Koncem týdne se v Praze koná třídenní mezinárodní konference „Svatý Vojtěch a středoevropský prostor“. Samotný název je dosti obecný; jaká budou hlavní témata?
Nejprve bych řekl něco k postavě svatého Vojtěcha, protože mu není v našem prostředí mnohdy správně rozuměno. Svatý Vojtěch je mnohem jasněji chápán v Polsku a v Maďarsku než třeba u nás. Je to významná postava českých dějin, ale tím, že byl z rodu Slavníkovců, tak byl jeho vztah k vládnoucí přemyslovské dynastii poměrně komplikovaný, protože byl současníkem vyvraždění rodu Slavníkovců ze strany Přemyslovců. Jeho vztah k formujícímu se českému státu to pochopitelně zatěžovalo.
Důležitý je vztah, který měl sv. Vojtěch s římským císařem Oto III., protože inspiroval myšlenku, že pronikání křesťanství na východ nemá být cestou centralizované kolonizace. Prosazoval, aby Svatá říše římská neusilovala ve střední Evropě o přímou správu, ale aby zde vznikla samostatná království, což je důležité. Naplnilo se to nejen u nás, ale také v Polsku a v Maďarsku, kde má Vojtěch také statut národního světce.
Z odkazu svatého Vojtěcha si bereme právě náležitost k Evropě, ale na bázi autonomie, na bázi státní samostatnosti.
Má vláda pohrozit energetickým firmám mimořádným zdaněním, pokud nesníží ceny?Anketa
Hlavním organizátorem konference je Svatovojtěšský spolek, který se dlouhodobě zabývá otázkami středoevropské spolupráce v oblasti velmi praktických témat, jako jsou otázky hospodářské a infrastrukturní spolupráce, čemuž se debaty na konferenci budou věnovat. Klademe si však také otázky bezpečnosti, zahraniční politiky a budeme též mluvit o tom, zda existují společné hodnoty, které střední Evropu propojují. Rovněž nás zajímá, do jaké míry by spolupráce mezi středoevropskými národy mohla být institucionalizovaná.
Akci pořádá český spolek Patrimonium Sancti Adalberti, ale zúčastní se zástupci vědeckých pracovišť a think tanků ze Slovenska, Polska, Srbska či Slovinska. Zaměřujete se tedy na širší okruh, než je Visegrádská skupina.
Pracujeme se širším pojmem střední Evropy, než jsou pouze visegrádské země. Proto na hlavním panelu vystoupí i host z Rakouska, stejně tak v publiku budou další rakouští hosté. Jsme i rádi za přesah do jižní části střední Evropy jako Slovinsko a Srbsko, protože pojem střední Evropy, s nímž pracujeme, zahrnuje také Rumunsko a Bulharsko. Nevycházíme pouze se čtyř států spojených v rámci V4, ale z pojetí střední Evropy, která se rozkládá mezi Baltským mořem, Černým mořem a Jadranem. Jde o celek, který byl vždy geopoliticky zajímavý, což je jedním z témat konference, zda střední Evropa může hrát nějakou vlastní roli.
Ve světě mluvíme o kontinentálních blocích – a pakliže chceme v našem prostoru mluvit o hráči, který bude ostatními vnímán, musí mít dostatečnou geopolitickou váhu. Proto náš pojem střední Evropy je širší, ale není to čistě instrumentální, protože to odkazuje k dlouhodobějším vazbám. Proto zahrnujeme například i Srbsko, s nímž takové vazby existují.
Použil jste pojem geopolitická zajímavost, důležitost. Nemůže právě toto být potenciálně problematické na úrovni EU? Ve smyslu, že západnímu křídlu se asi nebude moc líbit, že by v našem prostoru vznikl silný hráč, který bude bez nich a bude tvořit jistou protiváhu…
Líbit se jim to úplně nemusí, ale to je asi tak všechno.
V Paříži se pravidelně scházejí představitelé latinské části Evropy. Když Francouzi něco dávají dohromady, konzultují to s Italy, Španěly, Portugalci a ještě tam počítají Belgičany a Lucemburčany. Podobně severské státy mají své „kluby“. Pochopitelně, když tyto ostatní státy uvidí silný blok prosazující nějaký odlišný názor, budou se na to dívat skrz prsty. Myslím ale, že toto je součástí evropské hry. Státy, které si mají co říct, se spojují a vytvářejí koalice, aby něco prosadily.
Na tomto středoevropském bloku je zajímavé, že jde napříč hranicemi Evropské unie. Z tohoto hlediska ukazujeme státům mimo EU, že se s nimi v Evropě počítá. Můžeme to vnímat i tak, že tady bude hráč existující vedle Evropské unie.
Fotogalerie: - Pomníky roty Nazdar
Lze možnou širší středoevropskou spolupráci vnímat jako jistý projev sebevědomí naší části Evropy?
Ano, je to sebevědomí – a také naprosto legitimní požadavek a touha po určité autonomii. Nechceme přijmout roli, že jsme nějaká periferie, která bude čekat, až co se rozhodne v nějakém velmocenském centru, v Berlíně, v Bruselu nebo v Paříži – a že my pak maximálně můžeme debatovat o tom, jak to všechno implementovat. Ne, toto není naše role, a pokud nám ji někdo chce vnutit, máme právo ji odmítnout. A pokud ji odmítneme, musíme mít alternativu, která nám umožní naplnit naše představy o autonomii.
Jaké jsou z vašeho pohledu v současnosti nebezpečné trendy, které ohrožují existenci středoevropských národů? Jaká témata by měla být v rámci širší středoevropské spolupráce otevřena?
Pro náš region není nikdy dobré, když jakékoli mocenské centrum o nás přemýšlí a dává nám nějaké role podle svých zájmů, bez ohledu na zájmy naše. Je pak celkem jedno, jestli je takové mocenské centrum v západní Evropě, v USA, v Rusku nebo v Číně.
Musí být zřejmé, že pokud chce někdo v tomto prostoru něco podnikat, bude se na tom s námi muset napřed dohodnout. Ne, že nám jen předepíše nějakou roli a že my budeme už jen soutěžit v tom, kdo ji nejlépe naplní. Tuto tendenci vidíme v Evropě vůči všem mocenským centrům. Různé středoevropské státy ji plní jak ve vztahu k Západu, tak k Východu. Usilují o roli, kterou budou věrně plnit na základě předepisování ostatních v naději, že za to bude nějak odměněn.
Naše iniciativa jde opačným směrem. Říká, že tyto naše státy jsou schopny kolektivně definovat svoji roli a rovný s rovným se o ni dohadovat s ostatními.
Můžeme iniciativu Svatovojtěšské konference a spolku chápat jako určité společenské rozšíření visegrádské spolupráce? Protože čistě politická rovina V4 ukazuje, že stačí změny jedné vlády a V4 je najednou u ledu a de facto nefunguje.
Visegrádskou spolupráci považujeme za dobrý příklad, který stojí za to udržet, jakkoli je to v dnešní době těžké. Je to nejen otázka toho, že v Praze je dnes vláda, jejíž část není V4 úplně nakloněna, ale visegrádskou spolupráci pochopitelně zkomplikovala situace na Ukrajině, když Maďarsko a Polsko reagují odlišným způsobem.
Jenže tato krize jednou přejde a ti sousedé si tu zůstanou. V každé mezinárodní spolupráci jsou zcela přirozeně někdy obtížnější momenty, anebo naopak snazší.
Naše iniciativa spolupráce středoevropského prostoru má vést ke dvěma věcem: Zamyslet se nad formátem s tím, že Visegrádská čtyřka není formát, který bychom měli brát jako konečný, protože tu jsou další státy, které by měly zájem se k takové spolupráci připojit.
Za druhé jde o další obsah, zejména v oblasti infrastrukturních projektů, ale též v otázkách hodnotových, v otázkách energetiky, popřípadě v dlouhodobější zahraničněpolitické koordinaci.
Je to pokus ukázat, že střední Evropa má potenciál – a zároveň ukázat na směry, jimiž se tento potenciál dá rozvíjet.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
