody ve velkých městech, jako jsou Praha, Brno, Ostrava. Já doporučuji projet je v těch malých a menších, a nejenom před volbami, a nejen hospody. Shodou okolností jsem do jedné takové nedávno zašla, bylo to velmi poučné a kupodivu to nebylo o jednoduchých řešeních.
Odtržení politiků od reálného života a jeho problémů, nulový respekt k hodnotám či jejich obracení naruby, život nad poměry a vysvětlování nevysvětlitelného jsou hlavními důvody ztráty preferencí sociálních demokratů.
I přílišná profesionalita je někdy na škodu – a platilo a platí, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
