Prozradíte nám, co vás přimělo, že jste se na "stará kolena" dal na politiku? Byl to úspěch v boji o záchranu Kyselky, kdy jste se společně s kolegy postavili Goliáši?

Zviklalo mne poslední korupční dění v nejvyšších patrech politiky a to, co nám předváděli poslanci, především z vládní koalice, před rozpuštěním sněmovny. Úspěšný boj za záchranu Kyselky s mým rozhodnutím vstoupit do politiky souvisel jen nepřímo. Přímo mne do politiky přivedla idea přímé demokracie, prosazující radikální změnu systému.

V Kyselce a předtím u Karlova mostu jsem měl možnost si ověřit, že lze lidi přimět k deseti tisícům podpisů u velkých kauz a tak si myslím, že by to fungovalo i při přímé demokracii, kdyby politici byli odpovědní za své činy a voliči by je mohli odvolat, pokud by se chovali tak, jak nám předvádějí. Prostě neobjevit se zde hnutí Úsvit přímé demokracie, zřejmě bych k volbám poprvé od roku 1989 nešel. Dělat užitečného idiota, připuštěného k urně jednou za čtyři roky a pak nemít šanci s těmi oligarchy nic dělat, toho jsem měl už opravdu dost.

Jakou roli hrála při Vašem rozhodování osobnost Tomia Okamury?

Nijak velkou. Mne zaujala idea přímé demokracie, se kterou jsem se již seznámil asi před rokem v knize ekonoma Pavla Kohouta. Tomia Okamuru beru jako člověka, který tuto myšlenku dobře uchopil a dává hnutí svoji známou a nezkorumpovanou tvář. Lidé se daleko snáze identifikují s osobností a pak teprve s ideou, kterou hlásá. Při zvažování, kam dát hlas, což mnozí dělají až na poslední chvíli, nemusí přemýšlet, co je to za hnutí. Vidí Okamuru a je u mnohých rozhodnuto. Předpokládám, že u většiny kladně.