Už více než týden řešíme kauzu „syn Andreje Babiše“. Začalo to reportáží Slonkové s Kubíkem, ve které byla použita skrytá kamera. Bylo to namístě? Byla dramaticky přibarvená, nebo profesionálně odvedená? Poskytovala reálnou „munici“ k vážnému politickému útoku na Babiše? Lze v ní vidět prvky načasovaného útoku?

Novináři tohoto typu nedělají nic neplánovitě. Takové akci musí předcházet řádný scénář s kalkulovanými možnostmi dopadu, tedy i s určeným cílem, v patřičném časovém předstihu a s načasováním k určitému datu. Z nebe přece nic z čista jasna nepadá, jenom blesky. Cílem byl premiér Andrej Babiš. Říkám úmyslně premiér Babiš, protože o pana Andreje Babiše vůbec nejde. Jinými slovy, reportáž byla politicky motivovaná, nejednalo se o investigativní žurnalistiku ve smyslu padni komu padni. Tedy nezávislou, což je v českém žurnalistickém prostoru pole neorané.

Andrej Babiš okamžitě rozjel defenzivu založenou na upozorňování na synovu nemoc a na tom, že „je to kampaň“. Začal zdůrazňovat, že svou rodinu má rád, nicméně jeho děti jsou psychicky nemocné. Média ve své většině dávala najevo, že mu to moc nevěří. Jak Babiš ustál prvotní náraz?